„Kšá! Vypadni ty blbej ptáku!“ Kosí hlava se nakloní na stranu a vzápětí žlutý zobák zaútočí na jedno z kuchyňských oken. Moje mávání utěrkou za sklem ho nijak neruší. Černý bojovník poskakuje, mává křídly a neohroženě útočí… na svůj odraz? Nevím. Kdyby jen slintal na sklo, ale jeho bojové nadšení evidentně doprovází vydatné… jak to jen říct kulantně? Dobrá, vydatné vyprazdňování jeho patrně bezedné kloaky.

Je to už víc než týden, kdy mě vyrušily od práce podivné zvuky. Něco se děje za oknem! Nemusela jsem se nijak opatrně plížit. Útočník byl natolik zaujat sám sebou, že si mě vůbec nevšiml. Já viděla jen mávání černých křídel a slyšela bušení zobáku do okenního skla. Mávla jsem na něj. Znechuceně se na mě podíval a teprve potom uraženě odletěl. Jeho nedostatek plachosti věštil problém.

Zorro za oknem

Ten skutečně nastal. Zorro debil, jak jsem ho něžně nazvala, se neustále vracel. S bojovým pokřikem neúnavně útočil na svůj odraz ve skle, a mně bylo jasné, že tohle rychle vyřešené nebude. Vzpomněla jsem si, že mi kamarádka Dana vyprávěla o stejně zaujatém kosákovi. Nevzali ho hned vážně, takže se jejich Zorrovi podařilo dokonce maličko poškrábat sklo. I volala jsem jí s dotazem: jak že se bojového kosáka zbavili?

Tak prý vzít DVD a pověsit ho tak, aby se před oknem hezky otáčelo a vrhalo prasátka na všechny strany. Našla jsem tedy květináč s hlínou a vytvořila cosi, co vypadalo jako dost podivná předvelikonoční ozdoba. A víte co? Fungovalo to! Aspoň na tři okna v jižním štítě. Jenže náš dům má víc oken a Zorro se vydal na stezku pomsty. Podruhé jsem ho vyhodila od okénka v koupelně. Tam jsem poprvé uviděla, jakou spoušť nadělá – tedy nejen na skle, ale hlavně pod sebou!

Boj!

Věděli jste, že když vám pták maniakálně klove do okna, vytváří slinami takové svislé čárky? Hodně čárek? Taky tyhle čárky (včetně vrstvy guana na parapetu) jsem posléze objevila na všech západních oknech domu. Nevadilo mu, že aby znectil okna do obýváku a francouzské okno vedle něj, musel vletět do zimní zahrady a pak z ní zase odletět. Je zajímavé, že tahle skla ho nevzrušovala – jen okna. Kolikrát já přišla k některému z oken a kuk! Za sklem už čekala nakloněná černá hlavička se žlutým zobákem.

Asi po třech dnech stálých dobyvačných útoků jsem ho viděla při leteckých manévrech – ve trojici! Konečně měl u nás na zahradě doopravdového soka! Zorro se snažil ze všech sil dělat na samičku dojem. Nevím, jak to dopadlo, ale jeho nálety na okna se potom zmírnily. Skoro jsem se radovala… Samozřejmě předčasně. Zorro prostě přesunul svoji pozornost o kousek dál. Přesněji k přístřešku pro auta.

Eh… plašítko 🙂

Víte, já mám pochopení. Příroda je mocná, pudy jsou mocné. Ale musí ten černej pacholek augerechnet kálet na moje auto? A kdyby jen to! Přední sklo dokázal ozobat (poslintat) komplet, na boční útočil z přiklopených zrcátek. Nemusím vám vysvětlovat, jak to auto vypadalo. Dobrá, na útok odpovím protiútokem! Takže jsem vytáhla z přístěnku pokrývku na sklo, co přikrývá i zrcátka. Leskle stříbřitou. V teplých jarních dnech jsem takto přikrývala auto další tři dny, než ho to přestalo bavit – tedy v tom původním rozsahu.

Momentálně jsme došli k jistému smíru. On je sice pořád někde kolem, černá hlavička vykukuje tu i onde. Jednou ho od auta dokonce zaháněl i Rex! A to mu jsou obvykle ptáci jedno. Na autě už mám po… kálená v podstatě jen zrcátka, s čímž už můžu žít (voda a hadr jsou vedle – stále v permanenci). Každý den Zorro nakoukne do některého z oken, ale už aspoň neútočí (kloaku ale vyprazdňuje pořád:))

Hledejte Zorra 🙂

Usoudila jsem, že má třeba partnerku. Možná je někde hnízdo s vajíčky a Zorro si už tak svůj bojový zápal přetavil v užitečnější činnosti. Jen mě tak napadá… Co když své dementní chování jednou předvede svým synům? 😛

PS: Už je na čase, aby byl klid. Kdo ví, co si mysleli sousedi, když jsem co chvíli křičela z otevřeného okna nelichotivá slova!

A tak se dnes ptám – máte nějaké podobné zkušenosti s podivně se chovajícími opeřenci? 🙂