Jak správně nakládat s kořením? A nejenom s kořením, ale třeba i s čajem a kávou…

Kdysi mi někdo „moudrý“ poradil, abych si dával namletou kávu do ledničky. Prý déle vydrží. Na první pohled to dává smysl – teploty kolem nuly zpomalují hnilobné procesy v jídle, tvorbu plísní atd., zkrátka jídlo vydrží déle. Jenže ona se v ledničce tvoří i vlhkost. Navíc, když vyndáte jakoukoliv potravinu z ledničky na kuchyňskou linku, projeví se u ní změna teplot. Což tenhle můj známý nějak při své úvaze opomněl. Jak asi dopadne vlhká káva? Ano, pustí se do ní plíseň i v ledničce a dlouho nevydrží. Podobně je tomu ale i s kořením nebo lístky sušeného čaje (pokud si děláte nálevy).

Jak správně skladovat a používat koření?

Obecně se má koření skladovat:

• ve tmě,
• na suchém místě,
• bez proudění vzduchu,
• při stabilní teplotě do zhruba 25 °C.

Vyvarovat se při skladování koření máme:

• světla, zvláště slunečního,
• vlhkosti,
• proudění vzduchu,
• vysokých teplot.

A nyní si to bod po bodu rozebereme.

Světlo

Působení světla, zvláště slunečního, má vliv na všechny potraviny. Dokonce i na pivo v láhvi. Jen si někdy zkuste postavit láhev s pivem na okenní parapet a pak se napít. Když jsme u bylinek, proč si myslíte, že se suší mimo světlo třeba na půdě? Bylinky a koření jsou totiž fotosenzitivní. Vystavení světlu způsobuje, že se jednotlivé prvky rozkládají a oxidují a koření ztrácí kromě chuti rovněž barvu. Nebo jinak řečeno, sluneční světlo poškozuje chemii esenciálních olejů, které dodávají koření jejich jedinečnou chuť.

Vlhkost

Vlhkost vede nejen ke změnám v hmotnosti a chuti. Jestliže mleté koření absorbuje vlhkost, často zhrudkovatí. Podle hrudek v koření poznáte nikoliv to, že by se v nich usídlil mol, ale že jste je vystavili či opakovaně vystavujete vlhkosti. A tím degradujete a snižujete trvanlivost daného druhu koření. Vlhkost představuje rovněž zdravotní riziko, protože podporuje růst plísní, bakterií a kvasinek.

Vzduch

Pokud je koření vystaveno působení kyslíku, a to zvláště při vysokých teplotách, dochází rovněž k oxidaci esenciálních olejů v koření (a jak jsme si řekli výše, snižuje to obsah látek, ztrácí se chuť a barva koření atd.). Oxidace bývá výraznější u mletého koření. Koření je navíc hygroskopické, což znamená, že ze vzduchu pohlcuje a udrží si v sobě vzdušnou vlhkost.

Teploty

Při nízkých teplotách, třeba v ledničce, koření navlhne. Vysoké teploty zase způsobují oxidaci esenciálních olejů v koření, případně jejich odpařování, což vede ke ztrátě chuti. Ostatně, když si děláte kávu, také lógr nebo tzv. koláč z páky nepoužijete podruhé, protože holt ty potřebné látky už se působením tepla vylouhovaly. Jedinou výjimkou jsou lístky zeleného čaje, případně oolongu, které se během maximálně jednoho dne mohou zalít i čtyřikrát.

Jak tedy skladovat a jak používat správně koření?

Klidně nadále používejte skleněné kořenky, které jsou běžně k dostání. (Nejlepší by asi byly tmavé kořenky, ale těch jsem v obchodech v nabídce moc neviděl.) Ujistěte se jenom, že jdou pevně zavřít, aby dovnitř kořenky neprocházel vzduch. Kořenky samotné pak dejte třeba do spíže nebo do kuchyňských skříněk či zásuvek, ale ne poblíž sporáku, ani poblíž dřezu. Zkrátka kamkoliv, kde budou kořenky na tmavém místě běžné pokojové teploty mimo jakýkoliv přímý zdroj tepla nebo světla.

Při vaření pak kořenky (nebo uzavíratelné sáčky) otevírejte jen na nejnutnější dobu a rozhodně ne nad sporákem při vaření. To je takový obecný nešvar, který však snižuje hodnotu a trvanlivost koření. Totiž že někteří lidé při vaření sypou koření do hrnce či na pánvičku přímo nad sporákem. Vůbec netuší, že koření v kořence nebo sáčku tak nasaje vzdušnou vlhkost a páru z vařeného jídla, navíc je vystaveno teplu, takže začne rychleji ztrácet chuť a barvu. Případně se vlhkem slepí dohromady v hrudky. Jestliže dojde ke kondenzaci, může se pak objevit v koření i plíseň.

Osobně si naskládám před vařením zavřené kořenky na linku, k nim položím malou lžičku a tou pak přesypu koření do jídla. Vyvaruji se tak kontaktu s vlhkem, párou a teplem, navíc se tak lépe odměřuje počet gramů. Nebo si klidně odsypte koření na ruku, ale stále mimo varnou plochu. Lžička či dlaň mají výhodu i v tom, že si ze sáčku či kořenky nenasypete do jídla víc koření, než jste původně chtěli.

Jak dlouho vydrží koření?

Při správném skladování vydrží mleté koření rok až dva, nemleté koření pak 3 až 5 let. Ostatně, stačí přivonět. Pokud koření nemá vůni, ztratilo své vlastnosti a je žel už jenom na vyhození. Můžete zkusit jeden trik, kdy orestujete koření na oleji, jestli se „neprobudí“.

Traduje se, že dobrý zelený čaj je při správném uchovávání použitelný i po deseti letech. Dokonce se obchoduje na speciálních burzách s čajovými lístky starými několik set let. Jenže je to asi tak stejné jako s vínem z Titaniku. Zajímavá rarita, ale moc si nepochutnáte. Výsledný čaj je slabý a chutná zatuchlinou. Mletou kávu byste měli spotřebovat do týdne. Zrnková káva vydrží zhruba 4 – 6 měsíců od pražení, pokud je vakuově zabalena, ale stejně raději používejte zrnka pražená co nejblíže datu nákupu.

Prošlé čajové lístky a kávu však můžete vylouhovat ve vodě a tou pak zalévat kytky, případně použít do kompostu (obsahují pro rostliny potřebný dusík).

Jaké je nejstarší koření?

Za nejstarší koření se považuje skořice, o níž máme záznamy 4 000 let staré. Egypťané ji používali nejen pro ochucování jídel, ale také k balzamování mrtvol. Ale stejně tak máme 4 000 let staré záznamy z Indie o používání kurkumy. Nejen jako dochucovadlo, ale také jako lék nebo dokonce parfém se používal černý pepř, česnek, kardamom nebo muškátový oříšek.

Čínská kniha o zdravotních účincích rostlin a bylin je stará 4 700 let. Staří Egypťané pak před 3 500 lety používali ještě koriandr, fenykl, jalovec, kmín a tymián, ve staré Mezopotámii navíc šafrán. A u jednoho historického koření, netušíme, oč šlo, známe jen název silfium (silfion). Údajně to byl jakýsi kříženec fenyklu, ločidla (asafoedity) a kopru. Dnes se soudí, že jde o pozapomenutou odrůdu fenyklu zvanou ferula drudeana.

Nejstarší čaj byl nalezen v hrobce čínského císaře Liou Čchi, který zemřel roku 141 před n. l. (mimochodem, společně s čajem nalezli archeologové i jáhly, rýži a špenát). A protože tehdy čaj v dané oblasti nerostl, muselo jít o dovoz.

Článek původně vyšel na blogu Kalorické tabulky

Děkuju Honzovi za moc pěkný článek – ukázal na mé mnohé hříchy! Tedy pokud jde o koření:)) Jak jste na tom se skladováním a používáním koření vy? Já ho mám na světle (můj kořenkový kolotoč!)  a některé kořenky mi už netěsní. Mám dojem, že mě čekají změny:))