Sedím u počítače, mírumilovně si klapu nějaký text, když tu najednou slyším zuřivý štěkot. Psí zpráva o hrozícím nebezpečí je tak naléhavá, že vstávám a jdu vykouknout z okna.   Copak o to, černou i bílou štěkající Ostražitost a Neohroženost vidím okamžitě. Hlavy mají obrácené do krajiny a vypadají, že přesně vidí to, co je […]

A je to tu zase. Je večer, mám za sebou náročný den a pobolívá mě celý člověk – opravdu nesnáším sychravý listopad! Je tu jedno lákavé řešení: vlézt do vany s horkou vodou. S trochou voňavé soli… ach. Jenže je tu můj obvyklý problém. Po koupeli se mi už nebude chtít znovu oblékat dnešní oblečení a na […]

„Dřu jak votrok,“ myslí si Karamelka, která dohlíží na své dvě nezbedné podřízené. Pralinka zkouší zdrhnout při každé příležitosti (tak sedmkrát za vycházku) a Vanilka tak dvakrát (ale rychle se vrací, nemá ráda, když křičím). Karamel mi chodí u nohou a občas mám pocit, že si klepe packou na čelo: „Jsou ty dvě vůbec normální?“ […]

Vídáte je kolem sebe – běžkař, který kráčí, ač ostatní kolem bruslí i do kopce, dítě brnkající na kytaru bez ambicí uspořádat koncert, zahrádkářka pečující jen o několik záhonků. Normální průměrní lidé, žijící své životy podle svých možností a priorit.   V našem médii dirigovaném světě se však průměrnost nenosí. Je nám vnucována snaha o neustálé […]

Dolovala jsem v hlavě myšlenky a rovnala je do wordovského dokumentu. Vzhledem k tomu, že nebylo moc větru v mlýnech mé mysli (děkuji pane Kantorku:)), seděla jsem u počitadla už nějakou dobu. Výsledkem ovšem v tu chvíli nebylo mistrovské dílo, ale chlad pronikající do kostí.   Vstala jsem, dala si vařit vodu na čaj, a pak si vymyslela důvod, […]

Před pár dny jsem narazila na vtip z NewYorkeru, který mě ve své prostotě pobavil – viz níže. Potěšilo mě, že povlékání dek a peřin není (či spíš nebylo:)) výzvou jen pro mě 🙂   To je tak. Jednou ze známek, že už dítě vyrostlo z dětských botiček je rodičovský příkaz – převleč si postel! Je […]

Ta vzpomínka se mi vynořila, když jsem zjistila, že mé bylinkové thé je i po povinné čtvrthodině louhování pořád moc horké. Úplně jsem to viděla před sebou: tatínek stojí u kuchyňské linky a vypadá jako barista při představení. Mezi rukama se mu v rychlém tempu míhají čtyři hrnečky, občas teče voda, občas čaj. Ne, opravdu si […]

Sedím v autě a očima sleduju barevné kartáče. Nemám ráda automyčky, ale hra barev spolu s vodními kapkami přece jen trochu kompenzuje nepříjemné pocity vyvolané hlukem a špetkou klaustrofobie.   Teprve po chvíli sledování barevných efektů mě napadlo – proč to výrobci vlastně dělají? Takový kartáč může být klidně šedý, černý… Proč barvit vlákna a […]

Dívám jsem se na rozsvícený displej mobilu a nemohu se rozhodnout. Mám nebo nemám poslat tu zprávu? Opravdu to sama nezvládnu?     Už v noci mi nebylo dobře, ráno jsem měla zimnici. Je to jasné, skočil na mě nějaký opravdu povedený moribundus. Jenže jsem sama doma a můj muž tentokrát ani neměl přijet na […]