Pro mnohé z nás jsou brambůrky malou neřestí. Přestože jsou nezdravé, silně slané a smažené, uzobáváme, dokud nezmizí.

Když se nějaké jídlo celosvětově rozšíří a stane skutečně globální pochoutkou, tak se vyrojí hned několik jeho „objevitelů a vynálezců“. Nejinak je tomu v případě bramborových chipsů. Základem jsou původně jihoamerické brambory, takže první bonus v cestě za jejich historii rozhodně patří dobrodruhům 16. století, kteří se vydávali na zámořskými objevy.

Uražený kuchař

Legenda praví, že chipsy má na svědomí Georg Crum, šéfkuchař v newyorské výletní restauraci Moon´s Lake House. „Jednoho dne v roce 1853 tam jedl železniční a lodní magnát Cornelius Vanderbilt u Moona. Podle legendy nařídil, aby jeho smažené brambory byly vráceny do kuchyně, protože byly příliš tlusté. Crum, rozzuřený na tak vybíravého jedlíka, nakrájel nějaké brambory tak tence, jak jen mohl, usmažil je dokřupava a poslal je Vanderbiltovi jako žert. Místo aby to gesto bral jako urážku, měl Vanderbilt obrovskou radost,“ píše Brandon Tensley v magazínu prestižního Smithsonian Institute.

Jakkoliv zní příběh logicky, má jednu zásadní časovou nesrovnalost. Už několik desítek let dříve, konkrétně v roce 1817, se zmínka o smažených bramborách nakrájených na velmi tenké plátky objevila v kuchařce britského optika, amatérského muzikanta a kuchaře Williama Kitchinera. Jeho kniha The Cook´s Oracle se stala ve své době velmi populární. Faktem ale zůstává, že bramborové chipsy Moon´s Lake House proslavily a Georg Crum si obchodní příležitost nenechal ujít. V restauraci vařil až do své smrti a trval na tom, že chipsy musí být v restauraci vždy k dispozici. Pravděpodobně mu skutečně vděčíme za to, že se staly „hitem“, který se šířil dál.

Mimochodem i přes obrovskou škálu příchutí chipsů, od koprových přes sýrové až ke slaninovým, se klasika od Cruma dá teoreticky stále ochutnat. Tedy pokud se smíříme s tím, že nejde jen o čistě smažené plátky brambor, jež by měl připomínat prvotní (ve smyslu tradiční) osmažené plátky brambor. Podle propagačních materiálů jsou z brambor, jež nejsou geneticky modifikované, nemají ani gram cholesterolu, glutamátu sodného a alergenů. Přesto se dá s úspěchem pochyboval, že jde o původní klasiku. Třeba ty s thajským sladkým chilli kořením v roce 1853 na stole nejspíš neměli.

Američané jsou chipsová velmoc

Společnost Mikesell’s Potato Chip Company se sídlem v Daytonu v Ohiu , založená v roce 1910, se identifikuje jako „nejstarší společnost na výrobu bramborových lupínků ve Spojených státech“. Chipsy mají totiž obrovský obchodní potenciál.

Podle Tensleyho spotřebují Američané asi 1,85 miliardy liber bramborových lupínků ročně, tedy asi 6,6 liber na osobu. V přepočtu na kilogramy je to zhruba 3 kila chipsů na Američana a rok, a to včetně kojenců. Z toho je jasné, že dospěláci si křupavé potěšení v Americe skutečně užívají. V porovnání s USA vycházíme jako břídilové, Češi snědí zhruba kilo brambůrek za rok. Ovšem odvrácená strana mince se dá taky statisticky změřit. Například obvodem pasu.

Další články autora najdete zde: https://medium.seznam.cz/autor/topi-pigula-39

Dede: Děkuju Topimu za skvělé téma k diskuzi! 🙂 A zrovna se ptám – máte rádi bramborové lupínky? Je tak ty obyčejné, slané, nebo s nějakou příchutí? Jakou? 🙂