Něco je ve vzduchu. Něco je ve vzduchu. To by fakt nešlo. Přece nepřijdu o pověst skvělého mucholapky. Jdu na to. A kruci. To byla šlupka. Ale můra už ve vzduchu není. Lustr taky ne.
- 6. 2006
No to je dost! Holka vyhlásila, že jedeme na chalupu. Vytahala tašky a nosí do nich plno věcí. Nevím, na co. Já si sbalil svých pět chlupů a myš Evelínu. Jsem sbalenej. Čekám u tašek.
- 6. 2006
Vzbudil jsem se šprajcnutej mezi lahví kečupu, toastovačem, pytlíkem mouky a síťkou s cibulí. Nevoním. Holka mne vyprostila. Řekla, že jsem si spletl tašky. Konzervy a granule jsou v té červené.
Naivka. Kontrolovat zásoby granulí jsem vůbec nechtěl. To by si nedovolila, zapomenout na ně. Mě zajímala mouka. Kdyby ji nevzala, v čem by obalovala houbové řízky? Kruci. Byla v té tašce strouhanka? Jdu se podívat.
- 6. 2006
Jsem vzteklej. Jedeme až zítra. Musel jsem zas vybalit myš Evelínu. Holka suší v troubě rohlíky a na sušáku tašku. Pořád huhlá něco o slonovi, kterej tlápnul do pixly s vajíčky a natrhl pytel se strouhankou. Vzniklou směs z tašky dolovala půl hodiny. Nemám čas poslouchat její lamentace. Musím si dočistit chobot. Teda ocas. Nevěděl jsem, že zaschlá vajíčkostrouhanka na chlupech tak drží.
- 6. 2006, 9.00
Vypadá to, že konečně odjedeme. Ráno mi holka sebrala misku s jídlem. Mně to neva. Stejně se tak těšim, že nemám na jídlo pomyšlení. Zato Bubu sedí na místě, kde bývá miska, a kvílí smuteční žalm. Nedá se to poslouchat. Jdu ho vypnout. A kruci. Nebyl tam. Nebyl nikde. V jedné tašce podezřele chroustalo. Nebyl to chroust. Byl to Bubu. Prohlodal pytlík s granulemi. Holka ho vytáhla. Řekla, že je nenasytnej pitomec. Že bude v autě blinkat. Že jde vzít ještě další pytlíky. Asi ho zakousnu. Zas kvůli němu zdržení.
10.30
Měl jsem ho zakousnout. Už jsme mohli být na chalupě. Zatím trčíme někde v polích. Holka čistí poblinkanou sedačku. Říká, že jí nenapadlo, že se Bubu lekne šustění pytlíku a hodí v kritické chvíli hlavou. Říká, že nevěděla, že obsah kočičího žaludku je tak velký. Bylo by výstižnější říct „hrošího“ žaludku. Sedim trpělivě na jiné, čisté sedačce. Začla se otřásat. Divné. Ještě nejedeme. Aha. Pod sedačkou je hroch a klepe se.
11.45
Jestli ještě jednou kvůli hrochovi zastavíme, tak mu prokousnu krční tepnu. Vyteklé sádlo holka snadno vyčistí. Už má bohatou praxi.
12.00
Už tam budem. Tu vůni znám! Vyskakuju a lepím se na přední sklo. Dělám, že ty řeči neslyším. Trochu oblízané sklo snad vyčistí snáz, než hodně zprasenou sedačku. No dobře, no, tak slintám o něco víc, než trochu.
12.05
JO! Jsme tady! Konečně! Vystupuju. Okamžitě letím zkontrolovat, jestli je vše na svém místě. Střecha? Jo, v pořádku. Aby ne, odkud by mne asi holka sundávala? Bříza za chalupou? Je tam. Aby ne! Miluju lehké houpání na nejtenčích větvích a zděšené kvílení holky, že spadnu. Řeka? Jo, je tady. Miluju sedět na kameni, zírat do vody. Miluju hru s holkou. Přiběhne, děsí se, že spadnu do vody. Odnese mne. Vrká, že bych se utopil. Co by si beze mne počala. Souhlasně vrkám. Nechám se odnést do kuchyně. Vezmu si šunku. Jdu zpátky k řece. Do 3 minut přiběhne holka. Odnese mně. Vrká… Dá se to hrát i tři hodiny. Buď dojde šunka, nebo mně trpělivost. Kdo má pořád lítat zpátky.
12.30
Šel jsem do kuchyně. Vybalit myš Evelínu. Tašky v kuchyni nebyly. Ani holky. Šel jsem jim vynadat.
Místo, co by nosily tašky, někde se flinkají. Našel jsem je u auta. Všechny tři klečely na všech čtyřech. Zíraly pod auto. S nimi klečely a zíraly i tři další holky. Sousedky z vedlejší chalupy. Měly oči jak tenisáky. Prý tohle v životě neviděly. To chápu. Hroši se na Šumavě moc často nevyskytují.
A strachem přilepení naplacato k podvozku už vůbec ne.
Piškot Pišutka v.t.
Dede: Dnes by mě zajímalo, jestli někdo z vás cestuje s kočkou – kočkami. Berete kočky na chalupu nebo na chatu? Jak snášejí cestování? (Ach, Bubu:))
To je krásné povídání
Dříve jsme jezdili s Mickou na chaloupku. Moc se jí to líbilo. Seděla na klíně spolujezdce řidiče a koukala za jízdy z okna na okolí.
Dnes už nikam kočičky nevozíme, domeček i zahrada (2800 m2) jim vystačí na jejich soukromé výlety
Tohle byly extra povedené Piškotovy zápisky 😀
Naši kočku Kotě nám za pobytu v Německu hlídali čeští přátelé. Třeba týden či dva, ale každý rok i měsíc, když mi byli na dovolené v US. Když jsme si jí pak vezli po měsíci od nich domů (několik hodin jízdy) kočka mi klidně spala na klíně v proutěném košíku (jízdu autem snášela skvěle). Ale ještě dobře 10km od domu poznala známý pach, posadila se a hlasitě předla, že ví, že už je skoro doma.
vzpomínky Pana Profesora! už jsem se těšila, kdy zase přijde vyprávět, díky 🙂 Snížkové mají zřejmě geneticky zakódováno kecat do řízení, když cestují autem v přepravce 🙂 Snížek I. takto komentoval celou cestu z Kozlů u České Lípy do Pardubic. Conny jr. – Snížek II. nezavřel tlamičku z Kutné Hory až do Starých Čívic, kde ho uspali Simon+Garfunkel z Rádia Beat. a pak se se zívnutím vzbudil až před domem v Karpatech 🙂 v ten moment jsme trochu uvažovali, jestli ho nepřejmenujeme 😉 ostatní kočky se nijak výrazně nevymezovaly vůči cestování dopravními prostředky 🙂 o tom, jak peršulka Sheila vyžadovala cestování v tašce a nenáviděla přepravku, jsem už vyprávěla.
Piškotek byl krásnej a chytrej Pan Kocour. Díky za vzpomínku 🙂
Cestování pana Profesora je velice podobné cestování s mojí Pitinkou…ostatní se v autě báli..Pitina nikdy..řvala na kamiony, já myslela,že hrůzou, ale ono to bylo vzteky.. chtěla řídit…po příjezdu na místo podnikla podrobný průzkum, uvedla vše do jí vyhovujícího stavu a pak se šla vyspat…
🙂
Luci, díky za skvělý článek. A Piškotovi to moc sluší. P.S.: Ta myš na posledních dvou fotkách není Evelína, co?
Kdepak Evelína, ta byla opečovávaná a hájená. Tohle byla myš šumavská, s velkým nadšením ulovená 😀
No, paráda! To jsem si dnes zase užila! Dobré vědět,že v ledačem nejsme sami. 🙂 Cestovali jsme na chalupu ve složení dva psi,dvě kočky.Čita v pohodě, Mia blila a jednou i to druhé, no museli jsme zastavit,chvíli ji přesypat do kufru a vyčistit přepravku, naštěstí ona byla taková buchtička, kam jsme ji dali, tam dřepěla. Jinak dodnes cestujeme ale už jen se psy a na krátkou dobu, sirotek sice vydrží ale nechci ho trápit, je to závislák.
OT. držte nám prosím palce, zítra vnučka obhajuje bakalářskou práci. Dík!
Držím! Ale myslím si, že to moc potřebovat nebude, je určitě šikovná. 🙂
Jasně, že držíme všechny palce i drápky. Ale to dá, neboj 🙂
Jenny, držíme všechny tlapky…a že jich máme 😀
to dá, je šikovná….
držíme tlapky i drápky! určitě je šikovná a zvládne to na jedničku.
Díky všem !
Ta fotka na skříni je nádherná!
Když se k nám nastěhovala kočka Tlapa, ještě jsme na chalupě nebydleli, jen o prázdninách. Přes rok jsme ji vozili každý víkend autem tam a zpět. Zkraje jsme aní neměli přepravku, tak vždycky, když jsme sjeli z dálnice, opřela se o palubní desku a vyhlížela, kdy už budeme na chalupě.
Párkrát se stalo, že se nedostavila včas k odjezdu, tak to pak někdo musel přijet v týdnu a „zachránit “ ji 😀
Někde jsem četla, že to, co kočky zažijí v prvním roce života, považují za normální. Tak i ona v pátek odpoledne nastupovala do přepravky dobrovolně a cestu prospala.
Na skříni to bylo oblíbené Profinkovo místo. Hned vedle skříně byly dveře na chodbu. Piškot se bavil tím, že příchozím sahal packou na hlavu. Moc se mu líbilo, když se ozvalo vyjeknutí a Fuj, to jsem se lekla! 😀
Já jsem s kočkama – mimo na veterinu – nikdy nejezdila. Ale moje ségra má spoustu zážitků, protože pořádají pravidelné přesuny na víkend na chalupě.
První kocour byl pohodář, ale musel jezdit bez přepravky. Většinou ležel ségře za krkem a pokud nějak zbrkle brzdila, zatínal drápy. Ten byl chlupatý, takže pokud se ho snažili dostat do přepravky, držel se všema nohama a zdálky to vypadalo, jako by na přepravku natahovali chlupatý přehoz.
Kocouři prakticky žili dvojí život, v paneláku čučeli z okna a na chalupě se z nich stávali vesničtí mackové. Jednou se stalo, že kocour nepřišel v čas odjezdu domů a tak mladí odjeli a naši zůstali na chalupě. To se chlapec podivil, když se konečně objevil. Ale od té doby přesně věděl, že se jede domů a byl nastoupený k odjezdu
S kočkami necestuju, asi by mě ranilo, psi stačí. Obdivuju, že Piškot miloval přesuny a pobyt na chalupě. Mne asi švihne teď z Oriáše, začal značkovat v domě. Dřív to dělal tehdy, když měl zánět a po stěně stékaly červené kapky. Momentálně v tom nic červeného není, dávám mu uropastu pro kočky, aby byl v pohodě. Je mu asi devět a půl, což je na polovenkovního rváče dost, ale snad tohle by dělat nemusel, ne? Nikdy o nás nestál a teď se začal mazlit. Neumí to, je to vždycky záležitost s vytaženými obrovskými drápy. Snažíme se být trpěliví, ale někdy to teda fakt nejde…
Je Oriáš kastrovanej ?
Já jsem někde četla, že kastrovaní kocouři,když zestárnou, tak jsou mazliví.
Náš Kája, teď tedy už kastrovaný, byl mazel i před kastrací. Teď tedy asi dvojnásobně, začíná být pěkný závislák. Když je hezky, tak tedy ven chodí, ale skoro celou dobu prochrupe na pergole, projde se po trávě na dvorku a na zahrádku jde jenom s námi, musí dozorovat, abychom mu neutekli 😀 . Je schopný jít se mnou i do obchodu, kolikrát jsem se musela s ním vracet a zavřít ho doma 😀
Je kastrovaný už z útulku.
Matyldo, možná se kolem domu venklu toulá cizí kocour a Oriáš si značkuje domov…aby bylo jasno,kdo tam bydlí…snad to nebude zánět…jo,zaťatý mazlkcí drápy, to se vysvětlovat moc nedá..to znám…
nelétají kolem domu netopýři nebo draví ptáci? občas tohle kocouři provozují, aby je odstrašili.
Piškota si vždycky ráda přečtu:)) Jen mezi námi, on fakt shodil lustr? 😀 každopádně byl kus kocoura a má moc pěknou hlavu. Myslím, že na chalupě bylo nejhorší ho pak chytit a odvézt zase domů 🙂 Pokud tedy nehlídal balení – pak by asi byl zabalen několikrát :))
Pokud jde o cestující poblijóny, pak mezi našimi psy vedl Max, ten v autě zvracel snad až do tří let. Ovčáci byli v pohodě, ale to může být tím, že jezdili vždy v kufru. Berry blinkala dokud musela být jako maličká v přepravce. Jak mohla jezdit s Kazanem volně v kufru, přestalo to…
Jo, jo, opravdu sundal lustr. Takový ten velký, papírový, koule, zavěšen dost nízko. Kolem kroužila můra, Piškot ve střehu…já taky. Ve vteřině hupsnul na televizi, tenkrát ještě neplacatou, odrazil se a v tom letu se chytnul lustru. Vteřinu visel a pak se lustr urval, skončili i s kocourem na stolku pod ním. Můra ladně odlétla a Pišuta se vymotal z pod trosek lustru a kvapně odcházel, věděl, že tahle lovecká akce asi chválena nebude 😀 A jinak cestování miloval, jezdil vzorně na zadní sedačce , obvykle na klíně některé z holek. Důležitě koukal z okna, pak většinou usnul a vzbudil se vždy na stejném místě asi 5 km před chalupou. Nasál známý vzduch a začal jásat Už tam budeme. Zbytek kočkotýmu musel být vozen v přepravkách, hlavně Bubu,který naopak cestování nesnášel. A zatímco před odjezdem z chalupy se Piškot držel poblíž nás, abychom ho tam nezapomněli, tak Bubu se schovával a musel být zavřen v chalupě dřív, než jsme zahájily balicí a uklízecí práce.
Manžel je vždy na chatě od června do konce října a našeho Daníka bere sebou.
Jelikož nemáme auto, tak jezdíme autobusem. Daník to snáší v pohodě, nemá s tím problém.
Zpočátku jsme Daníka vozili v přepravce, ovšem se zvyšující hmotností kočičáky, to byl záhul ho donést až na chatu. Poslední úsek je do táhlého kopce.
Tak jsme pořídili kočičí kočárek. A je po problému.
Daník se tam pohodlně natáhne a i pro nás je to fajn.
https://www.happyzoo.cz/kocarek-pro-psy-trixie-buggy-rychlosklapeci-sedy-47x100x80cm–do-max-15kg/?gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwjLGyBhCYARIsAPqTz1-jPigByQD8bTKGUj7A4LZsckNOstrBKUvZs8SplKFlsn0Ra9baYHYaArZWEALw_wcB
Souhlasím 🙂 Vozila jsem kdysi dvě ne až tak velké kočky v přepravce a byl to záhul 🙂 To bylo v době, kdy jsme žili v Norsku a kočky byly v Praze v bytě s Andym. Kdykoliv jsme přijeli do Čech, vzala jsem kočky a jela s nimi domů, vlakem. Zábava byla, když jsem je jednou vypustila v prázdném kupé ven a Čita mi zalezla za sedadlo 😛 (To byly ty staré „koženkové“ vagóny, sedadla už moc pohromadě nedržela:)) Naštěstí vylezla včas 🙂