„Nic si z toho nedělej,“ řekl jsem bezelstně svému příteli, když jsme tak seděli u něj doma, každý nad šálkem dobré kávy. „Nic si z toho nedělej, že jsi pod pantoflem,“ a když jsem si všiml náznaku rozpačitosti v jeho očích, dodal jsem „je to o zvyk. Já jsem si zvykl již před léty, a už si na […]
Milan Pavel
ČLOVĚČINY: Rezonance
Závist je určitě velice špatná vlastnost. Předpokládám o sobě, možná právem a možná trochu domýšlivě, že mám tuto nectnost jen v nepatrné míře, a v tak trochu neběžném pojetí. Nezávidím bohatým majetek: nebyl to nikdy můj cíl. Nezávidím mladým jejich mládí: bylo by to nejen zbytečné, ale velmi pošetilé. Vídávám ale občas na internetu […]
PSI: Stalo se…
Mám neteř. No dobrá, řeknete, a co jako má být? Synovce a neteře má skoro každý, a nepovažuje se to za nic mimořádného. Nepovažoval bych to za nic výjimečného ani já, jenže má neteř, dnes poněkud dospělejší, je už od dětských let velice zvířomilná. Měla pejska, malého kníráče, přinesla ale domů i hrdličky, […]
PSI: Osamění…
Stavila se u nás v sobotu večer. Slečna, se kterou se známe asi dvanáct let. Je jí něco přes třicet, je hezká, milá, a asi se nikdy nevdá. Patří totiž mezi ty, které jsem kdysi nazval služebnicemi soucitu. Její matka měla malý útulek pro psy a kočky kdesi v severních Čechách a dcera, tedy naše slečna, bydlí sice […]
ČLOVĚČINY: Světélko
Dveře z pokoje na zahradu jsou prosklené. Brzy ráno a několikrát během dne za nimi vidíme našeho černého kocourka, jak se dívá do bytu a dává tak najevo, že by chtěl dovnitř. Vyhovíme mu vždy a celkem rádi, náš černý, chlupatý kamarád je milý, a pro svou přítulnost, dávanou okázale najevo, je miláčkem všech v domě. […]
ČLOVĚČINY: Lidová dogmata a vcítění
Od časných dětských let, od chvíle, kdy jsem byl schopen chápat mluvené slovo, a hlavně nepatrně později, kdy jsem dokázal vnímat věty složené z těchto slov, snažilo se mě mé okolí, tedy hlavně rodiče a škola, ovlivňovat dogmatickými poučkami velké a nadčasové platnosti. Mysleli to dobře, uznávám, chtěli dát mé cestě životem solidní morální základ, […]
ČLOVĚČINY: Ten mrcha čas…
Jako většina lidí, tak i já se denně myji před zrcadlem. Mívám nejednou chuť říct tomu obličeji naproti mně to, co si o něm myslím: „Víš, nelíbíš se mi, ale i tak tě musím každý den umýt a obden i oholit“. Vídávám tak sám sebe v zrcadle přinejmenším ráno a večer, někdy i […]
ČLOVĚČINY: Co je moc…
Říkává se, že co je moc, to je moc, říká se, že všeho moc škodí, říká se také, že čeho je moc, toho je příliš. V paměti uvízly i zlomky výroků, vztahujících se k prožívané roční době. Teď právě je to pro mne „Léto budiž pochváleno“ nebo „Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být…“ a […]
ČLOVĚČINY: Úklidové vzpomínání
Tak jako opice na holé a chlupaté, i lidi dělí se na chudé a bohaté… to je citát z jedné starší písně Voskovce a Wericha. Dělení podle majetku je jedním z hlavních, těmi, kdo se mají dobře, důsledně zamlčovaným, ukazatelů. Lidově se také říkávalo, a možná se to někde ještě říkává, že lidé jsou různé, […]
ČLOVĚČINY: Čas mění představy
Ano, budou Vánoce… Setkali jsme se s přítelem Vladimírem v jedné hospůdce, a toto setkání bylo, ač se to tak na první pohled nezdá, součástí předvánočního času: vezl jsem mu vánoční cukroví, které napekla moje paní. Ta je totiž takový pracovitý účinlivý dobrák, nebo – chcete-li, taková pracovitá dobračka, že i když ji to namáhá […]
