GEOPOLITIKA: Chtěný nebo nechtěný mír?

Jednou z nejčastějších reakcí na články z našeho seriálu o Blízkém Východě bylo: „Chudáci lidi“ s poukazem na to, jak se uprostřed rozehrané geopolitické šachové partie může obyčejným lidem žít. Mírový proces mezi Izraelem a arabskými zeměmi, který v posledním měsíci výrazně akceleroval, právě na ty lidi myslí – ale velké části světa to není dost dobré.

 

Je to jako z toho vtipu, určitě jste ho všichni slyšeli aspoň stokrát: „Sejde se magor, dva korupčníci, zadavatel mučení jemenských zajatců a vrah s pilkou na kosti a dohodnou se, že bude mír a zářivá budoucnost“. Jenže on to není vtip, realita na Blízkém Východě přesně takhle vypadá – a reakce světové (odborné) veřejnosti tomu přitom moc neodpovídá.

 

V úterý byl ve Washingtonu slavnostně podepsán mír a normalizace vztahů mezi Izraelem na straně jedné a Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem na straně druhé. Na náměstí před mrakodrapem Burž Chalífa v Dubaji hrála izraelská hymna – Hatikva – a Jared Kushner, zeť amerického prezidenta, předal slavnostně bahrajnskému králi svitek Tóry pro potřeby bahrajnské židovské komunity. Po Izraeli vlají vlaky SAE a Bahrajnu a Palestinská autonomie vyhlásila „dny hněvu“, při kterých pálí portréty vládců obou zemí. Obraz, který se dal před rokem až dvěma tušit, ale před deseti lety byl hotovou science fiction.

 

Přes sedmdesát let trvalo, než se sbližování mezi Izraelem a arabskými zeměmi Perského zálivu začaly sbližovat – říkali byste si jistě, že je to dobrý důvod k pozornosti ze strany světové veřejnosti. Ale chyba lávky. Ne, že by se dalo všechno svádět na koronavirus, který teď přední stránky médií plní doslova každý den; zájem o fenomenální diplomatický úspěch v nejtřaskavější části světa je i tak pramalý.

 

Zatímco instituce Evropské unie mír oficiálně přivítaly (jak Evropská komise, tak Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku a bezpečnost Josep Borell), členské země, včetně té naší, celou věc většinou ignorují. S jednou výjimkou, a tou je Maďarsko – maďarský premiér Viktor Orbán na slavnostní podepisování mírové smlouvy poslal svého ministra zahraničních věcí Petera Szijjártó, který tak byl jediným evropským politikem na ceremonii.

 

Čím to je? Je to poměrně jednoduché – v Evropě i ve velké části americké společnosti existuje určitý konsensus na tom, jak by se mělo postupovat, aby se hrálo fér. Do tohoto konsensu patří i prastará zásada o ovoci z otráveného stromu – že není možné, aby ovoce z otráveného stromu nebylo rovněž otrávené. Když tedy vidíme, kdo mír uzavírá, nevěříme v jeho funkčnost, a proto ho odmítáme ještě předtím, než stačil být podepsán. Jenže takhle právě – a myslím, že je to něco, co se naším seriálem táhne jako červená nit – Blízký Východ nefunguje. Tady musíte pracovat s tím, co máte, a je-li aktuálně u moci vrah s pilkou na kosti, je to on, s nímž budete jednat o míru, způsobem, na jaký je on zvyklý.

 

Potíž v celé věci je ta, že pro lidi, kteří dnes na Blízkém Východě žijí, tohle není akademická debata o ctnostech a nectnostech. Neshoda má pro ně totiž naprosto konkrétní, a velmi nepříjemné obrysy v každodenním životě – zbytečnou byrokracii, zavřené hranice, nemožnost přímo cestovat (z Tel Avivu do Indie se donedávna létalo prakticky „okolo světa“, aby se letadlo nedostalo do vzdušného prostoru některého z nepřátelských států) i fyzické ohrožení sebe, svých blízkých a svého majetku.

 

Jsou to právě lidé „na zemi“, kdo budou vítat jakýkoliv mírový proces, jen aby fungoval, i kdyby ho zprostředkoval šílenec, vrah s pilkou na kosti a korupčník, protože ti lidé potřebují mír tady a teď, ne někde ve vzdálené budoucnosti.

 

Bude zajímavé sledovat, jak se s tímhle do konce tohoto roku, kdy se dá očekávat pokračování tohoto procesu, Západ vypořádá.

 

Logo mapa 3

Aktualizováno: 16.9.2020 — 10:23

8 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Sleduji Vaše „Hry o trůny“ dlouho a s napětím vyhlížím další díly.:-) Díky nim jsem se trochu zorientoval na Blízkém východě (a občasné výlety jinam taky nejsou na škodu). 🙂 Díky! Tož nám ti Palestinci zůstali jako kůl v plotě a nemožné se stává realitou. Saudi si přes své satelity podávají ruku s Izraelci. Těžko říct, jestli za to tleskat jen Trumpovi (zdá se, že politika USA je dlouhodobě kontinuální), ale Trump to rozhodně zvládl. Ať už si o něm (třeba já) myslí kdokoli, cokoli…

  2. Díky za článek a hlavně fundované zhodnocení situace kolem. Nebýt tohoto článku, člověk by neměl šanci být informován.

  3. Myslím, že je to opravdu dobrá zpráva. Teď ještě, aby to ti magoři, korupčníci a zadavatelé s tím pilkovým vrahem dodrželi… ale když se zatnou zuby (teda ne té pilky), tak by to mohlo jít.

    Jinak si myslím, že kór v dnešní době každá dobrá zpráva by měla vyjít v každých novinách na první stránce a se zvýrazněným textem! Asi jsem kapánek utopistka, co?! (headbang)

  4. Nepřítel mého nepřítele…Arabský poloostrov se spojit potřebuje. Má kolem sebe dost žraloků. Snad to bude signálem i pro další z regionu (Libanon, Irák, Sýrii) a taky začnou přicházet k rozumu.

  5. Hurá, hurá hurá! Tohle je opravdu změna a pokud se něco absolutně nepo… nepokazí, mohlo by se lidem v regionu opravdu lépe dýchat – dokud se, pravda, nestane nějaký další průšvih, jako že se třeba úplně utrhne z řetězu Turecko.
    Ovšem tahle kombinace „magor, dva korupčníci, zadavatel mučení jemenských zajatců a vrah s pilkou na kosti“ je nezapomenutelná 😀 Vypadá to, že na Blízkém Východě je možné pracovat jen s realitou, případně ideály se k tomu dohledají později… pokud o ně bude někdo stát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN