Už nějakou dobu jsem měla dojem, že se Oriášek nudí. Psí společnice mu sice nedají pokoj a zpestřují mu život, ale kocoura to nakonec přestane po čtvrt hodině bavit, zmlátí psice a jde si lehnout. A to je mu teprve dva a půl roku!
Dlouho jsme zvažovali, jak mu život vylepšit. Hračky nepřichází v úvahu, protože mu je psice ukradnou, a navíc za nejlepší hračku považuje živé ptáky. A taky náš něžný obřík začal chodit domů čím dál víc pokousaný.
Na umisťovačce koček z Hodonína jsem málem odešla s přírůstkem, ale Kája včas zasáhl a řekl, že Pán koček Kuba by si určitě chtěl vybrat sám. Tak jsme druhý den vyrazili do dočasky ve Starovičkách, kterou máme relativně za rohem, a na výstavě nám slíbili, že kočku pro nás určitě budou mít.
Moje srdce toužilo po zrzavé Cecilce, jenže ta byla strašně maličká a nejlépe by odešla se sestřičkou. Navíc se k nám vůbec neměla. Zato se ke mně nesmírně vinulo pruhaté kotě (chtěla jsem nejlíp tříbarevku, že, ale co už), které si dokázalo na mém hrudníku ustlat, aniž by ho někdo držel 🙂 No a když mě pohladilo packami po bradě, tak mě měla. Zbytek rodiny si ji taky pomuchlil a vinula se ke všem, takže odešla s námi. Má taktak tři měsíce a jmenuje se Adélka.
Slečna Adél byla odnesena do dočasky poté, co se potulovala jako maličkaté kotě kolem bytovek, kde paní z dočasky loni vykastrovala osm toulavých koček. V transportce si pospala a doma jsme ji nechali s transportkou očuchat psům. Proběhl klasický rituál, psi lítali kolem a kvíleli, že jim TO máme dát, ovšem z transportky se ozvalo syčení a hučení, za které by se nemusela stydět ani veliká kočka.
Adélka bydlí u Kuby v pokoji. První den jsme ji tam zavřeli, ale další den jsme otevřeli dveře. Psice z ní byly nadšené, kočička byla nadšená míň, ale sesyčela psy na hromadu, i když je asi o polovinu menší. Byli jsme zvědaví na reakci kocoura. Za zavřenými dveřmi seděl se psy jako třetí člen delegace, do otevřených dveří nakráčel a s výrazem „to si děláte srandu“ proňufal celý pokoj. Kotěti očuchal hlavu, pak i zadek a vznešeně odešel. Adélka si z něj nic nedělala a klidně ho sledovala. Večer si postěžoval jen Kuba, protože kotě mu přilehlo k hlavě a předlo jako traktor na volnoběh.
Druhý den proběhlo totéž, Ori prohrabal kotěti bedýnku, očuchal mu hlavu a opět odešel. Nekonalo se syčení ani ježení chlupů, prostě vypadá jen jako vyjevený kocour, kterému jsme provedli něco, co od nás opravdu nečekal. Po zmizení bráchy se se situací nějak smířil, ale tohle?
Karamelka je divočejší, takže tu už kotě sesyčelo, když si s ním chtěla hrát jako s obřím kocourem, Světluška se Adélku naopak rozhodla adoptovat a olízala ji druhý den tak, že na ni zíralo naprosto konsternované silně navlhlé kotě. Další den slečnu Adél olizování přestalo bavit a Světlušku sesyčela na tři doby. Světluch za mnou došla s výrazem „tak snad jsem toho zas tolik neprovedla“.
Oriáš právě provádí inspekci Kubova pokoje, který Adélka pojala jako svůj budoár, nahlíží do otevřené transportky a sleduje kotě, které sedí na skříňce a spokojeně se láduje večeří (Oriášek už má večeři samozřejmě v sobě). Je úterý večer, Adélka je u nás 48 hodin. Konec zpráv 🙂
Myslim, ze Adelka je reznuta orientalkou, Kocurik je Stramak 🙂 .
OT: U nas od vcera kyda ( nepada,kyda) sneh. Meteorologovia varuju, ze
to moze byt az 4O cm.
Matyldo, krásnou, ušatou kočičí holčičku jste si vybrali 🙂 Další kotě dostalo trvalý domov a ještě i hezké jméno. Přeji vám všem radostné spolužití :). Na té fotce, jak baští pod dohledem Karamelky by se hodit titul „Adela ještě nevečeřela“ 🙂 Jak jsem psala „vedle“ představuji se, že Bobík by v dospělosti mohl vypadat jako Oriáš (což by bylo fajn, Oriáš je krasavec). A že máte s kotětem doma zábavu si dovedu úplně přesně představit.
Maričko, Oriáš je obřík. A podle toho se cpe 🙂 Jestli Bobík doroste do téhle velikosti, tak si užijete 🙂
No co se ládování se týče, tak to má Bobby na toho obříka rozhodně našlápnuto 🙂 Už teď hekám, když zvedám do náruče Rusty.. a teď ještě Bobby..budu muset začít posilovat !
no on má velký packy,tak bude kus chlapa….myslím Bobbyho..
Hezoučká šmurinka (heart) A ty packy!
Má krásný černý paciny 🙂
Moc hezká mourinka. Ať se vám smečka dobře sžije!
Gratuluji k přírůstku, už máte zase hezky spárovanou smečku! 🙂 Adélka vypadá, jakoby u vás byla odjakživa. A ostatní si zvyknou taky, o tom vůbec nepochybuji! Už se těším na všechny společné lumpárničky, které zákonitě přijdou. (chuckle) Jo a moc se mi líbí fotka Adélky, ana večeří pod dozorem Karamelky. 🙂
No co kdyby nechala a Karamel to mohla sežrat, ne?
nene, Karamelka určitě dohlíží, aby se kotěti dostalo patřičné péče a vydatného krmení 🙂
Naivko důvěřivá 😀
😀 poslední doufající optimistka jsem 😀
Matyldo, Adélka je krásná. Mám pro mourky slabost a kdybych si měla vybrat kotě, určitě by bylo taky mouraté. Bude to ještě zábava pozorovat, jak se všichni zžívají. A jestli se Oriáš po čase přizpůsobí malé hravé kočičce, máte se doma na co těšit. Ono kilové kotě moc škody nenadělá, ale když jsou dva, a jeden už má poněkud větší rozměry, následky jejich hrátek nejdou přehlédnout.
Těším se na pokračování.
Jsem na to zvědavá 🙂
můžu ti napovědět už předem – Snížek chodí spát k nám do ložnice, protože Mia se Selinou ve dvě ráno lomcují barákem – slabší povahy by spaly s rozsvícenou lampou ze strachu před duchy 😀 ale to jen dvě malé něžné kočičky pořádají průzkumné lety 😀
No já si ještě pamatuju, jak kocouři v noci dusali po schodech…. 🙂
tak to máš představu naprosto přesnou – něžná kočička dupe snad ještě víc než šestikilový kočičí modul 😀
Ale to je krásnej netopejrek….éé koťátko 😀
A jak je vidět, dokonale zapadne do smečky. Tak ať vám všem (lidem, psicím i Oriášovi) přinese hodně radostných zážitků!
Matyldo Adélka je nádherná. Celej náš Daník, také měl 3 měsíce, když jsme ho přinesli domů. Oni ti pruháči jsou tak roztomilí. Oriášek se má ale na co těšit.
Daník už mám půl roku a je ho plno v celém bytě.
Ale jsme štastní, že ho máme. Také jsme uvažovali mu pořídit kamaráda, ale nejde. Sehnali jsme jeho hlídání na příští rok, až pojedeme na dovču. Ale 2 koč nám nikdo nepohlídá.
Ovšem Danda občas vydá za 10 koček.
Míšo, když už člověk má dva psy a kocoura, tak se jedna kočka vsákne 🙂
None, proužkovaná kočička a ušounka! Lnou k tobě žvížata obdivuhodná. 🙂 A těším se na dozajista mnohá pokračování ve stylu – Jak se Oriáš projevil, Jak je Oriáš stále vyjevenej, atd. A nachla mě představa delegace čekající za dveřmi na audienci u slečny Adél.
No, vybírám si jen lepší kousky 🙂
a tady další kočička 🙂
je moc hezká, nejvíc se mi líbí na té poslední fotce – to držení hlavičky a pohled jak sfinga
Že jo? Na té poslední fotce je nejhezčí 🙂
kočička!!! a tak kráááásnááááá! Matyldo, gratuluji celé smečce a podle toho,jak se k sobě všichni mají, považuji za jisté, byl to klasický zásah CD – Nejvyššího Kočky 🙂 Pána Koček Kubu si zjevně adoptovala okamžitě 🙂 a jak je ušatá, potvůrka pruhatá 🙂 možná má v sobě kousek orientálky, ale to by vůbec nebylo na škodu, naopak – to jsou zásadové, veselé a komunikativní kočičky 🙂 těším se na další zprávy 🙂
Kubu si adoptuje skoro každá kočka, na tom není nic divnýho…
taky dostal už v porodnici transfuzi deci kočičí krve? 🙂
Já ti nevím 🙂 Ale asi jo 🙂
Óóó, krásná Adélka,moc jí to u Vás sluší, jako by tam patřila od vždy. To bude vládkyně domácnosti, už to vidím v barvách. (h)
Vládkyně jsem já! 🙂
Hihi, to si jenom myslíš!
Hmm – u Matyldy jsem si jistá!
Musím. Ukočírovat dva psy a nově přijatou kočku- kočky- znamená přimět všechny, aby se snášeli a starousedlíci neubližovali nováčkům. Takže jsme vrchní pes i vrchní kočka 🙂
Jsi. A je to tak správně 🙂 Však se jim pod tvou vládou žije jak oněm příslovečným prasátkům v žitě 😀
kotěěěěěěěěěěěěě (h) (h) (h) (h) (h) (h)
no jejda, to mi udělalo takhle po ránu ve čtvrt na dvanáct radost (inlove)
Matyldo, Adélka je neuvěřitelně ušatá (to bývají spíše kocouři – kteří posléze do těch uší dorostou), tak nevím kam až ti Adéle poroste 😀 … jinak je naprosto úžasné, jak to smečka vzala a jak se sžívá, máš skvělá zvířata, všechna – těším se na další a další články a fotky (y) (y) (y)
sakryš, vždyť jsem ten tag zavřela – no, tak je to holt tučné celé, já už nevím jak bych se zviditelnila (rofl)
No je ušatá- když mně se ušatý vždycky líbily 🙂
Myslím, že nejkrásnější kočka je mourovatá, navíc když má barvu „divočiny“ (líbí se mi daleko víc než mourovaté „stříbrné“). A nejvíc mne zaujaly uši – nádherně velké. Jsem zvědavá, jestli Adél do jejich velikosti doroste nebo jestli bude ušáček.
Na fotkách je vidět, že je to pohodářka a že zatím má všechny na háku – tak jsem zvědavá, jak to bude u vás vypadat posléze.
Já se přiznám, že nemám tu odvahu donést domů další kočku. Tak za prvé – Zikmund se koček bojí (pokud se po dvorku promenuje kočka, čeká za dveřmi, až mu budou předvoj dělat psi – lidi ho krutě zklamali, páč se s cizákem KAMARÁDÍ!!!). Za druhé – Brooke nemá tu trpělivost na kočky. Se Zikim si to už vyříkali (a on ví, že do misky jí šátrat nemá), ale koťata jí lezou na nervy a starší kočce by zas mohla lézt na nervy Brooke se svýma tikama. Jediný, kdo by další přírůstek do rodiny přivítal s otevřenýma packama a vyplazeným jazykem by byl náš radovan Ernest, ale nevím, jestli by jeho entuziasmus přežil ve zdraví příchozí (rofl) .
Ano, je to trochu netopejr 🙂 Včera lítala po Kubově pokoji jako torpédo, otrkává se, děvenka.
😀
Dobře mu tak, Oriášovi 😉
Vždycky jsme si říkala, jak to děláš s postupně přijímanými kočkami, měla jsem z toho obavy.
Nijak. Prostě trnu, ale vždycky to nejak dopadne ☺
v neděli jsem pozorovala náš nový přírůstek do kočičí rodiny a vybavilo se mi tvoje “ Lukrécie žere všechno. Lukrécie žere odevšud …“ šedobílé stvoření s ocáskem podobným liščímu kontrolovalo postupně všechny volně ložené misky a talíře (kočičí, člověcí)a spokojeně si u toho povídalo 😀
Matyldo to je ale překrásná koč! Líbila se mi na první pohled. Ta hlava! 🙂 Jestli naplní, co její pohled slibuje, tak Oriášovy klidné časy pominuly 😀
Jsem zvědavá, jak se vyvine její vztah s Karamel, doteď benjamínkem smečky…
No a že vy si užijete hodně legrace a vzrušení, o to nepochybuju. A doufám, že budeš informace (pomluvy, zoufalé výkřiky, neovladatelný smích) i nadále s námi sdílet 🙂
Karamel ji v pondělí večer prohnala po chodbě, tak dostala pleskanec po zadku a od té doby je výrazně opatrnější. Uvidíme 🙂
Ta je kráááásnááááá. Celá Cecilka.
Nestraš 🙂
hihi (rofl)
Jojo, Cecilka má menší ušiska, ale jinak je jí dost podobná. A ujišťuji Tě, že ve svých 4 letech ještě nestihla pobrat rozum, takže je praštěná pořád stejně, teď např. oblibuje šplh na rantl od sprcháče, kde sedí jak vosa na bonbónu a ječí, že chce dolů. Když jí sundám, zatne drápky a chvíli vydrží dole a pak opět „hup na sprcháč“ a zase za chvíli ječí. Už pro ní nelezu, seskočí časem sama, ale slyšet jí je až na střechu. Potvora jedna.
Já mám dnes neplánované volno – pokazil se mi motorek u stěračů, venku prší, bez nich prostě jezdit nemůžu. Tak tu aspoň uklidím.
No a kam ta blbka právě skočila??? No dovnitř do sprcháče! Ještě, že jsem doma, já ho snad budu muset nechávat pootevřený, aby měla kudy vylézt když jsem celý den v autě. Asi mně z ní klepne.
Parádní počteni. Od doby, kdy k nám přibyl Barbucha a pak přes nás ještě prošla malá Barbušice mám pocit, že ti pruhatí jsou takoví trošku jiní. Práskanější, aktivnější a prostě úžasní. Tak ať vám to klape.
Celomouratou jsme ještě neměla. Černou a černobílou jo. Uvidíme, co to bude za dárečka 🙂
Krásná Adele pruchatá…takový jsou nejlepší, samá ruka,samá noha…mám radost,že jste rozšířili Vaši chlupatou skupinu…kotěcí puboš, to je vzpruha a dobrej adrenalin…u nás je malá Kačenka 6 neděl a Miňák si v 6 letech začal hrát s myškama,s míčkama a klouže se po škrabadlové vlnce a blbne…s Kačenkou se přepadaj ze zálohy, do her zapojují želviny a flekatou Majolenku. Pitina to dozoruje,Noriska je ráda, že jí dávaj pokoj a Pidikočka má zamyšlený výraz….a já si tak nějak začínám myslet, že se mojí Kačečen podařilo vrátit, protože to, co malá předvádí,dělala jen ona….
No jsem zvědavá, zatím mě těší to, že na sebe s Oriášem nesyčí.
no ani by už neměli,pokud nezačli rovnou..je to holka, to nebejvá pro kocoura „konkurence“
že se Kačenka vrátila, považuji za prokázané 🙂 sv. František se na to nemohl dívat, jak moc ti chybí a tak ji honem našel pěkný kožíšek a hurá zpátky do Sharkočičína 🙂