V pohádkách z českých luhů a hájů často vystupují zvířátka, zde též pobývající. Takže odtud víme, že liška je mazaná, mraveneček pilný, medvěd a sova moudří jsou, zajíček vykutálený, straka je zvědavá, lasice lstivá a zlatý kapřík přání plnící. Co však víme o jezevci? V českých pohádkách nevystupuje, pouze v příslovích a podobenstvích bývá používán coby nevrlý, […]
Alena Bytomská (Abyt)
ČLOVĚČINY: Komerční Vánoce
Když jsme se před lety na podzim přestěhovali do nového bytu, řekl před Vánoci můj tehdy asi sedmnáctiletý syn: „Hele mami, taky bychom jednou mohli ty tvoje duchovní Vánoce pozměnit a udělat si normální. Že bys nadělala horu řízků a půl metráku bramborovýho salátu a žrali bysme a koukali na TV.“ No, konečně, proč ne. […]
ČLOVĚČINY: Šuplík
Měla jsem kamarádku Soňu, narozenou ve znamení lva. Zcela odpovídala popisu znamení. Krásnou, energickou, vtipnou, chytrou a statečnou. Byla však veskrze psí, kočky u ní neměly šanci, na rozdíl od její dcery, kterážto se narodila veskrze kočičí. Bydlely jsme obě na Žižkově a proto Soňa moudře usoudila, že v této destinaci a při časově […]
PŘÍRODA: Hadi a já
S hady mám problém. Sice rozhodně nesdílím všeobecně kulturní povědomí, že had je tvor zrádný a našeptávací, ani hadího uštknutí se moc nebojím, ale ovládá mi jakýsi praděs. Asi k tomu dopomohl i zážitek z dětství, kdy za účelem přilákání davů na jakési pouti, vyveden byl velmi naturalisticky poutač, kde krajta škrtila domorodce, ta jeho hrůzou vyvalená […]
ČLOVĚČINY: Podobnost čistě náhodná
Na Sázavě, hned mně pod nohama, teče široký náhon k podskalskému mlýnu. Od řeky ho odděluje úzký ostrov, kde do nedávna sídlily vydry, které si v zimě dotlapkávaly až nahoru na dvoreček pro kočičí granule. Nový majitel vykácel stoleté vrby a olše, vydry vypudil, zrovna tak jako volavky šedé, ledňáčky a jinou zvěřinu. Nevypudil však […]
KOČKY: O podivuhodném přerodu Aneška jurodivého v kočku osobní
Vlivem vlivů událostí stalo se, že slečna Scarlett O´Harová stala se veskrze kočkou sázavskou, neb přes zimu dohlížela na mého kamaráda, který tamtéž přezimoval v domečku nad řekou. Jednou jsem tam jela. Scarletta nedbajíc mého vstřícného vrkání, šišlání a jiných podlézavých zvuků, nevšímavě prošla kolem s ocáskem pyšně vztyčeným, pomalu a l a s c i v n ě […]
