Je polovina dubna, teploty jako v červnu, počasí a jarní příroda vysloveně kouzlí. Dede s Rexem přijela jedno páteční odpoledne. Po přivítání, občerstvení a základním vyvenčení pejska u nás na zahradě jsme vyjely na krátké proběhnutí Rexe po loukách nad Šebrovem.
Zelené barvy se předháněly, která bude zelenější, západní sluníčko ozářilo prudké svahy nad neviditelnou, hluboko v údolí skrytou řekou Svitavou. Krása! Rex spokojeně pobíhal, následován ostýchavou Ajvinkou. Však si to zasloužil po tak dlouhé cestě autem. Dede: Ty louky, rybníček, výhledy… Byla to čistá krása. Rex byl šťastný jak veverka, že jsem ho nechala s Ajvi běhat na volno. No a nám s Alex se pusy nezastavily:))
Druhý den se u nás srazili ostatní účastníci výpravy + Dede z nedalekého ubytování. Dede: Alex nám doporučila hotel Brněnská Lícha – místo v lesích postavené vysloveně pro koně a lidi. Obsluha byla velmi příjemná a ti koně tam byli také! Kdo potřebujete se psem bydlet blízko Brna, vřele doporučuju.
YGA s Erníkem, Emteska s Oldou a dalmatinem Bondym. Ten je játrově puntíkatý! Tři auta vyrazila směr Tišnovsko. Já první, za mnou YGA a naši soukromou kolonu uzavírala Dede. Stále jsem sledovala v zrcátcích, jestli někoho neztrácím, když se mezi nás vloudilo cizí auto. Dede: Ehm. Pokud pojedete v koloně s Alex, připravte se na svižnou jízdu:)) V Tišnově na parkovišti se přidala ke mně do auta moje kamarádka Eva s kníračkou Megginkou a jeli jsme vstříc krásám jarní přírody.
První zastávka byla v obci Zahrada, odkud jsme šli stále do kopce na vrchol Babylon. A jak jsme tak pomalu stoupali, začaly se objevovat výhledy na hluboké údolí opět neviditelné řeky Svratky, tekoucí pod strmými svahy Svratecké pahorkatiny. Rozkvetlé remízky, tráva v takové té pohádkové zelené, jaká dokáže být jenom v jarních měsících. Jemňounké nové lístečky na stromech okolo cesty. Konečně jsme se doplahočili na vrchol.
Ta krása kolem nás! Poseděli jsme, občerstvili sebe i pejsky, kochaly jsme se výhledy až k Nedvědici a pomalu vyrazili z kopců dolů zpět, okruhem přes obec Kaly k autům. Oběd jsme měli zamluvený v hospůdce přátelské ke psům v Předklášteří. Přece jenom pět psů nemusí být v některých restauračních zařízeních vítáno. Ale psi se chovali vzorně, jak už to mezi našimi známými bývá zvykem, oběd byl výborný a pokračovali jsme v dalším výletění.
Dede nás opustila a vrátila se do hotelu, měla nějakou práci, takže jsme jeli jenom se čtyřmi psy. Jeli jsme do Kutin, omrknout ten nádherný dlouhý, do oblouku stavěný viadukt, nad říčkou Libochovkou. K velké radosti psů, kteří v brodu plném vody rádi svlažili tlapky i kožichy. My jsme zase rádi poseděli u zurčící vody. Můj návrh, že bychom ještě mohli kouknout na kopec Křivoš a mrknout z dálky na viadukt u Dolních Louček už neprošel, už jsme toho měli všichni dvounozí a čtyřnozí tak akorát. V Předklášteří, odpoledne přeplněném turisty jsme náš sraz rozpustili a jeli domů.
Dede: Bylo to krásné, pospolité radostné šplhání po Alexiných kopcích. Moc ráda jsem zase na chvilku zapadala mezi Moravské sestry! (Olda je čestná sestra:)) Nevěřili byste, ale já mám fakt většinu kamarádek na Moravě ❤️
Druhý den jsme jeli jenom Dede, Rex a já znovu na Tišnovsko. První zastávka byla v Dolních Loučkách u krásného viaduktu uprostřed se vznosným širokým obloukem. Podívaly jsme se na tabuli s fotkami, jak a za jakých poválečných podmínek se tenhle viadukt stavěl. Dede: Alex je jak chodící encyklopedie:)) Navíc při každém výletu myslí na psy, takže to bylo: jedeme k viaduktu na místo, kde je zároveň krásná louka, tam se Rex proběhne! A měla pravdu…
Dede, která nebyla s námi u viaduktu v Kutinách, chtěla tenhle poválečný stavební zázrak také vidět. Rex se moc rád vykoupal v Libochovce tak jako předchozí den ostatní psi. Potom následoval oběd opět ve vlídné hospůdce a poté jsme vyrazily na slavný kopec Křivoš, ze kterého je nádherně vidět Tišnov, Předklášteří a úchvatný oblouk viaduktu v Dolních Loučkách.
Za ním, nejvyšší vrchol této části Křižanovské vrchoviny, Pasník. Je to kus nádherné země a přírody a já jsem ráda, že i v takovém „letem, světem“ nebo také „vlevo vidíte… a vpravo vidíte“ krátkém čase jsem mohla kamarádkám ukázat, kudy s Evou, Meggie a Ajvi výletíme.
Dede: U Alex je opravdu moc krásně a opravdu kopcovato 🙂 Za ty dny jsem si užila výhledů do zásoby a zajezdila si rallye na mnoha úzkých kroucených silničkách v okolí. Pro Rexe to byla vynikající socializace a pro nás oba spoustu radosti. A já jsem zjistila, že od nás do Brna to zase tak strašně daleko není. Vůbec, pokud můžete cestovat mimo dopravní špičku:))
Fotoalbum na Rajčeti je tady:
https://www.rajce.idnes.cz/dig/album/mila-navsteva
Milá Alex mi odkaz na album před pár dny poslala, takže jsem se kochala už jednou.To jsem netušila, že o „milém setkání“ napíše podrobněji a tak jsem si teď moc ráda album prohlédla znovu. Všem vám to na nich moc sluší, vypadáte spokojeně, procházeli jste se opravdu krásnou krajinou. A já zase jen žasla, jaké společenské psy všichni máte, kteří mohou běhat navolno a páníčci jim zcela důvěřují, že nezmizí a navíc jsou přítelští jak k lidem, tak ke psům vzájemně. Všechna čest psů a výchově jejich majitelů !!!
Rex je krasavec – to jeho kukuč je fakt kouzelné. Jo a jeho fotka pod viaduketm ukazuje jak obří je, Rexik je pod ním jen jak malé štěňádko :).
Maričko, věřila bys, že z toho setkání mám jen pár fotek? Já si tak užívala, že jsem ten mobil ani nevytáhla! 🙂
To jste si krásně užili, můžu jen přávidět.Taky bych moc ráda leckam dojela ,jen už mám čím dál větší strach z provozu na silnicích. Tady vůkol to ještě dávám a myslím, že nejezdím špatně, jenže ten provoz je frustrující a nerada bych někoho ohrozila. Fotky úžasné, Rex s Ajvinkou si taky užil a Ajvi je moc hodná, že se mu věnovala. Dobrá sešlost i se psy. Prostě se vydařilo a to je moc fajn. 🙂
No, jsem na tom podobně – halt letos se mi nedaří.
Ale měly jste se krásně a fotky jsou parádní!
Zano, bude líp, uvidíš 🙂 Když tak můžeme někdy vymyslet společnou procházku v Praze 🙂
Děkujeme Jenny. Však já se tam taky chystala jak chudý král do boje 🙂 Až Martin rozhodl, že musíme vymalovat. Celý spodek domu najednou! Logicky jsem zavyla, že celý ne, že to bude strašný chaos – kam se budou přesouvat věci, že jo. A on pravil – Ano, celý spodek domu najednou. A jestli chceš, tak si na ty dny udělej výlet ❤️ A já řekla – vážně? Jako fakt vážně? A on pravil – vážně. Tak jsem zavolala Alex, ona mi našla hotel a bylo to 🙂
Tyyyjo. Projde Martin pro svatozář dveřmi?
Šiš Dede, no tohle to, co toooo je, no kdo to má ?! Já žasnu! Jsem z toho načisto perplex, to je teda darda! Zarámovat Martínka !
Vytesat jeho sochu do kamene.
přávidím výlet do úchvatného kraje! viadukty, to je paráda a šelmy si to báječně užily 🙂 to víš, Dede, že to na Moravu nakonec není zas tak moc daleko, aby se tam nedalo občas zajet za přáteli dvou- i čtyřnohými 🙂
.
Tak nevím, co obdivovat dřív? Krásnou přírodu (a krásně vyfocenou), úžasné čtyřnožce, parádní viadukty nebo pohodu, která z toho výletu vyzařuje? Tuhle část země neznám a myslím, že je na čase to změnit 🙂 Díky za inspiraci a hezké vyprávění.
Lucko, mohly bychom se vidět, kdyby jsi napravovala
Alex, určitě a noc ráda. Vidím to ale až na podzim, celý červen mam ještě rehabilitace a v létě to s námi na velké výlety moc není (přítel kardiak, horko neprospívá).
Souhlasím, my také v létě nevegetujeme. Vedro a moc lidí.
Moc vám to přávidím, ráda bych se kochla a hlavně pomuchlala čtyřnožce 😀 . Ale od nás je to opravdu „trošku“ z ruky. A já znám tenhle kout a Moravu vůbec asi jako vy severní Plzeňsko 🙂
Kdysi jsem byla v Kralovicích, ale to už je tak strašně dávno. A pamatuji si jenom lesní a polní cesty, neb jsme je projížděli každý den koňmo.
Až zas někdy dorazíte, vezmu tě do duhového lomu. Tam se ti taky bude líbit. Krásně jste si to užili, super výlet.
Byla jsem tam minulý týden . Potom jsem se prošla okolo zatopených důlních jam. Těžilo se tam železo.
To byl krásný výlet. A ve velmi vhodný čas – ty rozkvetlé remízky byly opravdu kouzelné, moc hezky se na ně z Babylonu dívalo. A vycházka byla tak akorát pro naše lehce omšelé tělesné schránky – navíc bylo dost teplo, takže i psům to stačilo. A říčku Libochovku opravdu všichni pejsci uvítali s radostí, bezvadné osvěžení.
„Když k Brnu, tak s Alex!“
Jo fakt, já sama ani netušila, jak bude příroda vypadat. Předchozí, březnová vedra se vším zatočila.No, vyšlo to!!!
Báječné viadukty 🙂 Viditelně jste si to užili a to je fajn. A ano, do restaurace se třemi psy v jedné ruce bych opravdu jít nechtěla…na dva jsem zvyklá, to je v pohodě, ale tři jsou v některých případech moc 🙂
Logicky – nemáš tři ruce:)))
Škoda, že to nevyšlo, tak příště.
Krásné výletění krásným krajem, kterým jsme před léty projíždívali mezi Holešovem a Čáslaví. Nikdy jsem nevěděla, jestli se dívat napřed doleva nebo doprava, aby mi neunikla oblíbená místa. Vždycky jsme si slibovali, že příště vyjedeme dřív, abychom se mohli víc projít po nohou, ne jen na kolech auta… no, už se to nepodaří.
Mimochodem, jak jste docílily, aby Ajvi a Rex, kteří se znali jen kratičce, tak půvabně zapózovali, jak vidno nahoře?
Eh, jednoznačné povely? 😀
Ajvi na Rexe nejdřív trochu brblala, konec konců, vlezl jí bez pozvání (jejího:)) do domácího teritoria. Jenže Rex má bohatou praxi v usmiřování popudlivých starších dam, takže byl šarmantní, leč nikoliv vlezlý, a Ajvi ho za chvíli vyzvala i ke hře – na Alexině zahradě:)) Tulipány naštěstí přežily. No a venku byli úplně v pohodě, Ajvi je zvyklá na výlety se psími společníky. Potíž byla je jen udržet na chvíli v klidu 🙂
Já vždy jezdila dál, na Vysočinu. Teprve poslední roky, co se Eva přestěhovaka za Tišnov, objevujeme i krásnou Křižanovskou nebo Svrateckou. Ony se dají najít i rovnější terény, ale za den se toho moc nestihne. Příště. Už mám plán .
Buď je tohle země viaduktů, nebo se tam pořád chodí schválně. :o)))
Obojí je správně 🙂 To je tak zmačkaný kraj, že pokud má vést železnice rovně, střídají se tunely a viadukty. Alex na ně ráda kouká – a kdo by se jí divil? Já ne 🙂 Až bude jednou v Praze, vezmu ji na pražský Semmering! https://mapy.cz/?source=base&id=2110593
Mne na těchto konkrétních stavbách fascinuje jejich předválečná, válečná a poválečná historie. Celý tento úsek trati Brno-Havl.Brod. Viz můj článek o továrně Diana na výrobu Messerschmitů.
Krásné fotky a zajímavé povídání.
Na Moravě to moc neznám, je to od nás trochu z ruky.
Míšo, pro mě je to taky z ruky – ale je tam opravdu moc hezky
Krásně jste si to užili, škoda, že bylo před přijímačkami, hned bychom se přidali. Tak se aspoň dodatečně kochám článkem.
Já vím, ten termín nebyl v tomhle směru optimální. Ale řekla bych, že není všem dnům konec 🙂