Pražský dopravní podnik si stěžuje na nekázeň cestujících a černé pasažéry. Přitom alespoň v metru ideální řešení zrušil.
Projít do pražského metra načerno není žádný problém, není tam absolutně žádná kontrola. Jediné riziko tkví v případném setkání s revizorem. Projít do lisabonského metra bez jízdenky není možné, protože bez platného dokladu vás prostě systém a turniket nepustí.
Přitom fronty před turnikety se téměř netvoří, revizory v metru nepotřebují, čímž se zásadně ušetří na nákladech. Je ale možné, že pražští revizoři si na sebe vydělají a ještě vydělají dopravnímu podniku něco navíc. „Revizoři v pražské MHD loni provedli 8,33 milionu kontrol a uložili 255 115 pokut, na kterých pražský dopravní podnik (DPP) vybral 227,9 milionu korun,“ píše s využitím ČTK server idnes.cz.
Podle deníku je revizorů kolem 150 a jejich plat se odvíjí od počtu kontrol. Jezdit v Praze načerno se dlouhodobě vyplatí, protože pravděpodobnost, že narazíte na přepravní kontrolu, je minimální. Zvláště pokud si svou jízdu naplánujete tak, aby se vyhnula přestupním stanicím metra.
Doprava v lisabonském metru Foto Topi Pigula
Do metra neprojdeš
Lisabonské metro je zásadní pro městskou dopravu. Na každé stanici, podobně jako v Praze, jsou automaty na jízdenky, které lze zaplatit kartou nebo bankovkami (systém mince nebere, ale vrací, jednotlivá jízda stojí 1,8 Euro). Jízdenka má podobu „nabité“ papírové kartičky, která se přiloží k čidlu. Je-li platná, turniket/zábrana se otevře. Celé to trvá jednu až tři vteřiny. Turniketů je dost na to, aby se fronty netvořily. Vejít do metra bez platné jízdenky na rozdíl od Prahy není možné.
Systém je funkční, efektivní, šetří peníze na platech revizorů, vydělává na jízdenkách. S trochou sarkasmu si dovolím připomenout kauzu pražských jízdenek, kdy z každé jízdenky šlo 17 haléřů do kapsy podnikavých zlodějů.
První úsek metra byl v Lisabonu otevřen roku 1959, zatímco pražský slaví letos přesně 50 let. „Provoz prvního úseku pražského metra mezi stanicemi Kačerov a Sokolovská (dnes Florenc) byl zahájen 9. května 1974. Po dalších čtyřech letech přibyly první stanice na trase A v úseku Leninova (dnes Dejvická) – Náměstí Míru. Linka B byla zprovozněna jako poslední v roce 1985 a to v úseku Sokolovská – Smíchovské nádraží. V současné době má pražské metro celkem 61 stanic a denně přepraví přibližně 1,5 miliónu cestujících,“ udává server mapy.cz.
Návrat k turniketům by neměl být technický problém, problémem samozřejmě je politická vůle a průchodnost. V Praze se kolem dopravy vedou tradičně boje, v nichž téměř nikdy nejde o pohodlí a vstřícnost vůči cestujícím. Příkladem mohou být desítky let táhnoucí se půtky o přímý spoj z centra na letiště, kdy metro by bylo ideálním řešením. Tak jako je tomu v mnoha světových metropolích, Lisabon nevyjímaje. Shrnuto v jedné větě: Lisabon má turnikety, kterými eliminuje černé pasažéry. Má mnohem starší metro než Praha a k „modernímu“ bezturniketovému řešení nesáhl. Bezesporu ví proč.
Kam až mohou dopravu černí pasažéři zavést
V Ústí nad Labem bylo černých pasažérů v dnes již neexistující lince č. 47 tolik, že Dopravní podnik města Ústí nad Labem ji prostě zrušil, respektive zkrátil na pouhé tři stanice. Ty zajišťovaly dopravu na vyloučené lokality sídliště Mojžíř. Ve spoji byl nástup předními dveřmi a vždy byl ve vozidle asistent přepravy kontrolující lístek, což byly „peníze i člověk navíc“. Jak toto opatření přijímali lidé s platným dokladem, si asi umíte představit. Musel být upraven i jízdní řád.
Následně byl zaveden nástup předními dveřmi obecně, což začalo ve vytížených časech vytvářet zpoždění. Jako Ústečan vidím, že možnost kontroly platného dokladu řidičem nese své ovoce, mnohem častěji totiž z dopravy někoho vyloučí. Tedy černí pasažéři mají mnohem menší šanci uspět.
Turnikety na autobusy zavést nelze, takže „zdržující“ nástup předními dveřmi (několik nejvytíženějších zastávek má výjimku) ve městě je jediným možným řešením. Dopravní podnik udělal zásadní změnu jízdních řádů a změnil přečíslování autobusů společně se zavedením nástupů předními dveřmi. A zkomplikoval tím život obrovskému množství lidí.
Jedním z očekávaných výsledků je méně přepravených černých pasažérů, jedním z reálných (osobní zkušenost z rodiny) výsledků je pozdní příjezd do práce a mnohem horší návaznost jednotlivých spojů.
Topi Pigula publikuje v časopisu Koktejl.
Jeho články najdete i na Seznamu
Děkuju Topimu za pěkný článek a ptám se vás – myslíte, že turnikety byly lepším způsobem předcházení černých jízd než je namátková kontrola pasažérů? V čem vidíte výhody a v čem nevýhody? Kde asi končí efektivita v chytání zlodějů v poměru k plynulému odbavení platících pasažérů?
Já s turnikety žil půl roku, každý den, minimálně 8x denně díky přestupům, přesunům mezi vlakem a metrem, nebo školami. V Madridu. Tedy byla to taková kombinace mezi Lisabonem a Londýnem. A v té podobě jaké to tehdy bylo (2012) bych to nechtěl. Neustále něco vytahovat z peněženky nebo kapsy, projíždět to mašinou (a za turniketem vzít do ruky) je prostě otrava. Ano, člověk si to zautomatizuje jako robot, ale furt to nebylo nejplynulejší. Přišly i momenty jako s kufry, židlí apod. i ty kočárky nebudou úplně nejjednodušší (třeba takový dvojkočár).
Dnes by to určitě mělo i variantu mobilu (přiložit NFC) nebo jen platební karty. Ale i tak…
Nicméně bych rád podotkl, že největší výhoda turniketu je něco jiného než bylo v článku 🙂
A to je jiný tarif, pro návštěvníky. Kdo navštívil Prahu to musel někdy zažít. Máte jízdenku, zbývá 20 minut, jdete do metra a …těsně vám ujede…a další jede za 6 nebo 8 minut…a ještě z toho metra musíte vystoupit. A pražský revizor si rád spočítá ty dvě minutky. Tohle je něco co mě na metru neskutečně štve. Platím za právo čekat na metro i vystupovat z metra. Sebere mi to klidně 20-30% platnosti jízdenky.
S turnikety lze mít jízdenky:
– na počet jízd
– nebo na minuty, ale minuty vám počítají poslední čas, kdy můžete do metra vstoupit (Barcelona)
Ale i toto lze mít bez turniketů. Stačí mít možnost tagovat nástup a výstup kartou jako v Brně do šalin, Ostravě, Plzni, Wroclawi… Pak vaše poslední jízda není závislá na časové platnosti jízdenky (jako to je v IDS systémech).
A mimochodem Berlín ani Vídeň turnikety nemají, Vídeň má dokonce jízdenku na 1 jízdu, která má neomezenou platnost a množství přestupů, jen vaše cesta „musí dávat smysl“
Vidíš, to s tím čekáním mě vlastně nenapadlo. Akorátr většinou jezdím dlouhé jízdy, takže mívám jízdenku na 90 minut, nebo jak to teď je. Tam už to čekání takovou roli nehraje.
Do Prahy jezdím asi jednou do roka, tak mi na tom tak nefrčí, ale vím, jak jsem tam v tramvaji nechápala systém označovače jízdenek, že musím najít ten správný… jak se to dělá v dopravní špičce?
Na to jsem zatím nepřišla, protože si kupuju jízdenky přes aplikaci v mobilu. Pokud plánuju víc než dvě jízdy, koupím si jízdenku celodenní. Nemusím se pak starat o to, co se kde označuje (díkybohu:))
Dělám to stejně a jsem moc ráda, že ta služba existuje.
O tom vůbec nevím. Používá už delší dobu? Zatím jsem označovala v tom nejbližším.Ale myslím,mže se mne to zž týkat nebude. 🙂
Pardon, překlepy…
Metrem nejezdím, naštěstí nemusím, v Praze jsem tak jednou do roka a od doby covidové ani to ne 🙂 Mě nevadí to, že je pod zemí, ale ty jezdící schody, to mám závratě a chytá mě fantas :D. Naštěstí u nás metro nehrozí 😀 .
Já bych byla pro turnikety, zas takové zdržení to není a když vím, že pojedu jakýmkoliv dopravním prostředkem, dám si (případnou) lítačku někam při ruce.
Vzpomínám si – to asi ještě byli mamuti 😀 , že jsem měla ve škole lítačku v takovém vaku, který sloužil co by školní taška i kabelka. Vždycky při vstupu do tramvaje nebo autobusu se musela ukázat. Protože jsem v té tašce měla „všehochuť“, bylo tam i malé zrcátko, na pohmat a velikostí stejné jako lítačka v plastovém pouzdru. Tak jsem kdoví jak dlouho v buse a tramvaji mávala při vstupu zrcátkem 😀 , nikoho to nezajímalo, až po kdoví jak dlouhé době jsem si toho sama všimla. To by dneska asi nešlo, co ? Jo, to ještě byli mamuti 😀
😀 Tak zrcátko muselo být dobrá vychytávka:)) Je vidět, jak moc taková kontrola funguje.
K těm jezdícím schodům – kdysi kamarádka napsala, že jí málem ujel vlak, protože potřebovala někde přestoupit a byl tam dlouhý eskalátor dolů. Brzy ráno o víkendu nikde nikdo. A ji ten prázdný eskalátor vyděsil tak, že na něj nebyla schopná vlézt, protože si představila jak se tam kutálí dolů.
Až poté, co tohle napsala jsem se nad jedním takovým prázdným eskalátorem zastavila, podívala a zamyslela – ono to asi fakt někomu nemusí dělat dobře! Když tudy chodíš denně a bez přemýšlení, tak to vůbec nevnímáš.
Ostatně sama jsem si to vyzkoušela na jednom nepoužívaném vlakovém mostě – vesele jsem si vykračovala do půlky, než jsem nad tím začala přemýšlet. Než mi došlo, že těch 20 cm šířky nad slušnou dírou dolů a nerovný nýtovaný povrch, to asi není úplně bezpečné. V tu chvíli jsem ztuhla a v tu chvíli to opravdu bezpečné být přestalo. Kdybych myslela na něco jiného, prostě bych normálně přešla.
Ostatně alimo – zrovna ty můžeš hádat kde ten most je 😀
https://img35.rajce.idnes.cz/d3501/17/17196/17196880_0d5eb77ba9a1e838a421c2db11e23b8e/images/IMG_2081.jpg?ver=0
Hádám, hádám, uhodnout nemůžu 😀
ještě k těm schodům 🙂 Kdysi jsme jeli kamsi do středu Prahy z Dejvic, tam je nástup v pohodě. Synek mě přesvědčil, že na stanici Staroměstská je i výtah. No, nebyl. Musela jsem po eskalátoru a držela jsem se syna tak, že měl na ruce modřiny ještě za 14 dní 😀
zrušená trať Mladotice-Kralovice, kousek za Mladoticemi 😉
Dík za osvětu 🙂 O té zrušené trati vím, Kralovice i Mladotice samozřejmě znám. Ale ! my jsme tady nastálo 12 let, i když barák (jako chalupu) máme skoro 30 let. Jinak – já pocházím ze Žatce a nejvíc let (asi 35) jsem prožila v Mostě 🙂
O tom, jak fungují někteří revizoři, by se sice dal napsat román (spíš hrozný než zábavný), ale pořád mi přijdou lepší než turnikety.
Ano, pamatuju se na ty staré v Praze (oddechla jsem si, když už nebyly), znám je z jiných evropských měst. Jsou účinné, to jo.
Jenže stačí být:
člověk o berlích nebo se jinak obtížně pohybující
člověk s kočárkem a nějakým mrňousem navíc
člověk s větším zavazadlem nebo víc zavazadly
člověk se psem
a máte fakt problém. Teoreticky to řeší ten jeden trochu širší průchod, který je hlídaný člověkem.
A vida – musela by mít každá stanice u turniketů zaměstnance? Patrně ano, aby řešil problémy.
Takže za mě ne. Řekla bych, že zisk, jaký ujde s černými pasažéry, nestojí za to, aby DP otravoval spoustu poctivých lidí.
Když jsem byl náhodou v Praze, tak jsem jel metrem.
Když jsem v Praze tak si kupuji vždy denní jízdenku, protože systém krátkých jízdenek jsem nijak nepochopil a po Praze mám s jednodenní jízdenkou ve valné většině případů jistotu, že se pomocí MHD dostanu legálně z místa A do místa B. 🙂
Na jedné přestupní stanici ke mně přistoupil jakýsi houmlesák a cosi mi prodával (Nacpal před nos) nebylo poznat co. Tak jsem mu odvětil, že opravdu nic nechci koupit a šel jsem dál. Tak za mnou došel, že je to revizák a že chce vidět lístek. 😀
Takže by místy asi šel napsat i humnorný román. 😀
Asi jo, ale byly by to spíš kameňáky 😛
Dělávám to také. Můžete s tím myslím že na všechno, metro/tram/bus/lanovka/loď a nestojí to zase tak mnoho.
Jojo, jednou jsem dojel do Prahy, to bylo v době, kdy byly již nějakým způsobem zavedené zóny. Koupil jsem si jizdenku, netušil jsem, že jsem o jednu zastávku přejel zónu, tak mne to stálo nějaké 2 nebo 3 stovky.
Když jsem se jich ptal, kde jsem to měl zjistit, tak přišla hláška, že to mám vědět a že by mi to mohli říct na informacích.
Mno, ten 30 let starý výdejový automat nic takového neříkal. 😀
To se mi stalo přesně taky, chtěl jsem z centra někam k Průhonicím a taky jsem přejel hranice zóny, ale mě nechytili. 😀
U SMS jízdenky je myslím omezení, že to nejde na vlak a tuším na přívoz.
Jo, tak to máš pravdu, to mi nedošlo, páč fakt metrem jezdím jen v případě ohrožení života 😀 Takže oprava – turnikety ne 🙂 .
v bruselu zavedli turnikety vsude v poslednich letech, ovsem listek potrebujete i na vystup – na vstup totiz dost lidi probehne za nekym platicim; pri vystupu uz to tak jednoduche nebyva. a pro kocarky, lidi s detmi apod, je vsude ‚hub‘ – dvoudverovy turniket se spoustou mista uvnitr, ktery ale pozna, zda tam jsou dva dospeli a v tom pripade vyzaduje dvoji pipnuti 😉
nastesti uz neni nutne si porizovat litacku ani listek, bez problemu se da zaplatit jen prilozenim bankovni karty, pry uz i telefonu (to jsem jeste nezkousela).
Jj, kontrola při výstupu mne před dávnými lety zaskočila v metru v Londýně. Než jsem našla lístek, pěkně jsem se zpotila….
V Madridu bylo zaměstnanců na každé stanici…určitě víc než u nás revizorů. A že to nešlo načerno? Ha, krom klasického triku protáhnutí se, se přece dá podat jedna měsíční jízdenka mezi 4 lidmi 🙂 Stejně tak ne všude turnikety fungují dobře, někde jsou třeba složité přestupy, pak máme tarifní zóny a trikem se dá zajistit, že platíte za kratší vzdálenost než jedete atd…. Prostě turnikety nejsou zárukou ničeho, paradoxně k černotě mnohem víc vybízí, protože poskytují tu jistotu, že tam revizor nebude, stačí obelhat „stroj/systém“
Jo, i tohle je úhel pohledu.
turnikety byly, do metra se šlo za korunu,občas nás to skříplo:-D ..to mi bylo 6 let:-D
Ten obrázek s popisem „Pražské metro“ je taky z Lisabonu.
Pů, automatická bude linka D, testuje se zavedení na C. Zbytek je otázka – jednak je to opravdu drahé a taky ty stanice mají nějakou architektonickou hodnotu (velmi oceňovanou!) – a to oddělení, byť průhledné, to prostě zabije.
Turnikety… jednak řeší pouze metro, nikoliv zbytek dopravy, a taky to znepříjemňuje život té většině, co má lítačku a musela by ji mít furt někde po ruce. Revizoři většinou dobře odhadnou a po platících cestujících doklad nechtějí. Zavedením turniketů jen převedeš neplatiče do pozemní dopravy.
Děkuju. Spěchala jsem a nedávala pozor 🙂
Tomu rozumím. Možná by stačila světelná závora a při jejím porušení spustit kravál. To by tak drahé být nemuselo. Je ovšem otázka zda by technicky šlo ji natáhnout přes celou délku nástupiště.
A co by to vyřešilo? Půjdu-li tam spáchat sebevraždu, a to je naprostá většina případů, tak mě nějaký kravál 3 vteřiny před smrtí už fakt zajímat nebude.
V případě (sebe)vraždy asi nic, ale v případě nehod by to mohlo pomoci. Ale pokud jsou ty úmyslné pády ve velké většině, jak říkáte, tak by to asi nemělo valný smysl, máte pravdu.
S tím se asi dá souhlasit, i když mnohem raději bych tam viděl jinou věc – zábrany vstupu do kolejiště s dveřmi otvírajícími se při příjezdu soupravy, která by zastavila tak aby se dveře kryly. Aby do těch kolejí věčně někdo nepadal. Já vím, tohle by bylo všechno jenom ne levné…
Se zábranami souhlasím. Možná by bylo ideální, kdyby zábrany po příjezdu celé zajely celé pod úroveň podlahy. Nemuselo by se řešit jak přesně souprava zastaví.
Zábrany jsou fajn. Nicméně tam, kde jsem je viděla, jezdilo metro o něco častěji než u nás 🙂
Ve špičce 2 minuty je špatně? (na víc nejsou vozy)
Zajížděcí zábrany by nějakou dobu zajížděly (logicky musí začít až po příjezdu soupravy), pak by zas musely vyjet, nijak divoce, aby někoho nesvezly (nooo, je mi jasné, že někteří by to právě brali jako výzvu) a pak teprve by mohla souprava odjet. Takže zdržení v každé stanici nejmíň minuta, spíš víc. Takže prodloužení špičkových intervalů (to nechceš), prodloužení času jízdy (to taky nechceš), každá chyba je problém, kterej ti zaseká celou linku.
No jo no. Samozřejmě, že to nějakou dobu trvá.
To jsme ale u klasického problému, kdy pak na silnici potkám řidiče, kteří si myslí, že když vyjedou o 2 hodiny později než by měli, tak to na silnici za každou cenu doženou.
Takže v metru na jezdících schodech, když je člověk náhodou a omylem v Praze, potká hordy lidí obrazně lezoucích druhým po hlavě. A je jedno, jestli to metro má interval 1 sekundu, 2 minuty nebo 10.
Ale jak říkám, nejsem z Prahy, tak to vidím z odstupu a ne z pravidelného užívání.
Je docela rozdíl, jestli každý den pojedu do práce 30 minut nebo 40. Navíc delší intervaly = nižší přepravní kapacita, která je už takhle na hraně. Ne, děkuji, fakt ne. Bavím se o návrhu zábran zajížděcích! Ty pevné, které se používají, žádné takové problémy nepřináší. Taky proto budou na D a zřejmě i na C.
Aha, já pochopoil, že na lince D bude nějaký režim bez strojvůdce. Že to bude mít nějakou sovislost se zábranami jsem nikde nepostřehl, ale vzhledem k tomu, že nejsem z Prahy, tak se o to zas až tolik nezajímám.
Ano, automat nesmí jezdit tam, kde nejsou zábrany.
Mno, já když u nás použiji MHD, abych se dostal do práce, tak to trvá asi 40 minut, když jdu pěšky, tak 30 minut, když autem tak 3-4 minuty.
Takže vzhledem k místnímu nastavení MHD ji nevyužívám vůbec. 🙂
Pěšky 10 km, autem leda kdybych jezdila ve 4 ráno a platila si garáž v centru. Na kole je to dost o život a poté, co jsem se hodně blbě rozflákala se dost bojím (časově stejně jako MHD, ovšm náš kopec je makačka). V jiných městech jsem MHD prakticky nevyužívala, v Praze pokud nemáš štěstí na práci „za rohem“, tak je to nejrozumnější možnost. Muž pracuje „na dostřel“, ale kvůli dalším aktivitám se mu lítačka stejně vyplatí.
To chápu, já to mám pěšky asi 3,5 km, MHD jede trasu asi o 1 km delší, ale čekám na přestupy. 🙂
Ale nakonec stejně jezdím autem, protože z kanceláře často vyjíždím k zákazníkům na jednání, servisní zásahy a tak podobně.
Jo, souhlasím. Viděla jsem to v Londýně a i tam to mají jen na nejvytíženějších stanicích. A ten řidič – nebo automat, musí vždy zastavit přesně, protože v zábraně se otvírají dveře naproti těm v soupravě. Je to opravdu bezpečnější, hlavně u davů na úzkých nástupištích v historických stanicích metra. U nás jsou nástupiště prostorná a stanice rovné (ne do oblouku), takže řidiči fungují zrcátka. I když možná dnes už kamery.
Ano. Nástupiště pražské podzemky rovná a dostatečně prostorná jsou, což o to. Ale i tak se tam dost často někdo skácí, ať už z neopatrnosti nebo se jedná o zločin.