Jela jsem z práce, už se hodně šeřilo. Pomalu jsem dojížděla k červené na semaforu, věděla jsem, že se za chvilku rozsvítí zelená, protože chodcům už také svítila červená. Jen zlomek sekundy před tím, než se mi zelená skutečně rozsvítila, vstoupili na přechod suverénně dva muži s taškou na kolečkách. Musela jsem zastavit a počkat, než přejdou, proto jsem zlehka káravě zmáčkla klakson. Jeden z mužů na přechodu mi za to věnoval Topolánkovu jedničku – zcela nepochybně mě tak chválil za to, že jsem ho nepřejela. Jen houstnoucí šero mi zabránilo odpovědět mu poklepáním si na čelo, že jsem tomu rozuměla a že děkuju.
Samozřejmě, omlouvám se. Je mi jasné, že jste na chyby v mém překladu přišli hned. Protože některá gesta jsou srozumitelná dokonce mezinárodně, stejně jako obličejová mimika i řeč celého těla. Když spolu lidé mluví přímo, z oka do oka, je komunikace snazší, zejména v případě, kdy se skutečně chtějí domluvit. Bezprostředně vidí dopad vyřčeného slova na svého partnera a mohou ho zmírnit úsměvem, vysvětlit, doplnit či změnit.
V psané komunikaci je to už těžší, ale když se jedná o klasickou korespondenci, kdy si člověk dá práci s vysvětlením svých pocitů a postojů včetně důvodů, které ho k nim vedly, dá se předpokládat, že ke srozumění dojde. Nebo dojde na dotazování a následné vysvětlování, zkrátka hledá se způsob, jak pochopit jeden druhého, dokud se tak skutečně nestane.
Rychlá a zkratkovitá komunikaci prostřednictvím sms nebo na internetu ale už potřebuje berličku v podobě smajlíků. Zejména nejedná-li se o nějakou věcnou či odbornou diskusi, ale o obyčejné povídání si a vyměňování náhledů a názorů.
Někdy je to trochu na hraně, občas se příspěvek spíš podobá obrázkovému písmu a působí to poněkud infantilně, ale já mám obrázkování vlastně ráda. Je to podobné, jako když si člověk vyzdobí předzahrádku nebo se hezky oblékne do divadla. Nebo se jako když se jeden na druhého při pozdravu usměje.
Joo, smajlíci. 😛 .
Ono je to těžký, je to takovej mor. Dokud jsem je neměla, nechyběli /ti smajlíci, proto měkké I (chuckle) ). Podobně jako mobil před lety, kdy jsem odjela, po třech týdnech se vrátila a nikoho nestresovalo, že neví, co zrovna dělám. Bylo to lepší? Horší? Nevím, prostě jiné…Takže dneska smajluju, snažím se to nepřehnat, aby sdělení nezaniklo v hejbacích obrázkách.
Vave, dneska ráno jsem na Hlaváku vystoupila z metra a rychlým krokem mířím na pracovní místo. Přede mnou jde chlápek. Proti mně jde chlápek, vede kolo. Ti dva se zřejmě znají, zastaví v družném hovoru, já se o ně málem zabija (takhle ten přechodník nejspíš nebude (chuckle) ). Měla jsem chuť jim poťukat na čelo… A co? A nic – pohoda, klídek… škoda, mohla jsem zkusit ten Petřin postup (viz dole) – člověk prý v sobě nemá dusit emoce (punch) 😀 .
Ještě za včera: moc držím palce Asterovi a Fredymu – chlapi, nedejte se (y) (y) (y) !
A jsem moc ráda, že Tobiáš Pudlík se dobře vykulil, tak ať je mu i mamině co nejlíp (inlove) .
Milá Vave.
Najezdím autem hodně a takovýto případ se mi stává běžně. V těch situacích dupu na brzdu (víte co mám za auto, široké gumy a tak, když zabrzdím, zejména v padesátce, tak stojím na místě) a jen koukám do zrcátka jak ten za mnou brzdí všemi čtyřmi a lezou mu oči z důlků.
V létě, když jezdím na motorce, ta mi tolik pod kolo neskáčou, mají větší strach. A když jo, stačí zmáčknout spojku a trochu „vrknout“ plynem a hned uskakují.
OT
Ještě jeden pokus, páč chci, aby TODLE ste viděli/y!!
Mezeru za ngm a před tečkou odmazat.
http://ngm .nationalgeographic.com/ngm/photo-contest/2012/entries/181884/view/
Opravdu pěkná fotka (y)
Ale HLAVNĚ – to je naše MOJKA!!
Mojka je fotogenická holka (nod)
Nezlobte se na mne za OT, ale musím to někam napsat.
Ministerstvo vnitra počítalo chybné hlasy u presidentských kandidátů. Když zjistili, že ve vzorku 1 je 16% chyb a ve vzorku 2 18%, usoudili, že dohromady je to 34% a škrtli z celkového počtu 34% hlasů.
Je mi z toho zle. Myslím, že když někdo takto počítá procenta, neměl by projít 6 třídou ZŠ.
A co s tím budou dělat? Prý nic. Postižení se mohou obrátit na soud ať rozhodne. (headbang)
(headbang)
http://www .ceskenoviny.cz/domov/zpravy/nss-bude-muset-resit-spor-o-chybne-hlasy-pro-prezidentske-adepty/869639
Mezera za www .
Upřímně, já s přímou volbou prezidenta nesouhlasím a považuji ji za ústupek poštěkávačům. Zbabělý ústupek, abych byla přesnější.
V době, kdy ve virtual show vítězí negramotný dlaždič nebo štětka, která v životě nepřečetla víc, než dvě Ženy a život, za ZVĚRSTVO.
Může dopadnout jenom hůř, než nepřímá, a nejinak. Proto se jí také nezúčastním a budou to první volby, které vynechám.
Zajímavé je, že její úskalí někdo viděl hned – a jiní si na přímé volbě naopak postavili i jiné volební kampaně.
(Vim, že tudyma politiku nene, ale když mi je nadhozeno…)
nemyslel jsem to na politiku ale na ty počty. 🙁
Pak tedy tento odkaz Tě snad uspokojí, když neupokojí (tečka za zpravy . před e15):
http://zpravy. e15.cz/domaci/udalosti/ve-vypoctu-hlasu-prezidentskych-kandidatu-je-pravdepodobne-chyba-935024
jakkeli, to je dost příšerný, ten výpočet (headbang) … kdosi to ukázakl na příkladu, kdy by v obou vzorcích bylo 50% neplatných hlasů – asi by těžko někdo řekl, že se to sečte a bude neplatných 100% 😀 😀 😀
Poslední poznámka:
a proč se na to sčítání týmy kandidátů – potažmo budoucích nejvyšších – nepodívaly dřív?
Si mysleli, že všechno šlape podle nich nebo co? Já bych teda všecko prozkoumala horem dolem PŘEDEM, bejt můj kandidát ňáká Okamura…
Pořád je lepší přímá volba, než korupční igelitky v parlamentu. A Ukradpero to stejně dostal jen díky KSČM, takže ODS by měla být komunistům vděčná až za hrob, ke kterému mílovými kroky spěje.
Modří bolševici mají strach, že by se prezidentem mohl stát někdo, kdo nebude skákat, jak budou pískat. A, jak známo, dodělávající kobyla kolem sebe nejvíc kope. Dsotali výprask v krajských volbách a v senátu, teď ještě přijít o prezidenta a náskedně o pofidérní většinu v parlamentu… (rofl)
Topolankova jednicka i preklad mne pobavily. Ja jsem asi tak pred rokem delala Topolankovu jednicku furt. Jednim ze symptomu te zpitomele krcni patere pred operaci bylo, ze se mi zvedal prostredni prst na leve ruce (a nekdy na obou), zatimco ostatni prsty byly zkroucene dolu. A protoze ja nemuzu mluvit, aniz bych negestikulovala, tak jak jsem si tu ruku obcas otocila k obliceji, a to pak to zname gesto bylo nezamenitelne. Jenze ja uz jsem byla na ty prsty tak zvykla, ze mi to ani neprislo. Tak jsem byla jednou loni v prosinci na nejakem jednani se spoustou lidi a za nas urad jsem s cimsi nesouhlasila, a tim vztycenym prstikem ukazovala na nejakeho zastupce jedne z nejvetsich pojistoven a on se ohradil, ze ani jako obcan New Yorku nevidel, ze by mu kolega pravnik ukazoval prst (anglicky se tomu rika „show a finger“). (rofl) Muj sef to zehlil, jako ze jsem jinak hodna holka, lec pred operaci patere. To se pak zase pyril a omlouval clovek z pojistovny, a nakonec jsme dosli k vsestranne dohode. Cili taky jde o preklad.
Tedy Hano, to je faux pas 😀
Tak to si hned tak někdo nevymyslí. Mám dojem, že by tento skvost neměl zapadnout, ale řádně zpeněžit do nějaké komedie. Bych to viděla ve filmu. (party) 😀 (rofl)
Tedy Hani, to byl trapas roku 😀 .
Taky se mi jednou povedlo zabodovat. Měli jsme do práce pozvaného zahraničního odborníka, který měl mít prý pro mě velmi přínosnou přednášku, jak tvrdil jeden pan profesor, který mě na ni zval. Na mou námitku, že anglicky tomu nebudu rozumět, nereflektoval, prostě se do mě gentlemansky zavěsil, odvedl mě do posluchárny a posadil nás do první lavice. Přednáška začala a zpočátku probíhala normálně. Rozuměla jsem jakž takž, ale zjistila jsem, že když se koukám přednášejícímu na ústa, rozumím ještě líp. Tak jsem na něj fascinovaně civěla, až si toho všiml. Zaskočilo mu, zasekl se, ztratil nit a už ji nenašel. A začal se rozčilovat, že za to můžu, že na něj mám přestat civět a mám okamžitě vypadnout. Profesor vedle mě vstal, položil mu chlácholivě ruku na rameno a pravil: „Víš, chlapče, nezlob se na ni, ona za to nemůže, nechtěla si tu tvou přednášku nechat ujít, a že na tebe pořád kouká? Víš, ona musí, ona je hluchoněmá.“ Lidi, lidi, ani nevíte, kolik mi dalo práce hluchoněmou zůstat. … (Zdravím tam nahoru, pane profesore (h) .)
Pekna historka, JJ. Akorat, ze zavada nebyla na tvem prijimaci. On ten anglicky mluvici vedator musel byt gór moc cimprlin. Jinak hluchonemyho musel delat Chet na prohlidce Karlstejna. Vzali jsme ho jednou v sirokem rodinnem kruhu na Karlstejn a tam meli tehdy uplne, ale UPLNE jine ceny pro cizince. Vzhledem k tomu, ze nas bylo 8 cesky mluvicich a jeden Chet, tak platit za extra anglickeho pruvodce pro prevazne neanglicky mluvici rodinu byla blbost. Jenze on ten Chet jaksi nevypada stredoevropsky, coz podnikava pruvodkyne vyhmatla a hned ze jako musi mit to vyssi vstupne, aby tu slavu cisare Karla mohl nabrat v prekladu a ze to musi byt na jine prohlidce. Tak jsem to vyresila tim, ze jsem ji bohorovne rekla, ze Chet je hluchonemy, cili ze jejich preklady jsou mu sumafuk. Akorat jsem mu musela bokem sdelit, ze je hluchonemy. A pak uz to byla sranda. Moje rozverna rodina na Cheta posunkovala, Chet posunkoval zpatky…. Takova vesela prohlidka to byla.
(clap) (rofl) Představuju si obě příhody. (rofl) (clap)
Obdivuju smysl pro škodolibý humor jak páně profesorův, tak Chetův a kol. (rofl)
(rofl) (rofl) (rofl) Náramné příhody. OBĚ 😀
Hani…. vy jste éra (rofl) (rofl) (rofl) .
Úžasné historky, obě. Cheta miluju (samozřejmě ve vší počestnosti a ryze platonicky (wait) ), řekla bych mu to i osobně, ale to by se sešli dva hluchoněmí (chuckle) … mohli bychom mít potíže s překladem 😀 .
Hano ! Tak tohle teda bylo něco. (chuckle)
Daníkovi jsem předala pohlazení, díky !!! (inlove)
Smajlíky to nezachrání. Ani kamera která přenáší jen obličej.
Dávno dávno tomu jsem viděla v TV zajímavý pořad. Kdosi se zabýval otázkou komunikace. Experimentoval tak že chodil po ulicích a kladl lidem otázky. Třeba se ptal na cestu ale gestikuloval nesouměrně s otázkou. A lidé mu nerozuměli, nevěděli co se jich ptá. Vědec bádal dál a přišel k závěru že slova jsou důležitá ke komunikaci asi v 8mi procentech. Dalších 7 procent zabere melodie řeči, přízvuk, důraz a tak podobně. Zbylých 85 procent je vyhrazeno fyzické komunikaci. Ta je pro nás stále ta nejdůležitější. Ta pradávná živočišná komunikace. Naše zvířátka ji po nás také vyžadují. 😉
Hurásláva! Konečně jsi prorazila s nějakým názorem.
Dlužný dopísek bude o víkendu, Velká Kočí, zatím Tebe a ostatní, včetně Astera a maminky Pudlíkové zkusím potěšit totálním OT, Vaví ráda promine.
Kdo je z české celebritou světovou zvíte, když si scuknete mezeru mezi ngm.nationalgeographic
http://ngm .nationalgeographic.com/ngm/photo-contest/2012/entries/181884/view/
Tak nevím. Mám trochu jinou zkušenost. Moje uši jsou natolik vycepované, že slyším na první dobrou sebemenší výkyv nálady osoby i při telefonním hovoru. Prostě poslouchám a tón hlasu mi napoví mnohem víc, než obsah rozhovoru. Asi jsem se potkávala s lidmi, kteří si řeč těla řádně hlídali. Ale hlas nedohlídali.
Škoda, že – již tradičně – neprošla má odpověď Velko Kočí. Pak to nemá vypadat, že to tu flákám.
Ale bez ksichtíků a půlených odkazů – Zdeno, že jsem čerstvě po školení, v němž jsme řeč těla uplatňovali až až – umím nasadit hlas doslova hedvábný a řeč těla znám a hlídám si, abych na pohovoru necukala nohou nebo propiskou. Jenže když si tohle všechno hlídám, tak to zasejc přestávám bejt já…
Lidi si vždycky něco neohlídají. Gesto, tón… nebo ďáblík, co se skrývá v detailu mezi slovy. 🙂
Milá Vave, moc pěkná stopětka. Obrázkování. Ráda obrázkuji,zdá se mi fajn, že mohu užívat takovou novověc, smajlíky všeho druhu. Je to bezva,zejména pro nás starší. Někdy se tak trochu trumfujeme, co že to v oblasti užívání PC, umíme všechno použít. Na třídních srazech probíráme virtuální propojení a zdviháme významně obočí na ty co nejdou s dobou. (chuckle) Je hezké pozorovat jak se vše neustále vyvíjí. (clap) (wave) (h)
Pak také existuje zvláštní mluva mezi dlouhodobými přáteli.
Na různých místech hovoru se užívájí letité repliky,převzaté jak z různých hlášek tak i z vlastních, prověřených lety,kterým ale třetí strana nemůže rozumět. Pak se část společnosti chechtá jako blázen a jiní zase vysílají nechápavé pohledy. (fubar) I zajeté používáni různých slov může být zrádné, pokud třeba namísto slova plexisklo,užíváte zásadně slovo klepsisklo, dle úsměvného užívání jistou osobou před moha lety ale vy to máte s přáteli zažito nebo třeba když na vás jde ta skřipka nebo jste utrpěli otřesk mozku. Pokud si neuvědomíte,že jste ve zcela jiné společnosti,jste občas za vola. (rofl)
V takové chvíli bych měla sebou ráda smajlíky. (chuckle)
Už mě to nebaví. Neproleze jediný můj komentář, vzdávám to. 🙁
Spam na pochodu. (envy)
Velká kočko, ve spamech žádný tvůj příspěvek nebyl – hledala jsem pečlivě. Muselo ho něco sežrat ještě cestou k nám… Je mi to líto, ale snad se to povede příště (wave)
Milá Dede, já jsem paličatá a tak jsem to na konec nevzdala. A hle, už se zadařilo! 🙂
Děkuju vám za milé příspěvky a názory na smajlíky a komunikaci vůbec. 🙂
Tosco (inlove) , souhlas, do odborné diskuse smajlíky nepatří, do věcné asi občas ano.
Bedulko (inlove) , ta fotka je úžasná, tolik malých Bertíčků! (whew) (h)
PetroK (inlove) , možná je lepší, že jsi pospíchala, jinak jsme o Tobě mohli číst v černé kronice: chodkyně PK napadla nebohého podnikatele XY a v záchvatu amoku mu zdemolovala auto. (tmi) (shake) Dneska nikdy nevíš, jak se spravedlivý čin nakonec vyloží. 8-|
Ten kreativní překlad gest byl moc pěkný 😀 Tátovu auto klakson nefunguje, což většinou nevadí, neschází nám. Jednou jsem ale kamsi jela a pár metrů za dvorem mi uprostřed cesty hrabe slepice. Blížící se auto ji naprosto nevzrušovalo. Tak jsem musela zastavit, vystoupit, slepici vzít a odnést. 🙂
Zato egyptští řidiči troupí při každé příležitosti. Upozornit chodce, že jedou, ujistit chodce, že si ho všimli a nehodlají ho přejet, pozdravit protijedoucí auto, pozdravit vedlejedoucí auto, pozdravit náhodného člověka na chodníku, protože si už dlouho (dvě minuty) nezatroubili…
Vave – Tvoje povídání o přechodu 😀 (rofl) (ach ta čeština :D) mi připomnělo můj úterní zážiteček na přechodu….. Ulice jednosměrná, přicházím k přechodu, přejede auto, zastaví auto. Těsně za přechodem. Stojí auto. Já jdu. V ten moment se auto rozjede a přes přechod v jednosměrné ulici začne couvat. Aniž by se řidič podíval. Výsledek? Jo, trefil se :@ . Naštěstí mám celkem rychlé reakce a nějak jsem to i – nevím vůbec proč – předpokládala, že zcela nečekaně tohle udělá. Vykašlala jsem se na Topolánkovu jedničku, nechala prchlivost cloumat svým majestátem, začala mu mlátit pěstí do auta a titulovat ho tak, že v Ostravě by se za mě rozhodně nestyděli 😀 :D. Měl jediný, jediný štěstí, že jsem fakt hodně pospíchala. Jinak bych mu asi do toho auta vlítla a bylo by veselo (devil)
Jo a smajlíky já moc oblibuju, páč právě předcházejí – alespoň částečně – nedorozumění v komunikaci a pomáhají vyjádřit emoce a jejich sílu.
Krásnovýho víkenda přeji všem.
Bydlím ve čtvrti, kde všechny ulice jsou prakticky jednosměrné. Jen hlavní zůstávají.
Což ovšem neznamená, že se nerozhlédnu také opačným směrem, když přecházím. Protože naposledy jsem byla titulována takovými slovy, že zoo, statek s hospodářskými zvířaty a drůbeží, gynekologická a urologická ordinace by byly málo. Málem mě přejel idiot v nadupaném autě, který jel v protisměru tak dobrou šedesátkou. Jo, kde jsou ty časy, kdy jsem měla Brunďu, velkého Peugeota Boxera. To jsem v protisměru jedoucí auto jednoduše donutila vycouvat.
To je dneska zase nášup! Rozverníček o náboženské disputaci, pohovka plná koťat a vave se svým neodolatelným překladem „řidičtiny“… Mimochodem, troubící cholerik za volantem je jedna moje kamarádka. Tedy – spíše byla. Klakson byl její nejlepší kamarád, jenže pak si koupila nové auto a to mělo klakson jaksi jinde. Tam, kde ho mělo to staré, byl ostřikovač předního skla. A tak, když se kamarádka rozčílila doběla, stiskla to, co bývalo klaksonem… a ostříkla si přední sklo. Několikrát pak smíchy málem spadla mezi spojku a plyn, a vztek byl rázem v nedohlednu 😀 Teď už zdaleka tolik netroubí, asi nepotřebuje tak často mýt přední sklo.
Někteří, (spíš většina), chodců jsou prostě dobytek. A zůstanou jím i když usednou za volant. Kdysi dávno, to jsem měl ještě oranžovou Š 105 L, se mi stalo, že mi jeden stoupl na ulici z ničehož nic před auto, (dojížděl jsem pomalu štrůdl), zatímco druzí dva mi začali lomcovat klikami u dveří, naštěstí zamčených. Nechali toho až když jsem zařadil jedničku a do toho, co mi před autem stál, jemně ducnul. Odlétl asi půl metru, spadl na zadek do posolené břečky, ale rychle vyskočil a všichni tři bleskově zmizeli. Nechci si představit, co by se dělo, kdybych měl dveře odemčené.
(nejen?) pro kočičí lidi – zlý sen depozitářky (chuckle) (inlove)
https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/hphotos-ak-snc7/579133_507062209304457_1428749017_n.jpg
Bedooo – to je bomba 😀
Zlý sen kohokoliv ]:) Úžasná fotka (wave)
Bedo, já také ráda smajlíky, třeba ty na Hadech jsou boží.
Bedo ty jsou kouzelný!!!!
Můj zlý sen by to nebyl.
Já vím, že ne pro Tebe, matko kočičí (wasntme)
Tak dobře ,skoro pro kohokoliv (chuckle)
Co takhle představit si tam malé krysáčky???
Au, nebít. 😀
Nóóó to tedy, sis fakt dovolila hodně. Jen při té představě mmne oblévá pot (whew) (whew) (whew) A blíží se vánoce, třetí výročí tuším (think)
Akden 🙂 v tom případě nechoď do Ikei na Černém mostě!
http://jitka-kytka.rajce.net/Pictures
(chuckle)
ÁÁÁ další dobrák (doh) ale tohle jsou myše z plyše, ty mi neva.Myšostromeček je krásnej (clap)
„odpovídám“ posláním hubičky – to je bezvadnýýýýý, moc jsem se pobavila, úplně živě to vidím (clap) (y)
já mám smajlíky ráda (blush) , myslím, že „se“ to o mně tady i ví (blush) 😛 (inlove) (dance)
to patřilo pod Bubu (headbang) (f)
Zase pěkná 105, Vave! Smajlíky používám, ale málo, asi mám pocit, že by se v té hromadě pocitů ztratilo sdělení (podobně jako Tosca a další). A nejčastěji požívám asi 😉 . Nějak si nejsem jistá, že všichni poznají, že si zrovna dělám šprťouchlata.
Jo Vave, si představ, že já klakson v autě „hledám“. Prostě pokud troubím, tak vlastně o nic nejde, protože jsem měla čas najít klakson a troubit. Když je to sssituace, tak mám plné ruce volantu a hlavu plně soustředěnou a na klakson není čas.
A na ošklivá gesta ostatním účastníkům provozu odpovídám posláním hubičky. Vztekloně to krásně naštve a já se bavím.
Bubu to jsme dve 😀 jo a taky tleskam, zvlast kdyz nejaky genius udela ridicskou cunarnu (extra mysku, nerespektuje zip, nechape princip odbocovacich pruhu atd) a jeste pak nadava mne (chuckle) to mu fakt az teatralne zatleskam, aby pochopil, jakej je pasak (rofl)
Smajlíky jsou jako koření rozmluvy – tedy užívat rozumně a s mírou. 🙂
Já smajlíky používám málo, protože se mi zdá že někdy je jich až moc. Na Zvířetníku jakž takž, na jiných stránkách bývají i hlavním obsahem sdělení. Což je pro mě pak podobná záhada jako egyptské hieroglyfy, ovšem tamější přispěvatelé si asi rozumí.
Překlad je moc hezký, takový snažící se zmírnit oboustrannou nasranost 😉
Mimika je v komunikaci důležitá. To, že nevidím tvář druhé strany (a ona moji) je u mně základním důvodem, proč nerada telefonuji.
V psaném textu jsem si na to zvykla rychleji. Je to asi dané tím, že mám víc času si slova přečíst. A to třeba i opakovaně, než něco odpovím. A mám šanci si přečíst i tu odpověď.
Smajlíky – emotikony …. to je pro mě mnohdy problém. Je to užitečná pomůcka, ale když je něčeho moc, je toho příliš. Velké množství smajlíků mi nevadí u textů vyjadřujících čistě emoce. Tam to patří. Přijde mi to stejné jako když se při osobním rozhovoru někdo rozesměje tak, že mu není rozumět ani slovo, protože nějakou dobu ten smích není schopen ovládnout. Je to vyjádření momentálního rozpoložení.
Ovšem pokud má text vyjadřovat i nějaký názor nebo předat nějakou informaci, často velké množství smajlíků způsobí, že ta informace zanikne. Pokud diskutuji k nějakému tématu, nepředpokládám, že mě protistrana chce naštvat, takže nepotřebuji neustále ujišťovat, že to myslí v dobrém.
Takže za mně … emotikony ano, tam, kde je třeba emoce zdůraznit. Protože když se používají neúměrně, hrozí v diskuzi, že je protistrana přestane vnímat či (ještě hůř), nebude schopna vnímat nic jiného.
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Nestííííhááám, ale já se vrátím (nod) I se smajlíky (chuckle)
Příště netrub, jen malinko sešlápni plyn „túruj“ jen chvilku – aby motor udělal to rrrau,to uvidíš, jak najednou chodci zrychlej…. 😉
funguje to víc a kdo mne to naučil? Pražáci (chuckle)
PS: no jo,já vím, že jsi to myslela jinak (rose1)
Sice dobrý nápad, ale u nových, tudíž odhlučněných aut to asi nebude až tak moc účinné. Ale za zkoušku nic nedám, kromě trochy benzinu navíc. Chudáci řidiči s hybridy, nebo elektromobily, kde se tento efekt nedostaví.
Smajlíky jsem nějak zatím nepobrala, jsou pro mne někdy trochu nesrozumitelní. Není to snad dáno věkem, alespoň doufám. Horší je, že se dnes občas nedomluvím pomocí odkazů a různých narážek z oblíbených knih. Moje milované “ Kdybysem to bejval věděl tak by sem sem bejval nechodil “ a už vidím ty nádherné boje mezi hornňáky a dolňáky v mém dětství.
Jo a včera večer jsem si bohatě v divadle užila – o píďu, pane ……. aspoň o píďu. Škoda že právě tahle větička tam nepadla, ale jinak nádhera.
a ten „ňouma“ tady, je doufám Inka, kterou nepoznal její počítač (clap)
Tvoji i moji oblíbenou Knoflíkovou válku prý natočili znova..no,nějak nemám odvahu se na ni podívat….a nic si z toho nedělej,oni mají jiné knihy,jiné filmy a jiné hlášky, kterým zase nerozumíme my (sweat)
Ten kreativní překlad se mi moc líbí. 😀
„… dokud jeden druhého nepochopí“ je lepší verze. Pak taky existujou lidi, co naopak tvoří kreativní překlady, ale s opačným znamínkem než je ten Vavin v prvním odstavci, jenom proto… proč vlastně, aby se pohádali a dokázali si, že jsou lepší a morálně víc na výši a víc lidi? Netuším. V takové komunikaci ani tisíce smajlíků nepomůžou. Nedáte smajlík – špatně. Dáte smajlík – prý má moc obloučků nebo je vůbec moc smajlíků. Dáte usmívací smajlík – prý se vysmíváte…
Nerozumím takovým lidem.
Ale je na ně recept – najít si jinou hospůdku. Třeba takovou, kde člověka osloví Milý xy a přidají (inlove) , aby bylo naprosto jasný, že to fakt není ironie.
(h)
P.S.: Vave (inlove) , hádej, co mě drží vzhůru do pozdně nočních hodin? Schválně? No?
Žížaly! 😀
Zdravím, Io. Doufám, že už spíš a budeš ještě dloho. A že nespíš na žížalách |-( 😀 .
Moc pěkná 105, Vave (inlove) , máš pravdu, nejhorší je písemný kontakt s lidmi, u kterých nevíš, jak na tebe budou reagovat. Vždycky si to po sobě třikrát přečtu a přemýšlím, jak to ten druhý pochopí. Tady to naštěstí nehrozí, protože Zvířetnící nejsou vztahovační (jsou tu vyjímky, co potvrzují pravidlo? snad nee (wasntme) ).
Už to začíná moc připomínat obrázkové písmo, tak ještě Rozverníček o gestech:
(*)
Jednou se papež rozhodl, že v Římě nestrpí žádné Židy, takže se musejí do tří dnů vystěhovat. I prosili Židé, aby se stěhovat nemuseli, až umluvili papeže, že uspořádají náboženskou disputaci, a pokud obstojí, mohou zůstat. Problém byl v tom, že žádný rabín na sebe nechtěl vzít tu zodpovědnost. I přemluvili tedy metaře Mojšeho, který jen prosil, že děsně z toho prachu při zametání ochraptěl, jestli by se nemohlo diskutovat beze slov.
Papež souhlasil a v den D se všichni sešli u dlouhého stolu. Na jedno konci papež a kardinálové, na druhém Mojše a Židé. Začal papež tím, že nakreslil do vzduchu čtverec, a Mojše nakreslil kruh. Papež ukázal tři prsty a Mojše jeden. Papež sáhl za sebe a postavil na stůl karafu s vínem a bochník chleba, Mojše sáhl do kapsy a položil na stůl jablko. Tu papež vykřikl: „Vzdávám to, mohou zůstat, mají na všechno odpověď!“.
Obklopili papeže kardinálové a ptali se, o čem diskutovali. „Já nakreslil čtverec, že Bůh je všude kolem nás, a on mi odpověděl kruhem, že je hlavně v nás. Já mu třemi prsty připomněl Svatou Trojici, ale on namítl, že Bůh je jediný. A když jsem mu vínem a chlebem připomněl svaté přijímání, on mi jablkem připomněl prvotní hřích.“
Na druhém konci sálu se ptali Židé Mojšeho, o čem se to bavili:
„On nakreslil čtverec, že se máme rozptýlit do čtyř stran světa, já kruh, že zůstaneme pěkně pohromadě. On ukázal tři prsty, že máme do tří dnů vypadnout, a já jeden, že se aní jeden odsud nehneme. ..“
„A co potom?“
„Co by? On si vytáhl svačinu, já si vytáhl svačinu …“
(*)
Hezký den všem.
Jejda, JJ, to se mi moc lii.
Ehm, tedy, „libi“, ze ano, rozumime si.
Rozumíme 😉 .