BTW: Hořkosladký svátek

Milí čtenáři, dnes si s vděčností připomínáme konec 2. světové války, za který se z pohledu historických pramenů považuje kapitulace německých vojsk, která vstoupila v platnost 8. května, ve 23:01 hodin středoevropského času.
Byl to velmi šťastný den pro všechny, kdo hrůzy války přežili. Můj tatínek rád vzpomíná, že u nich na horách lidé vyvěšovali prapory už třetího května, zatímco „dole v kraji“ si to ještě nikdo nedovolil.

 

A proč hořkosladký? Protože hned v našem sousedství už víc než dva roky opět zuří válka. Velmi reálná, velmi krutá. Její konec zatím v dohledu není. Myslím na lidi, kteří brání své domovy, snaží se žít v pekle, které si my nechceme ani představit. Válka však končí až s porážkou agresora – a porážka agresora, tehdy německých vojsk, je konec konců právě to, na co dnes vzpomínáme. Moc doufám, že příští rok už bude poražen i současný agresor.

Užijte si sváteční den podle svých představ! Těm, kdo musí ve svátek pracovat, přeju, aby ji to rychle uběhlo 🙂
Zároveň oznamuju, že jsme s Martinem a psy na cestách, takže další článek na Dedeníku čekejte až v pondělí 13. května.
Vaše Dede

Aktualizováno: 7.5.2024 — 10:48

56 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Krásné to bylo, moc, zrovna to skončilo. S J-M-R hrál i Brian May a v publiku byla i paní prezidentka. Moc hezký koncert.

        1. z toho by byly pěkné články..na téma – na co jsem byla ulovena (na co jsem se nechala ulovit) 😀

  1. Bábi a její rodiče na Valachoch před koncem války schovali utíkající Němce. Druhý den jim donesli jídlo a Němci jim děkovali a omlouvali se za příkoří. Loučili se hláškou: „My víme, že jsme byli hrozní, ale ti co přijdou po nás, budou ještě horší. Bůh Vám žehnej.“

    1. Následně v roce 56 došli lidé ze Státní bezpečnosti za rodinou naší bábi a říkali, ať se Vaše sestra s namželem uklidí do exilu, jde po nich NKVD. Naštěstí se jim podařilo dostat do Vídně, pak na Nový Zéland, ale museli si změnit příjmení. Její manžel byl totiž z rodiny bělogradějského knížete, což jsme se všichni dozvěděli až po roce 89.

      Dějiny tvoří příběhy lidí a jejich životy. A život není v mnoha případech pouze černobílý.

  2. Československý prapor vyvěsila moje prababička za války na Hitlerovy narozeniny!!!!!

    Ne, nešlo o provokaci, jenom ta paní, která se narodila za Rakousko-Uherska, potom nějakou dobu žila v po (prvo)válečném Rakousku, později se přestěhovala do Československa, načež následoval Protektorát, prostě a jednoduše v těch praporech a symbolech měla zmatek. Jen se nacistů strašně bála, přitom česky ani neuměla.
    Naštěstí měla hodné sousedy. Soused, když viděl vlát tu československou vlajku, vletěl za ní na půdu a vlajku okamžitě sundal. Ještě se s prababičkou o tu vlajku naa té půdě poprali. Ona argumentovala tím, že bylo nařízeno vyvěsit vlajky, soused zase, že tuhle ne, tu až po válce. Teď že holt musí pověsit tu druhou.
    Kdyby nešlo o život, tak by to bylo humorné.

      1. Krásné vzpomínání na mou prababičku napsala má máma v posledních měsících svého života. Vyšlo to v Suchdolském zpravodaji. Je to v některém vydání v roce 2021. Prababička neměla vůbec jednoduchý život, ale živořila právě za komunismu. To v padesátých letech jednou málem zemřela hlady.

  3. Hezké další dny pobytu v Luhačovicích! Znám to tam, můj tatínek se tam několikrát léčil v lázních. Vincentku jste už jistě ochutnali, a jestli ne, tak s chutí do toho, je to lék na všechno. 🙂
    My odpoledne vyrážíme až za Příbram, k Blatné, na setkání strakatých štěňat. To bude rodeo! 😀

  4. Ten Rex! Aneb kolem Luhačovické přehrady je v 6:20 prázdno a romanticky 🙂 A zima.
    Po sedmé už tam je víc než živo. Coby sova si říkám, co ty lidi budí, když nemají Rexe? 😛
    Ale jo, chápu. Je tam krásně.

    1. sluníčko, kafe u vody, procházka…jako sova bych se taky hodně přemlouvala, psa nemajíc 🙂 Rexík si to užívá, nemám pravdu? tolik nových dojmů, lidí, kteří ho obdivují, nových psů…a jak se tam líbí Arišce?

      1. Ariška už sice chodí tak trochu jako dřevěný pejsek (ta kolena), ale zatím stíhá ❤️
        Rex by měl nosit cedulku „pozor, velmi společenský pes“ 😉 Je neuvěřitelné, kolik lidí propadne jeho šarmu. Navzdory tomu, jak je velký. Holky nikdy tenhle druh zájmu nevyvolaly. Jo, líbily se, Ari se líbí pořád, ale s Rexem je to jiné. Má prostě neodolatelné kouzlo osobnosti:))

    2. Některé budí třeba to, že odpoledne bude horko. Naše psice se dostanou ven, až přijdu z práce, no a to je horko (momentálně je pro ně horko i 24 stupňů, přijde to vždycky rychle). Ráno by to bylo lepší, ale mám být v půl sedmé v práci a tak brzo, aby mohly ven, nevstávají ani psice 🙂 protože standardně vstávají se mnou v půl šesté. Včera v pět, musela jsem na líhnutí.

        1. Teď už jsem si aspoň zase zvykla, ale když mi posunou čas, jsem na chcípnutí asi 14 dní.

        2. Já vstávám každý den v 5:15, MLP v 5:45 (odjíždíme kolem šesté). Když jedeme do práce později, celé Brno je zasekané a cesta, která nám normálně trvá cca 15 minut autem, trvá i 3/4 hodiny.

    3. Užívej si pobyt, musí tam být krásně. A brzké ranní vstávání je fajn, den je hned delší 🙂

  5. Děkuju všem za sváteční komentáře. Je to téma plné agrese. Také bolesti, boje, odhodlání, statečnosti a obrovských ztrát na straně obránců. Nechci to tu rozvíjet, řeší to mnoho jiných serverů. Jen připomenout. Protože ohroženi jsme i my.

  6. zahnat do bahna všechny válečné štváče, ať se tam poflákají mezi sebou a civilisty do svých maniackých šílených plánů netahají 🙁 Moji rodiče a prarodiče zažili válku na vlastní kůži, já si pamatuji srpen 1968 jako malá holčička a nechci, aby se opakoval.
    z veselejšího soudku – vítej, Dede, u nás 🙂 Luhačky jsou krásné, procházky, přehrada, určitě všechno kvete a na kolonádě jsou báječné kavárny 🙂 užijte si dovolenou jak náleží!

  7. Narodila jsem se až po válce ale zato mám vzpomínky na rok 68. To mi hned ráno volal do práce pravověrný, přesvědčený komunista, který byl za války totálně nasazený. Tanky okupantů stály před úřadem. Jano, okamžitě se zamkněte,přirazte ke dveřím stůl a vše,co máte po ruce a nikomu neotvírejte!

    1. Na rok 68 mám vzpomínky celkem živé. Já ještě chodila do školy v Praze, začátek školního roku jsme měli odložený asi o 14 dní, tak jsem chodila česat chmel – ručně !.
      V ten den nás vzbudil rachot letadel, u nás bylo vojenské letiště. Táta mě zamknul doma, ale já zdrhla oknem (podupala růže) a šla za kamarádkou. Ještě teď mám před očima tanky s vojáky se samopaly. A potom v Praze, jsme měli jich velitelství za rohem. Brrr.

      1. ….a hledejte ptačí budky. 🙂
        My jsme bydlíkovaly s kamarádkou naposledy v Růžové vile,byla to paráda!

      1. Hm. Zatím vím jen tolik, že už zase lezu do šíleného kopce! 😛
        Ale když už je člověk jednou nahoře, ten výhled je úchvatný.

  8. Užijte si cestu. Už aby ta pitomá válka skončila, ale ne tak, jak si přeje Rusko. Rusové ať táhnou zpátky, odkud přišli.

    1. Přesně. Do svého vlastního pekla. Ti, kdo je u nás obdivují, mohou jít s nimi. Nikdo jim nebrání.

  9. Užijte si to!
    Moje babička o konci války říkala, že z něj nic neviděla, protože ji i sestry zavřeli rodiče do sklepa a nepustili ven, dokud Rudá armáda neodešla.
    Už aby ty války zase skončily, jsou úplně zbytečné. Je to plýtvání lidmi i penězi, nic dobrého z nich nikdy nevzešlo.

    1. přitom obě v tý living history jsme..nebýt těch válečných dějin, tak si na ty vojáčky nehrajeme..ono to má taky něco do sebe..obě si umíme představit, co by to bylo za hrůzy…a co to bylo za hrůzy…

  10. Užijte si všichni, dvou i čtyřnozí, společné cestování v pohodě.
    o se týče vyvěšování vlajek už začátkem května, to mi vyprávěla maminka. Jeden tatínkův kamarád si ozdobil lajkou auto a pojížděl se po vesnici když v tom zaslechl, že přijíždějí němci. Nechal auto stát a běžel se schovat k nám do baráku. Němci zastavili a vběhli k nám, tatínka a maminku se mnou v náručí vyhnali ven a mohlo to dopadnout tragicky. Naštěstí prý okolo jejich nějaká spojka s tím, že přijíždějí rusové a tak se sebrali a odjeli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN