HOST DEDENÍKU – Eva: Praštěné básničky mešuge babičky

Jmenuji se Eva Kiesler Klementová. To druhé příjmení jsem nepovedeně vyvdala, to první jsem přijala na počest pradědečků rabínů, kteří kol roku 1725 přišli do naší vsi a založili dynastii, která přetrvala až do časů šoa. Teď již jen já, nezdařilý výhonek rodu Kieslerů, zde držím předmostí, poslední léta zbytkem sil. Se mnou tu žije menší zoo včetně kocouřího guru Hobyta, věnujícího občas drobečky své moudrosti zaostalému lidstvu.

 

Jsem veterinářka. Třicet let léčím koně. Poté, co moje tělesná stránka počala být mnoha úrazy a nemocí poněkud poškozena, půl svého času věnuji drobné zvěři. A píšu. Jedu od pacienta k pacientovi a přepadne mě báseň. Zastavím, zapíšu ji na papír od bagety nebo receptový blok a jedu dál.

 

 

První knížka básní vyšla 2018, jmenuje se Pusťte mě domů. Vyprodala se, pár kousků ještě bloudí internetem. Pak mne přepadl karcinom, který jsem nazvala Adolfem, slíbila mi zvláštní zacházení a snad ho zahnala do defenzivy.

A jelikož se právě narodil můj nejstarší vnuk, napsala jsem mu knihu básniček, Praštěné básničky mešuge babičky. Kdyby jako babička nevydržela, aby měl alespoň knihu. Je momentálně k dispozici u autorky, tedy u mě, a ráda vám ji zašlu s podpisem a věnováním.

 

 

A píšu vám knihu další, v které se dozvíte, jak se dopéká dítě v troubě, co provedl pradědeček Abrahám, názory Hobyta na civilizaci, kde všude se dá provozovat veterina a jak zapálit chasidovi cigaretu, je-li na Masadě větrno.

Od dubna budu k dispozici na webu rabinovavnucka.cz, do té doby na levapredni@seznam.cz a ovšem, též na fb – Eva Kiesler Klementová. 🙂

https://www.kosmas.cz/autor/66812/eva-kiesler/

 

Další články autorky najdete zde: https://denikn.cz/autor/evakieslerklementova/

 

 

 

 

Dede: Kouzelná knížka s překrásnými ilustracemi, která bude bavit nejen děti, ale ty, kteří jim z ní budou číst 🙂 Udělejte si radost na Velikonoce – beránek bude mít radost 🙂

Takže když už tu máme nabídku básniček i básní, zrovna se zeptám: měli jste jako děti rádi básničky a říkadla? Nemyslím teď ty školní, povinné. Prostě ty, co se čtou se dětmi…

 

Aktualizováno: 25.3.2024 — 07:20

30 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milé robě,
    broukej sobě,
    svoji známou říkanku
    a ulož se ke spánku.

    By dobře se ti usínalo,
    do čerstva si se vyspalo.
    Ráno mělo mnoho sil
    i svět poznávalo o to víc.

    A než ty se naděješ
    nocí projdeš s živý snem.
    Až kohouta uslyšíš zapět,
    bude tě zas plný svět.

  2. Krásné, zajímavé čtení.
    Škoda že zatím nemám pro koho dětské básničky kupovat.
    Jinak jasně, četla jsem furt: Josef Lada – synek uměl jeden čas všechna jeho říkadla zpaměti, trošku později František Hrubín (Jak to bylo pohádko… – tu bych ještě dala dohromady). Určitě ještě něco jsme četli, ale teď mi to nenaskakuje.

    1. Kupte je sobě – je i pro velké děti! První knížka Pusťte mě domů je pro dospělé..

  3. Milá paní Evo, krásně vám to básní. Jak už podotkla Míša – nedětinské básničky pro děti! Kéž je takových vícero…

    Já měla básničky vždycky ráda a ještě pořád se na nějaké nachytám. A když jsem sama doma, velice ráda si je deklamuju, samosebou že véééélmi dramaticky a dokonce se k nim i nakrucuju a tvářím se významně jako nějaká heroina (a pak se řehtám jak potrhlá, když se představím, že by mne při tom někdo viděl). A jakože mám ráda moudré dětské básně, i když za stříbrnou hřivnu považuju tu mamčinu, o komínu 🙂 🙂 , a je mi líto, že většina jejich pravnoučat o ni přišla…

    A dotaz: ilustrace jsou též vaše? Jsou kouzelné…

  4. Zdravím kolegyni, promovala jsem v roce 1989. Praxi nemám, pracuju ve státní správě, té naší veterinární. K básničkám se ozvu (snad) večer z domu. Článek je ovšem půvabný.
    P. S. Už před časem jsem si Vás všimla (nejen tady u Dede), píšete moc hezky a zajímavě.

  5. paní Evo krásné básničky. Tak krásně zvukomalebné.
    A oceňuji, že ač určené dětem, nejsou ani trochu dětinské.

    1. Děti se obecně strašně podceňují. Jsou malé, ale chytré a mnohdy vnímavější než dospělí. Ty moje se mnou od školky chodily na Shakespeara. Romeo a Julie, Hamlet.. jsou to archetypy, děti jim rozumí. Můj vnuk miluje Morgensterna a při zápisu do školky, byv požádán o básničku, postavil se do střehu a zvolal TO GASKOŇŠTÍ KADETI JSOU! (Zrovna jsme totiž četli Cyrana z Bergeracu.)

      1. to je krásné 🙂 vnukovi se nedivím, Morgenstern je krásně zvukomalebný a správně naivně ironický 🙂

  6. Paní Evo, jste nádherná žena ! Díky za přiblížení Vaší tvorby,je tak poetická a milá, že asi zhřeším,pro sebe a snad jednou bude fajn pro nějaké to pravnouče.Moje první verše byly ty klasické o domečku a mističce s rybičkou,pokračovaly s panem Ladou,Orlem a skřivánkem a okouzlena Erbenovou kyticí,pokračovaly celým mým životem dodnes.Miluji překlady M.Hilského. Je toho ještě tolik,co bych chtěla přečíst,jen nevím zda stihnu. 🙂

    1. Tolik nepřečtených knih, že? A tolik nenapsaných slov! Nebo napsaných a uložených v šuplících! Tuhle jsem našla báseň na okraji reklamního letáku kominické firmy…Knížku vám ráda zašlu, u té dospělácké propátrejte internet, pár se jich tam ještě toulá..
      Hilského překlady Shakespeara jsou nedostižné.

  7. Evo, to je kouzelné říkání! Velikonoční zajíček přinese a budeme si z toho číst, byť jsme domácnost dospěláků a koček 🙂 a potom pošleme do Drslavic, aby nás je četlo víc – starší synoveček si může louskat sám, mladšímu dvouletému budou předčítat rodiče.
    já jsem vyrostla na Hrubínovi a četla jsem z něj dnes už dospělému synkovi.
    mmch. proč máš dojem, že jsi nezdařilý výhonek rodu? 🙂

    1. Babička mi říkala – ty seš takovej nébich! Víte, co je to nébich? (Bude to v knize, ale prozradím.)

        1. Ono nébich je doslovně chudinka..ale spíš, jako moje babička, to používají ve smyslu nemehlo, budižkničemu.. a já jsem v naší rodině tak trochu..nébich. 🙂

      1. a ještě moje oblíbená hláška “ Stein, oni jsou takové ganove – oni mě chtějí udělat skrze ty dva plajte!“

    2. Ke knížce pro vás jednu ještě nevydanou:
      Uvařím hošku kašičku
      Jak měl ji rád tvůj táta
      Lžičku medu pár hřebíčků
      A malou unci zlata
      Naberu ti ji na lžičku
      Kterou jsem jídávala
      A sledovala babičku
      Babička se mi smála
      Dědeček četl pohádky
      A vždycky uspal sebe
      Peřinou jsem ho přikryla
      Teď na nás kouká z nebe
      Lžičku medu pár hřebíčků
      Maličkou unci zlata
      Uvařím hošku kašičku
      Co jídával tvůj táta

  8. Jo, ještě k básničkám. Byly mi čteny a učila jsem se na nich mluvit. Rytmus básniček děti oslovuje, líp se soustředí. (my máme nesoustředěnost v rodině:))Stejně jsem to dělala s vlastními dětmi – četla jsem klukům říkadla a básničky. Pořád dokola, jak to mají děti rády. No a oni zprvu se jen snažili opakovat poslední slova veršů – pamatuju si, tu radost, s jakou mě doplňovali! No a časem jsme společně říkali všechno.
    Pro děti jsu básničky moc fajn.
    Naše nejoblíbenější kniha byli Oslíci od Mileny Lukešové. Básničky od Evy si koupím pro ty naše dva mrňouse. Těm to budu číst – ti větší to už zvládnou sami 🙂

  9. Tak básničky – Hrubín, Žáček a podobně jsem louskal, už když jsem se naučil číst. Jsem byl vždycky knihomol. 😀

  10. Milá Evo, tohle vypadá na knížku podle mého vkusu 🙂 A dětem se bude líbit taky! 🙂
    Posílám pozdravení celé smečce 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN