Geopolitika

GEOPOLITIKA: Bezpečné útočiště uprostřed pouště – ale jak pro koho (Blízkovýchodní Hra o trůny 16)

Říct o Jordánsku, že je zemí na zelené louce, je trochu ironické, vzhledem k tomu, jak málo zeleně tam je a k tomu, že skoro celou zemi pokrývá poušť, přesto jde o označení velmi trefné. Prakticky po celou historii až do dvacátého století stál tenhle kus země stranou okolního velmi turbulentního dění, aby se z něj posléze stalo útočiště pro prchající z okolních konfliktů. Ovšem zdaleka ne všichni si jsou rovni.

 

GEOPOLITIKA: Soumrak kříže nad Blízkým východem (Blízkovýchodní Hra o trůny 15)

Když se dnes řekne Blízký východ a náboženství, většině lidí se – správně – vybaví zejména islám. Kolikrát až do té míry, že nám přijde představa kostela ve většinově muslimské zemi jako nepravděpodobná. Nebylo tomu tak ovšem vždy – a katastrofa, která úpadek křesťanství v regionu zejména způsobila, je z politických důvodů dodnes v mnoha zemích tabu. Pojďme se tedy podívat na to, co se s blízkovýchodními křesťany stalo.

 

GEOPOLITIKA: Jak jsme se dostali k „malé světové občanské válce“? (Blízkovýchodní Hra o trůny 14)

Válka v Sýrii je velmi komplexní a nemá ani (možné) vítěze, ani hrdiny bez poskvrny. Zato má spoustu nuancí, poražených, trpících a více či méně zlých. Od svého začátku (2011) prošla několika, od sebe zásadně se lišícími fázemi, takže nelze například dnešní boje hodnotit optikou „Asad vs. opozice“, jak často novináři, kteří se ve věci neorientují, činí.

 

Tento článek bude v seriálu poměrně výjimečný, protože popisuje pouze jednu – důležitou – událost, a zároveň asi nebude úplně možné mu porozumět bez přečtení následujících dílů:

 

GEOPOLITIKA: Když se řekne „za každou cenu“, o jaké ceně mluvíme? (Blízkovýchodní Hra o trůny 13)

Než se dostaneme – v samostatné kapitole – k příčinám a analýze nejstrašnější války, jakou Blízký východ (minimálně od irácko-íránské války) poznal, podívejme se na Sýrii z pohledu toho, odkud se bere, kdo a proč jí vládne a proč, stejně jako v Iráku nebo Egyptě, bylo Arabské jaro jen rozbuškou k daleko horšímu, dlouhotrvajícímu problému. Nelze pochopit brutalitu syrské občanské války, ani odhodlání Bašára al Asada a jeho podporovatelů, bez pochopení minulosti těch, kdo za ním skálopevně stojí – šíitů (alávitů a ismaílovců), křesťanů (pravoslavných a katolíků) a drúzů.

 

GEOPOLITIKA: Kam „zmizeli“ Féničané? (Blízkovýchodní Hra o trůny 12)

Asi jsme všichni slyšeli větu, že Kartágo musí být zničeno. Díky omílání starověkého dějepisu většinou i víme, že Kartágo bylo fénickou kolonií a vytvořilo vlastní říši v severní Africe (něco jako když se třináct kolonií o cca 2500 let později osamostatnilo od Velké Británie a založily USA). Ovšem co se stalo s Féničany? Ta debata je dodnes velmi živá – ve stínu libanonských cedrů a po celém světě, kde žijí libanonské komunity.

 

Ani příroda, ani politika, nemají rády vakuum (Blízkovýchodní Hra o trůny 11)

Hodně se mluví o tom, jak lži Donalda Rumsfelda a Paula Wolfowitze způsobily řetězec utrpení, které Irák sužuje dodnes. Osobně jsem trochu jiného názoru: lži o zbraních hromadného ničení současnou situaci nezpůsobily, pouze výrazně urychlily její nástup. Irák totiž zdaleka nebyl tak stabilní, jak to na první pohled vypadalo.

 

Režim Saddáma Husajna totiž nebyl žádnou oázou stability; byl postaven na silném protežování sunnitských Arabů,  zatímco ostatní skupiny obyvatelstva byly nejen utlačované, ale v některých případech rovnou genocidně likvidované. A „kovbojský“ charakter Saddámova režimu vůči zahraničí mu také mnoho přátel nezískal. Irák je, z hlediska státní identity, tak trochu jako Jugoslávie; Irák je v podstatě zemí „bez Iráčanů“.

GEOPOLITIKA: Nejistý nástup arabské Říše Středu (Blízkovýchodní Hra o trůny 10)

Mapa světa dokáže být neskutečně relativní. Co je centrum, co je periferie? Záleží na tom, kdo se kouká. Kdo neviděl čínskou mapu světa, těžko pochopí, proč se Číně říká Říše středu. Bez toho, aby člověk viděl mapu světa publikovanou v Severní Americe, nelze pochopit, jak se na svět dívají Američané. A ze stejného důvodu, kdo viděl arabskou mapu světa, pochopí unikátní pozici, v níž se Egypt nachází – přesně mezi Maghrebem („Země zapadajícího slunce“) a Mašrikem („Země vycházejícího slunce“), dvěma hlavními částmi arabského světa.

 

GEOPOLITIKA: Kdo chce moc, nemívá nic (Blízkovýchodní Hra o trůny 9)

Palestinští Arabové, kteří nejsou izraelskými občany, jsou živoucím příkladem tohoto přísloví. Možnost mít svůj stát měli v letech 1947 (zaručenou), 1950 (teoretickou), 1993 (zaručenou) a 2000 (zaručenou), a pokaždé to odmítli, protože jim to bylo málo. Přešla dekáda a s ní jména Benjamin Netanjahu, generál Abd-al Fattáh al-Sísí a Mohamed bin Salmán a naprosto realisticky to pro palestinské Araby znamená konec.

 

Sčítání lidu, které provedla Velká Británie v Mandátu Palestina bez Jordánska (čítající území dnešního Izraele včetně sporných území) v roce 1920 ukázalo, že v celé oblasti žilo 729 873 lidí, z toho 7 143 Židů. Pro srovnání, dnes žije v téže oblasti 8,5 milionu v Izraeli v rámci hranic z roku 1967, 2,7 milionu na Západním břehu Jordánu, neboli v Judeji a Samaří a 1,8 milionu v Gaze, dohromady 13 milionů lidí.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD