Probrali jsme hry dětské i hry pro dospělé. Maličký, opravdu maličký výsek toho, co se dnes nabízí. Jak jsem psala v závěru minulého dílu, karetních a vědomostních her jsme se jen dotkli. Koukneme tedy na tyto a pak bych vám ráda nabídla možnost, jak si spoustu her zahrát, i když jste doma sami nebo nemáte doma nikoho, kdo by si s vámi rád občas zahrál, a pár dalších tipů.

Karty známe všichni. Jednohlavé či dvouhlavé (například pro mariáš nebo třeba prší), karty žolíkové (třeba na kanastu, poker či žolíky). Jiné karetní hry jsou třeba kvarteta – i ta známe z dětství všichni. A co Černý Petr? Taky jste nenáviděli chvilku, kdy jste si ho od protihráče vytáhli, a jásali, když si ho od vás vzal někdo jiný?

Mimochodem, u mariášových karet mě zaujaly anglické názvy. Zatímco my je rozdělujeme na červené, listy, žaludy či kule (a podobně to mají i Němci, ti jen místo červených mají srdce), tak Angličani mají srdce (hearts), rýče (spades), obušky (clubs) či diamanty (diamonds). To jen tak na okraj, už se zas vracím ke karetním hrám.

Kromě těchto dalo by se říci základních her existuje spousta nových karetních her.

Třeba ikonické UNO. Staví na základě hry prší, ale má speciální karty, které obzvláštňují hru. Můžete měnit směr, místo dvou dát soupeři brát čtyři karty, dokonce v nejnovějších variantách si můžete se soupeřem vyměnit i ty karty, které právě držíte v rukách. Jen nesmíte při vyhození předposlední karty vykřiknout UNO…

Nebo taková Bobří banda. Každý hráč dostane čtyři karty, které položí lícem dolů. Cílem je mít co nejnižší součet bodů – karty jsou očíslované od jedničky do devítky. Problém je v tom, že podívat se můžete jen na dvě okrajové karty, a to jen jednou. Pak si dobíráte karty z balíčku (či odhazovacího balíčku), měníte za ty, co máte před sebou (pořád lícem dolů) a snažíte se zapamatovat, kam jste si jakou kartu dali a jak velký součet asi tedy máte. Pokud si myslíte, že máte hodně malý součet, můžete kolo ukončit. No a kdo má nejméně, ten kolo vyhrál.

Na podobném principu je založena i hra KABO, místo bobrů jsou zde však motýlci, jednorožci či roztomilí skřítci.

Bobří banda

Kabo

Další dětsky rozverná hra je i hra Střelené kachny, vyslovená karetní oddechovka. Máte šest kachen, které „plují na rybníku“ a vaším cílem je sestřelit co nejvíce soupeřových kachen dřív, než oni dostanou vaše kachny.

Střelené kachny

Další z oblíbených karetních her jsou Výbušná koťátka. Cíl hry je jednoznačný – nevybouchnout. Postupně si dobíráte karty a jakmile si sáhnete pro kartu s explodujícím koťátkem a vy nemáte na ruce nic, čím nebezpečí zažehnat, máte smůlu a prohráli jste. Rychlá, jednoduchá, vhodná na party i pro děti, se spoustou různých variant.

Výbušná koťátka

Výborná karetní hra je i Papírové moře. Ta už je určena i starším hráčům (8+). Jednoduchá hra s krásným designem fotografií skládaček origami. Za cíl máte nasbírat tu nejlepší sadu karet (párových – např. kraby, lodičky), mořské panny, sběratelské (tučňáci, chobotnice), či prémiové karty (např. Maják přinese každý bod za kartu lodě). Kdo dřív nasbírá daný počet bodů – ve dvojici je to například 40 bodů, vítězí.

Papírové moře

Když jsme u toho moře, tak zajímavá je i hra Karty mrtvého muže. Zde se snažíte nashromáždit co největší množství pokladů. Jako každá hra má však i takhle svůj háček. Dobíráte, hromadíte poklady… a pak otočíte dvě stejné karty za sebou a o vše přicházíte… Je lepší riskovat, nebo mít „čudlu v hrsti?“

Karty mrtvého muže

Opustíme teď svět karetních her (samozřejmě, že jsou jich desítky, probrali jsme jen minimum), a nakouknem do světa her vědomostních.

Tam já úplně nejvíc miluju Desítku. Existuje základní hra, ke které si můžete dokupovat speciální balíčky otázek. O co jde? V základní hře je dvě stě okruhů s dvěma tisíci otázek. Cílem hry je získat jako první dvacet bodů. Okruhy jsou rozmanité, namátkově vybírám: Jedná se o monarchii? (uvedeno deset států, odpověď je ano – ne), Seřaďte evropská města od nejzápadnějšího k nejvýchodnějšímu – 1 = nejzápadnější, opět uvedeno deset států, můžete vybírat od západu k východu dle libosti), nebo Kdo byl starořecký bůh/bohyně (vyjmenováno deset bohů – bůh moří, bohyně lovu, bohyně Země, nutno říci příslušné jméno). První hráč má výhodu – může vybírat z deseti otázek. Odpoví – pokud dobře, dostane žeton, který odpověď zakrýval. Pokud chybně, vypadává ze hry. Hru předá sousedovi, ten už vybírá jen z devíti otázek, další už jen z osmi atd. Když kolo skončí, začne ten, kdo hrál jako druhý (a ten, kdo hrál jako první minule, je teď poslední).  K běžným základním otázkám lze dokoupit např. Desítku Česko, Harry Potter, rozšíření Příroda, Cestování, Historie, Hudba, Věda či Jídlo a pití.

Desítka

Jediné, co bych této hře vytkla, je smartbox, ve kterém jsou karty ukryty – špatně se otvírá a zavírá. Počitadla v rozích také nejsou nic moc, lépe je stav zaznamenávat na papír.

Další vědomostní hry na bázi Time line jsou taky úžasné. Je jich celá řada. Historie, Vynálezy, Česko, Události atd. Princip je jednoduchý. Například u hry Vynálezy obdrží každý hráč čtyři karty s různými vynálezy jako například oheň, ponorka, minisukně, kolo a podobně. První vyloží jednu z nich a další se snaží umístit svou kartu do časové linie, kam patří. Že vynález ohně patří před minisukni, je jasné. Ale atomovka? Kam s ní? Před nebo za minisukni? Trefíte-li se, výborně, máte o kartu míň. Netrefíte-li se, kartu sice odhodíte, ale hned si berete jinou. A kdo se první zbaví všech čtyři karet, vyhrává.

Dobré jsou také Příběhy z kostek. Sada devíti šestistěnných kostek dává dohromady 54 obrázků a spoustu různých variací. Hodíte kostkami, seřadíte si obrázky a začnete: Bylo, nebylo… a povídáte příběh podle toho, co vám napovídají obrázky. U této hry nejde ani tak o vítěze, jako o vyprávění a pohodu.

Příběhy z kostek

Ani ne tak vědomostní jako lehce naučná je dětská hra Obchod. Je určená pro děti 5+ a napodobuje opravdový svět. Vylosujete si jídlo, které chcete uvařit. Na kartičce máte vypsáno nejen, kolik stojí nákup jednotlivých ingrediencí, ale i které potřebujete. Vylosujete si peníze a vypravíte se do obchodu. Je možné, že budete mít méně peněz, než potřebujete na nákup – pak je nutno si penízky nějak vydělat. Domácími pracemi nebo pomocí jiným lidem po „cestě do obchodu.“ A pak už jen s trochou štěstí si nakoupit ingredience a kdo bude první doma, první vaří!

Obchod

Zajímavým počinem jsou i hry od Mindoku, začínající názvem Expedice příroda. V každé sadě, kterou si koupíte samostatně, je padesát karet, na kterých najdete různé informace o daném objektu. Existuje například 50 našich stromů, 50 našich květin, 50 lesních zvířat, 50 našich motýlů, 50 druhů hmyzů a pavouků, 50 nebeských objektů, 50 zvířecích stop, 50 plemen psů a další a další. Určeno je to dětem od 6 let a lze s nimi buď kartičky probírat jednotlivě, nebo třeba si udělat i herní kvíz.

Expedice příroda

Dále jsme také neprobrali hry postřehové – v Dooble mě naše děti poráží, kdy si vzpomenou. Pokud Dooble neznáte (je jich spousta druhů, jak typů Dobble, tak způsobu hry, takže jen obecně) – na kartičce je několik obrázků. Každý hráč obdrží sadu kartiček, jedna se položí doprostřed a hráči mají za úkol najít stejný obrázek na vyložené kartě a na své kartě. Kdo najde nejrychleji položí svou kartu na tu první a hledá se zase stejný obrázek s tou druhou. Kdo se první zbaví všech karet, vyhrává.

Dobble

Postřehové je i pexeso, to tu asi vysvětlovat nemusím (tam bývám také válcovaná, i když se snažím svou kůži nedat zadarmo).

Zajímavá je i česká hra Krycí jména, kde podle asociací hledáte špiona. Hra dvou týmů proti sobě je výborná na různých party a měla velký úspěch i celosvětově.

Krycí jména

Z her vysloveně pro jednoho hráče bych doporučila hru Citrusy, kde se hráč snaží vypěstovat co nejvíce stromů s lahodnými plody. Trochu mu v tom dělají zmatek mýtinky a veverka. Vzhledem k tomu, že je to hra pro jednoho hráče, jde samozřejmě o to, aby hráč překonával své vlastní rekordy. Jde tedy spíš o takové „mentální puzzle.“

Citrusy

Jak jsem na začátku slíbila, pokusím se teď poradit těm, kteří doma z různých důvodů nemají žádného spoluhráče, ale zato mají počítač a připojení na internet. Hry lze totiž hrát i na dálku s lidmi, které vůbec neznáte. Vyberete si hru, zahrajete si, vyhrajete či prohrajete, a buď skončíte, nebo si dáte hru další. Existuje platforma Board game arena, což je světová jednička v hraní her online. Všech možných her. A je i v češtině, což je pro nás starší obrovská výhoda. Já sama tam hraju třeba Jízdenky, prosím. Nebo Carcassone (to je tam se všemi rozšířeními, skvělé!). Dál hraju Takenoko, Na křídlech, Patchwork, Papírové moře, Azul, Splendor…

Board game arena

Jak to funguje? Prostě si vymyslíte nick, najdete si stránku (stačí do vyhledávače napsat bga online, uvidíte odkaz Board Game Arena – Hraj deskové hry v prohlížeči). Kliknete a jste tam.

Vlevo nahoře je rámeček, tam můžete napsat, jakou hru hledáte, co byste si rádi zahráli. Nebo kliknete v horním řádku na odkaz Hry a rozbalí se vám nabídka. Když kliknete na hru, kterou byste si rádi zahráli, ukážou se vám dvě možnosti – Učit se, nebo Hrát. Vždy bych prvně doporučila kliknout na Učit se, abyste se podívali, jak se i vám známá deskovka hraje online – přece jen jsou tam maličké odchylnosti. Co je naopak na online hraní výborné je to, že jsou tam pravidla pevně nastavena (takže možná s překvapením zjistíte, že jste něco hráli špatně), a navíc počítač vše spočítá za vás, není třeba si zapisovat body. Při hraní pak v pravém sloupci vidíte průběh hry.

Když se pak rozhodnete si zahrát, kliknete na Hrát. Chvíli počkáte a většinou během chvilky se k vašemu „stolu“ přidá nějaký protihráč a můžete začít hrát. Dobré je, že se můžete na stole domlouvat – existuje tam konverzační okénko, a je automaticky překládáno. Já když jednou prvně hrála hru, u které jsem chybně pochopila návod a nebyla jsem schopná danou věc udělat, napsala jsem to protihráči, ať se nezlobí, že hraju prvně a tápu, a on mi v klidu poradil.

Nebo si můžete utvořit klub přátel a hrát jen s nimi, i to jde. Rozhodně je to tedy možnost, jak si zahrát různé hry i bez toho, že byste je měli všechny nakoupené a na stole.

Pokud vás tedy deskové hry chytnou tak jako mě, a chtěli byste se o nich dozvědět víc, tak bych vás ještě ráda navedla na stránky s názvem Zatrolené hry. Tam si najdete snad každou hru, kterou hledáte. Většinou je tam i popis, mnohdy i recenze či přímo fota z jednotlivých her.Je zde možné i zeptat se na něco, co vám ve hře není jasné, většinou se velmi rychle dočkáte odpovědi (zde doporučuji prvně si prohlédnout již kladené dotazy, abyste se se svým neopakovali). Také jsou tam videa – buď videonávody, jak hry hrát (což je u složitějších her opravdu mnohdy velmi, velmi důležité pro pochopení principu hry), nebo pak, u složitějších her, jsou tam i tzv. gameplay, kdy hráči natáčejí, jak hru hrají, komentují postupy a důvody svých rozhodnutí. Mně tyto gameplay například pomohly při pochopení jednotlivých nuancí u hry Duchové ostrova.

Pokud byste chtěli ještě víc informací, na Facebooku existuje skupina Deskovky pro tři bratry, kde se probírají hry jak pro děti, tak pro dospělé (zase, pokud vás zajímá něco určitého, je dobré si zadat název hry do vyhledavače a on vám vytřídí všechny odkazy, kde se o dané hře mluvilo.

Prostě – kdo hledá, najde.

A kdo si chce hrát, hraje.

A kdo si hraje, nezlobí a je stále mlád.

Myslím, že o hrách už jsem toho napsala dost. Snad vás aspoň něco z toho zaujalo, něco málo jste se dozvěděli a třeba se i pro nějakou tu hru rozhodnete.

Přeji vám krásné léto ať už s deskovkami, nebo bez nich.

První díl najdete zde a druhý tady 

Dede: Moc děkuju Toře za neuvěřitelně pestrý herní přehled! Počítám, že si vybere každý. Tak co, znáte některé z her? Hrajete? 🙂 Zkoušeli jste hrát on-line?