Je léto. Čas dovolených. A také různých miláčkosittingů. Tentokrát budu hlídat netopýry já. Hodně netopýrů.

Přesněji řečeno, přes dvě desítky. Plný regál, který teď zabírá místo ohrádky pro Mariellu a Juliána. Ti se budou muset na pár dní spokojit s boxem. Nebudou jediní, kdo se musí uskrovnit.

Prakticky všichni netopýří jsou hendikepovaní. Výjimky jsou dvě: těhotná netopýrka rezavá se zlomeným křídlem a její zdravá vzletná společnice.

Ušatec

Hned večer krmím.

Velké boxy jsou jasné — obsahují rezouny různého stupně ochočenosti až oprsklosti. Počty misek značí počty netopýrů. Ne že by si je spořádaně rozdělili. Netopýři jsou systematičtí. Všichni se obvykle vrhnou na jednu misku a když ji vyluxují, postoupí k druhé.

Střední jsou blackboxy s překvapením.

První: tiché kupé pro těhotnou.

Druhý na mě začne syčet a prskat. To je jasné — netopýr pestrý. Ne, dva! Ne počkat, každý má na zádech ještě jednoho… ehm, nemá.

Třetí: droboučký třígramový pipouš.

Čtvrtý: dva rezouni.

Pátý: tady velmi jasně nikdo není, ale poznávám dřevěný domeček. Dvě pipoušky.

Šestý: další domeček? Tak moment… nacházím jednoho pipouše. Možná kluk.

Kolik nožiček vidíte

Druhý den zase krmím.

Pestráci pro jistotu začnou syčet, jakmile vytáhnu misku na vodu.

Těhotné ještě porostlo bříško. Určitě. Na křídle má ošklivou, oteklou otevřenou zlomeninu. Na operaci nemůže, dokud neporodí. Mláďata už teď nemají moc dobré vyhlídky.

Pipouši jsou stále čtyři. Myslím. Při jejich velikosti se někde může schovávat dalších deset.

Kuk!

Třetí den přicházím z práce pozdě. Zaposlouchám se do netopýřího švitoření. Krása. A ještě ten drobounký hlásek, to zní jako kdysi Tomina…

Nakukuji do tichého kupé. Opravdu, dětský hlásek! Dva různé dětské hlásky! Skrz síťku se rýsují dva růžové obrysy.

Dokrmím zbytek netopýrů a nenápadně nakouknu znovu. Jedno mimino se drží mámě na hlavě a asi se snaží přisát k uchu, zatímco je máma čistí. Jednu nožičku má vystrčenou dozadu přes máminu hlavu. Druhé mimino bez hnutí visí vedle. Oba jsou dvakrát menší než Tomina.

Radši se podívám blíž. Výhled na mimino mi zakryje teta, schovává je pod sebe. Mimino se začne natahovat po mámě.

Druhý den ráno nacházím maminu a tetu vedle sebe v úkrytu. Jedno mládě visí nedaleko, druhé prochladlé na protější straně boxu.

To snad ne!

Přistrkuji mimina k mámě. To prochladlé se přitom přichytí na můj teplý palec. Matka se tváří netečně nebo unaveně. Nevím. Křídlo ji musí bolet.

Zkušenost s netopýřími novorozeňaty mám jednu, a to šlo pouze o jedno mládě s divokou mámou. Je značně odlišná. První dny byla Tomina schovaná pod máminým křídlem, další přisátá k cecíku. Máma ji s sebou táhla i k misce. Až snad po týdnu jsem ji poprvé viděla capkat samotnou pod bedlivým dohledem matky a tety.

Vytáhnu topný kámen, zabalím jej do ponožky, aby se na něj netopýři mohli snadno zavěsit, a přidávám do boxu. Rovněž nasypu štědrou porci červů s vitamíny. Novopečená matka má za sebou náročný porod, možná jen potřebuje odpočinek, teplo a jídlo.

Odpoledne po návratu z práce nacházím jedno mimino schované pod máminým křídlem a druhé visící na tetě. Celý chumel se přistěhoval blíž k topnému kameni. Většina jídla je pryč.

Teta vypadá, že bude zítra rodit taky.

Přisouvám osamocené (aspoň ne studené) mimino k mámě. Ona si je strčí pod křídlo k tomu prvnímu. Mimina tam vejdou obě, ale k dispozici mají jen jeden cecík.

Jedu shánět koupím mléko pro koťata, kdyby bylo třeba dokrmovat.

Netopýří rodinka

Domů se vracím s nepořízenou. Nenápadně kontroluji mateřský box, nechci rodinu rušit. Jedno mládě spí matce pod křídlem, druhé je venku. Zase je přisouvám k matce.

Miminu se povede strčit hlavu a ramena pod zraněné křídlo.

Po chvíli si je matka přesune pod sebe a pak pod zdravé křídlo, zatímco první mládě nechá zavěšené vedle.

Že by už přišla na vhodný postup?

Druhý den kontroluji a zase přisouvám mláďata, která obě visela sama mimo úkryt. Jedno z nich se nečekanou silou chytí mého prstu. Je to kluk.

Připravuji nouzovou stravu z rekonvalescenční kaše. Zkouším krmit ze stříkačky a kanyly. Nakonec se jedno mládě zakousne do vatové tyčinky. Kápnu na ni směs. Saje. Mládě se nakonec zakousne do vatové tyčinky, kterou mu otírám tlamičku. Rychle na ni kápnu ze stříkačky. Tahá. Masíruji mu bříško.

Netopýří regál

Večer nacházím drobnějšího kluka spadlého na podlážku boxu. Zvedám ho. Neudrží se a máma ho ignoruje.

Dávám si ho na dlaň, aby se zahřál. Sbaluje se do klubíčka. To je běžný netopýří reflex. Jednu nožku má divně nataženou a neustále se překuluje na záda. Tuhle nožku jsem viděla divně nataženou už první den. Tenhle se narodil s ochrnutou půlkou těla.

Volám na veterinu a do záchranné stanice. Všichni jsou daleko. Mimino je velmi slabé, delší cestu v tomhle stavu nezvládne.

Připravuji kaši a krmím. Mládě začne za chvíli být aktivnější. Píská, ale máma ho ignoruje.

Odkládám ho na zahřívací kámen a nabídnu jídlo i druhému klukovi. Nechce.

Po chvíli kontroluji, zda si ho matka všimla. Mimino leží sbalené bez hnutí na boku. Nevidím, že by dýchalo. Beru ho ven. Už to má za sebou.

Druhé mládě visí jednou nožičkou dole na kameni, jako kdyby právě vypadlo z úkrytu. Přisouvám ho zpátky. Dosypávám jídlo pro matku. Mládě je schované pod ní. Je pozdě večer. Jestli mládě prodělává stejnou krizi, nemůžu mu nijak pomoci.

Druhý den ráno se nějakou chvíli vyhýbám kontrole boxu. Vím, co tam najdu. Mrtvé mládě na dně.

Mládě netopýra rezavého

Prohlížím fotky pořízené od narození mláďat. Jedno z nich má slabou pravou nohu. Co bylo druhému, netuším. Narodili si předčasně? Nedovyvinutí? Podvyživení v děloze kvůli zranění matky? To už se nedozvím. Něco bylo špatně od začátku. Matka si toho všimla přestala se o ně starat.

Více než polovina netopýřích mláďat se nedožije dospělosti. Zkušenější holky už za sebou mají spoustu zemřelých mláďat. Jednou se to muselo stát i mně.

Oba je zkusím zvážit. Mají čtyři a tři gramy. To je na rezavé novorozeně velmi málo. Měli by mít plus mínus osm.

Ten den večer vypouštím tetu. Už nemáme žádná mláďata bez létající matky, takže je zbytečné, aby zůstala a rodila v lidské péči. Stmívá se. Přendávám ji do látkového pytlíku od rýže. Už ve výtahu je aktivní a cestou do parku povykuje. Jako kdyby věděla, že brzy poletí za kamarádkami do kolonie. Možná už vypouštění zažila. Možná i vícekrát.

Jakmile otevřu pytlík, teta vyskočí a rozplácne se na zemi. Roztáhne křídla, ale nevyletí. Odchytím ji a zkusím to znovu.

Teta vylítne jako raketa. Povážlivým obloukem. Zásoby ji stáhnou půl metru nad zem, ale nabere výšku a zmizí mezi korunami stromů.

Výjimečně baští každý ze své misky

Začíná se stmívat. Brzy přijde čas, kdy vyletují rezaví netopýři. Ostatní české druhy potřebují větší tmu.

Přesto jeden pestrák už sedí v misce a významně na mě kouká. Jakmile otevřu box a vytáhnu misku na vodu, druhý otevře tlamu a začne syčet.

Pipoušky o patro níž povykují. Ten zvuk slyším poprvé. Ňuňu.

Hned vedle už se zvědavě natahují rezouni.

Až zapochybuji, zda jsem jim dávkovala jídlo správně. Jen na pár vteřin. Kdepak, miláčkové, na to vám nenaletím.

Kontroluji box s osamocenou pacientkou se zlomeným křídlem. Porovnávám křídlo s fotkami z dřívějších dnů. Je pořád stejně oteklé a zanícené. Už porodila a nekojí, takže může brát antibiotika a jít na operaci. Je víkend. Netopýry budu vracet nejspíš v úterý. Do té doby s ní zajedu na netopýří veterinu.

Zbytek batsittingu probíhá klidně. Pravidelná krmení. Na každého netopýra stihnu jen zběžně nakouknout. Pacientce věnuji trochu víc pozornosti. Je teď v boxu sama a je docela přítulná.

Netopýry vyzvedává kolegyně dobrovolnice. Nakládáme auto. Vysadí mě na veterině a jede mezitím odvézt a vyložit ostatní netopýry.

Čekám venku. Operace je poměrně rychlá. Zpátky dostávám netopýrku s obvázaným pahýlem. Chvíli ji hladím a čekáme na kolegyni, abych ji mohla předat. Ráda bych se o ni teď postarala, ale za pár dní jedu mimo Prahu. Bude pro ni lepší trávit rekonvalescenci v blízkosti lékařské péče.

Časem dostala dvě kamarádky a jméno Blondie.

Doma přestavuji netopýří koutek. Mariella a Julián se stěhují zpátky do ohrádky. Na pár dní. Pak se budou stěhovat do boxu a cestovat se mnou.

Nakonec pár videí 🙂

Ještě se podrbu…

Nadávající a syčící netopýr pestrý

Týden jsem nejedl! 

Večeře

A jedna pozvánka na závěr 🙂