Už nějakou dobu jsem měla dojem, že se Oriášek nudí. Psí společnice mu sice nedají pokoj a zpestřují mu život, ale kocoura to nakonec přestane po čtvrt hodině bavit, zmlátí psice a jde si lehnout. A to je mu teprve dva a půl roku!

Dlouho jsme zvažovali, jak mu život vylepšit. Hračky nepřichází v úvahu, protože mu je psice ukradnou, a navíc za nejlepší hračku považuje živé ptáky. A taky náš něžný obřík začal chodit domů čím dál víc pokousaný.

Na umisťovačce koček z Hodonína jsem málem odešla s přírůstkem, ale Kája včas zasáhl a řekl, že Pán koček Kuba by si určitě chtěl vybrat sám. Tak jsme druhý den vyrazili do dočasky ve Starovičkách, kterou máme relativně za rohem, a na výstavě nám slíbili, že kočku pro nás určitě budou mít.

Moje srdce toužilo po zrzavé Cecilce, jenže ta byla strašně maličká a nejlépe by odešla se sestřičkou. Navíc se k nám vůbec neměla. Zato se ke mně nesmírně vinulo pruhaté kotě (chtěla jsem nejlíp tříbarevku, že, ale co už), které si dokázalo na mém hrudníku ustlat, aniž by ho někdo držel 🙂 No a když mě pohladilo packami po bradě, tak mě měla. Zbytek rodiny si ji taky pomuchlil a vinula se ke všem, takže odešla s námi. Má taktak tři měsíce a jmenuje se Adélka.

Slečna Adél byla odnesena do dočasky poté, co se potulovala jako maličkaté kotě kolem bytovek, kde paní z dočasky loni vykastrovala osm toulavých koček. V transportce si pospala a doma jsme ji nechali s transportkou očuchat psům. Proběhl klasický rituál, psi lítali kolem a kvíleli, že jim TO máme dát, ovšem z transportky se ozvalo syčení a hučení, za které by se nemusela stydět ani veliká kočka.

Adélka bydlí u Kuby v pokoji. První den jsme ji tam zavřeli, ale další den jsme otevřeli dveře. Psice z ní byly nadšené, kočička byla nadšená míň, ale sesyčela psy na hromadu, i když je asi o polovinu menší. Byli jsme zvědaví na reakci kocoura. Za zavřenými dveřmi seděl se psy jako třetí člen delegace, do otevřených dveří nakráčel a s výrazem „to si děláte srandu“ proňufal celý pokoj. Kotěti očuchal hlavu, pak i zadek a vznešeně odešel. Adélka si z něj nic nedělala a klidně ho sledovala. Večer si postěžoval jen Kuba, protože kotě mu přilehlo k hlavě a předlo jako traktor na volnoběh.

Druhý den proběhlo totéž, Ori prohrabal kotěti bedýnku, očuchal mu hlavu a opět odešel. Nekonalo se syčení ani ježení chlupů, prostě vypadá jen jako vyjevený kocour, kterému jsme provedli něco, co od nás opravdu nečekal. Po zmizení bráchy se se situací nějak smířil, ale tohle?

Karamelka je divočejší, takže tu už kotě sesyčelo, když si s ním chtěla hrát jako s obřím kocourem, Světluška se Adélku naopak rozhodla adoptovat a olízala ji druhý den tak, že na ni zíralo naprosto konsternované silně navlhlé kotě. Další den slečnu Adél olizování přestalo bavit a Světlušku sesyčela na tři doby. Světluch za mnou došla s výrazem „tak snad jsem toho zas tolik neprovedla“.

Oriáš právě provádí inspekci Kubova pokoje, který Adélka pojala jako svůj budoár, nahlíží do otevřené transportky a sleduje kotě, které sedí na skříňce a spokojeně se láduje večeří (Oriášek už má večeři samozřejmě v sobě). Je úterý večer, Adélka je u nás 48 hodin. Konec zpráv 🙂