PÁTEK S GURMÁNKOU: Ořechovice svatojánská

Ořechy natrhané o svatém Jánu jsou dle starých lidových pověr posílené o magické kouzlo přírody, ale především je to asi obvykle poslední den, kdy jsou jádra ještě měkká a dají se půlit. Proto je toto datum považováno za vhodné k naložení ořechů na likér a také na chutný kompot.

 

Každý rok máme na zahradě pořádnou ořechovou úrodu, tak mi stačí vzít košík a pustit se do práce. Větve jsou letos obtěžkané a sklánějí se mi až k zemi.

Pokud jde o recept, tentokrát jsem nepostupovala podle tradičních receptů, které se objevují v českých receptářích nejčastěji, ale pustila se do ořechovice podle jižních receptur.

 

 

Každoročně jezdíme do Chorvatska s partou přátel na jachtu a plavíme se po všech možných ostrovech a kouzelných koutech. Téměř všude se tam potkávám s domácími prodejci likérů a pálenek všeho druhu. Nejčastěji si kupuji tu jejich skvělou ořechovici.

Zapředla jsem jednou u skleničky na palubě řeč a dozvěděla se i pár zajímavých tipů, jak se ořechovice dělá v okolí Splitu, v rodině našeho kapitána. Pochopitelně podle letitého receptu od předků, který je ze všech ořechovic na pobřeží i na ostrovech rozhodně ten nejlepší :-) Nemám důvod nevěřit, tak jsem si mezi řečí poznamenávala pár drobných informací, které bych mohla využít.

 

 

Pochopitelně ty nejlepší rodinné recepty musí zůstat pod rouškou tajemství, které je třeba respektovat. Jsem ráda, že jsem mohla trochu nahlédnout do pamětí těch, kteří ořechovici ve velkém vyrábí každý rok a letos si ji vyzkoušet trochu jinak. Jak jsem se do ní pustila, již teď bych na ni vsadila! A to ještě neuzrál čas slévat ji do lahví :-)

 

 

 

Moje svatojánská ořechovice inspirovaná mořskými vlky na Jadranu

Ještě měkká ořechová jádra, na povrchu neporušená a pěkně zelená rozpůlíme a každou půlku ještě rozčtvrtíme. Naskládáme je do větší sklenice se širokým hrdlem tak, aby vrstva ořechů dosahovala něco málo pod půlku objemu láhve. Proložíme jednou vrstvou nakrájeného pomeranče bez pecek. Přidáme celou skořici, hvězdičku badyánu a několik kávových zrn. Zalijeme pálenkou (vodkou, rakijí, vínovicí, rumem) tak, aby tekutina dosahovala nejméně ¾ objemu láhve. Láhev neprodyšně utěsníme celofánem nebo korkovým uzávěrem a postavíme na teplé a slunečné místo, kde necháme po dobu cca 5 až 6 týdnů zrát.

 

 

Trpělivě si počkám, neboť cítím, že to letos bude stát za to! Ve finále se obsah láhve scedí a přidá se trochu cukrového rozvaru (na 400 ml vody 500 g cukru). Podle chlapského doporučení mám s tím cukrem raději šetřit, protože silnější ořechovice dokáže víc kouzel než sladký ořechový likérek, tak ať si to ve finále nepokazím… Dobrá! Budu na to myslet. Hvala Ivanu i Dinu :)

Co vy a ořešáky? Pěstujete, sklízíte, nakládáte a užíváte si tu jejich štědrou úrodu? Na ořechovku je opravdu ten nejvyšší čas, protože jádro pod ostrým nožem už začíná klást trochu odpor a chce se mu zrát. Děláte si domácí ořechový likér? Dříve býval běžnou součástí nejen domácí spižírny, ale též lékárničky. Svatojánská ořechovice má prý samé blahodárné účinky.

Děláte i nějaké jiné likéry? Z čeho?

 

 

Přeji pěknou ořechovou zábavu a štědrou sezónu!

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

Aktualizováno: 28.6.2018 — 17:29

58 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. A pamatujete se na PERSICO – to bylo ořechové,za totáče i za první republiky se to prodávalo …. vymizelo to po Sametu…

  2. Milé Šárky opožděně všechno nejlepší! (f)

    Ani dnes se k debatě nepřidám – likéry nevyrábím a vlastně ani nepiju, což mě teď při čtení, co všechno se může pít, možná i zamrzí:))

    1. Děkuji za milé přání a také přeji všem jmenovkyním jen to dobré :-) Včera jsem si den užívala svátečně, tzn. že jsem si dala od pc detox a soustředila se jen na světské požitky. 30. červen, to pro mě vždycky znamená, že nám začaly prázdniny! :-) Tak si je užijme co nejlépe.

  3. Moja mamka dělala likéry snad ze všeho – jak ořechovku, tak višňovku, ale třebas i diviznovku „aby nebolelo v krku!“ Všechno se zalívalo vínovicí (to je vypálené víno – ne hrozny), protože ta je bez vůně. Akorát že ona – abstinentka od přírody – měla starost, abychom si neřekli, že na gořalce šidí, tak jí tam pro jistotu hrkla víc a více stupňovou. Řeknu vám – dva kalíšky a už jsem se motala (rofl) .

    Jinak na chorvatské likéry taky nedám dopustit – jak mi nejede rakija, tak jejich orahovac, pelinkovac nebo travarica má toho hodně do sebe. Jednou za čas jsme zapadli do místní konoby a dali košt místních pálenek – a že jich býval pěkný sloupek v nápojovém lístku ;) – myslím, že pelyňková většinou vyhrála, ale bylo to o prsa (chuckle) .

    1. YGO, také jsme si v Evropě dělala likéry „pouze pro zdraví“ ze směsi bylinek různě pomíchaných (máta, řebříček, heřmánek, rozmarýn) a navíc heřmánek samostatně. Tak dvě hrsti od všeho. Posypala jsem to cukrem, nechala dva dny louhovat, pak pomačkala, zalila rumem a nechala macerovat pár týdnů. Chutě vycházely různě (protože i sloužení bývalo různé), ale pít se to dalo vždycky :) Zjistila jsem, že se tak bylinky lépe (a mnohem déle) uchovají, než když se suší. Tady si dělám už jen z máty, protože jiné bylinky tu nerostou, zato máty mám každé jaro na zahradě spoustu.

  4. Ořechovku jsem udělala v r. 2012 podle receptu mého bratra, jen místo vlašských ořechů jsem použila pecanové. Udělala jsem rovnou 6 litrů, polovinu s rumem, polovinu se zdejším „Everclear“ (asi něco jako kukuřičná režná –

    http://www.liquors44.com/VODKA/EVERCLEAR.JPG).

    Po prvním „zrání“ to sice bylo dobré, ale měla takovou syrově drsnou chuť, dvakrát nadšená jsem tím nebyla (bratrova byla mnohem lepší). Manžel jí mít nemusel a na lahve jsem na další rok „zapomněla“. No a ořechovka se rozležela, takže si jí už dal i manžel a za další rok to byla přímo lahoda. Lepší byla ta s Everclear, v čistém lihu výce vinikla ořechová chuť.

    Dotaz? Kdysi na starém Zvířetníku bylo o ořechovce debata. A já napsala „ořechovice“ a Velký Honza mě tenkrát opravil, že je to „ořechovka“, protože „ořechovice“ by musela být destilovaná (jako slivovice). No dává to smysl, ale teď Gurmanka také píše ořechovice a při tom její nápoj se jen nechá odležet, nedestiluje se. Tak jak to vlastně je ?

    1. Já myslím, že Velký Honza nejspíš bude mít pravdu, protože to jeho vysvětlení mi dává smysl. Faktem ale zůstává, že většinou nikdo nemluví o ořechovce, ale skoro vždy o ořechovici. Naložené ořechy se nechávají odležet ve vodce, rumu, slivovici, vinjaku, rakiji, vodce … tzn. že destilát do procesu vešel :-) Pročtu si ještě debatu, ale nejspíš to u nás stejně nikdo měnit nebude a pořád se bude říkat „ořechovice“. Je to stejné jako s marmeládou. Podle úředního pojednání se vše z českého ovoce rozvařené s cukrem má nazývat zavařenina a marmeláda je slovo rezervované výsostně jen a pouze pro plody citrusové :-) Ovšem moje babička a mamka nám dětem mazaly chleba vždycky máslem a marmeládou (jahodovou, borůvkovou, meruňkovou), tak pro mě má slovo marmeláda vůni dětství a nic na tom měnit nebudu :-)

      1. Gurmanko, já také říkám marmeláda všem „zavařeninám“. A též si myslím, že je fuk, jestli někdo říká ořechovice, či ořechovka. Šlo my jen o to, co by měla být přesně „podle pravidel“ :)

        1. K tomto jeden omšelý vtípek, možno aplikovat na eurohujery: říká policajt kolegovi,hele v dokladech má, že veze džem, na sklenicích má napsáno jam a podívej co to je, obyčejná marmeláda.

          1. Zrovna dnes jsem se dívala na Kluky v akci – byl to takový retro díl s menu, které dělali kdysi českoslovenští kuchaři na Expo v Bruselu. Dělali tam mj. takovou piškotovou omeletu namazanou meruňkovou marmeládou (s kusanci meruněk) a vtipkovali kolem toho, že tenkrát se tomu ještě smělo říkat marmeláda, dnes už jen džem :D .
            No však kdo to má rád, tak si i dnes maže chleba pomazánkovým máslem a ořechy patrně taky nenakládáte do kubánského třtinového Havana Club, ale do pravého českého rumu tuzemského s plachetnicí na obrázku :D , předpisy nepředpisy.

        2. Maričko, já to tak pochopila :-) Jen jsem se nad tím tématem zamyslela a vyšlo mi z toho to, co jsem napsala. Život často nejde podle pravidel, ale to mu neubírá na kráse :-)

        3. no, Maričko,někomu to je fuk, al eněkomu,kdo rozlišuje ořechovici-pálenou a ořechovku jako likér…tomu připravíš pernou chvilku, protože jedno z toho nemusí pít :-D

      2. Jeden z pitomých eurohujerských výmyslů. Přitom to, co se prapůvodně nazývalo marmeláda, vůbec nebylo dělané z citrusů. Do EU si to prosadili Angláni (jinde ve světě mimo EU tento povedený zákaz neplatí) a teď jdou chytře od toho :D .
        A kdybyste to, dámy, chtěly ještě více znepřehlednit, tak byste od toho měly striktně odlišovat džem (jam).
        U nás doma se zase všemu říkalo souhrnně zavařenina, ať to bylo z jakéhokoli ovoce a ať v tom byly kousky nebo nebyly.

        1. Ano, původní název pochází z portugalského pojmenování kdoulí – marmelo. V konzervárenské technologii se jako marmeláda označoval výrobek, který byl homogenizovaný, základem byla zpravidla jablečná dřeň, kvalitnější ovoce bylo jen jako ochucující přídavek. Džem se vyráběl buď jednodruhový nebo z více druhů ovoce, obsahoval kousky ovoce + cukr + pektin. To, co se dnes vydává za džemy je výsměch.

          1. No, a paradoxní je, že ten britský citrusový výrobek, kterému jako jedinému je podle tohoto předpisu povoleno, dokonce přikázáno, zvát se marmeládou, je povětšinou právě rosol z pektinu a z cukru s kousky kůry. Tedy přesně to, čemu by se mělo naopak říkat džem.
            No comment.

        2. tapuz:

          Je to tak :-) Pamatuji si na mého dědu, jak vytýkal babičce, proč mu dala jahodovou marmeládu, když má raději džem s většími kousky jahod :-) Diplomaticky vzato, „zavařenina“ zamezí všem hádkám :-)

          1. No jo! Ale když u nás zavařenina znamená kompot!! A to, co se maže, je marmeláda – a vždy bez kousků. (rofl)

  5. Tak ořechovici mám letos už na parapetu – a úplně poprvé, vždycky jsem si vzpomněla pozdě, letos jsem si dala pozor a neprošvihla termín. Dělám ji podobně, jenom ořechy jsem půlila, přidala kromě celé skořice a badyánu trochu hřebíčku a pomerančové a citronové kůry, teď už holka pěkně černá do krásy :-) kolega doma pálí všechno co roste do 20 km od Uherského Hradiště a všechno, co se tak nepovede( dle jeho vysokého měřítka), schovává pro takovéto příležitosti. Momentálně má naloženo tak 80, 90 litrů ořechovice – alespoň co mi ukazoval na fotce tu baterii sklenic vyrovnaných na terase… A protože mi té jeho nepovedené slivovice zbyl ještě litránek, včera jsem naložila pětilitrovku domácí griotky z višní…to budou letos veselé Vánoce, až to začneme ochutnávat :-)

    1. Ořechovku jsem zkoušela předloni, vloni višňovku a předpředloni jsem nakládala brusinky natrhané v Litvě (jako alkohol jsem používala potravinářský líh, koupený v jedné takové té staromódní drogerii). Což o to, dobré to snad i bylo, ale asi už to opakovat nebudu, nějak na to nejsou doma konzumenti. Ale všem, kdo tyhle pokusy doma podnikají, moc fandím, to jo.

  6. Měli jsme na dvorku taky velký ořešák „kameňák“ a pamatuju se, že babička něco takového taky dělala. Chodily jsme se sestrou do špajzky opatrně ochutnávat. Moc si nepamatuju, jak to chutnalo, jelikož v tom byl nějaký tvrdý alkohol, tak to hlavně pálilo, bylo v tom hlavně kouzlo zakázaného.
    Několik let jsmetu nakládali sezonní ovoce do velké sklenice, tak jak se urodilo, a zalévali vodkou. Bylo tam od všeho trochu, snad kromě jahod, ty nebyly dobré. I pár těch ořechů tam bylo, ale ne moc. Mě hlavně chutnal meloun, toho tam taky bylo nejvíc. A na Vánoce se to naředilo šumivým vínem a když si člověk nedal pozor, tak ji měl jak z praku. Ale užívání po troškách bylo moc dobré.
    Taky jsem nakládala třešně, mám tu polokyselku, ale taky se to rovnou ujídalo, griotku jsem z toho nikdy neudělala.

    1. jo domácká bowle…to byly bolehlavy a ty šavle (chuckle) , když si jedne nedal pozor…a že to bylo rychlý..dobu nic a najednou opice…

      1. A sharko,
        pamatuješ se, jak se nakládal meloun? Já se to naučila v Bulharsku, jenže tam byl koňak dost levný. Jednou jsem to zkusila doma, taťka ho na nějakou dobu spustil do studny a pak se snědl. Muselo se to sníst rychle, protože po vytažení dost podléhal zkáze, ale jeden malej maloun rodina zvládla. Taky jsme takhle přechovávali švestky, protože tenkrát se nám mohlo o mrazácích jen zdát, a ty švestky ve studni vydržely dost dlouho.

        1. jo napíchal se inijekcema,vpichy a meloun se zalily voskem a dal se do studně..kdo neměl studnu,ale studenej sklep,tak dal meloun do sádry a po zatvrdnutí do sklepa….a na vánoce se konalo překvapení :-D

            1. to neznáš jenny? já pořád myšlenkuju,že to zkusím…jen se musím zeptat mamky, jestli v tom nebyl nějakej fígl…

          1. Jo, taky jme měli Vánoční překvapení. Meloun z té sádry vytekl a hned bylo o zábavu postaráno. Sváteční ubrus, svátečně vytřeno…
            moc hezké překvapení, hlavně pro maminku.

  7. Tak do výroby ořechovice jsem se nikdy nepustila.
    Ale vypadá to moc dobře. Líbí se mi tam to ovoce.
    Může to být moc dobré.

    Já si z dětství pamatuji rybízové víno, které dělala moje babička.

    My s manželem jsem známí italofilové a máme rádi jejich Limoncino ze sicilských citronů.

    1. Míšo, když vám chutná limoncino, zkuste taky limoncello. Je to taky citronový likér, vyrábí se v Kampánii kolem Neapole a na ostrovech Capri a Ischia z místních citronů. Asi to bude stejné nebo hodně podobné. Mně to tedy moc nechutnalo, připadalo mi to tak trochu, jako když piju záchodový osvěžovač, ale to je můj problém se všemi takovými citronovými produkty :D , jiní si to pochvalují. Co mi ale chutnalo hodně, to byl likér meloncello – smetanový likér z oranžového (cukrového) melounu, doporučuju!

      1. Nějakou tu citrónovou věc (ale fakt nevím, jestli limoncino nebo limoncello) jsme si dávali teď na jaře v Římě s MLP vždy po večeři, moc mu to chutnalo. Ale jak to teď píšeš, úplně jsem si vybavila tu vůni a chuť a s tím osvěžovačem máš pravdu. ;-)

    2. Tchyně ořechovku vyráběla a vylouhované ořechy vyhazovala na kompost. Jenže jednou se toho nažraly slepice a byla to větší legrace, než Kradouskovy projevy. Nejvíc vyděšená z toho byla Rexina, (moc chytrá fenka německého ovčáka), která nemohla pochopit, proč jí slepice lezou na boudu, dělají kotrmelce a padají na zobák, přičemž se marně snaží vyvrtat tunely do udusané půdy a navíc jsou tak divně cítit a místo kdákání škytají.

  8. Ořechovici ve velkém vyrábí kolega, takže si ji od něj vždycky zakoupím. Nicméně vím, že on nakládá do lihu a udělá si vlastně tresť, se kterou potom pracuje. Při ředění potom používá kvalitní vodku.
    Já dělám cassis, už mám jenom jednu lahvičku, ale já ho piju zásadně jako Kir royal, takže mi jedna sklizeň vydrží pár let. Kačka dělá báječnou griotku, náš děda má višničku, která už se tak 30 let loučí a stále je obalená. V úterý byly se Symfonií česat, takže mohu s klidným srdcem tu loňskou dopít, bude další!
    Můj bratranec se na stará kolena dal na výrobu likérů, bohužel jako základní alkohol používá jablečnou pálenku a ta mi nesedí. Jen ten první rok to bylo fajn, po tetě zbylo spousta zavařenin a kompotů a on to nechal zkvasit a vypálit. To byla moc dobrá pálenka na likéry. Jinak dělá ty likéry úplně ze všeho, takovej rakytník, to je něco

    1. jelikož jsme měla na koštech možnost ochutnat okurkovici a banánovici, česnekovici jsme fakt nedala..nedivím se ničemu, kolonou se dá prohnat všechno….jen k pití to občas prostě není….

        1. tak ta okurkovice ještě šla, to bylo něco jako tequila, ale banánovice byla děsivá,voněla,ale chuť hrozná…hned mi naskočilo bananánové dejjikry od stařenky Oggové….

          1. No ony se najdou všelijaké kuriozity. Pamatujete na modrý likér Raketa, kdysi tak populární?
            Naše máma kdysi přivezla z Koreje lihovinu, v které byl naložený kořen ženšenu (celý ten „panáček“). Bylo to údajně děsně zdravé, ale ultrahnusné. A na pitivo s naloženými hady a ještěrkami, které měli moji kolegové v práci, raději ani nechci vzpomínat :D .

    2. Náš pan učitel chemie na základní škole vždy říkal: Milé děti, líh se dá vyrobit ze všeho, co kvasí. Také v tomto směru pilně experimentoval.

  9. Mám ráda kandované ořechy, ale vždycky zapomenu. Přes ulici na prázdné parcele roste ořešák, který hojně plodí. Sbíráme až zralé ořechy. Někteří z nás mají lehce otlučená auta, která pod tím ořešákem parkují :)

        1. Ona je tady od nás z Brna, taková mladá nadšená paní.
          My dnes odpoledne s MLP a synem odjíždíme vařit (s Michalem-Hugem) na svatbu jiných mladých nadšených brněnských foodblogerů, má tam být víc jak 100 lidí, jsem zvědavá, snad to zvládnem. Podrobnosti zde: http://www.zghettablog.cz/

            1. No, asi ani ne, ona si to určitě na své stránky dá mladá paní časem sama, my si tam jen jedem vyčistit hlavu a odpočnout si.

          1. aida:

            Tak to bude moc pěkná akce, ale také ruce plné práce. Že nechávám Michala srdečně pozdravovat! :-)

            1. Já mu to vyřídím, až se zas uvidíme, zrovna jsme dorazili domů. Bylo to celkem náročné, v pátek jsme předvařovali do půl druhé, v sobotu jsme fungovali od rána od půl šesté o něco kratší dobu, dnes se uklízelo a balilo.
              Akce se povedla, zvládli jsme vydat vše, co jsme navařili* (zbytek – rilletes, babaganuš a domácí chleba – se podával ještě dneska ráno pozůstalým svatebčanům), všichni si to hodně chválili.
              Co mi přišlo nejvíc vtipné, že jsme dodatečně zjistili, že panna nevěstinka je synova spolužačka z gymplu, chodila o rok výš. A taky jsme zjistili, že ženicha známe, vařil s náma na svatbě Michalova bratra (toho jediného ze skupiny Zrní, který se nejmenuje Honza) před dvěma lety.
              A vzkaz pro Inku – oddávala je Sandra. Při té příležitosti jsem zjistila, že pána, který s ní žije, znám, Brno je fakt malé.
              *Asi si nevzpomenu na všechno, ale byl to ten klasický repertoár, co vaříme vždycky: humus, babaganuš, rilletes, tabuleh, cizrnový salát, bramborový salát s červenou cibulí a kvašenými okurkami, marocká karotka (alias marodka – dušená mrkev, s pomeranči a mátou), dušené fazolky z červenou cibulí, kapií a chilli papričkami, hromada domácího, na místě pěčeneho kváskového chleba, atd., atp. a pak maso – asi 400 malých řízečků, španělské krokety, domácí neuzené klobásy několika druhů, steaky a jako zlatý hřeb losos pečený v hrubozrnné soli – no, vybli jsme se. A určitě jsme na něco zapomněla, byl to dost šrumec.

              1. aida: Celé menu zní fantasticky! Svatba to musela být pohodová, úplně podle mých představ :-) Koncem příštího týdne mě také čeká svatba. Protože bude pod italským sluncem, bude to zážitek jak gastronomický, tak kulturní. I když jsem jen matka nevěsty, jsem z toho stále značně nervózní, ale těším se na tu velkou událost se všemi italskými ceremoniemi, bez kterých to prý nejde :-) V pátek třináctého budu sedět v letadle a všechny pozemské starosti nechám dole a snad se konečně přepnu do radostnějšího módu :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD