Tak tenhle pohled opravdu nemám ráda, ale statečně jsem se ovládla. Není důvod k útěku! Zatím. Pomalu se blížím k vetřelci, snažím se ho nevyrušit. Jestli je těžko snáším nehybné, tak před svižně se pohybujícími prchám. Je to tak – vanu mi obsadil velký černý pavouk!
A nevypadá, že by chtěl odejít. Opatrně otvírám pračku stojící vedle vany a s obezřetností Apače na válečné stezce vyndávám prádlo. Přendávám ho do sušičky, zapínám ji a s úlevou opouštím koupelnu. Ještě si ho stačím vyfotit – profese se nezapře. Dobrá, zatím jsem přežila. Ale co dál? Jsem doma sama, nemám koho zavolat na pomoc.
I zareaguju jako jedinec z jednadvacátého století a napíšu status na FB. Mám ve vaně obrovského černého pavouka. Co s tím? Status má překvapivě rychlý ohlas – zjevně nejsem jediná, kdo s koncem léta čelí nájezdníkům, hledajících úkryt před přicházející zimou. Zimou! Nechci myslet na zimu! Ale ani na pavouky, a přesto mám jednoho ve vaně.
Radu chytit ho opatrně, ale fakt opatrně do utěrky a vynést ven, rovnou odmítám. Jednak nevím, na koho mám být opatrná a podle onoho rádce to nejspíš nejsem já. Navíc, jak mám něco vynášet z domu se zavřenýma očima? A co kdyby… bože, co kdyby pavouk z onoho opatrného úchopu vylezl? Třeba na moji ruku??? Ne. Tudy cesta nevede.
Připomínku, zda té obludě chytám mouchy, aby náhodou nevyslábla, snad ani nedočtu. Ještě toho kousek! „Sbal kufry, popadni psy a uteč. Dům již nelze zachránit!“ Tato rada sice ladí s mými pocity, ale přece jen, není trošku extrémní? Zatím pavouk obsadil jen jednu z koupelen! Uchyluju se k neřešení. Důkladně zavřu koupelnu s tím, že ráno moudřejší večera.
Ráno tam pavouk nebyl. Tedy spíš, nebyl vidět! Kde se asi schoval? Řeknu vám, i veselá koupelová kačenka dokáže vypadat hrozivě, když se za ní může skrývat černá pavoučí hrozba! Došlo mi, že první kolo pavouk jednoznačně vyhrál:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017
Tak co, jak vy vycházíte s pavouky?:))
Jsem na tom stejně, odmítám sdílet svůj domov s havětí. Většinou bývá po ruce můj muž, který nežádoucího návštěvníka vynese (že u toho brblá, je mi celkem jedno (chuckle) ). Já osobně bych nejdřív musela bojovat se svým horším já, které by mi radilo, abych potvoru nohatou utloukla smetákem. No a pak bych asi hnusáka nabrala a vynesla – to vše bezdotykově 😀 na druhý konec vesnice.
P.S. Strašná fotka! (tmi)
Mi to máme ve sklepě a i doma co mám dělat ?
Hm.pavouci mi vadi tak ve velikosti sklipkana.jinak ani ne.
Tak pavouci mi nevadí, doma je, pravda chytám do kelímku pomocí papíru, abych jim neublížila a vyhazuju ven, nebo si jich nevšímám. Zato na táboře velmi často slyším, hlavně večer před spaním, prosby a to nejen od dětí: Vyhoď mi pavouka! A to je chytám do ruky, hmmm asi většinou za chvíli vlezou zpátky, ale to už nejsou vidět. Letos jsem kromě pavouků měla jiný úkol: vyhodit kobylku. Bylo to náročnější, nechtěla se nechat chytit, navíc to nebyla kobylka, ale saranče. A znáte skákavky? To jsou roztomilí menší pavoučci s velkýma očima, krásně skáčou. Živí se drobným hmyzem a než skočí, tak se prý plíží jako kočka 😀 . Velice láskyplně o nich letos vykládal jeden z vedoucích na táboře, který učil děti znát hmyz…
Být vědcem, může být někdy nebezpečné http://praha.idnes.cz/pavouci-cerna-vdova-eli-beamline-dau-/praha-zpravy.aspx?c=A170829_143431_praha-zpravy_rsr
mimochodem pavouci plavou…to jsem nevěděla a už to mám ověřeno. přistihla jsem tři žluté zemní pavouky, jak se nechávají houpat vlnkami v zahradním bazénu, parchanti. odlapeni síťkou odjeli do trávníku a já jsem nadávala nahlas, jelikož to koupání jsme nechystali pro hmyzáky!
Tedy nevěřila bych, kolik je mezi Zvířetníky „hysterek“ 😉 . Vždyť ti pavouci jsou o tolik menší než vy a většina z nich uteče při snaze je chytit. 🙂
Já myslím, že u fobie si člověk asi moc nevybere. Mě je spíš líto lidí, kteří se bojí hmyzu, myší, velkých psů………Já se bojím lidské blbosti, ale to snad ani žádná fobie není.
Kdyby utekl, ale ten blbec se nechá rozplácnout. A ten flek mi teda vadí. Takže zabíjím bezflekově nebo vůbec.
Ječím pouze v případě, že mám šanci přivolat nějakého zachránce, jinak to nemá cenu 😉
Já neječím vůbec, jen uhýbám a utíkám a jsem v takovém tom stavu na zhroucení, kdy mi nestačí dech a srdce letí jak o závod. Ovládnout se to nedá. Skvělým případem u mě jsou například můry. Samozřejmě vím, že mi nic neudělají, že nekoušou, nebodají, nejsou jedovaté, nejsou ani špinavé nebo smradlavé, nic, ale když mi domů vletí můra, tak před ní utíkám a jsem z toho úplně vyřízená.
Myši, velcí psi, ale ani třeba hadi, žáby, netopýři a tomu podobní tvorové mi vůbec nevadí. Nebojím se ani velkých zvířat, nebála jsem se ani žraloků, delfínů, barakud, murén, vodních hadů, různých jedovatých ryb a podobné vodní havěti, ale hmyz mě tedy dokáže dostat.
Fobie jsou strašné.
to si jen myslíš… já mám zkušenost, že se spíš spustí po nitce a zvědavě čučí, jako ten pavouček, co se mnou ještě v bývalém bytě zjevně mínil péct vánoční cukroví. střídavě se spouštěl nahoru a dolů po kuchyňské skříňce, až mě fakt přestal bavit a za pomocí skleničky jsem ho vyšoupla do květináče. my jim musíme připadat strašně velcí…
Mojí matince vadili je myši a potkani, nad pavouky se rozplývala. No nezdědila jsem to. Myši a potkani ve mně hrůzu nevzbuzují, zato pavouci bývali mou černou můrou. Už dávno jsem paniku odvrhla a většinou je vynáším a vynáším
ostatně je všeobecně známo, že ať děláš , co děláš, nejdále 6 m od tebe je pavouk.
Dede, ten tvůj ve ve vaně se mi pranic nelíbí, vypadá velmi podezřele. Sekáči mi nevadí a křižáci, co bydlí léta na stejném místě , tak ne. Hlavně když nebydlí u mně.
Dede! Chápu a soucítím. Na toto téma by se dalo napsat plno zážitků, ale na mobilu se mi blbě ťuká, tak se omezím na vtip, který mi nedávno poslala kamarádka. Akorát to není až tak vtip, ale spíš krutá realita 🙂
Co je horší než najít pavouka v ložnici?
Ztratit pavouka v ložnici.
Já nejsem ječivá na cokoliv a při spatření pavouka jsem vemlouvavým hlasem žádávala MLP o jeho vynesení. Vždycky pavouka vzal do holé ruky, odnesl ven a myslím, že pavouk byl vždycky doma dřív než on. Pak jsem se jednou pochlapila, vzala skleničku, pavouka přiklopila, podsunula kus tvrdšího papíru, vlastně plastu, skleničku obrátila, papír přidržovala a se zavřenýma očima jsem kreaturu odnesla ke vzdálenějším sousedům. Tam jsem ho vyklopila se slovy promiň, tady tě třeba budou mít radši.
Víte co používám na přiklopení? Pamětní list ze 3. setkání Zvířetníků, Losinka, Rapotín, z května 2009. Tvrdá plastová folie, formát A5, tenký, hladký, prostě ideální. Navíc krásně zelený, od Xerxové pomalovaný mnoha psíky, takže poslední cesta pavouka není plná bolu, leč s poskakujícími psíky a kočkou plná veselí. Já i pavouk jsme tomu rádi!
chicht pavouk si počte, než se odstěhuje 😀
Dej mu jméno. Když má zvíře hezké jméno, tak se ho není třeba bát 😀
Hezký nápad.
nefunguje to…. (headbang)
Čertíku, chyť myšičku. —- Hup, mlask mlask; brouk, vrk vrk. Hodnej kocourek. Většinou pavouka najde a promptně zlikviduje dřív, než si ho vůbec všimnu. Jediné, co odmítá lovit, jsou ploštice a vůbec se mu nedivím, protože dokáží velice hnusně smrdět. A ty velké, zákeřnice, když nemají co žrát, (loví veškerý hmyz), zaútočí i na člověka, mají bodavé ústní ústrojí, do rány vpustí napřed jed a potom trávicí šťávy, takže bodnutí je bolestivé, dlouho se hojí a může vyvolat i alergickou reakci.
Dede, jako bych viděla sama sebe ještě v době, kdy jsem bydlela v domě se zahradou. Jen jsem to řešila jedním z těch způsobů, co ti radili. Hodila jsem na něj do vany velkou měkkou prachovku, tu jsem tak zachumlala do koule, aby pavouk nemohl utéct, ale zároveň aby se mu nic nestalo, a to celé jsem vyhodila oknem ven. Pak jsem si pro tu prachovku došla. Přišlo mi to bezpečnější, než nějaké vytřásání pavouka na zápraží, protože co kdybych si toho pavouka vytřásla na sebe, že? To by mě asi klepla pepka. Nikdy jsem žádného nezabila. I když jsem celkem racionální člověk, vždycky tam někde blikala drobná pochybnost, co kdyby. O zbytečnosti splachování jsem věděla, tak jsem to ani nezkoušela. Navíc, kdyby se to náhodou povedlo, tak bych ho vlastně zabila, a to prostě nepřicházelo v úvahu.
Jinak s hmyzem obecně mám velký problém. Štítím se ho a některých velkých druhů se bojím, a to až tak, že jsem schopná chytnout panický záchvat. Nikdy třeba nezapomenu, jak jsem se v Bulharsku bála projít po schodech do pokoje, protože na jednom schodu seděla taková obří zelená kobylka. Z představy, že by na mě skočila právě v momentě, kdy půjdu kolem, jsem byla úplně ochromená.
Jinak ale uznávám, že řada druhů hmyzu je pozoruhodná a krásná. Právě ti pavouci, nebo třeba motýli – to je krása, ale jsem schopná před nimi utíkat 😀 . Nebo když jsem kropívala trávník, tak se někdy objevily veliké vážky, nebo šídla, nevím přesně, moc se v tom nevyznám. Prostě ty velké barevné, a létaly nízko nad trávníkem, prolétávaly i tou sprškou vody. Byla to krása, ale běda, kdyby si to namířily na mě.
Pavouk Nephila byla moje (a tátova) oblíbená četba 😀 . Sharko, díky za připomenutí.
nevím co bych dělala, ale vím co ne – ROZHODNĚ bych ho tam nenechala!!!!! tvoje vyústění, že tam někde je ale ty nevíš kde, mi přijde mnohem děsivější než pavouk ve vaně
asi bych volila tu utěrku, nepovedený odlov do sklenice už jsem ve videích viděla tolikrát, že raději ne, nehledě na to, že vana není rovná… ale možná bych v sobě utlumila hlas té soucitné a pavouka bych nemilosrdne ubezdušila – ono kdybych ho nesla ven v utěrce, stejně je docela pravděpodobné že bych mu zlámala nějakou tu pavoučí nožku
přeji šťastné bydlení s pavoukem v koupelně – brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Bedo, uvažovala jsem, že bych ho chytala do papírové krabičky od čaje (ty mám, protože do nich schovávám granule psům, když si hrajeme)… ale riziko, že by z tak volné krabičky někde vykoukla ta veliká černá noha bylo prostě příliš vysoké 😀
Máme doma plno pavouků, a pokud to jsou takové ti „normální“ (do 3 cm i s nohama, sem tam sekáč), tak prostě žiju vedle nich a kromě průběžného odstraňovaní pavučin z exponovaných míst je nechávám na pokoji – mouchy jsou podstatně otravnější.
Jenže tenhle byl prostě velikej a navíc se odmítl schovat, i když jsem mu dala šanci. Měl smůlu – dva dny na to se pokusil z koupelny vypudit Marka, což byla chyba, která se mu stala osudnou.
Nezabíjím nic, co nemusím, i ty mouchy radši vypustím ven, ale má to své hranice – ze svého obydlí se vypudit nenechám:))
Pavouky mám ráda. Nemám ráda škvory.
Teda ty normální pavouky, co se vyskytují tady. Tropický jsem ještě nezkoušela, taky nemusím mít hnedka všecko. 🙂
Podepisuji se pod Io, mám ráda pavouky, ještě raději je fotím na jejich sítích. S tropickými jsem také neměla tu čest. Škvory nesnáším, dokážou okousat poupata jiřin. A potom bydlet v těch květech, které laskavě ponechali. To jsem si takhle přinesla domů nádherné květy jiřin ze zahrady a než jsem je uskladnila do vázy, tak jak ležely na stole, najednou pod nimi hejno škvorů! Musela jsem milé květy jiřin pečlivě venku vyklepat a co jich tam ještě bylo (devil) !
My máme škvory v rybízech! Takže můj recept na marmeládu by začínal: z obraného rybízu vyndej všechny škvory a mravence, které jsi nestačila vyhodit už během trhání… 😛
Tak to mně škvoři (po našem střiháči) zase vůbec nevadí – a to ani přesto, že jako dítku mi všichni tvrdili, že mi vlezou do uší a prostříhnou mi bubínek (rofl) …
Ach ano, tohle mi laskaví dospělí řekli taky 😀
to mi říkali taky, ale já je nemám ráda spíš díky panu Ondřeji Sekorovi 😀
Ygo, i já jsem to slýchala – a mám pocit, že dodnes tomu víceméně věřím
ona to není pravda???
Bané žené – co by dělal v uchu?! Nejčastěji ho nacházím v rozpůlených peckách broskví. Já se je snažím vybírat a pouštět na svobodu, protože opravdu nejsou nebezpeční (na rozdíl od pavouků, že (rofl) )!
NE BEDO NENÍ !!!!! Ale ve stanu spím se silonovou punčochou,nataženou přes ksicht…tím pádem i přes uši….věřím, že to škvor neprokousne, aby mi nevlezl do ucha…ale hlavně to neprokousne pavouk, co by mi mohl vlézt do mé otevřené húst… a já ho mohla sníst..a ta představa je děsivější, než ten škvor v uchu…(i když škvor v uchu je blbost)
Mně to říkali taky a taky jsem tomu celkem dlouho věřila. 🙂
Asi nejhnusnější jsou tím, že na ně dřív sáhnu, než je uvidím, jak se schovávají pod věcma. Typicky třeba ten stan. To zahemžení pod rukou není příjemný. Nečekám je a leknu se.
Jo a někteří brouci byli prý podle Penušky odporní na skus. Ona je poctivě lovila, ale dělala z nich meresjevy, protože je nechtěla dokousnout. V tomhle pro mě vedou citronoví brouci – nevím, jak se jmenují normálně, ale když spadnou do čaje nebo když do nich člověk kousne, chutnají jako shnilý citron, blé. A taky tak smrdí. A ten smrad zůstává strašně dlouho.
A jsou blbí, do toho čaje skáčou snad sami a v houfech, když je zrovna jejich čas.
kde to žiješ? Nevíš,co to je za brouky? naskočila mi husí kůže….
A nejsou to kněžice? Takový placatí zelení nebo hnědí – teda ne brouci ale ploštice čičo? Ty nejraději lezou po malinách a když takovou malinu sníš (puke) … proto se jim u nás říká smraďoši
tak ploštice i berušky smrděj jak malý tchoři…..
u nás se jim říká ušáci….škvorům…
Jsem na tom podobně – pavouci mi nevadí, ale hnusí se mi škvoři (asi z dob stanových, kde byli fakt všude).
Chicht, Franta se snaží to moc nedávat najevo, ale pavouky tak nějak dost nemusí :-)))
Dobrých den, netušíte o jakého pavoučka vlastně jde?
myslím, že to je pokoutník tmavý – Eratigena atrica
Pch, to je slabej odvar – představ si, že se celá rodina štítí pavouků ( no dobře, až na máti ) a má doma 12 let sklípkana…ségra ho vyhrála v tombole na maturitním plese a z nějakého zvráceného masochismu nám ho nasadila do pokojíčku – a pak se po matuře hbitě odstěhovala do Prahy a Endík nám zůstal na krku. Žádné zvíře z naší domácnosti není vyhozeno, ani tohle… Studiem literatury jsem zjistila, že to je z 90% samička, ale Endík jí už zůstal. No chovala jsem kvůli ní cvrčky, panikařila když se začala svlékat a jednou nám zdrhla – prolezly jsme celý pokoj a nenašly – odmítla jsem tam spát, dokud se nenajde – a hádejte kde jsme ji našli – na dvoře na zdi baráku jak leze do prvního patra – ta potvora zalezla do peřiny a jak jsme ji dali vyvětrat na balkón a přehodili přes zábradlí, tak vypadla a po zdi se snažila dostat zpátky. Přežila holka v pohodě a dožila se hezkých 12 let…ale od té doby jsme si fakt žádného sklípkana nepořídili…ještě že na mě nevykoukla z peřiny když jsem usínala, to bych měla infarkt :-).V koupelně mám spoustu těch třesavek, nebo jak se jmenujou, čumí na mě ve sprchovém koutě, tak ty se snažím likvidovat, ale křižáky jako hubitele hmyzu podporuju a občas je dokrmuju mouchama a komárama, jenom pod ně musím dát papír nebo noviny, jejich trávení dělá pěknej bordel…a mám na zahradě už pár let toho zavlečenýho teplomilného křižáka pruhovaného, toho si opatruju, protože se mi líbí 🙂
Minko, jsem celkem tolerantní člověk, ale pavouka by mi domů nikdo nedonesl – protože bych ho s ním nepustila do dveří 😀
Dvanáct let! To jste tedy dobří:))
http://sharka-68.rajce.idnes.cz/vikend/#krizak_5.jpg
tohle je kousek od Vírské přehrady na louce , kd ejsou divoké orchideje..byl kousek od nich 😀
naše Mandula! vloni se nám nastěhovali dva tito krasavci – větší si upředl síť v muškátech. připadal mi takový plánovitě nerudný, tak jsem ho/ji pojmenovala Fidula. druhý si upředl elegantní příbytek mezi botníkem a vstupními dveřmi ( stihl to za jedno odpoledne), toho jsem pojmenovala Manny. jelikož tam překážel provozu, požádala jsem dostavivšího se řemeslníka, aby jako bonus pavouka odlapil a smetl taky do kvítků. a letos si pobíhá mezi muškáty a hortenzií pavouček, menší než ti dva, krásně vybarvený …romanticky jsem usoudila, že by to mohl být potomek a dostala jméno 🙂 pavouky velké černé nebrat. domů nám naštěstí moc nelezou, už pochopili, že máme lovecké kočky 🙂
Křižák pruhovaný. Byli jsme tam spolu a fotili oba. Na papíru velikosti A3 vypadá impozantně. Byl k nám zavlečen, prý sovětskými okupanty a na místech, kde se tito vyskytovali je poměrně hojný. Zimu přežívá jen kokon s vajíčky, takže na jaře se musí stihnout vylíhnout a do podzimu se vykrmit, spářit a naklást vajíčka. Je sice jedovatý, jako ostatně všichni pavouci, ale ne nebezpečný, na rozdíl od zápřednice jedovaté, rozšířené v Polabí od Hradce po proudu, která je nebezpečná dětem, alergikům a osobám s oslabenou imunitou, nebo onemocněním kardiovaskulárního systému.
Mám radši pavouky než mouchy, pavouci totiž na rozdíl od much neroznášejí choroby a nadto mouchy žerou.
Mouchy jsou otravné, ale většinou se s nimi dá nějak existovat. (Člověk musí držet velmi čistou a bezdrobkovou kuchyň:)) Ovšem kromě doby podzimního ochlazení, kdy berou domy útokem po desítkách až stovkách. Tehdy se i my bráníme dostupnou chemií.
Jan Zábrana: Žádný život nemá být zbytečně zmařen, včetně posledního pavoučka.
Život u nás vždy dostane šanci 🙂
a ta šance je různě dlouhá….. 😉
Každý má své teritorium, které si brání. U mne doma jakýkoli hmyz nemá šanci, když jakéhokoli vetřelce nezlikviduje Čertík, tak to udělám já, co nejdřív a tak, aby to bylo 100% účinné. Na pavouka ve vaně stačí sprcha s horkou vodou, na to ostatní Raid, Biolit a spol, v nouzi nejvyšší ploché kleště, kterými příšerku chytím a boční štípačky, kterými jí ucvaknu hlavu, načež žbluňk do záchodu a splachovač. (jediný spolehlivý způsob, jak zlikvidovat ploštice; ty Čertík odmítá lovit.
Dede! To je téma pro mne (i když článek jsem přečetla se sebezapřením (chuckle) ). Ač jsem přesvědčená, že jsem kliďas (spíše z donucení), po spatření takovéto nestvůry ječím vysokým hlasem a nejsem schopna pohybu (ač dobře vím, že „naši“ pavouci nejsou lidem nebezpeční – pominu-li zápřednici, co se uhnízdila na jihomoravských loukách). A nejhorší jsou právě tito černí pokoutníci – rafinovaně vylézají ze sklepa a usazují se na schodišti tak nešťastně, že někteří jedinci nemůžou jít ani spát do vlastní postýlky, protože by museli projít pod ním. Rada „Sbal kufry a navždy opusť dům!“ je sice drastická, ale určitě bych se jí zabývala (rofl) .
Jediní pavouci, kteří mně nevadí, jsou právě ti „hajzloví“ – sekáči alias johany (podle té písničky „…Jóhana s dlouhejma nóhama …“) a drobní květinoví pavoučci. S těma kupodivu dokážu koexistovat.
Milá Ygo, velmi tě chápu, já bych ráda ječela taky, jen vzhledem k tomu, že je to zbytečné, (většinou jsem na to sama:)) to nedělám 😀
Vůbec jsem mnohem statečnější a snášenlivější, než jsem bývala dřív, ale na velké černé a umíněné pavouky to pořád ještě neplatí:))
Na pavouka bych nešáhla ani pod pistolí.
Ale u nás doma se pavouci nesmí zabíjet ani splachovat.
To mi můj milovaný muž nedovolí.
Musím ho zavolat a on ho opatrně vynese.
Když není doma spláchnu nebo přidupnu, když není zbytí.
Míšo, u nás Martin taky pavouky vynáší – když je doma. 🙂
Pavouci a jiná havěť mne fascinovala od dětství, snad nejvíc jsem milovala chlupaté černé housenky. Moje rodička z toho měla málem infarkt, když jsem se s nima vytasila – podívej maminko, ty jsou kráááááááásný!
Domácího pavouka jsem měla několikrát, na chalupě to byl Kleofáš, to byla ohromná křižačka, sídlila nad kbelíkem, kam jsme vylévali vodu z nádobí několik let. Poslední jsem měla doma na okně, poprvé po letech jsem si všimla, že má růžové hovénko. Ale zase po sklípkanovi nějak netoužím, já už vůbec netoužím po něčem někde zavřeném. Líbí se mi pozorovat pavouka lovce i starostlivého rodiče. Jsou to nádherná a zvláštní stvoření
Inko, moc ti přeju, že můžeš nazvat pavouky nádhernými a zvláštními stvořeními – díky tomu je tvůj život bohatší než můj 🙂
🙂 🙂 🙂
Pavouci jsou pro štěstí. Teda ti živí a celí. Mne děsí jenom takoví ti křehcí „záchodoví“ – protože na to se člověk ostřeji podívá a upadnou tomu nohy. A upadnuté cokoliv – to je ta pravá fobie pro mne!
Sekáči – hele a co ve stanu, tam jsme jich vždycky měli!
No, tam mám právě problém s tím, že se většinou pavouci normální mění na pavouky lisované a kouskované. Pokud najdu něco živého, nejen pavouka, opatrně vyháním nebo vynáším.
Petro, máš pravdu – kouskovaný pavouk (nebo i jen ten mrtvý, se skrčenýma nohama) nejsou nic moc! Ale zase neběhají 😛
arachnofobie je moje velká kamarádka…vždycky jsme si představovala, v začátcích pořadu Pevnost Boyard, jak jsme v té místnosti,kde jsou ti sklípkani a maj na bříškách přidělaný ty indicie, jak místo vzetí pavouka do ruky, abych mu indicii opatrně sundala, ho napřed majznu zutou botou,pak někaj do cípku trika vezmu tu indicii a vypadnu … úžasný sci-fi,co vycházelo v Ohníčku a jmenovalo se Pavouk Nephila
http://zajimavosti.info/pavouk-nephila-kompletni-kultovni-komiks/
jsem četla s mrazením v zádech a stránky otáčela za rožečky,abych na obrázek pavouka nemusela sáhnout…
pak jsme jednou v dokumentu viděla,jak spláchnutej pavouk ve vaně, se zachytí za tu mřížku v sifonu,zaleze si do té vedlejší trubice-proti přetečení vany,kam nenateče voda při vypouštění a tam si počká,až se ta hysterka,co ho spláchla s ječením, vykoupe a vypadne, aby mohl zase vylézt..víte jak je tenký plíšek vanový nebo skelet,Vás od něj dělí???? Hrozně! 😀
Na Beaveru j ehodně křižáků, máme společně uzavřenej pakt o neútočení, oni v noci nebudou nikde lézt (hlavně ne po mě) a já jim dám pokoj…ale ta představa spreje proti nim, je hodně silná,to mi věřte…
Sharko fakt se umí před spláchnutím tak schovat? Já jsem totiž Dede říkala aby ho spláchla ( když odmítla sbalit kufry a prchat), protože já je vždycky splachuju pokud se objeví ve vaně. Minulý týden jsem si zase koupila jakýsi spray na Amazonu, SpiderX, tak ho nastříkam všude kolem oken a dveří, a v ložnici, protože pomyšlení na ty obrovské černé jak se mi v noci prohání po ksichtíku je tak trošíčku nepříjemné.
jo,umí Wendulko… měli to natočené vnitřní kamerkou do potrubí,hele,mně málem vomejvali…když jsme spali od stanem na Dolní Moravici,kde j esnad největší výskyt slíďáků tatarských u nás, tak jsme regulerně spala se silonkou nataženou přes hlavu….pocit,že po mě leze,to když spím, asi neřeším, ale vědomí,že mi vleze do ucha,nosu nebo nedej Bože do húst…to jsem nedala….a slíďáci skáčou!!!
Wendulko, o to „nespláchnutí“ pavouků jsem věděla, tudíž jsem to nebrala jako možnost. Ale tvá rada – sbal kufry, popadni psy a uteč – se mi děsně líbila! Však jsem ji v článku citovala – tedy i v rádiu 😀
Tak teď vím, že splachování je neodstraní z domu, další starost. Ne že by se mi líbilo to dělat, já je nechci mučit, jenom je chci mrtvý.
😀
Pán tvorstva, že? Já chci, já chci…
Doma jsem ten, kdo určuje pravidla. Porušíš je? zahyneš. Buď si tě dá kocourek jako zákusek, nebo zhyneš jinak, ale pokud včas nezdrhneš, tak smůla.
Spláchni horkou vodou a už nevyleze.
Myslím, že právě Pavouk Nephila může za moji fobii z pavouku … to byl nejhororovatější horor co jsem kdy četla a viděla (nod).
já teď lituju,že to nikdo nenatočil jako film, seděla bych u toho jak myška,občas řvala hrůzou a užívala bych si to 😀 ale to nééé, to furt Godzilla a jiný potvory, Vetřelec je proti pavoukům slabej odvar….
Sharko, kdysi jsem přečetla vlastně všechno, co mi přišlo pod ruku a teď mohu zodpovědně říct: díkybohu, že mezi tím nebyl Pavouk Nephila:)))
no vidíš Dede a já byla školou povinný dítě 😀
Ale na druhou stranu tam měli nádhernou velkou černou dogu … ale už si nepamatuju, jestli ji ten pavouk nesežral (headbang)
Ege,tak si to znova přečti 😀
Doporučuji seriál Nelítostné války hmyzu na Prima Zoom. Nebudete se stačit divit.