BTW: Dubnová smršť nápadů

Je večer a já netrpělivě čekám, jaké téma bude vyhlášeno na další den. Do svého příběhu potřebuju akci – mám rozehrané drama. Konečně se téma objeví a ve mně poklesne srdce. Gumička na poušti! Autor tématu se musel bavit – a právem. Co s tím, proboha, udělám v příběhu z doby, kdy žádné gumičky nebyly?

 

 

Ano, už zase v tom jedu. Já a spousta dalších psavců. Na stránkách Společnosti pro osvětu spisovatelů vypukl další díl už klasické výzvy zvané Duben měsíc drabble. Denně napsat příběh na dané téma, který má přesně sto slov.

Někdo píše úvahy, někdo veršuje, jiní vsazují své příběhy do světů jiných spisovatelů. A nemálo je i těch, kdo se rozhodli během třiceti dní stvořit ucelený příběh – často tématům navzdory. Víte, co je pro mě na celé téhle výzvě nejvíc fascinující? To až neuvěřitelné množství přístupů, jakými lze tématům vyhovět. Vtipné i vážné, realistické i fantazijní. Vyberte si.

Je to lidská kreativita v praxi. V respektujícím prostředí roste a kvete způsobem, na jaký školy jen málokdy dosáhnou. Možná nikdy. Až příliš mnoho nápadů v sobě totiž žáci a studenti preventivně zahubí. Často jen proto, aby se moc nelišili. Přitáhnout k sobě zájem – ať už učitelů, nebo spolužáků, nebývá v našem obvyklém školním prostředí žádoucí.

Připomíná mi to jinou věc, která má také nejspíš původ ve škole. Když lidé přicházejí k nám do divadla, kde si mohou sednou kam chtějí, automaticky míří dozadu. Vždy! Pak jsem tam obvykle já, která je vábím do maličko bližších sfér, když jim slibuju, že lépe uslyší a určitě jim nehrozí zkoušení. Opět je svým způsobem zvláštní, že ty moje řeči fungují. Bez nich bychom nejspíš diváky z jeviště vyhlíželi dalekohledem. Proč asi?

Možná i pro tyhle zkušenosti mám každoroční davové drabblení tak ráda. Svoboda tvořit, zkoušet meze, nebát se nesmyslů a chyb, je totiž občerstvující. A svým způsobem i návyková:))

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2024

 

Dnes se tedy stylově zeptám – máte nějakou oblíbenou kreativní činnost, kde vás nebrzdí žádné zbytečné obavy – co na to ostatní? 🙂

A ještě… drabblíte? 🙂

 

Aktualizováno: 29.4.2024 — 21:49

39 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Před pár minutami jsem dopsal poslední drabble letošního ročníku. Stále mě to baví a doufám, že budu psát, dokud udržím myšlenku a prst na klávesnici.

  2. Letěla gumička,
    růžová gumička,
    s pískem ze Sahary,
    rovnou až k nám.

    Našla ji holčička,
    holčička maličká,
    zapletla gumičku
    do copánku.

    Vystřelím gumičku,
    růžovou gumičku,
    co ji tu ztratila
    holčička maličká.

    Vystřelím gumičku
    k modrému nebíčku.
    Letí si zvesela,
    točí se dokola,
    na poušť
    spadnout by nechtěla.

    Není tam holčička,
    co ji tu ztratila,
    není tam holčička
    s copánkem.

    1. Olčavičko! ty taky básníš! 🙂 To je ale krása… Děkuju, gumičce je hned líp než v mém drabble:))

  3. Autoři jako Tora, Aries, Dede, Čarodějnice (autorky Statku), abych jmenovala jen některé známé v těchto luzích a hájích (je jich mnohem víc), mě nutí k obdivu, jak ta zapeklitá témata udrží jednak v rámci sta slov, ale hlavně zvládnou kontinuitu příběhu A nezaleknou se ani té zmíněné pouštní gumičky.

      1. JJ a Mamut jsou úplně jiný různorodý tým – nepíší ucelený příběh, přesto si opravdu zaslouží úctu, JJ pro velký rozhled a Mamut pro své člověčenské střípky života. A doplním k nim do party i Aplír s jejími drabbly inspirovanými obrazy.

  4. Drabble mne neoslovily, omezení sto slovy by mi evokovalo pracovní texty,tam mi limity úplně stačí. Ale ráda si drabble přečtu, někdy s obdivem, jak si autor s limitem i tématem mistrně poradil, někdy s údivem – k čemu sto slov, když k pochopení textu jsou připojeny mnohoslovne vysvětlivky, aby čtenář vůbec pochopil obsah?
    A tvorba bez ambice na bavení jiných? Určitě focení. Takové to volne, báječné focení, kdy člověk jde a dívá se…a viděné se snaží zachytit. Bez přemýšlení, jestli vůbec to někdo jiný pak uvidí. Podobné svobodné a naplňující tvoření je zahrada. Jen si tak hrát s tím, kam kterou kytku, keř, kde udělat zákoutí…a pak vidět, že se to povedlo. Taková ticha radost … A do třetice, vánoční, velikonoční i sezónní výzdoba, aranžování. Sice většinu věnců nebo svícnů nebo kytic rozdám, ale při jejich tvoření se naplno ponořím jen do té tvorby, bez záměru nějakého efektu.

    1. Upřímně řečeno, někdy to bez těch poznámek fakt nejde. Hlavně u fandomu „Věda ve sto slovech“, tam by většina čtenářů jen tápala 😀
      Já mám radost z toho, že v době drabblení mi přijdou moje texty pro rádio najednou velmi pohodlně dlouhé – obvykle mají cca 1850 znaků s mezerami, tedy cca 300 slov:))

  5. K drabble jsem ještě nedospěla. A ve škole nás mají profesoři rádi, protože jako studenti U3V obsazujeme v posluchárně místa zásadně od předních lavic..

      1. Jasně, že jo. Navíc, my samozřejmě hrajeme na živo. Bez mikrofonů 🙂 Není třeba být v první řade, ale aspoň v přední polovině hlediště 🙂

  6. Ležela sama samotinká
    uprostřed pouště gumička.

    Co že tam dělá,
    nemám tucha.
    Kdo ji zde nechal,
    vypadla někomu z auta?

    Nebo snad karavana prošla?
    A gumička na duně se svezla?

    Ať je to
    tak či tak.
    Jistě víme jedno,
    že v poušti gumička svítila do daleka.

    🙂

    1. gumička ležela maličká
      odpadla komusi od autíčka?
      od Jeepu či snad Roveru
      nevím, zda pravdy o tom
      někdy se doberu
      jistá je jedna věcička
      že do daleka v poušti
      svítí zelená gumička 🙂

  7. nedrabblíkuji, k tomu jsem se ještě nepropracovala 🙂 moje oblíbená relaxační činnost se může zdát humorná, ale nikoho se neptám, když pletu dobročinné šály a šátky kde se dá 🙂 a zjistila jsem, že moje spolužačka ze střední, co chodí s manželem a kamarády na páteční posezení do stejné vinárny jako my s Davidem, se vždycky doma vsází, jestli budu plést 😀

    1. Já háčkuju šály a šátky pro různé dobročinnosti- třeba i do Akce a loni byly na Setkání. Zatím mám hotový melounový (od růžové přes bílou do zelené) a háčkuju teplý pléd. Uvidíme 🙂

      1. Ten, co jsem dostala já, je moc příjemný. Jak jsem jela domů v zimě, měla jsem ho kolem krku (v autě mívám chladněji, kvůli psům). Dobře mi bylo…

    2. Pletení je fajn, když ho umíš 🙂 Všechno na ruce… když si hlava potřebuje odpočinout.

  8. Duben je měsíc, který, ač je mi drabblením „ukraden“, mě vždycky vlastně obohatí. Komunita na DMD je velmi různorodá, pohledy na jednotlivá témata taktéž. Hodně se tam dozvím, zasměji se, trnu u příběhů, dostanu se do světa, nahlédnu do jiných fandomů, které neznám.
    Vím, že se toho na vás teď sype moc. Držte se.

    1. Jo, je to měsíc neustálého čtení a pravidelného psaní 😀 Moc mě to baví.
      Navíc letos jsem začínala v ne úplně známém světě a jediné, co jsem znala, byl charakter hlavního hrdiny. Všechno ostatní vyrostlo podle témat 🙂

      1. Pro mne je nejvhodnější čas na psaní je červenec/srpen, kdy není tolik práce. Zákazníci mají dovolené, tak je čas se trochu uvolnit. 🙂

        Takže duben jako měsíc pro psaní je tak trochu mimo. Hádanky poslední dobou píši ve středu mezi 7-8 ráno, když dorazím na půl sedmou do kanclu. 🙂

        1. Skřivánek jsi! 🙂 Možná vynuceně, ale funguješ. Takhle ráno bych psala jen pod hrozbou… no, už zcela neobejitelné deadline 😛

      1. ručička hodin se pohnula
        hraje si malá Nebulla
        gumičku po zemi prohání
        co za světy okolo nemá zdání
        v podlaze otvor zeje maličký
        přesně na vhození gumičky
        za ním zlatý a růžový pouštní svět
        tam gumičky dosud nevidět.
        skrz okno času gumička padá
        a následkem toho Dede
        o záhadách bádá 🙂

        1. Bádá a hledí v dál,
          dumá, proč gumiška leží opdál.
          Divné věci v světe se dějí,
          když nepatřičné věci zde leží.

          Zpetej se Alžběty,
          co se to děje,
          zda kejklíř nějaký
          si s námi nehraje.

          Zda kouzla Království
          nesahají též k nám,
          když zůstává tajemstvím,
          kdo do pouště gumičcku dal.

          🙂

          1. Pídí se Alžběta
            ptát se neustává
            Kdo že je Nebulla
            Bytůstka hravá?
            V Království kejklíři
            dovední jsou
            však bez cesty do Světa
            gumičku pruživou
            vyrobit nesvedou
            Zamyslí se i Brandy
            září celičká
            není-li snad Nebulla
            hravá dračí kočička?

            1. Jé! 😀 To je parádní veršování:))
              Já vás prostě obdivuju. Mně verše prostě nejdou.

  9. Nedrablím. V dubnu jsem ráda, že chodím domů spát. To chtějí kuřata snad i na té poušti.
    V malování a podobných činnostech (třeba ruční práce) mě nebrzdí obvykle nic. Pokud se mi nechce učit nová technika, použiju starou, počká to. Pokud se učit chci, rozmáchnu se ve velkém. Dělám si to podle sebe a ne podle davu kolem. Davy sice občas nevěřícně zírají, ale to mi nevadí 🙂 a blbý řeči neposlouchám. Neživí mě to a můžu si dělat, co chci.

    1. To je přesně ono. A pak, tvé malování je krásné, je vidět, že máš talent.
      No, kdybych poslouchala názory na to, jak má vypadat literatura, nikdy bych Alžbětu nenapsala.

      1. jak má vypadat literatura? všichni uznávaní spisovatelé psali po svém a nikoho se neptali 🙂 a my máme kliku, že ses taky neptala a psala 🙂 co druhý díl, jak pokračují práce? Brandy napovídá?

  10. Ahoj Dede, musím dopsat poslední kousek, zkusila jsem se na téma vyspat, jestli přijde inspirace. Zatím moc ne. 🙂
    Gumičky na poušti a podobně zvládám kreativně okecat, ale nezávidím lidem, kteří ve příběhu nemají ani poušť, ani gumičku. 🙂

    1. Divná témata povzbuzují kreativitu 😀 Jenže když máš svět bez gumy a gumiček, je to docela problém. Naštěstí poušť funguje:))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN