10. 10. 2008 Opět jsem byl nucen provést autoevakuaci. Prchal jsem tak rychle, že jsem málem předběhl světlo. Zvuk jsem nepředběhl. Chyba. Při vzteklém ječení tečkovaných oškubanců nemohu tvořit. Chtěl jsem si v klidu uspořádat spisy. Chtěl jsem některé kapitoly doplnit. Některé poopravit. Některé úplně vydrápnout ven, ztratily platnost. Například kapitola Kolik hlav, tolik rozumu. Tečkovaný drak dole pod spisovnou má hlavy čtyři a rozum žádný.
25. 10. 2008
Jsem skromnej kocour. Tiše a nenápadně bádám a studuji. Nejsem zvyklý přijímat obdiv davu. Dav, který se tu vyskytl, aby mi projevil svou úctu, přízeň a vděčnost za mé spisy, mne zaskočil. Bylo jich moc. Nebylo kam šlápnout. Byl jsem v rozpacích. Byl jsem udiven. Holka sice říkala něco o nějakém srazu, ale protože tu skleničku jsem ze stolu srazil už před týdnem a srážky s tečkovanými výbušninami prožívám denně, nevěnoval jsem jí pozornost. Možná jsem měl. Třeba by mne pak dvacet sražených v našem obýváku tak nepřekvapilo. Vypadalo to, že se srazili, aby mne vyhladili.
Nejsem žádné mejdlo. Hbitě jsem promydlil přímou únikovou cestou do spisovny v kočičárně. Tam za mnou pronikly pouze ty nejodvážnější. Naštěstí to pak také vzdaly. Poprvé jsem byl rád, že máme tečkované neposedy. Byli odchyceni a pokusy o vyhlazení byly provedeny na nich. Mohl jsem zatím rozepsat spis, nazvaný Lepší kaktus v hrsti nežli Piškot na skříni.
30. 10. 2008 14.30
Jsem zoufalej. Nemohu tvořit. Není zde chvíle klidu. Opouštím svět vědeckých pojednání. Přecházím na lehčí žánr. Budu sepisovat hádanky. Jednu už mám: Má to dohromady 96 teček a žádné fousy. Co je to?
14.50
Holka zklamala. Šel jsem jí dát svou hádanku. Řekla, že marně loudím, šunka nebude. Nepochopila mne. Nebo se styděla přiznat, že nezná odpověď. Nevadí. Vím, že být nepochopen je údělem všech vědců a badatelů. Půjdu hledat inspiraci k další hádance. Začnu na lince.
15.15
A kruci. Kruci. Holka se opičí. Taky se dala na hádanky. Už mne s otázkou žene kolem obýváku. Já jsem ji aspoň nehonil. Na to, který oprsklý zloděj ukradl tavený sýr, se mne mohla zeptat i z křesla.
12. 11. 2008
Žádné hádanky! Současné dění vyžaduje přesnou řeč čísel. Z 96 teček už zbývá jen 24. A vše nasvědčuje tomu, že konečným výsledkem rovnice 96 teček – 26 teček – 25 teček – 21 teček + (24 teček + 1 Profesor plný naděje) bude nakonec 0 teček a šťastný Profesor.
15. 11. 2008
Jsem hrdý kocour! Mé výpočty vyšly dokonale. Je tu 0, slovy nula tečkovaných trpaslíků. Pokud ze svých výpočtů vyčlením Kalassymitu, Tsunamissy a Tajfunku, které ale ohrožují mne a mé spisy jen asi 6x za den, což je proti nepřetržitému záškodnictví tečkovaných dynamitů prakticky pokojný stav. Myslím, že mohu směle prohlásit, že jsem mimořádně trvanlivý kocour. Když jsem přetrval největší přírodní katastrofu ve svých dějinách, přetrvám už všechno. Možná by po mně mohli pojmenovat i nějaký salám. Nebo radši šunku. Trvanlivá Pišunka. No. Jdu pro jistotu psát žádost na úřad pro přidělování ochranných známek. Jeden nikdy neví a to by tak hrálo, aby mi někdo Pišunku vyfoukl před čumákem.
16. 11. 2008 13.20
Jsem konzervativní kocour. Mám rád své jistoty. Mám rád opakování dějů. Uklidňuje mne to. Jsem rád, když vím, že věci plynou, jak mají. Holka přinesla krabice. Neomylně jsem navětřil bukvice. Zatěšil jsem se, jak si zase užiju. Měl jsem to tušit. Holka dovede zkazit každou radost. Má letos nové krabice. Mají víka. Holka byla ve střehu. Krabice pečlivě zavírala. Nedbala mých prosebných výrazů. Nevěděl jsem, že je tak lakomá. Škrtí se o bukvici. Cpe mi místo ní nějaké míčky, myšky a chrastítka. Tss. Řekl jsem jí, kam si je může vetknout. Může je vetknout na ty adventní svícny, které dělá. Tím jsem si potvrdil, že dobrý nápad plodí další dobrý nápad. Nelenil jsem a konal.
17.50
Jsem ve spisovně. Spisuji velmi intenzivně. Mám za sebou velmi inspirativní podněty. Spisuji spis, nazvaný Komu se nelení, tomu se zelení. Mně zezelenala holka. Hodně zezelenala. No aby ne, když se mi hodně nelenilo. Bylo dost náročné ty bukvice sundat. Byly hodně poctivě přilepené. Byly k nim přilepené i další věci. Z některých bukvic se mi nepovedlo odtrhnout mašle. Nevadí. Aspoň při fotbálku hezky vlály. Počkám, až holka přestane nadávat, dopíšu v klidu spis a pak se půjdu podívat, jestli ty oškubané svícny vyhodila nebo na ně lepí myšky, míčky a chrastítka… Jestli to druhé, tak v příštím roce budou Profesorovy adventní svícny šlágrem sezony. A budou všude, protože… některé geny přetrvávají i tisíciletí. Spis o tom psát nebudu, protože už mne se svým pojednáním o vývoji druhů předběhl nějaký Darwin.
Piškot Pišutka v. t.
1) Piškot jako vždy skvělej.
2) EvoŽ., věčná škoda štěňat, ale je dobře, že se nemusejí trápit. Život se podle mne nemá zachraňovat za úplně každou cenu.
3) Sny: jako dítěti se mi často zdálo o krajině s rybníky. Myslím, že to byly Veselské pískovny, ale jistá si nejsem, protože po pubertě už se mi ten sen nevrátil. Dost mě to mrzí, vždycky jsem měla silnej pocit, že je mi tam dobře a že tam patřím.
Luci, ty mas tak nadherny fotky. Primo do hlouby kocici duse – zejmena u PPP a Hrosika.
Piškotek je prostě Pušinka. :*
To tedy ano, podepisuji. (inlove)
(whew) Vážený pane profesore, máte velmi těžký život. Cítím s Vámi. Doufám, že se vše v dobré obrátí a jednou všichni uznají, kdo je ta kvalitní osobnost ve společnosti, kde žijete. Přeji Vám co nejklidnější život. 😡 (wave)
Zas jdu pozdě – už to začíná být setrvalý stav. PPP (Polichocenej Pan Profesor) všem děkuje za vlídná slova uznání a je prý za ně vděčnej.Kocour. Jako by tady doma neslyšel obdivná slova co chvíli, že jo 🙂 Jenže nás už má oposlouchané.
Jinak hlásím, že sice nestíhám psát komentáře, ale čtu všechno a držíme průběžně tlapky všem, kteří je potřebují.
Vyřiď PPP, že já ho miluju taky. 🙂
Bětulásková, vyřídila jsem. Prý je okouzlenej, kocour a posílá ti velikou pusu čumákovku. (cat)
Šteniatok je mi ľúto,ale inak to nešlo,súcitím s Vami.
Reni palce držím naďalej-dobre to dopadne.Myslím i na tých mladých ľudí,chlčeka a mladíkaˇ-dúfam,že i to dobre skončí.
Pri tých napínavých oznamoch je dnešný príspevok balzám na dušu./Ja som aj inak odmenila,bola som si dať urobiť lebku u renomovanej kaderníčky-ale nič moc,akurát tá cena/
Tak obě poškozená štěňata jsou mrtvá. Podle typu křiku, chybění sacího (a zřejmě i polykacího) reflexu a vůbec koordinace pohybů jsme se s veterinářkou shodly, že jde o těžké poškození mozku. Buď se přidusili, nebo mohlo jít i o toxiny jak sousedili s tou mrtvolkou. Pejsek to zabalil sám, holce jsme pomohli (naříkala takovým způsobem, že čuby byly celé divoké a vynervované. Šlo o tiché, ale strašně divné kvílení poškozeného štěněte. Normální štěně, ani když je v nepohodě takový zvuk nevydá).
Dělala jsem vše, co bylo podle mě rozumně možné. Příroda chtěla jinak.
Jinak holky s pupíky baští jak nezavřené. Ty to snad zvládnou. Mají už půl kila (porodní váha kolem 400g) Takže prozatímní (a doufám že konečné) skóre je 6+2 ve prospěch holek. 5+1 je zatím víceméně volných (ještě jsou dva nejednoznační zájemci, ale ty nepočítám)
Je to moc smutné, Evi (inlove) , ale to, že jste pomohli holčičce za Duhu, to bylo statečné a správné.
Všem ostatním štěníkům držím palce – to by bylo, aby to nezvládli, když mají dvě mámy. 🙂 (h) (y)
Bála jsem se, že to tak dopadne. Škoda jich, jak jsi psala, musely být původně dost silný, když přežily vedle mrtvolky. Ale udělali jste dobře – lepší žádnej život, než poškozenej a plnej trápení.
(Beztak věřím, že se všichni vracime, a štěňata se teď můžou vrátit pěkně rychle. Třeba hnedka v příštím vrhu. 🙂 )
Taky si myslím, že už jsem tu byla. Když mi byly asi 3 roky, zdál se mi sen. Jela jsem na kozlíku vedle nějakého kočího, vůz za mnou byl naložen nábytkem, pamatuji si dodnes skříně. Koně byli dva šedí grošáci. Jeli jsme mně neznámým městem. Pamatuji si to dodnes. Po mnoha letech, když konečně padla železná opona, jsem poznala že to byla Vídeň. Určitě ne Praha, kde jsou skoro ty samé domy, prostě to byla Vídeň. Vím to. Takže jsem se v minulém životě někde ve Vídni stěhovala. Kam, proč, nevím, ale stěhovala jsem se.
To ti je zvláštní, mně se jako malé zdálo, že se prohlížím v zrcadle a jsem o hodně větší a mám dlouhý vlasy (tehdy jsem neměla a na té zdi žádné zrcadlo nebylo a i ta zeď vypadala úplně jinak). Bylo to ohromně živý, ne jen tak nějakej sen.
Sou věci mezi nebem a zemí! Já ve snu často vegetuju ve městě, jehož ulice důvěrně znám. Vím, že za rohem se chodník svažuje a je tam mlékárna. Vím, že když budu pokračovat, přijdu do parku. Vím, kde je obchod, v jehož druhém patře koupím to co chci koupit. Vím, že vchod je v postranní ulici a hned za ním vedou schody nahoru.
Mám nějaké povědomí, že město je Brusel. Nevím proč, v Bruselu jsem byla jednou, město je nudné a ničím zapamatovatelným nevyniká. Také v tom městě ze sna provázím kamarády a vím, kam jít a co jim ukázat. Tak co s tím!
Asi budeš zvolená do evropského parlamentu 😀
Nééé!!
Jano, ja mam podobnej sen. Mesto, ktere duverne znam; dum, kde jsou moje veci – od pradla az po porcelan presne vim, co a kde mam. Je to proste nejaky druhy doma, ale vypada to jak ze 30. let minuleho stoleti.
Jestli vono tohleto není nějaký ten syndrom tohohle… vykořenění. V jednom městě v jedné zemi jsi žila, ve druhém v jiné zemi žiješ, tak jestli si podvědomí nevytváří něco mezi tím – takové vlastní město, co znáš jenom ty.
Sakra proč ale Brusel! S tím podvědomím si budu muset promluvit, snad by našlo něco lepšího!
Mám to za 3, což jakž takž odpovídá.
Od dětských let se mi zdával sen o kostele, chladném jako v zimě, před kterým stála socha anděla z černého kamene. A kolem kostela rostly vzrostlé borovice. Byla jsme přesvědčená, že jsem ten kostel viděla, protože v tom snu jsou se mnou rodiče a jsem malá holka, ale tvrdili mi, že to není pravda a vymyslela jsem si to. A já mám pořád pocit, že jsem tam byla a ten kostel musí být někde kousek za Brnem.
Taky se mi jako malé často opakoval sen… Tmavá místnost se starým nábytkem, svítilo se svíčkama, a já tam sedím a mám z něčeho strach (ale nevím, z čeho). Taky si myslím, že jsem se někdy musela utopit a proto mám teď takovou hrůzu z vody…
No, když už se tady takhle diskutuje, přiznám se i k tomu, že jsem kdysi u kamaráda absolvovala regresi do minulých životů (chuckle)
Už dlouho špatně spím a probouzím se. Do stádia snů se dostanu málokdy. Prý si sněním řešíme své problémy. A asi pro to špatné spaní se moje nikdy nevyřešily a jen nahromadily. 🙁
Ti kdo museli násilně opustit svou zemi mívají sny emigrantské. Takové jsem často mívala. Pamatuji si zvláště jeden. Vrátila jsem se do Československa a po dlouhé honbě na mne jsem byla zajata a skončila ve vězení. A byla tam i moje sestra a my jsme k sobě nesměly a rozplakaly jsme se. To mne probudilo, to že jsem plakala a polštář byl mokrý slzami. Byl to jeden z těch živých snů které pak sebou nosíte a zmatená paměť je zaznamenává jako skutečnou událost.
Jako malá jsem mívala jeden opakující se sen. Stála jsem nad propastí a s pocitem že se mi nic nemůže stát jsem skočila dolů. A když se později sen opakoval tak jsem si před skokem dolů bezstarostně řekla : „Co bych neskočila, vždyť je to jen sen!“ a letěla jsem do propasti. Že by to ukazovalo že se nerada podávám ilusím a jsem si vědoma skutečnosti? 🙂
Ale mockrát se mi stalo že jsem na určitých poprvé navštívených místech měla pocit že už jsem tam někdy byla. Bylo to tam tak důvěrně známé. Mohla to být jenom atmosféra kterou jsem zažila jinde. A nebo je v naší dávné minulosti, možná minulém životě, něco co už si nemůžeme pamatovat ale přece to najednou vyplave na povrch našeho vědomí? Ale stojím potom oběma nohama pevně na zemi a nepodléhám ilusím? Je stále mnoho neprobádaného. A jak funguje náš mozek se začalo zkoumat docela nedávno. Nových objevů se těžko dožiji ale je to děsně napínavé. :O
Já tomu věřím na 100%,
A já jsem dneska k ránu měla sen, že venčím 25 /slovy dvacetpět kolií/ , krásně se honily po louce- nevíte, co to znamená?
Asi že Luxík nutně potřebuje domů nového kamaráda (nod) .
Spíš kamarády! Hóóódně kamarádů. (chuckle)
Je mi jasné, že zklamání to je veliké, že se ty dva drobky nepodařilo udržet při životě, ale s tou psí holčičkou jsi udělala správnou věc. Bylo to evidentně jasné krátce po porodu, neměla šanci na kvalitní život. Navíc máš dalších 8 drobků docela perspektivních, ty dvě pupíkové holčičky mají evidentně slušnou naději. Dost často přemýšlím, kdy i u lidí má smysl ještě bojovat o kolikrát velmi nekvalitní život bez jakékoli perspektivy přijatelné kvality života (a teď nechci psát o psychické nebo fyzické kvalitě nebo prostě jen života bez bolesti, vždy je něvo pro a proti a každý to má nastaveno jinak) a kdy je lepší přestat a nechat to přírodě. To je samo o sobě strašně těžká otázka. U zvířat alespoň v takové situaci existuje východisko.
Na jednu stranu je to smutny, ale svym zpusobem priroda je moudra. Nekdy mi prijde, ze v posledni dobe i u lidi je lekarska veda schopna udrzet pri zivote to, co by i pred 20 lety bylo neudrzitelne. Myslim, ze Dalmi by mohla povidat…
Štěňat je mi líto, ale myslím si, že by neměla naději na hezký život a ty to dokážeš posoudit, i když si nemyslím, že by to bylo lehké rozhodnutí. A pokud dokázala vydivočit feny, je lepší, když zdravým štěňatům zůstane klidná máma.
Evo, je mi to moc líto, ale určitě je lépe, že prostě už jsou za Duhovým mostem, jaký by měl smysl život s trápením. To ty ale víš. A držíme všem a holkám pupíkovým ještě víc tlapky, všechny, holčičí i kočičí.
Děkuji všem za palcodržnu, zda jsem postoupila do dalšího kola výběrového řízení se dozvím příští týden.
Nebylo to náhodou v ČC?
Netuším, co je ČC, takže nebylo (rofl)
Kdybys tam byla, tak bys věděla 😀 Je to přeci jen veřejné fórum, tak jsem to psala zkratkou, protože kdo ví, kdo všechno to tu čte…
Já jsem v ČC pracovala, tak bych mohla dát rady, tipy atp….
Pokračuje se v držení a za dnešek (rose1)
Renato, palcodrzna na pristi tyden (y) (y) (y) (y) (y) (y) .
Pan profesor je báječný a kouzelný a jeho spisy by měly být tesány do kamene.
Naprostou souhlasím (inlove) .
Piškotek je nejlepší antidepresivum a dokonce ani není na recept (h) – díky, pane profesore. 🙂
A nedá se jím předávkovat, i když jistá závislost se na něj vypěstovat dá. (clap)
A ještě – jak je tomu mladíku, co měl problémy s chřipkou a následně plícemi, víte to někdo?
Jani, došel ti mail????
Renato, jak dopadl ten pracovní pohovor? Držela jsem palce (y)
Vaúúúúú! Profesore Piškote, jste skvělý, neodolatelný, úžasný a moudrý kocour 🙂 Vaše adventní svícny jsou geniální nápad a volají po realizaci. A Pišunka? Mno, kromě toho, že mi to připomíná nějaké indiánské jméno, tak věřím, že to bude ta nejjemnější, lehce uzeně pikantní, trvanlivá šunka… a budu jejím oddaným propagátorem (konzumentů bude mít zajité víc, vím nejméně o dalších pěti Vašeho rodu a třech dvounožcích) 🙂
A jak to děláte, že jste tak úžasně fotogenický?
(rofl) (rofl) (rofl) tak se tu zas vrcholně bavím (rofl)
pane profesore ti malí smraďoši dali nafrak i rčením tety Kateřiny, což?
Kolik hlav, tolik rozumu. Tečkovaný drak dole pod spisovnou má hlavy čtyři a rozum žádný.
(rofl) asi by se divila
a … pane profesoru chápu dobře, že když po vás bude pojmenovaná ta Trvanlivá Pišunka a vy ste ten konzervativní kocour,že…. tím pádem ta šunka bude v konzervě?? (rofl)
Lásko moje pišutková. Je kráááásnýýý den, pan prof. Piškot přišel mezi nás (inlove) A doufám, že už je název Pišunka řádně zakotvený a nelze ho zcizit. Vaše jmenování prosazované Xerxovou je jen dalším logickým krokem ve vaší kariéře (clap) (f) Cipísek, tady je to samej dort a koláč, ale pořádná flákota tu není, abych vám udělala taky trošku radost 😀
Pišunka! Milý pane profesore, vy jste taky taková moje pišunka (inlove)
To si pleteš, on je PUŠINKA (inlove) (sun)
:*
Hezký… a pravdivý (inlove)
Piškotku, zase jsi nezklamal (inlove) Ovšem při čtení spisů je velmi nebezpečné popíjet u počítače kávu, mám teď obrazovku plnou teček (rofl) (rofl)
pane Profesóre Piškote zase jste mě skvěle pobavil.
Jsem ráda, že tečkovaná pohroma je už pryč.
A na té fotce, jak jste sám na válendě, vypadáte skvěle,úžasně k zulíbání. (h)
Míša
Myslím, že je to Alasca
To stvoření nevinně vyhlížející je Kalassymita. Jo, to ona umí, zaujmout výraz nevinné kočičky…vobluda jedna 🙂
Piškot a tečkovaná kalamita, to je to, co jsem dnes potřebovala. Na zvednutí nálady.
OT: Ginny už se úplně vzpamatovala z porodu, včera už uvažovala o krátké procházce (nevzali jsme ji.) Pupíkaté holky vypadají docela dobře. Ta zašívaná má jen nepatrně zarudlou ranku, ale cpe se jak nezavřená, té druhé včera ohavný pupečník upadl a jen malinko zakrvácela, ale cpe se také a obě vypadají zatím dobře. Zato ta dvě poslední narozená štěňata (po tom mrtvém) vypadají hodně špatně. Zřejmě se přidusili moc. Sice jsme je rozdýchali, ale nemají správné reflexy. Neumí pít (tak jsem „podojila“ Ginny a zkusila je krmit stříkačkou – i blbě polykají), sami se na struku vůbec neudrží a co hůř – nemají instinkt se cpát do chumlu a hledat jídlo. U dětí by se zkusil inkubátor a žaludeční sonda, ale i tak tam bývají větší poškození mozku. U pejsků nezvládnu ani sondu(což inkubátor by se dal), ale hlavně – pokud mají závažnější poškození mozku, co pak s nimi. Tak se asi pokusím se přirozenou cestou udržet, kdyby se náhodou chytli, ale počítám, že o ně přijdem. Ostatně na veterině se divili, že po tom mrtvém (které se rodilo dlouho) tam byli ještě živí. Svědčí to spíš o jejich primární životaschopnosti. Bohužel ae to zvrtlo. Tak jich snad zbyde 8
Evo, překvapuje mě údiv vašich veterinářů – nám se narodilo po mrtvém štěněti dalších pět živých, u mnoha známých měli mrtvolku také na začátku a pak v pohodě. Nejsou třeba ta štěňátka nedonošená? U Fleur máme pokaždé ve vrhu dvě, tři výrazně menší než ostatní. Díky tomu, že má Fleur málo cecíků a je velmi ostrá (prvních 14 dnů), nemůžu jí moc mezi štěňata chytat a snažit se malošky přednostně přikládat, takže dokrmujeme z lahve – normální kojenecká s nejmenším dudlíkem. Ale taky nejdřív pozoruji, zda se štěníčci snaží dostat k cecíkům, zatím chtěli žít všichni…Třeba se prťata ještě chytnou.
Ještě – když jsem zkoušela krmit z lahvičky ze zverimexu, tak to nešlo, štěňata si nemohla udělat z jazyka přísavku, teklo to všude a polykat jim to taky nešlo. Ten dudlík mají asi až v krku (no to ten cecík vlastně taky), noc z něho nekoukalo.
Tady šlo o hodně dlouhý porod mrtvého štěněte, to živé se dralo ven a už byla uvolněná placenta, štěně se dusilo. To nebyl obecný názor, ale názor na konkrétní situaci.
Já mohu klidně přikládat štěně, Ginny si nechá líbit vše. Ale štěně se prostě nepřisaje. I když je dám k rozkojenéemu cecíku z kterého skoro teče mléko. Prostě mají špatný sací reflex. Lahvičky ze zverimexu jsou na nic. Zkouším i kapátko, osvědčenou lahev, stříkačku – mají asi dost odešlý i polykací reflex, nemají to hledání ostatních. Navíc to vůbec nebyla drobnější štěňata. Taková jsem už vypiplala.
Tak to je blbý….
Evo a když jim foukneš do nosu, polknou? Udržela se na živu,zasloužila by si žít.Ale jestli je tam nějaké poškození mozku,nemá to cenu…(nač držet při životě něco,co samo není schopno žít…)
Máš je dobře vycvičené pane Profesore….na tom gaučíku (válendě), vypadáte všichni tak krásně…. (hug) (h) (inlove) :* a rovnice, rovnice jsou přímo excelentní …miluju Tě , Piškote (h)
Piškotku, díky za krásné ráno!
Pišunka je výborný nápad a nepochybuji, ře bude dokonalá, stejně, jako ty :*
Další léčivý článek, děkuju. (h) Myslím, že nápad Xerxové na udělení čestného doktorátu ctěnému panu profesorovi Piškotku Pišutkovi je zcela na místě, protože neznám nikoho jiného, kdo by si to víc zasloužil. Stejně budu podporovat kampaň za pojmenování té nejlepší (trvanlivé, tedy neubývající) šunky čestným názvem Pišunka. (nod) (h)
Culím se od prvního slova a doufám, že mi to zůstane po celý den. (chuckle) Přeju všem krásný den. (h)
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krásné počteníčko po ránu (nod) Pan profesor je opravdu znamenitý vědec (chuckle)
Univerzita slaví výročí založení… podávají se návrhy na čestné doktoráty. Že bych zkusila navrhnout svého kandidáta ??? (rofl)
Bóže Růžo, vlstně Piškůtku, tys mi zase dal. Myslím že po odzdobení věnců, určitě Pišunka bude, možná i trvanlivá (rofl) (rofl) (rofl)
Drahý Piškotku, tys mi zase dal !!! 😀 😀 Hlavně při u toho posledního odstavce se mnou smích cloumal, nestačila jsem si otírat slzy a….a bylo béééézvááá. 😀 :*
Včera jsem zapomněla přidat i palec pro Sylvina Rupíka (tedy je nenapsala – držela), tak píši dodatečně. Stejně jako držím maličkému kloučkovi od učitelky od Ldu (y)
Verenko – velká gratulace k úsěchu (clap) (rose1)
HankoW, asi jsme tu zase ve stejnou dobu a předběhla jsi mě.
Ano Akden – osobně se neznám ani s HankouW, ani s Epulkou. Zdejší vzdálenosti jsou tu opravdu hromské (kdo nezažil asi neuvěří) a navíc my, co jsme v trvalém zajetí zvířectva máme teď s cestováním šlus. Ale co není, ještě může být. Těší mě ale i tyhle virtuální známosti – nejen v Americe, ale se všemi ostatními.
Teda děvčata, vy jste snad na mne čekala (rofl) Už jsem psala dole ,jak jsem to myslela.A mě se tyhle virtuální známosti taky moc líbí. Hlavně ty postřehy z běžného života od „jinud“, to já moc ráda (nod)
Kdo je Tajfunka? Holka přidala další tečkovanou katastrofu?
Vážený profesore Piškutku, mohu vám s potěšením oznámit, že jsem se přes pozdní noční hodinu a ohromnou únavu vaším spisem prochechtala od začátku do konce. (clap)
Jo a otíkoidní hlášení o socializaci černé smečky. (bat) (bat) Melinka vytažena na pětihodinovou procházku po městě (spolu s Penny pochopitelně). Občas šla na vodítku (jde krásně, jen má v hlavičce zmatek v tom, že její místo u nohy je napravo a já jsem zvyklá vést psa na vodítku nalevo, takže předvádíme lidové tance májkové), občas letěla prostorem na volno, to když byl kolem nějaký park. Obstála skvěle.
Oprskla se trochu a při pohybu na volno si prodlužuje vzdálenost. Žene se za každým psem s nadšeným výrazem: Budem lítat!!! Zatím ji ještě žádný nezklamal a nezvrčel.
A musím ji pochválit za chůzi u nohy. Sice do ní musím co chvíli hučet, že jde vlastně u nohy, ale v mezičasech opravdu jde u nohy a ví, co dělá, včetně toho, že se přijde zařadit, když docházíme k silnici. (inlove)
Ale utahaný teda jsme všechny tři, ne že ne.
Ty jsi taky dobrý strašidlo,noční (wave)
u minulého článku psala Holka, že jedna malá tečkovaná potvůrka u nich nějaký čas zůstala. Takže předpokládám, že je to ono odrostlé koťátko (wave) z vlastního chovu
Xerxová, poklona tvé paměti, je to tak. Tajfunka – z dětiček Lassyčky, zvaných kolektivně Tajfunci – se jmenuje Aura a u nás po odchodu brášků a Missynčiných Kaktusků ještě zůstala – šla k mojí kamarádce, která se zrovna stěhovala, zabydlovala, tak Aura čekala na nový domov chvilinku déle.
Ahojky lidičkové, dlouho jsem dočítala a dočitala, nestíhám (whew)
pana profesora si nechám ke svačině, počítám tak ve dvě hodiny nad ránem (mm)
Zajímám mne, pokud se tu vyskytnou doufčata z Emeriky, zda se znáte osobně. Myslím HankuW a Maričku. Nějak se geograficky neorientuju (tmi)
Ahoj Akden, jsem na znacce prvni, tak tady je odpoved. Osobne jsme se s Marickou (jeste) nesetkaly, ale napisem si tu a tam. Maricka bydli od nas dle meho odhadu asi tak 7 hodin cesty na jihozapad, mozna i o nejakou hodinu vic. Takze primo zas sousedky nejsme, ac obe zijeme na Jihu. Vzdalenosti jsou zde uplne jine.
Ahojky Hani, to já vím, že ty vzdálenosti jsou jaksi v jiném měřítku (chuckle) To já se taky nemůžu jen tak vydat třeba do Brna. Řidičák nevlastním a vlakem je to taky pro mne 5 hodin jízdy. Mne to jen tak napadlo( se mi to někdy stává (rofl) ) Taky jsem spíš myslela,jest-li jste se třeba nesešly tady doma na nějaké akci a mě to třeba uniklo.
Také přispěji svojí troškou do zeměpisné debaty 🙂
Marička a HankaW bydlí na východním pobřeží, já na pobřeží západním, V Oregonu. Když jsem si v létě vyjela na vytoužený výlet do New Yorku, let Portland-NY trvá cca 5 hodin. A jak píše Marička, slovo vzdálenost tady v Amerikově nabírá úplně jiný rozměr.
To je mi jasné. Já teda orientační smysl jakž takž mám. Dostanu se kam pořebuju, v lese většinou nezabloudím a nebo se vybloudím. Ovšemž jsem byla schopná tvrdit, že jsme do Chorvatska jeli přes Francii. Jsem schopná dát dohromady světadíly , s místopisem je to už horší (chuckle) (think)
Mě orientační smysl celkem slouží, ale tady bych byla bez navigace (důvěrně zvaná Víťa) úplně vedle sebe :-D.
Přes Portland vede systém najdezdů, podjezdů, přejezdů, výjezdů, zájezdů a dalších jezdů… . Stačí, když špatně odbočím a jsem tam kde jsem nechtěla být. Ale taky mě Víťa jednou pěkně vyšplouchl. Krátce po přestěhování jsem hledala obchod Costco. Zadala jsem do navigace a jela podle pokynů. Jela jsem jela a najednou jsem uprostřed pole před velkou dřevěnou kostkou a navigace Víťa hlásí: „jste na místě určení….“
Víťa si asi řekl, Costco nebo kostka, to je skoro jedno… Ježdění podle navigaci asi má své výhody, ale stejně si myslím, že stále vyžaduje sportovního ducha, smysl pro humor a dostatečnou časovou rezervu 🙂