Motto: My cizinou jsme bloudili, ach dlouhá léta, dlouhá, zrak slzy stesku kalily a v srdci vřela touha…
Tentokrát touha se navečeřet. Se svými dlouholetými kamarády jsme se loudali Spálenou ulicí v centru Prahy a najednou… to bude ono! Haškova restaurace U Brejšků, Staropramen, s láskou vařená typická česká kuchyně – hlásal poutač v průchodu. Jdeme!
Vnořili jsme se do sklepních prostorů, prázdno, u dvou stolků celkem čtyři lidé, dobrý. Vtom si můj muž vzpomněl, že něco zapomněl. Jak překvapivé! Nevadí, dáme si zatím pivo. Nadějně a s úsměvem vítáme přicházejícího číšníka.
Jan by chtěl velký Staropramen, Jana malý. Nemáme, je jen černý Kozel! Ale vždyť… Jen Kozel, stojí na svém číšník. No nic, musíme čekat, tak ochutnáme Kozla, ne? Blanka by ráda dvojku bílého. Co máte, pane vrchní? Je tam Chardonnay. Hm, české Veltlínské nemáte? Jen Chardonnay, je číšník neústupný. No dobře, sem s ním. S vínem přistanou na stole jídelní lístky. České máme jenom dva, oznamuje. Ale tyhle dvě strany neplatí, jenom ta jedna. A budete čekat hodinu!, vychutnává si nás. My tu vaříme hlavně pro cizince. Začínáme chápat a také se začínáme bavit.
Vy jste česká hospoda, že ano? No to jo, ale ten nahoře, ukazuje rukou ke stropu, rozhodl, že Čechy radši moc ne. Krve by se ve mně nedořezal! Snad ne úplně Ten Nejvyšší?! Né, to néé, jenom šéf. To šéf nemá rád v české hospodě Čechy. Teď už jsme si ho začali trošku mučit. Honza se pídí, jestli tady Češi smí chodit na záchod, já vytahuji svůj norský pas s tím, že by to snad panu šéfovi mohlo stačit, ne? Blanka a Jan přikládají svůj švýcarský. Jako vstup na toaletu a nějakej ten žvanec by to mohlo projít, se nám zdá. To už pan vrchní znejistěl, ježišmarjá, češi-nečeši, co já teď s tím! Vyřešil to zmateným prohlášením: já jsem tu na brigádě!
Karel se už naštěstí vracel, mohli jsme to ukončit. Budu platit pane vrchní, říkám. Berete české peníze? ironizuji. Znejistělý číšník zakoktal jo, někdy jo, ale hlavně eura, dolary a tak. Pan šéf… Najednou trucuje. A mně je to jedno, já jsem tu na brigádě. Útrata dělala osmdesát osm CZK, vytahuji stovku a říkám: nebudete překvapen, když tu nenechám nic extra, že ne. A chci i ty dvě koruny do devadesáti. Jistě, hlesl zmatený číšník, mně je to jedno, já jsem tu na brigádě!
Odcházíme a dva ze čtyř hostů, pravděpodobně cizinci, si přiťukávají světlým Staropramenem.
Trochu směšné, hlavně smutné. Nakonec jsme se najedli U Medvídků, kde to sice hučelo, ale zato nevadilo, že mluvíme česky. V Národní kavárně jsme si dali kafe a dvojku Veltlínského, poklábosili s příjemnou obsluhou a zamávali Praze.
Takže co? Hospody s Brejškovic konceptem nám mohou bejt ukradený!
Ja bych nad tema prazskyma hospodama zas tak uplne hul nelamala. Treba mne velmi potesila Dlouha ulice (pro lidi Prahy mene znale, je to jedna z tech ulic od Staromaku smerem k nam. Republiky). Turistu malo a cely byznys mi prijde nastaveny na domaci lidi. Treba vynikajici je Lokal, roh Dlouhe a Rybne. Teda dekor se mi nelibi, studeny jak psi cumak, ale neuveritelne dobra, poctiva ceska jidla z vynikajicich surovin. O UHO tam nezavadite. A na tu kvalitu je cena vynikajici. A vubec, mimo hlavni turisticke tahy to docela jde.
Ono to tam prý takhle vypadá schválně, údajně to má evokovat českou hospodu 70. let, holt, je to takový lehce hipsterský podnik. Sama se v pražských hospodách vůbec nevyznám, ale co si synek, který v Praze už pár let žije, hrozně chválí, je Čestr (zkratka z český strakatý skot, specializují se na maso a hlavně na hovězí maso). Patří do skupiny restaurací Ambiente a prý je to tam moc dobré, nevím, nebyla jsem tam. Webovky: http://cestr.ambi.cz/cz/ (jo, stojí za to si projít další podniky spadající pod Ambiente, prý je moc dobrá i ta „La Dégu“ alias La Degustation Bohême Bourgeoise, jenže tam jsou ceny už docela někde jinde; pokud se nepletu, mají i nějakého Michelina, už pár let – jo a tam jsem taky nebyla, samozřejmě).
P.S. Ještě k tomu Lokálu a údajné evokaci „čtyřky“ 70. let – vzhled vymýšleli lidi, kteří v 70. letech buď ještě nežili, nebo byli úplně malí a nevědí, jak to v těch hospodách doopravdy vypadalo, o čemž mj. docela svědčí ty „odvážně“ pokreslené zdi, pečlivě zarámované sklem. Nicméně koncept je podle všeho úspěšný, po Praze jsou Lokály už tuším 3 nebo 4 (tak ne, po pohledu na web vidím, že 5), chystá se prý plzeňská a brněnský. Až tu bude, pokud tu už není, tak se tam vypravíme a poreferuju.
A ještě P.P.S. – mám pocit, že koncepce dvojích cen popisovaná v článku už z českých restaurací docela vymizela, bylo to typické pro devadesátá léta a nejpozději přelom století, poslední dobou jsem se s tím nikde nesetkala. Ale zas je pravda, že do „holíren“ výše zmíněného typu nechodím, takže vlastně nevím. Ale můžu se zeptat někoho světa (a hospod) znalejšího.
S obdobne sprostým prístupom som sa v Prahe opakovane stretla aj ja ako Slovák. A to dokonca až do takej miery, že keď som sa asi 50 ročnej čašníčky v jednej reštaurácii dvakrát opýtala otázku „Prosím vás, kde tu máte wc?“, dostala som 2x odpoveď „Já vám nerozumím.“ Priznám sa, že som na tieto veci dosť citlivá, takže som jej mimoriadne hlasno na celú reštauráciu zahučala „Vy mi nerozumiete? A čomu konkrétne? Prosím vás? Kde? Alebo wc?“ No, celá reštaurácia kukala dosť vyvalene, takže pani len šepla, že wc je v chodbe napravo 🙂
S tým, že mi v Prahe personál „nerozumie“ mám skúsenosti naozaj bohaté. A až po tomto článku mi začína byť jasné, že to nie je tým, že som Slovák, ale tým, že som Čechoslovák a nie Nemec, Japonec, Angličan… Je to na zaplakanie.
Katko, nebyl jsem u toho, takže to není odsudek, ale otázka, tak to tak prosím berte. Není možné, že jste mluvila potichu nebo nezřetelně, případně obojí? Proto vám třeba nerozuměla….? Napovídala by tomu i vaše přecitlivělost na „tyto věci“, zřejmě se vám to stává často.
Alasdaire, mě se tohle stalo na Slovensku také…konkrétně v Blavě….
Nie, Alasdair, práve preto som sa otázku opýtala dvakrát – prvý raz som si aj ja myslela, že som to proste povedala nezreteľne… Čím samozrejme netvrdím, že sa tak v Prahe správa každý – len to, že sa mi to relatívne často stáva. Nestalo sa mi to ale ani v Brne, ani v Zlíne, kde sa tiež dosť často vyskytujem. Takže to pripisujem tomu, čo vo stvojom článku popísala JanaBa – že proste pre niektorých majiteľov reštaurácií v hlavnom meste som proste „len“ Čechoslovák 🙂
Já si s dovolení myslím, že je to především o lidech.
Nikdy se ke mně nikdo nechoval sprostěji a bezostyšněji a nesnažil se mě tak samozřejmě okrást jako v jisté „lepší“ restauraci v Ostravě. Přesto by mě v nejmenším nenapadlo soudit, že takto se chovají všichni v Ostravě běžně.
ano katko, slováků se snaží zbavit tím, že předstírají jak je „cizí“ jazyk mystifikuje, zatímco s čechama se prostě nebaví.
Mám jeden tip na bezva českou restauraci v centru Prahy, kde se najíte rychle, levně a chutně. Je to přesně ten typ restaurace, který je pro turisty, i české, jak dělaný! Já i mí přátelé s nimi máme jen tu nejlepší zkušenost. Měla jsem tam i dukátové buchtičky, mňam! 🙂 Takže když půjdete do centra, tak v Havelské ulici
http://www.havelska-koruna.cz/
Máma milou návštěvu, hosté ještě spí ve vedlejším domě, tak honem nakukuji na net. Přečetla jsem bezva článek, díky Jano. Tak honem přidávám také jednu zkušenost. Ostatní komentáře se mi snad povede přečíst si později.
Bylo nás tenkrát 6 – já, můj am. manžel a 4 Angličani. Ti nás přijeli navštívit do Německa a společně jsme jeli na 4 dny do Čech (včetně Prahy). Cestou jsme se zastavili na oběd v rest. v Nýrsku (u Klatov). Protože jsme při v vstupu mluvili anglicky, po usednutí nám číšník rovnou podal anlicky psaný jídelní lístek. Tam mě nejprve zarazila vysoká cena jídel (na „obyč“ rest.) a pak v agnlickém překladu jsem si nedovedla „představit“ jaké české jídlo se pod tím skrývá. Když se čísník vrátil pro objednávku pití, požádala jsem o český lístek. Nejprve dost překvapeně kouknul, že mluvím česky, ale pak dost neochotně přinesl (v rest. Bylo dost Němců, ale slyšet bylyly i čeké hlasy, tak nemohl dost dobře říci, že ho nemají. No a tam byla stejná jídla kupodivu za „českou“, tedy poloviční cenu (porovnala jsem je). Takže jsem pro všechny vybrala a objednala s dodatkem, že doufám, že když objednávám z českého jídelního lístku, budeme také podle něj platit, včetně ceny piva. Už dříve nám byl v několika rest. podán angl.lístek, ale já si vždy hned řekla o český, takže tenhle děsný podvod z cenami jsem viděla prvně a pěkně mě to naštvalo. Protože jsme oběd platili my, naši angl. přátelé o dvou cenách nic netušili.
Tohle se stalo dost krátce po revoluci a myslela jsem, že tenhle nešvar už pominul – jak teď vidím, tak ne.
Znam, taky spis jeste tak z poloviny 90. let. Scenerie se menila podle toho, jestli jsem s sebou mela Cheta nebo ne, protoze z neho to cisi, ze neni mistni. Jednou jsem se o tom dohadovala s vrchnim kdesi na Hradcanech, ktery mi tvrdil, ze to da rozum, ze musi cizincum uctovat vic, protoze pro ne musi pripravit cizojazycne menu. Coz bylo obzvlaste vtipne, protoze to jejich menu v anglictine byla neuveritelna sranda. Jako ze se obcas nedalo poznat, o co jde, to byla jedna vec. Ale nektere…. Pamatuju, ze jedno jidlo bylo prelozene jako Toad in a cheese hole. Coz z tohoto prelozeno zpetne do cestiny bylo: ropucha v sýrové dire. (rofl) Jen ve srovnani s ceskym menu se z toho vyklubala žabí stehynka smazena v sýrovém testicku. (chuckle) Fakt jsme s Chetem prochechtali celym angl. menu. A platili jsme ceske ceny. Jidlo bylo velmi dobre.
Hanko, jak ti je? Je to už lepší? (inlove)
Jano, díky za tento příspěvek. Nyní vím o nejméně jedné hospodě, kam své kamarády z Itálie nikdy nevezmu,aby tam alespoň nějaké cizince neměli. Oni hospodští mají různé vrtochy (nejčastěji šizení nejrůznějšího druhu), ale tohle je přes čáru. Mimochodem v té Spálence to asi takový hit nebude. Ještě bych postoj dotyčného do jisté míry chápala (i když samozřejmě s ním nesouhlasila) na Královské cestě, tam se na Čecha téměř nenarazí, ale ve Spálence už by si měli vážit našinců.
No ja by som na nich surovo poslala Obchodnú inšpekciu, alebo nejaký iný kontrolný orgán.
Že majiteľ je hňup je jasné už aj z toho, že v čase obednej špičky tam zamestnáva len brigádnika.Samozrejme, ten nevie vzniknuté problémy riešiť (puke) .
Pardon, ospravedlňujem sa, nie v čase obednej, ale v čase večernej špičky.
U nás na SK chodil v telke program Ano, Šéfe, v ktorom anglický šéfkuchár Gordon Ramsey zachraňuje krachujúce reštiky. Niečo podobné robi v Česku p.Polreich. A obaja šéfovia tvrdili jedno: reštaurácia musí mať hostí a tým aj obrat. Inak čoskoro skrachuje 🙁
Nie je dôležité prekombinované menu, pretože potom to personál nestíha a varí len nejedlé brečky. A rovnako záleží na tom, ako sa k hosťom správa obsluha. Ak je personál nevrlý a nekvalifikovaný, hostia viac neprídu. (beer) .
Nejen v Praze, tohle se běžně stávalo ve Špindlu, Peci, Harrachově než to přehnali a zahraniční turisté se vrátili do Alp.
NO v Peci asi těžk. žiJi tady nějaký pátek a spíše máme opačný problém s neukaznenymi cizinci takže zde Češi vítani
Zcela OT – tak dopoledne přijel Andy s Patrikem a musím říct, že s rozběhaným batoletem dostalo babičkování poněkud náročnější charakter (chuckle) Kapku šílím z kamen – malej sice akceptoval, že „pálí“, sám k nim nejde, ale když se snaží běžet kolem nich, stejně trnu, aby neklopýtnul a… Jak já jsem ráda, že už nejsem rodič malého dítete! (wasntme)
Jinak je srandovní, ukecanej, psi ho vůbec neřeší – prostě ho vzali, jako by tu byl odjakživa. Dokonce ani holky nenaznačují, že by mohly žárlit nebo tak – prostě tu je, zase se bude chodit s kočárkem a basta (inlove)
Tak já zase běžím!
(Jak a kdy budu psát, to netuším:))
Dede, tak si to babickovani pilne uzivej. (inlove) On je ted Patrik ve veku, kdy se ty deti tak strasne rychle meni. 🙂 Taky jsem si uzivala pratetovani v Praze.
Eh, padám na ústa… nějak jsem odvykla 😛 Je s ním legrace, pěkně mluví, ale být ve střehu hodinu za hodinou furt (spaní moc nedá, nemá čas:)) dá jednomu zabrat. Teď usnul, za celý den jsem nenapsala jedno písmenko (chuckle)
NAZDÁREK, DEDE, JAK VIDÍM ,I PATRRIK JE VYSTŘELENÝ PÉRO Z GAUČE NA ATOMOVÝ POHON, STEJNĚ JAK NAŠE ADÉLA. ZNIČUJÍCÍ KOMBINACE NESPAVCEM K TOMU DÁ ZABRAT, VIĎ. JEN SE TU DRZE ZEPTÁM, ZDA DO DOUBRAVICE OD NÁS DORAZIL POŠTOVNÍ HOLUB. MOC ZDRAVÍM A PŘEJU TO NEJKOUZELNĚJŠÍ BABIČKOVÁNÍ BEZ NEHOD.JˇO, KAMNOVÝ OBAVY MAJÍ I V HOLUBOVĚ, KDE PŘITÁPĚJÍ V KRBOVKÁCH STÁLE. ČASEM SE TO NAUČÍ KAŽDÝ, I SEBESPLAŠENĚJŠÍ „ZADEK“
Musím říct, že s podobně hovadským chováním jsme se zatím nesetkali, ale nejspíš je to tím, že v centru Prahy vyhýbáme čemukoliv s českou kuchyní – jejich zaměření na cizince je zjevné, takže nás to tam neláká. Jinak pokud je podnikání založeno na jednorázové návštěvě cizinců, může to v centru Prahy procházet, bohužel. Prostě příliv nových tváří je uživí, nepotřebují štamgasty. 🙁
Spálená ulice už je přece jen mimo hlavní proud cizinců. Ne že by nezabloudili, ale kromě objednaných skupin se tam dostanou náhodní zbloudilci, kteří se kochají s vyžívají se v toulání ulicemi. Na tom by soudný člověk neměl stavět. Ale majitel je evidentně blb.
Podobnou zkušenost mám ze Švejkovy restaurace U Kalicha, Na Bojišti, Praha 2. Svíčková za 450,-, arogantní číšník, prázdná restaurace čekající na nájezd zahraničních autobusů… fuj tajbl, odešli jsme a najedli se mnohem lépe a v klidu jinde. To je podnikání po česku? :/
Kdysi ve vedlejší kavárničce, která k tomu podniku patří, pracovala má kamarádka. Vydržela docela dlouho, ale pak jí tam udělali podmínky pro ni tak nesnesitelné, že musela odejít. A plat také nebyl nic moc.
U kalicha měli největší kšefty z Rusů, kam se hrabali Němci. Pro místní tahle hospoda ale opravdu není.
myslíš tu ,jak patřila bratrům Topferovým…o které tolik nadneseně vždy bájil Tomáš Topfer????
Ano, Sharko, to je ona. On majitel to holt vidí jinak, abych tak řekla finančně. Nicméně poté, co to dostali v restituci se z normální hospody pro místní stala rejžovna peněz, kam místní nejdou, protože tohle je pro ně moc.
Jakmile vlezu do hospody a tam sedí jen pár lidí, je to pro mě známka toho, že něco nefunguje. Nejradši chodím do restaurací, kde je problém si sednout. Ráda si pak svoje místo „vystojím“ před hospodou, nebo do předu rezervuju. A tenhle přístup „Vy nám nejste dost dobří…“ se jim časem vymstí. Dobrých hospod je už dneska jak hub po dešti a konkurenční boj je tvrdý. Nezbyde jim nic jiného, než zavřít. Zjistila jsem, že mají svojí webovou adresu s emailem na provozního. Nejradši bych jim odkaz na tenhle článek poslala. Jenže, to by mi JanaBa musela dovolit.
Když jsem včera večer v posteli dočítala resty, zjistila jsem, že se tu vařilo hovězí podle Schuhbecka. Mám radost, že se povedlo! Pokud by měl někdo zájem, můžu sem pak šoupnout recept na fantastický desetiminutový zákusek, se kterým člověk nadělá neuvěřitelnou kulinářskou parádu s minimem surovin, času a práce. Kromě toho jsem „nepekna“, protože sladké prostě neumím, nepeču a když není, tak ani nejím, což je to nejpodstatnější ze všeho! 😀
Kaštánku recepty sem! 🙂
Prosím o recept na zákusek.
Díky za připomínku, už jsem to poslala s textem: možná vás to bude zajímat, jestli tedy nejste Ten Nejvyšší :).
Doufám, že je dobře, Kaštánku!
Určitě napiš! 🙂
Recept je pro milovníky čokolády. Nečokoládoví lidé nebo alergici na čokoládu mají pech.
*Čokoládový fondan – dortík s tekutým čokoládovým srdcem*
200 g kvalitní čokolády (používám 70% Lind, víceprocentní už je moc hořká)
2 lžíce hladké mouky
4 vejce
150 g cukru krupice – dávám 100 g
100 g másla
čokoládu a máslo rozpustíme v mikrovlně a přidáme všechny ostatní suroviny, důkladně promícháme až vznikne hladká polotekutá směs. Formičky-nejlépe silikonové košíčky-ale můžou být i kávové šálky vymažeme máslem, naplníme ze 3/4 a pečeme při 190°C 8-12 minut podle velikosti formiček.
Pro 4-6 osob stačí poloviční dávka surovin, je to sladké a čokoládové jako blázen, malé formičky jsou proto lepší. Podáváme horké se šlehačkou, nebo zrmzlinou, nebo ovocem, nebo ovocným rozvarem, nebo zožereme jen tak 😀
Já s tím nadělala děsnou parádu, všichni byli nadšení mým kulinářským umem 😀 Recept je Romana Pauluse a mě na něm nadchla ta jednoduchost, minimum práce a spotřeba přesně jedné misky do mikrovlny. Jinak silikonové košíčky prodává za super cenu Ikea.
Díky moc, recept uložen a určitě bude brzo vyzkoušený.
Mám vytištěno 🙂
Jano B. to je neuvěřitelné. Ale v Praze zřejmě ještě dnes možné.
My zase měli krásný zážitek, když jsme navštívili strahovskou knihovnu. Paní v pokladně i přímo v knihovně nevěřili svým uším, že jsme Češi. Paní si s námi dokonce 10 minut povídala. Říkala, že Češi tam moc nezavítají. Skoro to samé bylo v Loretě.
Ale my měli s manželem pocit, že když jsme v cizině navštívili kdece, je třeba navštívít i naše památky.
Ale upřímě chápu, že při dnešní výši vstupů, si to rodina s dětmi rozmyslí. Nechat na vstupném 1000,–CZK za 4 lidi není totiž problém.
Míša
Tak tohle by mne asi hodně rozhodilo. A na dlouho. Pracuji v centru Prahy, ale jakožto chudá úřednice obvykle v restauracích nejím. Přesto držím teda jeden oběd venku týdně v mé oblíbené hospůdce, kde platím za štamgasta a majitel mě vítá s úsměvem a vlídným slovem, přestože tam obvykle paltím jen jedno polední menu, tedy kšeft nic moc. Chodím tam už od roku 2006. Dříve to bylo častěji, chodili jsme tam totiž s tatínkem spolu (pracovali jsme kousek od sebe). S ničím takovým jsem se nikdy nesetkala ani v jiných podnicích, ale ono to bude dáno výběrem. Chodím tam, kde je polední menu v přijatelných cenových hladinách a kde berou stravenky. Tedy tam, kde o Čechy na první pohled stojí.
Docela mi je líto obsluhy, která za rozhodnutí Nejvyššího asi nemůže. Spíše bych Nejvyššímu poslala na kontrolu SZPI, neb jakýkoli podnět musí oni řešit a tak by stačilo, že měli špinavé sklo, třeba. Po tom co nacházejí i v renomovaných hospodách ……..
Jó jó – to jsou ty paradoxy. V Čechách v české hospodě se Čech nenají. A jak říká Alasdair, beztak to bylo hnusný. Jinak mám dojem, že Praha, matička měst, je pro našince dost nevlídné místo … až si říkám, zlaté Brno.
Tyhle manýry mívaly brněnské hospody v době velkých veletrhů, ale myslela jsem si, že takové chování už vymizelo. Asi ne.
Ale sledovat číšníka, kterak mění barvy, když jste vytáhli norské a švýcarské pasy, mohlo být jistým zadostiučiněním 🙂
Prostě takovou reklamu hned tak neseženou! 😛
Usuzuji, že byste si tam stejně nepochutnali, protože je-li majitel hňup, a to je v tomto případě fakt, jen těžko tam mohou dobře vařit.
Ale jinak se mi z Tvého zážitku neudělalo dobře…tohle nesnáším a dali jste to obsluze vyžrat s grácií…
Jenomže obsluze to bylo jedno, on tam byl jen na brigádě, že …
taky pravda Ege…ono ,když je to jedno majiteli…tak obsluha nebývá jinaká….
no jo,když za českou kuchyní se musí jít třeba do Klokočné (Praha-východ) k Sapíkovi:
http://www.klokocna.cz
škoda JanoBa, že jste se neozvali Karolíně, určitě by Vám dala dobrej typ,kam jinam v Praze na českou baštu…
Jo, majitelé zaujali přístup typickejch snobů, kteří si hrajou na hogo fogo. To je blbý nejen v hospodě. 🙂
jano to je hodně silný zážitek toto. já jsem byla naposled v praze dva dny před čtyřma rokama, když jsme měli po svatbě a chrisova rodina chtěla vidět prahu, když už byli v čechách. praha krásná, jídlo hrozný. všechno matlanice pro cizince, údajně „česká kuchyně“, ale nepoživatelné. nejhorší byla jakási restaurace dole pod hradem. ale mluvili jsme všichni anglicky, tak nás odnikud nevyhodili, bohužel.