BTW: Sněhová koule aneb změny na Dedeníku

Milé čtenářky a čtenáři, chci vám přiblížit svoji sněhovou kouli a co s ní. Ne, nezbláznila jsem se a vím, že je léto. Sněhovou koulí pro sebe nazývám aktivity, které se na mě nabalily za poslední roky. Mnoho let denně vydávám Dedeník, píšu a vyprávím fejetony pro Český rozhlas.

 

Dedivadlo vzniklo jako hec a dnes po skoro 10 letech je z něj soubor s vlastními hrami a svého druhu i stabilním angažmá. Knížka Alžběta a drak vyšla, je v překvapivém počtu mezi lidmi, pozitivně hodnocena čtenářkami. Mnoho z nich se ptá, kdy už bude druhý díl. Začala jsem jej psát, ale dostanu se k tomu vždy až na konec – když je připraveno vydání Dedeníku a vymyšlen a napsán fejeton pro rozhlas.

Hlavu mám plnou námětů na pokračování Nedopovídek, letos snad vydáme další knížku o veselé fence Rozárce. Proč tato veřejná inventura? Doufám, že vám pomůže pochopit mé rozhodnutí změnit Dedeník. Chci jej zachovat, bude se však muset změnit režim jeho vydávání. A to takto:

  1. Literární léto zůstane tak jak plánováno, všechny literární příspěvky, které dostanu do 25. června budou uveřejněny v průběhu léta
  2. Od tohoto týdne bude nový článek na Dedeníku vždy v pondělí a ve středu
  3. Pátek bude vyhrazen Davidovi, Evě a jejich hudebním hádankám do té doby, dokud se jim budou chtít psát.
  4. Úterý a čtvrtek (dokud budou hádanky), úterý, středa a pátek, pokud hádanky nebudou, budou bez článku, pouze s návěstím umožňujícím diskusi pod ním a budou určeny pro diskusi jakéhokoli tématu, který někdo z čtenářů „vykopne“ v prvním diskusním příspěvku toho dne, případně se bude moct psát o všem co vás ten den bude zajímat.
  5. Přemýšlím i o tom, jestli by fungovalo nějaké veřejné Rajče, abychom se daly sdílet fotky. Co myslíte, využili byste to?
  6. Doufám, že se nějaké téma vždy najde, abychom mohli společně psát své názory a postřehy.

Věřím, že pomůžete, aby Dedeník v této formě byl tím, co celá léta – pozitivním místem virtuálních setkání.

A já vám slibuji, že ten druhý díl Alžběty bude 🙂

 

Vaše Dede

Aktualizováno: 10.6.2024 — 07:37

52 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Já tě naprosto chápu, milá Dede, a jsem ti vděčná, že přes všechny svoje aktivity nám i nadále zachováš Dedeník. Mám to tady ráda.
    A na druhý díl Alžběty se moc těším!

  2. Pokud se koníček stane zátěží, je čas na změnu: a ten čas, myslím, nastal už dřív. Tak tedy vzhůru do nové doby.
    Povídky a romány se hlásí, že chtějí na svět, a čtenáři? Ti se hlásí taky.

  3. Milá Dede, úplně chápu tvé rozhodnutí a Dedeníku zůstanu nadále věrnou čtenářkou. Však jsem též už mnohokrát žasla, nad spoustou literální tvořivosti, kterou stíháš (a nechápu, jak různá témata dokážeš v hlavě oddělit a zasunout do správného mozkového šuplíčku). Jak napsala Janaba – něco jiného je sněhová koule, a něco jiného železná koule u kotníku na řetěže. Byla by škoda, kdyby se pro tebe stal právě Dedeník.

    1. Děkuju Maričko 🙂 Když já doteď psala proózu jen za odměnu, když mi zbyl čas. Chtěla bych to trochu otočit 🙂

  4. Dede, jasně, zpomalit ten hektický pohyb sněhové koule, u tebe tedy spíš laviny, je moudré řešení. Protože když to neuděláš ty, tak se někdo nebo něco mezi nebem a zemí postará o to, abys ne zpomalila, ale zastavila. Mám čerstvou zkušenost, že. Tak zvolní a zhluboka se nadechuj …

    1. No, myslím, že jsem se dostala na tu hranu 😛 Mimochodem, momentálně mám podvrknutý kotník, takže jsem zpomalila doslova:))

      1. Vidíš! To je varování… Tak tvaroh, octanový gel, kostivalovou mast a klidový režim. ♥

      2. to je první lehké upozornění. takže už je na čase zvolnit obrazně i doslova 🙂 psi to na zahradě chvíli zvládnou…

      3. Už to chvíli mám, ale nelepší se to, tak jsem konečně byla u doktora – aby mi řekl, že mám natažené nějaké vazy… a podvrknutý kotník 😛 Mám na tom octan a snažím se být mírně v klidu, ale zatím to moc nefunguje (jsme v Praze:))

        1. Dede, fakt zkus ten tvaroh. Prostě měkký tvaroh namatlat na bolavou část těla, lehce překrýt nějakou látkou a nechat tak půl hodiny. A je dobré mít nohu nahoře, co nejčastěji.

  5. Inu, někdy je třeba zvolnit, aby se mohlo pokračovat dál. A ten čas nastal, tož včil krok sun krok, cíl je ještě daleko 😉 . Je bezva, že se stále tady setkáváme…

    Jinak jsem moc ráda, že přemýšlíš nad dalšími Nedopovídkami – já je prostě miluju!

  6. Dede, naprosto souhlasím s Tvým rozhodnutím a jsem za Tebe ráda. To životní tempo, které jsi měla zvláště za poslední rok se neblaze podepsalo i na Tvém zdraví. Co si budeme namlouvat. Máš i svůj soukromý život – rodina, vnoučata, psové. Zvolni, děvče, zvolni!

  7. Články při tvém tempu za poslední roky nestíhám ani číst, natož cokoliv, to tempo je docela vražedné a když poslední roky vidím hromady tvůrců online kvalitního obsahu, jak si dávají zdravé pauzy (v horším případě nucené kvůli chronickým nebo akutním zdravotním problémům), vlastně se dalo čekat, kdy dojde i na tebe a buď najdeš nástupce, nebo si dáš „hiatus“… Tipovala jsem ale, že články necháš na pondělí nebo středu jednou týdně 🙂

    1. Díky. Ono se to nezdá, ale těch „vždyť je to jen“ je tam moc. Navíc já mám chuť aspoň na chvíli přestat být veřejnou osobou. Potřebuju se na čas stáhnout sama do sebe 🙂

  8. Dede, chápu Tě…sněhová koule umí zavalit a dokud se tak nestalo, je potřeba před ní učinit úhybný manévr 😉 nové nastavení bude mít minimálně výhodu v tom, že se bude lépe diskutovat u článků. většinou se diskutuje a přispívá k nejčerstvějšímu a jak bylo vidět třeba u Pipi by to neřešila nebo Co Vám (ne)pomrzlo, čtenáři se vraceli i několik dní po vydání 🙂 do Léta Ti pošlu a co se týká Hádanek – nám s Davidem nápady zdaleka nedošly 😀

    1. Evo, děkuju. Tohle řešení má potenciál být fajn – místo pro setkávání a diskuze mimo FB, Instagram a tak. Uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že dobře 🙂

      1. za málo…já třeba nemám Instagram a FB taky jen formálně, moc je nepotřebuji a nestíhám tam psát a přispívat. FB jsem si založila čistě proto, abychom si mohli s naší pražskou kamarádkou zlatnicí vyměňovat návrhy prstýnků – o tom už jsem psala. jinak bych ho neměla doteď 🙂

        1. Tak já jsem na tom stejně jako Eva, ba hůř, nemám ani ten FB 🙂 A máš pravdu, Dedeník zachovej, ale zvolni, zvolni (to ti říká ta pravá 🙂 ).

      1. běžný nakladatel by asi nebyl rád, ale Dede vydává knihu vlastním nákladem, tak si o tom může rozhodnout sama, je to tak, Dede?

  9. Já myslím, že to bude oboustranně prospěšné rozhodnutí.
    Kolikrát si článek přečtu až večer a reaguji taky až večer, ale tím můj podnětný a duchaplný komentář 😀 zcela zapadne, protože další den už se diskutuje pod dalším článkem. A co teprve když dočítám několik dnů zpětně!
    Přeji hodně času a energie na další projekty.

    1. Uvidíme, co to udělá. Asi bude platit – jaké si to uděláme, takové to budeme mít 🙂

  10. Vzhledem k tomu, že spíš čtu články a málo komentuju, pokud není můj, to se fakt snažím- tak na tom získá můj zaměstnavatel 🙂 Nakouknu, když mám chvilku čas a nikde nejezdím, nevybírám kuřata a netvořím vývozní dokumenty a rozbory- tak vás tu spíš čtu. Tak doufám, že budu mít co 🙂

  11. Naprosto chápu Dede, není potřeba každý den nová povídka, bohatě stačí a děkuju za prostor pro pokec 🙂 . Máš toho moc, já bych měla hlavu jak pátrací balon 😀

    1. Děkuju, milá Alimo. Právě jsem přemýšlela, jak získat čas a přitom Dedeník nezavřít úplně. Byla by to škoda, myslím.

  12. Děláš toho tolik jako pět lidí, upřímně moc nechápu, jak to všechno zvládáš. Je jasné, že občas se něco musí omezit, aby to člověk neodskákal zhroucením a zdravím. Něco o tom vím.

    1. No, za pět ne 🙂 Jinak díky, tvé povídky budou na LLD pro čtenáře letošním překvapením 🙂

      1. Dede probůh! Bylo by mi ctí ale vždyť jsou moc dlouhé, zvlášť všechny dohromady. To by se na jiné nedostalo. Zvaž to prosím. :o)

  13. Samozřejmě DEDE, máš toho hodně.
    Myslím, že článek 2 x týdně bude bohatě stačit.
    Já se pokusím napsat povídku ( už jí mám v hlavě ) a do 25.6. ti ho poslat.
    Aby mohla vyjít v létě.

  14. Já před Tebou smekám, žes to vydržela tak dlouho. Život má být pestrý a tak se nějaká aktivita občas musí omezit či utnout. Já to mám několikrát za sebou a vím, že to tak, alespoň u mne, funguje. Takže přeju moc a moc úspěchů a nám všem, abychom se dála na Dedeníku střetávali

    1. Děkuju Inko 🙂 Já mám ráda zdejší čtenáře, ráda si povídám. Jenže nějak nemládnu a prostě je toho najednou moc. 🙂 A já toužím psát román, povídky… a ne jako poslední volbu 🙂

      1. No však, tím uděláš radost mnohem více lidem, než našemu omezenému množství. Piš a my Ti budeme držet všeckny tlapky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN