Akvárium si obvykle spojujeme s chovem rybiček na rozdíl od terária, kde vodní živel chybí nebo je kombinován se souší (akvaterárium). Přesto lze v akváriích a to dokonce ve společnosti ryb trvale chovat i některé jiné živočichy, kteří se bez souše obejdou.

Příkladem je největší evropský obojživelník žebrovník Waltlův. V přírodě jsou dvě populace, evropská a africká. Menší forma žebrovníka dorůstající 15 cm žije v Alžírsku, Tunisu a Maroku. Žebrovník žijící na Pyrenejském poloostrově dorůstá do 30 cm. V zajetí se dobře množí a u nás je dlouhá léta běžně v akvaristických prodejnách dostupný.

Žebrovník nerad vodu opouští, dokáže v ní žít trvale, takže jej můžeme chovat v akváriu. Jen nesmíme zapomenout vložit na hladinu malý kousek plovoucího dřeva jako ostrůvek. Mnoho akvaristů má žebrovníka ve společné nádrži s akvarijními rybkami. Vhodnými rybkami jsou například různí větší sumci, neboť menší rybičky by žebrovník mohl považovat za potravu. Naopak někteří rybí dravci by se mohli pustit do žebrovníka.

Osvědčil se jejich chov ve společnosti krunýřovců (ancistrusů). Žebrovník v akváriu konzumuje nitěnky, mražené patentky a jiná krmiva pro akvarijní rybky. Nezbytností akvária s žebrovníkem je trvalá filtrace a pravidelná výměna části vody. V případě, že bychom chtěli, aby se nám žebrovníci rozmnožili, je nutné, aby od listopadu do února přezimovali v akváriu při teplotě kolem 8 stupňů Celsia.

Trvale lze v akváriu chovat žáby drápatky vodní (Xenopus laevis), pocházející z řek a močálů jihozápadní a východní Afriky. Dorůstají něco přes 10 cm a lze je mít společně s rybkami vhodné velikosti. Například drápatku ve velkém akváriu ve společnosti větších ryb. Jinak se to moc nedoporučuje a v akváriu by měly být pouze drápatky. Pro pár žab postačí i menší nádrž kolem 50 litrů. Jsou to dravci, takže přijímají kousky masa, nitěnky a mražené krmivo pro akvarijní rybky.

Vzhledem k velkému apetitu těchto vodních žab je každotýdenní výměna vody nutností. Voda v akváriu by se neměla filtrovat, neboť trvalé proudění drápatky nesnášejí. V noci vydávají drápatky zvláštní zvuky, není to obvyklé žabí kuňkání, je to takový zvláštní „zpěv“, nelze jej popsat, musí se to slyšet. Jen pozor na to, aby nádrž byla dobře zakryta. Akvaristé způsobili zavlečení drápatky vodní do Kalifornie a Arizony, kde se šíří a vytlačuje domácí obojživelníky. Středoevropskou zimu by v přírodě drápatka nepřežila.

Třetím u nás běžně dostupným živočichem, kterého lze trvale chovat v akváriu, je axolotl mexický (Ambystoma mexicanum). Jistě bude spousta dalších, které lze mít trvale v akváriu, zůstaneme ale u axolotla, s jehož chovem v akváriu mám zkušenosti, o které bych se chtěl se čtenáři podělit.

Axolotl je dost znám, říká se mu „vodní dráček“. Pochází z Mexika, kde původně žil na dvou jezerních lokalitách a v mexických restauracích platil za vybranou pochoutku. Dnes se chytat nesmí, neboť v důsledku znečištění obou jezer se v přírodě dostal na hranici vyhubení. Přestože je to obojživelník, v přírodě běžně nedosahuje dospělosti a trvale zůstává ve stadiu larvy a vodní prostředí nikdy neopouští. Přírodní zabarvení axolotla mexického je šedé až černé. V zajetí byly vyšlechtěny různé varianty, z nichž nejznámější je albinotická.

Nejnápadnější na axolotlovi je plochá široká hlava připomínající pulce a vnější keříčkovité žábry. Neukončení dospívání a trvalé setrvání ve stadiu larvy, v němž se živočich dokáže rozmnožovat, se nazývá neotenie. Pokud bychom chtěli, aby se larvální stadium axolotla proměnilo v dospělého obojživelníka, dá se to dosáhnout dvěma způsoby.

Buď se snižuje hladina vody v nádrži a tak se vyvolá metamorfóza a proměna z larvy v dospělého jedince, nebo – což je na rozdíl od prvního způsobu, který může skončit uhynutím axolotla, snadnější – krmením axolotla čerstvou hovězí štítnou žlázou.

Axolotl, který „nestárne“ a celý život prožije jako larva, je tak symbolem věčného mládí. Axolotl netrpí řadou nemocí, například nemůže mít nádorové onemocnění a dovede úžasnou věc – regenerovat ztracené končetiny.

Jak jsem „potkal“ axolotly a co z toho vzešlo

V 80. letech jsem často navštěvoval dnes již neexistující akvaristickou prodejnu v centru Ostravy kousek za evangelickým kostelem. V roce 1986 jsem tam poprvé uviděl axolotly. Přírodní formu i tu albinotickou. Byli nádherní. Měli kolem 5 cm, takže byli velmi mladí (do 20 cm dorostou za rok) a nakonec jsem neodolal a po pár dnech si odnesl domů 4 tmavé a 4 albíny.

Měl jsem 8 axolotlů mexických a starost, co s nimi dál. V jednom velkém akváriu jsem choval hejno keříčkovců dvoupásých (Heteropneustes fossilis). V řekách Indie, Nepálu, Bornea a Thajska dorůstají 70 cm, v akváriích maximálně něco přes 30 cm. Vzhledem připomínají úhoře. Konsultoval jsem to předem s vedoucím prodejny, který měl s keříčkovci zkušenosti a ten potvrdil, že by to neměl být problém. Tak šli axolotli ke keříčkovcům, kteří měli asi 15 cm.

V nádrži trvale běžel velký dvouramenný molitanový filtr a osvětlení bylo slabší, protože keříčkovci obvykle přes den žijí v úkrytech a za potravou vyrážejí v noci. Také axolotli dokážou být aktivní zejména v noci. Akvárium bylo zabudované v knihovně. Rostliny by rejdění keříčkovců a axolotlů nepřežily, takže jsem tam měl kromě plovoucích rostlin také rostliny umělé a na dně různé úkryty z lávových kamenů a břidlicových desek.

Svítil jsem odpoledne a večer. Axolotli ve společnosti nahoru a dolů proplouvajících keříčkovců vypadali nádherně. Kdo k nám přišel a šel kolem akvária s axolotly, tak se zastavil a v úžasu zaujatě hleděl na ta neskutečná zjevení za sklem. O axolotlech se toho ještě moc nevědělo a většina lidí je neznala.

Horší to bylo s údržbou akvária. Keříčkovci se s axolotly výborně snášeli a k žádným napadením nedošlo. Pokud jsem ale dal do akvária krmení, keříčkovci vše sežrali a na axolotly nic nezbylo. Potravy určené pro axolotly, což byly kousky masa nařezané na nudličky, si keříčkovci nevšímali, axolotli se ale do naházených kousků masa nepouštěli, byť jim doslova leželo „před nosem“.

Muselo se sejmout víko nádrže a pomocí dlouhé pinzety mávat proužkem masa centimetr před axolotlem. Jen v tom případě axolotl po mase chňapl a spolkl je. Každému axolotlovi jsem musel nabízet sousto zvlášť a krmit je přímo z ruky. Krmilo se dvakrát týdně a občas jsem injekční stříkačkou do proužků masa vpravil různé vitamíny z prodejny Zverimexu.

Jednou jsem zvedl kapotu nádrže, sundal krycí sklo a začal axolotly krmit pinzetou. Keříčkovci se naučili, že je to doba krmení, protože i oni v tu dobu dostávali potravu. Jeden keříčkovec vyrazil k hladině tak rychle, že vyskočil z akvária a dopadl na koberec. Rychle jsem smočil ruku ve vodě, abych jej nebral suchou rukou a vzal jsem ho z podlahy. V ten okamžik jsem ucítil ve dlani prudkou bolest. Keříčkovec se vrátil bez újmy do akvária a já jsem asi půl hodiny ruku necítil. Keříčkovci totiž mají trny s jedem, který může způsobit chvilkové ochrnutí a alergikům přivodit dokonce smrt. Bodnutí velké ryby v přírodě je prý životu nebezpečné, u keříčkovců chovaných v akváriích je to něco jako silnější včelí bodnutí.

Nakonec jsem keříčkovce dal do jiné nádrže, protože údržba akvária s axolotly by je neúměrně rušila. Každý týden jsme velkou hadicí přímo do odpadu vypustili přes 100 litrů vody a napustili vodu čerstvou. V dostupné literatuře toho bylo o axolotlech velmi málo, vždy jen několik řádek a teprve v průběhu chovu axolotlů jsem poznal, že jim svědčí výrazně chladnější voda, než jaká je u většiny akvarijních rybek.

Když v letních měsících vystoupila voda v nádrži na 25 stupňů, axolotlům to příliš nesvědčilo. Při výměně vody teplota klesla na 15 stupňů a to axolotli ožili. Jak pak teplota den co den stoupala, házel jsem do nádrže velké kusy ledu, speciálně pro axolotly připravované v mrazáku. Občas jsem při výměně vody do čerstvé vody přidal malachitovou zeleň jako prevenci proti bakteriálním a plísňovým infekcím. Axolotli jsou v akváriích náchylní k různým zaplísněním kůže nebo opadávání keříčkových žaber.

V akváriu takřka bez rostlin, kde se krmí masem, nejde o biologické rovnováze ani uvažovat, lze jen filtrovat, čistit filtr a často měnit vodu. Malachitová zeleň se v tomto případě zřejmě osvědčila, axolotli netrpěli kožní plísní ani onemocněním žaber. Nikdy jsem ji už pak ve svých akváriích nepoužil. Malachitová zeleň je silný karcinogen a podle toho se s ní musí opatrně manipulovat.

Ideální teplota vody pro axolotly je 15 stupňů Celsia a těch 20 by nikdy překročit neměla. Mimo to je nezbytné v zimních měsících snížit teplotu na 10 – 12 stupňů. Jen v takovém případě lze axolotly rozmnožovat.

Přestože axolotli hlady netrpěli, často se napadali. Několikrát se stalo, že některý z nich přišel o nohu. Ta mu však brzy narostla a nebylo poznat, o kterou končetinu přišel. Pro tuto schopnost regenerace a pro odolnost vůči nádorovým onemocněním jsou axolotli dlouholetým a trvalým předmětem vědeckého výzkumu.

Moji axolotli se dožili věku v rozmezí 10 a 12 let. V literatuře se uvádí jejich délka života až 20 let. Přičítám to tomu, že nikdy v zimních měsících nepřezimovali při nízké teplotě a většinou žili v teplejší vodě, než jaká jim vyhovuje.

Možná někdo podlehne kouzlu tohoto podivuhodného tvora a pořídí si ho. Na dva axolotly mexické stačí 50 litrové akvárium. Na dno břidlice a kameny, rostliny žádné, případně plovoucí nebo umělé, osvětlení slabší. V nádrži by měl být alespoň obyčejný molitanový filtr poháněný vzduchovacím kompresorem. Výška vodního sloupce do 30 cm, aby se dalo dobře krmit pinzetou, kousky potravy dlouho neležely na dně a neznečišťovaly svým rozkladem vodu, kterou je nutno z větší části jednou týdně vyměnit.

Ideálním místem pro umístění akvária je to, kde je trvale teplota do 20 stupňů a v zimě ještě menší, kolem 10 – 12 stupňů. Nádherně by se v axolotli v zimě vyjímali v místnosti, kde v chladu odpočívají kaktusy, postačí ale nevytápěná chodba nebo jiný prostor v domě, kde je v zimě chladněji než v obývané části. Samozřejmě lze vodu pomocí technického zařízení chladit a mít akvárium s axolotly ve vytápěné místnosti, to je ale velmi nákladné.

„Pořiďte si do akvária příšerku za 30 korun“, četl jsem nedávno na jednom serveru, kde se místo „tradičních rybiček“ doporučoval do akvária jako tvor naprosto unikátní „vodní dráček“ axolotl mexický. Proč ne? Nijak zvlášť náročné to není a pozorování tohoto „věčně mladého a nestárnoucího“ tvora, který nikdy nedojde do stádia dospělosti, přinese chovateli mnoho radosti a zajímavých zážitků.