Po podezřelé smrti předsedy Senátu Jaroslava Kubery, která následovala poté, co mu čínské velvyslanectví vyhrožovalo, se znovu dostala na senátní půdu otázka, zda má jeho nástupce, Miloš Vystrčil, v plánované návštěvě pokračovat.

Na rovinu: v současných diplomatických kruzích není ani náhodou běžné, aby na Taiwan zavítal druhý nejvyšší ústavní činitel země, která formálně uznává politiku jedné Číny, a to té z Pekingu, proto vyvolala plánovaná návštěva takový rozruch. Důvodem pro plánovanou návštěvu bylo už pro pana Kuberu, že zatímco komunistická Čína nejenže nesplnila své sliby o investicích v České republice, ale především agresivně zvyšuje svůj vliv v naší zemi, protože ji považuje za svou vstupní bránu do Evropské unie.

O této naší pozici ji přesvědčil zejména prezident Miloš Zeman, který čínské zájmy – v našem seriálu jsme popisovali velmi důkladně, jak se v jiných zemích projevují – u nás dlouhodobě prosazuje. Na druhou stranu firmy z Čínské republiky, tedy státu, který má svou suverenitu na Taiwanu a přilehlých ostrovech, u nás investují výrazně, nemluvě o jejich přátelském naklonění k naší zemi.

To se ostatně ukázalo, když nás právě Taiwan začal zásobovat ventilátory a rouškami v rámci pomoci v boji s koronavirem zcela zdarma, zatímco Čína nám dodala nekvalitní pomůcky za deset miliard korun poté, co jsme jim v rámci humanitární pomoci poslali prakticky všechny, co jsme měli v zásobě my, když je oni potřebovali – zcela zdarma. A to ani nemluvě o tom, že letadla české společnosti SmartWings byla připravena v Novosibirsku na odlet do Číny, kde měla roušky vyzvednout, ale Čína je nepustila do svého vzdušného prostoru, protože trvala na tom, že je musí do České republiky dopravit čínské letadlo; jak jsme se včera dozvěděli, za 700 milionů Kč, tedy částku odpovídající jedné třetině částky nutné k záchraně společnosti SmartWings.

Je tedy zcela zřejmé, že koronavirová krize ukázala, kde by měly být naše priority, pokud jde o pěstování vztahů s oběma čínskými státy. Když tedy předseda Senátu Miloš Vystrčil poblahopřál nově zvolené prezidentce Čínské republiky Cchaj Jing-wen (Tsai Ing-wen) k jejímu znovuzvolení, čínské velvyslanectví protestovalo, že nemá co taiwanské prezidentce k čemukoliv přát. Na to reagoval pan Vystrčil tím, že řekl, že jestli do té doby byl na pochybách, tento akt podstatně zvýšil jeho ochotu na Taiwan jet a Senát včera hlasy 51 senátorů jeho cestu posvětil. Rudá Čína se tak bude nejspíš vztekat, ale uhnout jí by znamenalo ukázat slabost, kterou si nemůžeme v našem současném geopolitickém postavení, nechceme-li dopadnout jako Srbsko, dovolit.

Kdo je paní Tsai? Vzděláním právnička, praxí diplomatka, členka liberálně nacionalistické Demokratické progresivní strany, tedy strany, která je ideologií někde mezi liberalismem a sociální demokracií, a která zároveň požaduje nezávislost Taiwanu na Číně a deklaraci Čínské republiky coby Taiwanské republiky. Volena je v přímé volbě na čtyři roky a v taiwanském poloprezidentském systému má pozici, která je mocensky srovnatelná, byť ústavně lehce slabší, než je pozice premiéra. Má nicméně v pravomoci formulovat například zahraniční politiku země. V patriarchální čínské společnosti je fakt, že byla v roce 2016 zvolena jako první ženská hlava státu, hodně významný, a totéž platí i o jejím znovuzvolení.

Cesta pana Vystrčila na Taiwan bude velmi zajímavým testem toho, nakolik můžeme být, jako Česká republika, vůči diplomatické a ekonomické moci rudé Číny odolní. Čína totiž vyhrožuje blíže neurčenými „důsledky“, ale jaké to mohou být, když čínské investice v Česku jsou zanedbatelné a české investice v Číně už zdaleka nejsou tak výhodné, jako byly kdysi?

Ještě stále máme šanci se nestát ve vztahu k Číně druhým Bělehradem.