Do města na kříži mě po dlouhé, předlouhé době přivábil Strom života, úžasný rondel z žulových kamenů, který byl před necelými deseti lety vybudován na kopci Dymníku. Tam jsem začala v sobotu 15. června 2013 svou pouť po několika místech, která jsem musela vidět, dotknout se jich a smířit se, odpustit i odpuštění dostat. […]
105×148
105×148: Obrázkování
Jela jsem z práce, už se hodně šeřilo. Pomalu jsem dojížděla k červené na semaforu, věděla jsem, že se za chvilku rozsvítí zelená, protože chodcům už také svítila červená. Jen zlomek sekundy před tím, než se mi zelená skutečně rozsvítila, vstoupili na přechod suverénně dva muži s taškou na kolečkách. Musela jsem zastavit a počkat, než přejdou, proto jsem […]
105×148: Hodiny
Musím s hanbou přiznat, že nebýt občasných školení a společenských akcí, nedostanu se do centra Prahy, jak je rok dlouhý. Když už tam ale musím, vybírám si z několika možností jako dopravní prostředek zásadně tramvaj. Kus cesty jedu podél Vltavy a doktorsky se kochám vším, nač dohlédnu, bez rizika charakteristických dopravních přestupků a nehod. Minulý týden […]
105×148: Řidič, nebo vodič?
Onehdy jsem musela něco zajistit, a tak jsem celý den jezdila po Praze. Samozřejmě se mi povedlo zabloudit i přes zapnutou navigaci, a jak jsem se tak motala městem mezi auty, která mě občas ochotně pustila do jiného pruhu a občas taky ne, napadlo mě, že bych byla radši, aby se u nás řidičům říkalo […]
105×148: Vůně bramborové natě
Na mou duši, že jsem návrat ke stopětkám nezamýšlela jako nostalgické vzpomínání na staré dobré časy. Dokonce mám poznamenaných pár bodů na úplně jiné téma, jenže člověk míní a setkání mění – ať už člověk potká baču s máslem nebo cestou na houby vůni podzimního ohýnku. Říká se, že vůně dokážou vyvolat i […]
105×148: Máslo
„To maslo třeba dať do studenej vody, ako to robili naše babky,“ řekl prodavač v bačovské uniformě, když mi podával půlkilovou hroudu másla, zabalenou v mikroténovém sáčku. „Ale to jsme přece dělali doma taky,“ vyhrkla jsem, „když jsem byla malá, neměli jsme ledničku.“ A v tu ránu jsem stála u našeho špajzu s policemi potaženými voskovaným plátnem a ukládala […]
105×148: Dotýkané
Je sobotní pozdní odpoledne, sedím na pohovce, vedle sebe košík plný voňavého prádla, které jsem právě přinesla z venku. Beru do ruky kousek po kousku, pečlivě ho uhlazuji a skládám, abych ho nemusela žehlit. Pozoruji své ruce, jak se prádla citlivě dotýkají a vznášejí se nad ním; jako by to nebyly ani moje vlastní ruce, jako […]
105×148: Prázdniny
Když se řekne prázdniny, je každému jasné, že se jedná o dobu, kdy máme prázdno od školní docházky i ostatních školních povinností. Školní chodby i učebny zůstávají po dobu prázdnin osiřelé a prázdné, zatímco prázdninové dny jsou nabité aktivitami a dobrodružstvím, někdy bohužel i nevyhnutelnými povinnostmi. Jako třeba sbíráním jahod na dlouhých záhonech u […]
105×148: Je po dešti
Je to pár dnů. Pršelo, ještě když jsem vstávala, ale to mi vůbec nevadilo, asi jako každému, kdo pečuje o nějaký ten kousek půdy. Dokonce když jsem pak šla s Ankou na vycházku, byl vzduch ještě plný vody, i když déšť se tomu už říkat nedalo. A potom jsem vyšla zadními dveřmi na východní […]
105×148: Pracovala žížala
Je to už dost dávno, co mě zaujal žížalový kompostér. Od té doby jsem na něj v různých článcích narazila už mnohokrát a z původně neosobního zájmu se postupem času vyvinula touha opatřit si několik párků pilných a pracovitých žížal, které dokážou proměnit skoro cokoli v zahrádkářské zlato, a tím se posunout od sešlapávání pet lahví do vyššího […]