Až teď jsem se dostala k pc. Ne, že bych neměla čas, ale chytla mě záda, už v neděli, chodím na injekce a dr. pravil cosi o sedacím nervu. Nervy to jsou, to jo, když si sedám nebo vstávám, stačí zakašlat a obzvláštní chuťovka je oblékání ponožek.
Čelenky mám vlastnoručně pletené. Nikdy jsem nenosila nic na hlavě, připadala jsem si jak cvok, ale co bydlíme tady, začalo mi to být nějak jedno, takže nosím čepice s bambulema i bez, takové ty jako „spadlé“. Zvykla jsem si na ně a tedˇ mi vadí, když je opravdu zima, jít bez čepice.

První komentář se tu neobjevil, snad se trefím napsat to znova, snad se neukáže později

Dede, když jsme bydleli v mrazivých státech a začátkem zimy se třepali chladem říkali jsme, že čekáme, až nám zhoustne krev. Vzpomněla jsem si na to dneska ráno, když jsem se venku třepala zimou při ochlazení jen na +10.
Letos jsem také zuřivě hledala jednu čelenku, jenže to bylo naopak v létě, kdy nosím na procházky sací čelenku proti potu, který mi z čela stéká do očí. Našla jsem ji až když jsem vytáhla jinou.

Mám choulostivou hlavu, rychle je mi na ní zima a rychle mi promrznou i ruce. Takže i v mírném chladu nosím čepice, čelenky a rukavice (tady v zimě ráno na procházky, takové ty tenčí pérovací co nenavlečené vypadají jak pro dítě). Čelenku nejraději právě tu „na uši“, jako tvoje. Můj problém s čepicemi je ten, že mi děsně splácnou vlasy. Ani v mládí jsem neměla hustou kštici, navíc vlasy mám jemné. Takže po sundání čepice je mám připláclé na hlavě. Naštěstí ženy mají tu výhodu, že si i ve společnosti – v místnosti, v rest, v kostele – mohou oproti pánům „nechat na hlavě“. V Evropě mi v rest. v čepici bývalo horko, ale pořád lepší, než ji sundat a mít hlavu jak když mě olízla kráva.

GNosím čepice, v čelence si připadám jak Tydýt Pavlásek – prostě mi nesedí.
A ty čepice – jednu mám už od patnácti, drží se holka. Je dost dlouhá a dá se dvakrát založit – na uších, tak ji beru na cvičák.
No a čepice i rukavice i šátky a šály na mne čekají v šuplíku v komodě. Letos obzvláště radostně, protože tu komodu jsem jim koupila novou

Už je ten správný čas, hledám rukavice. Z jara po sezóně a rozloučení se starými nově koupené, šedivé z jemné kůže. Nenacházím. Vzpomínám si, že při nákupu byla přítomna kamarádka, tak volám. Netuší, kde rukavice mám, ale vzpomíná si, že se mi moc líbila taštička, do které byly v obchodě uloženy. Měním strategii a hledám taštičku. Jukne na mě z ponožkového šuplíku a schovává rukavice i s účtenkou…
Přikrývky hlavy nenosím, neboť na všech zimních bundách a kabátech mám kapuci.

Dobré ráno všem. Čepice nosím hrozně nerada, je mi v nich horko na zbytek hlavy, čelenka mi moc hřeje na čelo… asi si letos koupím klapky na uši, jestli se ještě dělají.
Schovávaly se mi rukavice, ty malé městské, vyřešila jsem to saturací – v každé podzimní a zimní bundě jsou po vyprání jedny uloženy do kapes. Vzdaly to.
Vykrojená čelenka by se mi asi taky líbila, zní to dobře, ale musela bych vyzkoušet.