Vave

ČLOVĚČINY: Návrat WWW, aneb WWWčkovy člověčiny

Připravit texty ke zveřejnění, tedy udělat pečlivé korektury nakonec trvalo déle, než jsme zamýšlely. Hlavně proto, že ze zdravotních důvodů odpadla Beda i já, a všechna práce zbyla nakonec jen na Kaa. Kvůli té prodlevě se stal již dříve připravený následující text částečně neaktuální – naštěstí! Neboť WWW i Anežka Šejbalová se v mezidobí k všeobecnému potěšení […]

105×148: Obrázkování

Jela jsem z práce, už se hodně šeřilo. Pomalu jsem dojížděla k červené na semaforu, věděla jsem, že se za chvilku rozsvítí zelená, protože chodcům už také svítila červená. Jen zlomek sekundy před tím, než se mi zelená skutečně rozsvítila, vstoupili na přechod suverénně dva muži s taškou na kolečkách. Musela jsem zastavit a počkat, než přejdou, proto jsem […]

105×148: Hodiny

Musím s hanbou přiznat, že nebýt občasných školení a společenských akcí, nedostanu se do centra Prahy, jak je rok dlouhý. Když už tam ale musím, vybírám si z několika možností jako dopravní prostředek zásadně tramvaj. Kus cesty jedu podél Vltavy a doktorsky se kochám vším, nač dohlédnu, bez rizika charakteristických dopravních přestupků a nehod.   Minulý týden […]

105×148: Řidič, nebo vodič?

Onehdy jsem musela něco zajistit, a tak jsem celý den jezdila po Praze. Samozřejmě se mi povedlo zabloudit i přes zapnutou navigaci, a jak jsem se tak motala městem mezi auty, která mě občas ochotně pustila do jiného pruhu a občas taky ne, napadlo mě, že bych byla radši, aby se u nás řidičům říkalo […]

105×148: Vůně bramborové natě

Na mou duši, že jsem návrat ke stopětkám nezamýšlela jako nostalgické vzpomínání na staré dobré časy. Dokonce mám poznamenaných pár bodů na úplně jiné téma, jenže člověk míní a setkání mění – ať už člověk potká baču s máslem nebo cestou na houby vůni podzimního ohýnku.     Říká se, že vůně dokážou vyvolat i […]

105×148: Máslo

„To maslo třeba dať do studenej vody, ako to robili naše babky,“ řekl prodavač v bačovské uniformě, když mi podával půlkilovou hroudu másla, zabalenou v mikroténovém sáčku. „Ale to jsme přece dělali doma taky,“ vyhrkla jsem, „když jsem byla malá, neměli jsme ledničku.“ A v tu ránu jsem stála u našeho špajzu s policemi potaženými voskovaným plátnem a ukládala […]

105×148: Dotýkané

Je sobotní pozdní odpoledne, sedím na pohovce, vedle sebe košík plný voňavého prádla, které jsem právě přinesla z venku. Beru do ruky kousek po kousku, pečlivě ho uhlazuji a skládám, abych ho nemusela žehlit. Pozoruji své ruce, jak se prádla citlivě dotýkají a vznášejí se nad ním; jako by to nebyly ani moje vlastní ruce, jako […]

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN