Venku vypukl nádherný hub a barev plný podzim, ale já vám nabízím letní povídání, které čekalo, protože na Dedeníku vládlo léto literární 🙂 Tak zavzpomínejte na dobu velmi nedávno minulou a zamyslete se: jste lovci a/ nebo sběrači? 🙂
Jdu se psy lesem a moc si to užívám. Je vrcholné léto, les voní pryskyřicí, huňaté borůvkové keře se modrají bohatou úrodou. Na kraji lesa už dozrávají maliny, ostružiny zatím jen kvetou. Na jednom jediném místečku vím o lesních jahodách – to je u nás hodně zřídkavá laskomina!
Sem tam sklopím oči a pátrám po houbách. Letos prý rostou už teď i tady u nás, protože les není zdaleka tak vysušený, jako v předchozích letech. Prakticky nikdy nic nenajdu a nevadí mi to. Už proto, že i kdybych náhodou nějaké našla, neměla bych je kam dát. Když jdete ven se psy, ruka na košík prostě chybí.
Miluju procházky lesem, kdy mám smysly nastražené a snažím se vnímat všechno kolem sebe. Je to takové… existenciální:)) Že by se ve mně ozývalo dědictví našich předků, lovců a sběračů? Musím se v duchu smát. Copak sbírání mi jde, prsty fialové od borůvek mluví jasnou řečí. Ale lov? Já?
Najednou automaticky tlesknu rukama před obličejem a vím, že vlastně taky lovím! Třeba tyhle pitomé mušky, které se co chvíli rozhodnou, že mi budou poletovat přímo před obličejem, s občasnou snahou vlézt mi do nosu a do očí. Jedeš ty potvoro! Nebo… Plesk! Fuj! To nebyl komár, to bylo hovado… pardon, ovád. Honem pryč! V tomto případě jsem spíš kořistí než lovcem.
Po chvíli mi je jasné, že mě čeká další lov. Uá, mám ve vlasech kloše! A možná je jich víc! To jejich rejdění po kůži hlavy je opravdu těžko snesitelné. Mám chuť ječet a divoce se drbat, ale musím se ukáznit. Tyhle broučky velikosti klíštěte totiž ulovíte pouze s chladnou hlavou. Už i proto, že moje husté a kudrnaté vlasy pro ně představují ideální úkryt.
Takže určit jeho polohu, bleskově přitisknout prst… Vedle! Tak znovu. Zase utekl. Teď! Kloš je odhozen a já v pociťuju pýchu pravěkého lovce. Zvítězila jsem! Aspoň pro teď:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2024
Ano, také jsme v dětství z chaty chodili na borůvky. Pamatuji se, jak jsme si s bratrem vzájemně ukazovali hrníčky – „už má zakryté dno“?, protože, když bylo konečně dno zaplmněné , další sběr už šel tak nějak rychlej. Naopak jen mírně pokryté dno bylo skoro deprimující, jak dlouho to trvalo 🙂 Kromě knedlíků (zda býval i koláč si nevybavuji), jsme si borůvky, pomačkané v curku dávali na lívance. Maliny rostly jen na jednom místě při okraji lesa. Jelikož zralé maliny jak známo rychle opadávání, bylo třeba trefit se do správného času zralosti. Mám tu z chaty přivezený bělavý, kameninový džbán, do kterého jsme broůvky či maliny sbírali. Džbán je hodně starý a od sběru má takové vnitřní nafialovělé žíhání, jak se malinová či borůvková šťáva vcucla do prasklin v glazůře a už se nedá vymýt.
Maričko, s tím dnem má naprostou pravdu! 🙂 Hned jsem si vzpomněla:))
Jinak úplně vidím ten starý džbán. babička měla keramický bílý hrnec na mléko a ten dopadl podobně. děkuju za ty vzpomínky, ani jsem nevěděla, že je v hlavě mám! 🙂
Jako děcka jsme chodívali na huby do našeho Hajku – pravda, hříbky tam nerostly, ale nějaká ta babka či máselnik, na jaře smrže v ořeší, na podzim bedle v agátí a tak nějak celoročně holubinky nám radost udělaly. Maliny u nás nerostly a ostružiny až takové ty hodně pozdní. Ale smlsli jsme si na dřinkách.
Jo – a na jaře, speciálně v květnu, se z nás stávali lovci (asi, i když…) – to jsme večer metlou okolo světel rážali létající chrousty do kýble s vodou a ráno z nich dělali speciální baštu pro kačeny. A v neděli ráno jsme na ně chodili celá rodina právě do zmíněného Hajku, kde jsme střásali (teda taťka) z dubů. Když nás viděly kačeny vcházet do dvora s plechovým kýblem a obuškem (sekerkou), tak se mohly ušlapat, aby byly první u špalku, na kterém jsme chrousty sekali. Taková trošku morbidní vzpomínka 🙂
Eh, milá Ygo, ona hospodářství bývala v lecjakém stylu dost morbidní 😛 No, přiznám se, že tohle bych nedala. Mně stačí chroustíci letní, abych zapomněla kolik mi je a vyváděla jak puberťák. Na mě jsou velcí až až! Ty velké chrousty si pamatuju ze Dvora – ve svůj čas se objevovali na ulici, kde babička bydlela, v takových dokulata zastřižených javorech. Těch bylo!
za těch podvečerů a večerů jsem ulicí obvykle utíkala 😛
a jak bylo na veletrhu?
Díky za optání 🙂 Bylo to moc fajn. Prostředí pravda takové sedmdesátkové, ale neuvěřitelné množství lidí, když pomyslím, že skutečně jde o Havlíčkův Brod 🙂
S Patrickem se nám dařilo – nepřekvapivě se ukázalo, že Rozárka táhne 🙂 Kromě dospělých jevila zájem mladá děvčata tak deset let a výš 🙂 Už to není knížka pro mrňata, dobře se to čte a má to krásné obrázky 🙂 Panečku, co já na to konto viděla fotek psů!:))
Patrick nebyl jediný dětský pomocník na stánku – hned vedle pomáhala mamince desetiletá slečna. Takže nakonec dělal Patrick i gentlemana a doprovázel ji na oběd, když nechtěla jít sama do restaurace (v budově) a maminka nechtěla opustit stánek 🙂
Inu, Patrick je borec! Myslím, že jste si společné dny hezky užili.
Máš pravdu, bylo to fajn, a vlastně poprvé, co jsme byli spolu sami, bez ostatních.
to bylo tuze pěkné!
Na chalupě jsme chodívali do lesa na ostružiny. Byly jich tam mraky. Maliny byly dřív a zdaleka jich nebylo tolik, stejně tak jahody. Borůvky jsem zas neznala vůbec. ty na okraji Chřibů prostě nebyly. Houby ano, ale pokud vykáceli moc velkou plochu lesa najednou, tak se nějak ztratily i na okraji toho, co zbylo.
Jo, velké kácení ničí podhoubí a na slunečním úpalu se ani těm zbývajícím houbám moc růst nechce…
S tátou jsme chodívali na hřiby pod Velkou Javořinu. Kopce pojmenované jako Mechová hora, Buková hora se časem měnily podle toho, jak lesáci jednotlivé kopce káceli nebo nechávali ladem.
S bábi jsme chodívali na maliny a ostružiny, borůvek tady moc nerostlo. Každý jsme si vzali 5 litrovou plechovou nádobu na mléko a už se šlo sbírat. Pak jsme s bábi vařili malinový nebo ostružinový sirup.
Na jaře se šlo sbírat lipáčí a bezinky na sušení. V létě pak bezové plody do bezového likéru. 🙂
Pětilitrová nádoba! Zlatý plecháček:))
Sušit umím, sirupy umím, jen likéry jsem nikdy nedělala…
K těm jménům – u nás už zmizelo tolik mechových lesů, že se mi chce plakat – nebo spíš klít.
Tak přeci jen maliny se sbírají rychleji než borůvky. 🙂
rostly na krajích lesů..ale je na ně moc sucho-maliníky prostě usychaly…a těžěbní stroje jim taky nedělají dobře…
vy plecháčky, my bandasky 🙁 aby bylo na koláč,nebo na knedlíky..na marmeládu..vykládej malýmu dítěti, že v zimě si pochutná…na sběru toho drobného ovoce se učila trpělivost a nebo to bylo za trest?
Za mě trest 😉 babička by asi stála za tou trpělivostí:))
Co se týče hub, tak ty by na mě teď musely z mechu křičet, abych si jich všimla. Chatu máme od lesa docela daleko, tak tam ani nechodíme. Kolem chaty je práce dost a dost.
Ale jako malá holka jsem chodila v létě do lesa často.
U prababičky na vsi jsme se sestřenkami už v 5 letech vyfasovaly plechové hrníčky a sbíraly do nich borůvky. Zatímco naše babičky se činily s hřebeny. U lesa rostly husté malinové keře a tam se to sbíralo, především do pusy. Jako větší jsem objevila i kouzlo sbírání hub. V okolních lesích bylo hodně lišek.
Ráda na to vzpomínám.
Jé, Míšo, s těmi plecháčky jsme na tom byly stejně 🙂 I my, děti, jsme musely sbírat, pokud jsme chtěly borůvkovou bublaninu. A tu jsme vždycky chtěly… Jenže to sbírání šlo strašně pomalu! A navíc plecháčky měly tendenci se překotit, jakmile jeden nedával pozor 😛
Maliny jsme naštěstí sbírali vždycky jen do pusy, stejně jako ostružiny.
U nás jsou lesy přívětivé, ale malin bůhvíproč ubývá – neměly by maliny růst všude? A lesní jahody už prakticky nevidím vůbec.
lesní jahody můžeš v létě spatřit coby půdokryvné rostlinky na naší zahradě 🙂 Bůh ví, odkud se vzaly a rostou jak divé 🙂 žádné jahody nejsou tak sladké a voňavé jako lesní…
To máš pravdu… jsou nej 🙂
Podle mě tyhle malé lesní potřebují světlo a nižší podrost. Naše lesy jsou buď relativně tmavé s vrstvou jehličí na zemi (staré smrčiny, už jich moc nezbývá), nebo plné vysokého borůvčí. Na četných nových pasekách pak roste buřina a vysoká tráva. Takže tyhle jahůdky nacházím jen v Trutnově, v jednom lesoparku na místech, kde se kolem cesty přece jen tráva občas seče…
přesně tak – potřebují paseku se svitem sluníčka celý den. a to je právě naše anglické rabátko s pivoňkami a levandulí, co se koupe v západním slunci 🙂
Nám lesní jahody DEDE rostou na chatě.
Docela je jich tam dost.
Ty se máš! 🙂
Mám je na zahradě a je jich čím dál víc (to je poděkování, že naše zahrada NENÍ anglický trávník). Ale i v lese okolo cest jich nacházím dost a dost.
U nás takhle zdivočel normální jahodník, nebo snad to jsou ty měsíční jahody? Nevím, neplodí, ale ve velkém podrůstají růže (a že my máme pro růže jejich vlastní zahrádku:))