HOST DEDENÍKU – Tora: Když si hrají dospělí

Minule jsem v článku o hrách probrala hry pro děti, od těch pro nejmenší, až po docela sofistikované, které si rádi zahrají i dospělí. Dnes bych se ráda zastavila u těch, které jsou určeny pro ty starší (i když herně vyspělé děti si je rády zahrají také a někdy dokážou dospělým i pěkně zatopit). U mnohých her je psáno 10+, ale i dospělým dají docela zabrat.

 

 

Mnoho her je inspirováno knihami nebo filmy. Jste nadšený čtenář Tolkiena a chcete si zkusit, zda byste dokázali donést prsten až k Hoře osudu? Není nic jednoduššího, než si zahrát Honbu za prstenem či Válku o prsten. Obě hry samozřejmě mají možnost rozšíření, obě jsou 13+, tedy složitější, každá je jiná. V Honbě za prstenem můžete hrát buď Froda Pytlíka, jež nese prsten, nebo jednoho ze strašlivých nazgúlů a prsten hledat. V karetní hře Válce o prsten se skutečně dostanete do války – velíte buď vojsku Saurona, nebo národům Středozemě.

 

Honba za prstenem

 

Válka o prsten

 

Nebo máte raději knihy či filmy o pouštní planetě Duna? Tak co zkusit stanout v čele jednoho z velkorodů a pokusit se získat nadvládu nad planetou? Chcete být Atreid? Nebo raději Harkonnen? Hra kombinuje dvě mechaniky – work placement (umísťování dělníků) a deckbuilding – budování balíčků silných karet.

 

Duna Impérium

 

A co Harry Potter, ten fenomén nedávné doby? Což vyzkoušet kooperativní hru Harry Potter, Boj o Bradavice? Bojujte v rolích studentů proti silám zla a zachraňte Bradavice!

 

Harry Potter Boj o Bradavice

 

Pojďme se ale na chvíli přesunout k hrám trochu jednodušším. Začnu těmi inspirovanými přírodou. Je jich velké množství, tak vyberu jen pár zástupců.

Divočina Severní Ameriky. Tady je věk hráčů 10+, ale to neznamená, že se u ní nezapotí i dospělý. Má výhodu, že se dá hrát i v sólu (nepotřebujete spoluhráče). Je nádherně graficky zpracovaná. Ve hře se stanete biologem. Na desku o 4×4 čtvercích skládáte k sobě faunu a flóru podle biotopů a vyhrává ten, komu se podaří nakombinovat nejsilnější sestava. Není to jednoduché, body přináší i osobní úkoly a zkombinovat vše tak, aby si „sedly“ ekosystémy se zadanými úkoly dá hodně práce. Podobný princip má třebas i hra Kaskádie a i tuto hru si můžete zahrát jako sólohráč.

 

Divočina severní Ameriky

 

Kaskádie

 

Pokud se však nechcete vzdalovat tak daleko, můžete sáhnout třeba po hře Pokojovky (10+). Šoupneme kaktus raději do koupelny, nebo do předsíně? A tu araukárii mám dát kam? A co toulcovka kolumbijská, bude jí dobře v pokoji, nebo ji mám dát támhle? Kde mám vůbec hnojení? A co tady chce to akvárium? Každý hráč obdrží jednu kartu místnosti a jednu rostlinu a za úkol má na mřížce 3×5 karet „zabydlet“ svůj domov jak květinami, tak rozmanitou směsicí nábytku a domácích mazlíčků.

 

Pokojovky

 

Nebaví vás kytky, ale baví vás kočky? Tak to bych pro vás měla Ostrov koček. K jejich ostrovu, se blíží obávaný ničitel a naším úkolem je z ostrova zachránit co nejvíc těchto magických bytostí. Jenže, jak je známo, kočky nejsou zrovna přátelské a není lehké je odchytit a na loď jich seskládat co nejvíc.

 

Ostrov Koček

 

Nádherná hra je Na křídlech. Zde jsme zas pro změnu ornitology, kteří se snaží do své voliéry nalákat co nejvíce rozmanitých ptáků. Musíme se k nim chovat vstřícně, aby nám snášeli vejce, ani nesmíme zapomenout je krmit. A k tomu ještě plnit osobní úkoly a nezapomenout na úkoly pro všechny, aby nás ti ostatní díky tomu nepředběhli! I k této hře je spousta rozšíření, třeba Perutě Evropy (původní hra je opět o ptácích ze Severní Ameriky), nebo Opeřená Oceánie či Hnízdem v Asii. Nyní je dokonce možno předobjednat si hru Na křídlech draků (mrk mrk, Dede!), která vychází z principu původní hry, ale hráči budou sbírat a v jeskyních usazovat draky různých velikostí.

 

Na křídlech

 

Na křídlech draků

 

Také se můžete ocitnout v pěkném maléru. Představte si, že jste ztroskotali na poušti. Co teď? Víte, že někde pod pískem je tu zahrabán pradávný létající stroj. Jenže vítr fičí, duny se přesouvají, slunce pálí… Toho všeho je ve hře Zakázaná poušť přehršel. Také vám ubývá voda a místo studny můžete najít jen fatu morgánu. Kooperativní desková hra vás dokáže pořádně potrápit, ale pokud se vám opravdu podaří najít všechny součásti stroje a dostat se do bezpečí, to je radosti!

 

Zakázaná poušť

 

Z pouště se můžeme rychle dostat do temnoty. Tedy do Přívalu temnoty, opět kooperativní hře (ovšem i tato jde hrát jako sólo). Tady jsme už 14+ a herní dobu musíme počítat na hodiny (minimálně na dvě). Hra je vysloveně „rubačka“, tedy „hack and slash“ (rozsekej je a rozmázni). Co také jiného s příšerami, vynořujícími se ze stále se rozrůstající Temnoty. Můžeš být čaroděj, paladin, berserk, šaman nebo třeba střelec a buď ve spolupráci s ostatními porazíte hlavního zlouna na hlavu a uniknete z podzemí, či neslavně padnete.

 

Příval temnoty

 

Komu se nelíbí „rubačky“, může zkusit strategickou hru Bílý hrad. Herní doba cca hodina a půl, věk 12+. Ocitneme se v Japonsku, na hradě Himedži, v klanu Sakai. Stanete se vůdcem jednoho drobného klanu a svou moudrostí se budete snažit dosáhnout rozšíření jeho vlivu. Je to vysoce strategická hra, kdy se budete snažit nakupovat ty správné suroviny, umísťovat své dělníky tak, aby vám jejich práce vynesla co nejvíce a současně stoupat na žebříčku moci. I tuto hru si můžete zahrát jako sólohráč. Přiznám se, že tuto deskovku jsem ještě nezkoušela, ale mám ji v plánu. Moc bych ji chtěla.

 

Bílý hrad

 

A když už jsem u toho Japonska, nemůžu opomenout hru Takenoko. Je sice „jen“ 8+, ale dospělí se u ní velmi dobře zabaví taky. Princip je jednoduchý – japonský císař vás pověřil, abyste mu postavili co nejkrásnější zahradu a vypěstovali co nejvíc bambusu. Ale současně tam také musíte chovat pandy, což si trochu protiřečí. Zvlášť, když se o co nejkrásnější zahradu pokoušejí také vaši spoluhráči, takže vámi vypěstovaný bambus jejich panda obratem sežere. Hráči totiž pro vítězství musí splnit určitý počet úkolů – buď políčkový – postavit bambusová políčka podle vzoru na vylosované kartě, nebo zahradnický – vypěstovat bambusy určité barvy s určitou výškou, nebo pandí – sežrat přesný počet různě barevných bambusů. Hra na hodinku a určitě se nudit nebudete. A co teprve, když se do hry ještě přidá rozšíření s paní pandovou a panďátky!

 

Takenoko

 

Teď bych vám chtěla představit hru, které jsem propadla v poslední době. Jmenuje se Duchové ostrova (13+) a je světově v první desítce nejlepších her pro sólohráče. Můj manžel totiž deskové hry nehraje a tak mohu hrát jen tehdy, když přijede hráčsky naladěná návštěva, nebo sólo. Jenže ač lze Duchy ostrova (se všemi rozšířeními) hrát až v šesti lidech, i v jednom si ji zahrajete tak, že vás zcela mozkově vyčerpá. Hra prvně vyšla v roce 2017 a zmizela z pultů velmi rychle. Letos na jaře byl vydán dotisk a já nezaváhala.

 

Duchové ostrova

 

Ve hře hrajete za mocné duchy, kteří se snaží chránit ostrov před nájezdem kolonistů. Duchů je ve hře velké množství, záleží jen na vás, jakého si vyberete. A pak už se jen snažíte bránit průzkumu a stavbě osad či měst. Kolonisté jsou nemilosrdní, plení území a zabíjejí místní domorodce Dahany (s kterými vy, jakožto duch, můžete, ale nemusíte být v souladu). Hra je kooperativní, pokud vás hraje více, máte všichni stejný úkol, vyhnat kolonizátory.

Jestli se vám toto zdá jednoduché, můžete si do hry přidat různé scénáře, či bojovat přímo proti některým koloniálním mocnostem, které hru ještě více komplikují. Její variabilita je tedy téměř nekonečná, nikdy nehrajete stejnou partii, ale vždy je to „mozkovar“. Většinou se opravdu zapotíte a ne vždy se vám podaří zvítězit. Je nutno zvolit správnou strategii, a to jak v pohybu na desce ostrova, tak i v pořadí hraní karet schopností duchů. A čas rychle běží, počítejte minimálně s hodinou až dvěma.

Abych vás snad s duchy neunudila, zarelaxujeme u kávy. Poslední dnes představovaná hra je sice jen 8+, ale pokud jste milovník dobré kávy, nemůžete ji minout. Moje kavárnička, plná nádherných herních komponentů. Jak název napovídá, budete kavárník. Přijmete objednávku od hosta, uvaříte mu výbornou kávu či čaj a získáte body. Jednoduché, že? Ovšem jen na první pohled. I vaši protihráči mají své kavárny. Musíte tedy realizovat své objednávky včas a rychle. Za každou dokončenou objednávku jiným hráčem vám totiž přistane na pultu další. Inu, ani baristé to nemají jednoduché.

 

Moje kavárnička

 

Tak to by pro dnešek stačilo. Pokud byste se chtěli dál nořit do světa deskových her, napište. Ještě jsme jich spoustu pořádně neprobrali, třeba karetních se jen dotkli, a vědomostních ani to ne.

Krásné hraní vám přeju!

 

První díl najdete tady

Třetí potom zde

Aktualizováno: 24.4.2024 — 06:52

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Páni, tak to jsem nakoukla do světa mně v podstatě neznámého. Takových her! Jak jsem psala už posledně, z těch složitějších her pro větší děti a dospělé jsem několikrát hrála jen Cluedo na motivy H. Pottera. Bylo to celkem zábavné, člověk se musel soustředit a dokonce si dělat poznámky. 🙂 Je to vlastně původně starší hra, v níž se pátrá po pachateli vraždy, a dnes má už různé varianty. Jednu dobu Cluedo u dětí bylo hodně populární, vozily hru i k nám. Teď mají zase jiné zájmy – schválně se zeptám, kdy hrály naposledy. 🙂

    1. Jasně, vše se vždycky časem změní. Ale občas není špatné vrátit se ke starým zvykům 😀

  2. Toro, to je skvělý a velice lákavý výběr her, žádnou z nich neznám. Ale být tam někde „u stolu“, hned bych se přidala. Bohužel jak jsme na tom s hraním my (tedy co hrajeme) to jsem už psala minule, takže všem nadšencům pro takovéhle stolní hry přeji spustu společné zábavy.

    1. Tak aspoň, že něco hrajete. Ale možná by opravdu stálo za to kouknout po něčem novém, je neuvěřitelný výběr a každý si najde to své.

  3. Deskových her máme přehršel, jsme prostě tuze hraví.
    Pandičky, Pokojovky i Na kříflech už mají u nás stálé místo v repertoáru her. Poslední jmenovaná je obravdu nádherně vypracovaná.
    A na čem ulítáváme fest je Mars a pokusy o jeho teraformaci
    Manžel už je vyhlášený mikrobiolog, protože vždy jede na mikroby

  4. Mě zaujali Duchové ostrova- třeba i proto, že se dají hrát samostatně (pro jednoho). Mám málo spoluhráčů…

    1. Duchové jsou moje srdcovka. Je to fakt skvělá hra. Náročná, složitá, pokaždé jiná. Dá se různě kombinovat náročnost, přidávat si na obtížnosti… Mám kompletně všechna rozšíření, ale už i základ stojí za to. Doporučuji, fakt.

  5. Děkuju moc, milá Toro, za skvělý přehled! Nejsem hravá (tedy pokud jde o deskové hry:)), ale moje děti a už i praděti ano Když nic jiného, mám aspoň tipy na dárky. Z tvé nabídky bych asi s chutí zkusila být kavárnicí

  6. Moc se mi líbí tvoje tipy na deskové hry. Stejně jako EvuB. i mne zaujali draci a duši.

    Po minulém článku jsem se dívala u nás v knihovně na deskovky – jenže v dospělém oddělení mají jenom ty, co pracují se slovem anebo dokonce s knihami – a to vím, že s tím bych doma neuspěla, ač mně osobně by se to moc líbilo. Příště budu muset zavítat do dětského oddělení, tam budou snad i nějaké akčnější hry.

    1. Držím ti palce. Napadlo mě, že bychom mohli udělat hráčské setkání, her mám dost 🙂 ale bylo by to tak na celý den… kdyby byl zájem, proč ne.

      1. Moc hezký seznam deskovek.Deskovky mám ráda, ale co nesnáším je čtení a pochopení návodu.Když mi to někdo ukáže, nemám problém pochopit. A proto doma hrajeme Úno, pexeso, člověče. Medvěda wrr jsem koupila před 2 mi lety k Vánocům a malá už z toho pomalu vyrůstá, aniž by jsme to jen jedinkrát hráli.

  7. páááni tolik inspirace! ještě někoho, kdo by se mnou hrál – Ondra už z hraní vyrostl ( a že jsme hráli deskovky každý den) a momentálně jeho obrovským koníčkem je focení. s Davidem nějak hrát nestíháme, bavilo by to oba 🙂 chtěla bych Draky a Duchy, to je moje…že bychom uspořádali herní sraz? mmch. Dede, jak pokračuje práce na druhém dílu?

    1. Třeba ti poradím v příštím, závěrečném dílu o hrách, Evi, jak hrát, když s tebou nikdo hrát doma nechce…

      1. když není čas, to je složité 🙂 kočky by hrály cokoliv, kde jsou malé figurky – to by lovily bez ptaní 😀

    1. Ti Duchové Ostrava vypadají výborně, to bych si někdy ráda zkusila.

      A bude ještě řeč i o těch vědomostních? To je asi to jediné, na co syny umluvím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN