GEOPOLITIKA: Na slovech záleží aneb jak používat pojem jako zbraň

Když teď řešíme ty maturity, zeptejte se někdy maturanta na to, jaké je hlavní město Číny. Jednoduchá otázka – jednoduchá odpověď, že? Ani v nejmenším. Naprosto vážně by mě zajímalo, jak by škola hodnotila, kdybych řekl jiné město než obligátní Peking. A přitom by to mohlo být správně.

 

Jedním z premiantů koronavirové krize je někdo, kdo rozesílá po světě roušky v letadlech s velkým nápisem China Airlines. Pokud byste tipovali, že letadlo přiletělo z Pekingu, Šanghaje, Šen-čenu (Shenzhen), Wu-chanu (Wuhan) nebo jiného velkého města kontinentální Číny, netrefili byste se. Ono totiž nejspíš přiletělo z Tchaj-peje (Taipei). Ale proč se potom společnost jmenuje takhle zvláštně? Protože to, komu patří a co vlastně je ostrov, kterému Portugalci říkali Formosa, je vysoce ožehavé téma, na které nelze odpovědět „správně“. Označení, které mu člověk dává, totiž v sobě – s výjimkou ignorance v případě lidí, kterým je to jedno – nese politické poslání.

Není Taiwan jako Taiwan. Když na ostrov Taiwan přiletíte, všude uvidíte červenomodrou vlajku, která vlála před druhou světovou válkou nad celou Čínou, a s níž se pojí nacionalistická strana Kuomintang. Entita se jmenuje Čínská republika a dnes pokrývá ostrov Taiwan a celou řadu menších ostrovů, z nichž jeden, Lieyu, je od Čínské lidové republiky vzdálený na necelé dva kilometry. O Taiwanu dnes kde kdo samozřejmě slyšel, speciálně proto, že Čínská republika je státní útvar, který, na rozdíl od komunistické Čínské lidové republiky, je v případě koronaviru součástí řešení, nikoliv problému. Ovšem jak správné je používat pojem „Taiwan“ pro další ostrovy pod kontrolou Čínské republiky? Vždyť to není Taiwan.

To je, jako byste o Severním Irsku řekli, že je to Británie. Není, je to Spojené království. Když řeknete Taiwan a myslíte tím Čínskou republiku, posluchač může předpokládat, že podporujete vyhlášení nezávislosti Taiwanu, což je krok, k němuž se Čínská republika zatím nedopracovala a který je i v samotné zemi velmi kontroverzní. Jenže nezávislost – jak to? Vždyť přeci „každý“ ví, že je ta země nezávislá na Pekingu a vystupuje v mezinárodních vztazích – snad s výjimkou Světové zdravotnické organizace (WHO), které se dnes žertem říká Wuhanská zdravotnická organizace, jako samostatná entita. Jak tedy sama země může mluvit o tom, jestli chce nebo nechce být nezávislá? Vždyť nezávislá na Pekingu je.

Jenže ono je to těžší. Čínská republika totiž za své teritorium považuje celou Čínu v hranicích z před občanské války v Číně, která vypukla s koncem druhé světové války mezi komunisty (Mao Ce-tungem) a nacionalisty (Čankajškem). Nacionalisté se museli evakuovat právě na zmíněný ostrov Taiwan a přilehlé menší ostrovy, kde pak pokračovala Čínská republika ve formě, v jaké na pevnině zanikla, a kterou tam nahradila Čínská lidová republika – tedy ta komunistická. Hlavní město Čínské republiky je tak oficiálně Nanking (Nanjing) – jenomže protože ten je z jejího pohledu na okupovaném kontinentu, provizorním hlavním městem je všem známá Taipei.

Když tak někdo v Čínské republice říká, že chce nezávislost, nechce nezávislost na Pekingu, ale vzdát se nároků na kontinent a vyhlásit novou státní entitu. Paradoxně to, kdyby se Taipei vzdala nároku na území ČLR je něco, co ČLR vadí daleko víc než současný stav, proto rudá Čína před tímto krokem konstantně varuje a vyhrožuje demokratické Čínské republice masivním útokem a likvidací, pokud by se k takovému kroku odhodlala.

Na otázku „jaké je hlavní město Číny“ tak existuje celá řada nejen odpovědí, ale i dalších otázek. Jaké Číny? Čínské republiky nebo Čínské lidové republiky? Pokud té první, jde o hlavní město legální, nebo dočasné? Otázky, samé otázky.

Podobné kontroverze samozřejmě jsou i jinde. Když řeknu, že je hlavním městem Izraele Jeruzalém nebo Tel Aviv, vyjadřuji tím politický názor. Neexistuje způsob, jak bez názoru, neutrálně, označit jedním slovem epicentrum severoirského konfliktu, jemuž republikáni říkají Derry a unionisté Londonderry. Maximum, jehož můžete dosáhnout, je psát „(London)Derry“ a doufat, že vám za to ani jedna strana jednu nevrazí.

Ve střední Evropě jsme zapomněli, jak takové maličkosti jako mezinárodně uznané hranice nebo fakt, že svět považuje výsledek hlasování ze Sněmovní ulice v Praze za závazné mezi Aší a Hrčavou, jsou vlastně velký nadstandard. Výsledkem je pak mimo jiné to, že se u nás berou často slova na lehkou váhu a Kolkata nebo Kalkuta, jsou vlastně hodinky nebo holínky. Jenže nejsou. O ta slova se mohou vést velmi vážné spory a kvůli nim na sebe často země míří jadernými zbraněmi.

Aktualizováno: 13.5.2020 — 19:56

10 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Přitom jen „jen“ slova… Výborný článek. Díky. 🙂 V Čechách nebo v České republice? A není to jedno? No, není…

  2. Všude na světě je diplomacie záležitostí vysoké inteligence a umu v tom jak se orientovat v mezinárodních vztazích a z toho vyplývajícímu problému hranic a nehranic různých území. Je to vrtkavý svět všemožných zájmů. V době současné, kdy se stává lež normou,je to zvlášť obtížné a pravda je vždy někde schovaná. Tak díky za tento článek nutný k orientaci v mezinárodních vztazích. Zejména u ČLR vítám nadhled autora a věcnou pravdivost. Díky!

  3. Díky za zajímavé čtení. Nevěděla jsem, že pro Čínskou republiku – tu na Taiwanu, je dodnes hlavním městem Nanking. Díky za rozšíření obzorů.

  4. S těmi mezinárodně uznanými hranicemi jsi mi připomněl knihu vzpomínek Ladislava Karla Feierabenda – ministra zemědělství pomnichovského Československa a později Protektorátu. Podrobně tam popisuje reakci naší vlády před Mnichovem a hlavně stanoviska UK a Francie. Není to lehké čtení. Zatím jsem se v jeho vzpomínkách dostala k jeho odchodu za hranice na počátku roku 1940 a vstupu do Československé vlády v exilu v UK.

    Takže i z naší historie je zřejmé, že mít mezinárodně uznanou hranici není vůbec žádná samozřejmost. A už vůbec není samozřejmost, že tou mezinárodně uznanou hranicí zůstane. Je to poučné a hodně smutné čtení.

  5. No vida, nad tímto problémem jsem si nikdy nezamyslela. Vlastně jsem nevěděla, že Čína jsou dvě republiky, přestože Taiwan je na ČLR v podstatě nezávislý. Takže díky za dnešní článek, jsem opět zase o trochu více v obrazu.

  6. Tak ono obecně používání slova Palestina je taky kontroverze. Jenže řekni někomu „byl jsem na západním břehu“, to nikdo nezná

  7. Ano, slova mohou být… jsou zbraň! Co jiného je vyjednávání, diplomacie a propaganda? Je dobré si všimnout, že skutečně dobrou propagandu zjevně umějí jen totalitní systémy. Možná proto, že se nenechají rušit pravdou 😛
    Nakonec, i u nás se vládne hlavně v zájmu budování toho správného PR 😛

    1. dovolím si nesouhlasit. dobrou propagandu umí i více nebo méně demokratické režimy. stačí se podívat na produkci Holywoodu. nebo na rádio Svobodná Evropa. nebo BBC. domnívám se, že je o to lepší, že není tak prvoplánová, jako ta v totalitních systémech.

      1. Hollywood ani BBC nie su priamo riadene statom, ako v pripade propagandy totalitnych rezimov

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN