Jakpak dlouho asi vydrží netopýří nadšenec bez netopýrů?
Mariella a Julián odjeli na zimoviště. Na zimu důkladně čistím a skládám jejich postýlku. Za týden se mi začíná stýskat. Přes svátky budu pár dní v Praze. Nepotřebuje někdo hlídat netopýry?
Jak se zanedlouho ukáže, potřebuje.
Po příjezdu
Nakrmit jednoho divokého netopýra, který neumí sám jíst z misky, trvá průměrně čtvrt hodiny. To jsou dvě hodiny na osm netopýrů. Za ideálních podmínek, když se netopýři rozehřejí a mají hlad. Zimní netopýr je zpomalený, vystresovaný a často vyhladovělý, takže je třeba jej rozkrmovat opatrně. Stanice nedávno přijala takových netopýrů asi patnáct, takže každá ruka dobrá.
Spím!
A tak si domů vezu šest rezavých kluků.
Beru do ruky nejteplejšího kluka a… milý netopýr přitáhne nožičky k tělu a ztuhne! Po tomhle se mi opravdu nestýskalo!
Otáčím kluka nožkami nahoru a chvíli zahřívám v rukavici. Vrátit ho zpátky do boxu nebo nevrátit? Třeba ho to přejde dřív než za půl hodiny… třeba je to jen silný sbalovací reflex.
Slyším mlasknutí. Našel misku. Není to akineze!
To naštěstí není akineze
Sáhnu mu na záda. Ještě není teplý na sto procent, ale zvládá dát najevo nelibost.
Další tři vstávají stejně pomalu a neochotně. Jeden z nich zvládne dvakrát vyházet červy z misky.
Zbylí dva jsou nadále studení, jako kdyby se nechumelilo. Přisouvám box blíž k topení. Nepomáhá to. Vytahuji látkový pytel na zip od rýže, strkám do něj oba netopýry a věším pytel na topení.
Bříško zepředu
Asi po čtvrthodině se jeden začne neochotně rozehřívat. Beru ho do ruky. Chtě nechtě se musí zahřát minimálně na moji tělesnou teplotu, protože netopýr nemůže být studenější než jeho okolí. Za chvíli už mám skoro křeč v ruce. Netopýr na mě ospale kouká. Není hubený, ale trochu by ještě přibrat mohl. Zahřívám, dokud už není v provozním stavu. Pak trpělivě vysvětluji, jak se jí z misky.
S posledním je to úplně stejné. Jen s trochu větším opožděním.
Další den netopýry prohlédnu a přednostně jdu zahřívat a krmit ty hubenější. Jeden už je ostatně zahřátý. Že by čekal na večeři?
Baští!
Baští. Baští. A baští. Přisypávám. Dokud si nevzpomenu na netopýří holku, která snědla porci pro tři a pak nadbytek jídla poslala zpátky do misky. Kontroluji bříško. Netopýr se vzteká, protože je odtržen od jídla. Břísko vypadá velmi plně. Je načase trávit. Věším netopýra do boxu a jdu na dalšího.
Ten civí do misky, jako kdyby se včera nedozvěděl, co to je. Zahrábnu mezi červy, jednoho mu přistrčím k tlamě. Netopýrovi se rozsvítí a dalšího už si chytí sám.
Krmím, krmím a najednou se ozve plácnutí, jako když něco živého vypadne z pytle. Na zemi sedí lehce konsternovaný netopýr s poloroztaženými křídly. Než stihne cokoliv jiného, fofrem ho chytám.
Bříško zboku
Pytel má díru. Díra má velikost netopýra. Ještě se nestalo, že by ji někdo použil. To byla určitě náhoda.
Krmím, krmím, občas kouknu na látkový pytel visící a topení a… na bílém pytli je něco černého. Černé křídlo připojené k rezavému netopýrovi.
Co s ním?
Opatrně vytáhnu ruku z rukavice, na které stále visí netopýr číslo dvě. Hurá, ničeho si nevšiml a baští dál. Druhou rukou v rukavici chytím uprchlíka a šup s ním zpátky do pytle. Je naštvaný a zalézá dolů pod ostatní. Snad mu to chvíli vydrží.
Když dokrmím, letí děravý pytel definitivně do odpadu
Pořádné bříško
Následující den netopýry připravuji na cestu. Kontroluji tukové zásoby. Tři vypadají dobře, tři se mi ještě zdají nedokrmení. Tentokrát odjíždí všichni, protože brzy po nich odjíždím já a kluky bude mít na starost někdo jiný. Je to nezvyk. Pocit nedokončené práce.
Pokud ale bude zbytek zimy takový, jaký byl prosinec, budu mít brzy na starosti další strávníky.
rezavci aneb ministerští netopýři 🙂 mám je ráda, jsou dokonalí – stejně jako kočky :-)) díky za to, co pro ně děláš a že nám o tom píšeš. ano, v Rorschachovi vidím vždycky netopýra 😉
Ministerští? Tak o těch nevím 🙂 zachytila jsem jen jednoho pestrého, který na nějakém ministerstvu hlídal toalety. A pak kolonii, která bydlela jinému ministerstvu ve sklepě, ale druh nevím 🙂
Moc hezké povídání a fotky. Přímo roztomilá je fotka klučíka s bříškem zepředu, tam má totiž velmi pěkný ksichtík s oušky a přímo šibalské kukuč.
Ohledně zahřívání – nešlo by (místo zavěšení na topení) zmrzlíky krátce ofouknout nízkým teplem fénu? Nebo by to bylo moc tepla naráz?
Ten jeho výraz miluju, už mu chybí jen sklenka v jednom křídle a doutník v druhém 😀
Proud vzduchu by je asi budil, a vždycky by měli mít možnost přesunout se někam, kde je víc/méně teplo. Dřív jsem dávala pytel na taburet a taburet k topení, ale když se nahromadí na jedné straně, můžou spadnout na zem..
Když čtu Netopýrčina hlásání, tak mám velmi blažený pocit u srdce. Netopýrko díky za ta stvoření, kterým se tak usilovně věnujete!
<3 Jsou to úžasná stvoření
Netopýrko, jsi obdivuhodná a umíš to s nimi. Díky!Beva fotky, mně vždycky fascinují ta plná bříška,ta jim fakt sluší. 🙂
Nejenže vypadají krásně, ale když mají hezky vyplněná záda, jsou hebcí a měkcí a ti dobře nakrmení někdy předou 🙂
To předení bych chtěla někdy slyšet 🙂
Slyšet je to slabě oproti kočce, ale cítit to jde dotekem 🙂
žádnej dlouhej odpočinek,ještě by jsi se flákala a nedej netopýří bože, si na to zvykla…a zrzavci jsou krásní…
o víkendu jsme taky rozmazlovala – volně žijící ptactvo. Můj drahý mi přišel po ránu sdělit, že Koule (koňadra), sedí na parapetu a cvičí. Což znamená – je čas krmení. Takže jsme vstala,oblíkla se a šla nasypat slunečnici,pověsit půlky kokosových skořápek,plněných ovesnejma vločkama a hovězím lojem (/vlastní výroba) a překližkovej tác s půlkami vlašáků..po zemi jsme rozházela brusinkové granule pro kosy a sousedovic přechytralej vnuk letěl s očima vykulenejma za prarodičema a hulákal, dědo-babi,to jste ještě neviděli,vona sype ptákům granule na trávení myší. Když se děda šel podívat, tak protože toho haranta vážně neoblibuju,jsem jen na jeho dotaz, cože to sypu na zem, utrousila – blbec šíří fámy a panikaří,zvídavej se zeptá. Po sdělení,co to je, málem švihlo souseda, protože si představil,jak to musí bejt drahý krmení.
A představa, že mu vypravuju,jak ty krmíš netopýry 😀 infarkt zaručen!
A co by z toho ještě udělal ten malý rozumbrada 😀
Já tě prostě obdivuju! A jsem moc ráda, že lidé jako ty, kdo pomáhají divokým zvířatům, kterým bezohledně bereme jejich svět, vůbec existují. Navíc, když se staráte o tvory, kteří nejsou na první dobrou roztomiloučtí a jedí červy:))
Ne, nepřekvapilo mě, žes to nevydržela a nabídla útulek zmrzlíkům:)) Skvěle se to četlo – stejně jako Matylda obdivuju tvůj vyškolený netopýří sluch 😀
Jo a líbí se mi představa, jak sundáš rukavici i s netopýrem!:))
<3
Nedávno bohužel zase měli naši profíci akuťák – kácení starých stromů bez předchozí prohlídky, rozrušení zimoviště, spousta zvířat to nepřežila, další jsou už naštěstí někde v péči… tyhle jsem neviděla, nevím zda jsou u nás nebo v Jinonicích a obvykle dostávám jen ty hubené na krmení.
Četla jsem o tom, viděla fotky, moc smutné. Fakt mě ten bezohledný přístup štve…
Bohužel, nemají to nařízení zákonem, takže to neudělají.
Teda někteří netopýři jsou pěkně natvrdlí, jen co je pravda, ale ne zas tak moc, když dokážou bleskově najít díru v pytlíku od rýže. Teda nejsem si jistá, jestli bych definovala zvuk „jako když něco živého vypadne z pytle“ správně. Dokážu rozeznat zvuky „spadlo ze stolu něco plastového/papír/ jiný materiál a rozbilo se to/nerozbilo se to. Na to jsou specialistky kočky, zejména Adéla. U psů rozeznávám podezřelé zvuky typu „kdo zas něco žere“ a obvykle bleskově definuju, co zas Karamel ukradla. I když už jsme hodně vycvičení a jde jí to hůř, ale zas na tom o to víc maká!
To je zjevně otázka výcviku. Každý pozná takové zvuky, jaké potřebuje. Děti mě vycvičily, že úplné ticho je taky podezřelé. 😀
Ty fotky jsou naprosto úžasné, chlapec (zjevně chlapec) je zjevně naprosto spokojeně nacpaný k prasknutí. 😀 Jsi skvělá, díky za všechny netopýry, které zachraňuješ.
Chlapec se ani neobtěžoval sudně zakrýt ocáskem 😀
Na tyhle zvuky už jsem zvyklá, protože se mi v minulosti ozývaly často při různých útěcích a úletech z ohrádky, postýlky, boxů, stolu… většinou je to přistání na zemi, protože netopýři rezaví neumí manévrovat na „malém“ prostoru (potřebují stovky metrů čtverečních minimálně).
jojo, ze spaní rozeznávám, že ten zvuk znamená,ž ekočka bleje a někdy vim i která….a nebo,že někam leze a poznám i kam…
Poznat podle blití kočku je speciální nový level 😀