Dede, jsem moc ráda, že je ti lépe. Stejně je to zajímavé – vlastně se mezi sebou neznáme, ale i tak se navzájem o sebe bojíme, těšíme se z uzdravení, přejeme všem jen to nejlepší – a to bychom se bez netu vůbec neměli šanci poznat, a i kdybychom se třeba na ulici potkali, tak bychom se třeba lehce minuli, protože většinou vůbec nevíme, kdo se za jakým nickem skrývá…
Ale hlavně, že už jsi doma.
No a k Ari… neporadím, nejsem pejskař, ale v podobné situaci byla kamarádka, která chodila se svým velkým psem do jízdárny jezdit na koni. Pak jednou nešťastnou náhodou spadla, kůň jak na potvoru na ni ještě šlápl – přímo na hrudník. První a jediný, co si pamatuje, než ji vrtulník odvezl, bylo, jak posílá psa do kotce, protože pak už by se k ní zdravotníci asi těžko dostávali.
Dopadlo to dobře, už zas jezdí a pes je pořád s ní, ale tehdy měla namále, ona a vlastně i ten pes…

Ticho??
A víte co je to tinnitus?
Nechci si stěžovat, nedohání mě to k šílenství ani k sebevraždě (prý i takové případy existují). Ale ticho, to tedy neznám.
Kdyby to někoho zajímalo – už víc než 10 let mám takové vysoké jakoby sršení, někde nad levým uchem, naprosto nereálný zvuk, který tedy prakticky nevadí. Ale v posledních letech slyším kromě toho zvuky, které věrohodně napodobují reálný svět. Hlavně tekoucí vodu, včetně občasného šplouchnutí. Nebo smažení s prskáním tuku. A často jakoby vzdálené štěbetání ptáků. Ještě schází, abych slyšel hlasy jako Johanka z Arcu 🙂
Podle toho, co jsem si o problému přečetl, asi nemá smysl obtěžovat s tím lékaře, medicina je v tom většinou bezmocná. (Mám jisté podezření, na které raději nemyslet.) Ale nijak zvlášť mě to neobtěžuje, i když občas jsou ty zvuky dost intenzivní.

Dede, především Tě vítám na domácím kolbišti! Stále odpočívej a nenech se uspat na růžích, až už Ti bude líp.
Článek o tichu je půvabný, Matyldo. Protože žiju na vsi už skoro 40let, jsem na velké ticho zvyklá. V noci je naprosto samozřejmé, přes den to také není nějaká decibelová hrůza. A ticho bez elektřiny! To znááááám přímo důvěrně! Naše víska je na jakémsi „konci“ (asi elektrických drátů 🙂 ), nevím, nerozumím, ale výsledkem jsou velmi časté výpadky el.proudu. V poslední době se to trochu zlepšilo, ale i proto mám vaření na plyn, i když se ho dost bojím. Stále máme zásobu petroleje, svítíme si petrolejkami, abychom mohli alespoň číst, svíčky nejsou pouze na ozdobu a vůni, ale praktická věc a MLP kontroluje stav nabitých baterií v regimentu všemožných svítidel. Musím přiznat, že jsme si za tu dobu zvykli 😛 .

Ještě přidám jedno OT – moje zdravotní trable posledních dní uvedly Ari do pozoruhodného duševního rozpoležení. Zatímco mě při každé příležitosti starostlivě olizuje, což je nejspíš její představa zdravotní péče (běžné, legrační, milé, neškodné:)), tak se začala chovat dost nepříjemně k cizím lidem, kteří se kolem mě v tu dobu vynajdou.
Možná má potřebu mě chránit, když ví, že nejsem v kondici, těžko říct. je to ale dost nepříjemné a popravdě když v noci přijela sanitka, tak byla posádka překvapena, že se štrachám z Domu sama a procházím až za vrátka, která za sebou pečlivě zamykám – Ari by byla schopná je napadnout. Co jsem doma je pořád ještě vrcholně podezřívavá – včera k nám dokonce nechtěla pustit ani Danu, kterou zná od doby, co byla štěně, má ji ráda a stokrát ji hledala při stopování.
Ona Ari je přirozeně ostrý hlídač, má to v povaze (na rozdíl od Berry:)), ale tohle by opravdu mohl být problém. Radši se nepředstavuju, co bych dělala, kdybych byla doma sama, bylo mi blbě a někdo se měl ke mě dostat. Asi by měla pomoct pilovaná poslušnost (zasténaný povel:)), ale potíž je v tom, že Ari se tvářila, že tohle je její problém, že mě ochrání ať chci nebo ne.
Ono je to celkem běžné psí chování, jen nevím, jestli se s tím dá něco dělat, protože když jsem fit, tak to nenatrénuju – když jsem fit, tak Ari uznává, že vím, co činím 🙂
Máte s tím někdo nějaké zkušenosti?

Moje domácí ticho zní jako kombinace Matyldina a Alasdairova – praskání v kamnech, tikot hodin, oddechování spících psic, pokud jsou doma, nebo jejich občasný štěkot, když jsou venku. Občas je to samozřejmě vrčení a bručení jejich her doplňované pískáním momentálně nezničeného plyšáka:))
Mívám ticho často – když pracuju, tak mu dávám přednost. Když jsem kdysi psávala v redakci, musela jsem mít sluchátka s hudbou coby clonu – ve velkém open space prostoru to jinak nešlo. Pak jsem byla na hudbu zvyklá, tak jsem si k práci hrála. Časem mě však začalo rušit české rádio – poslouchala jsem i slova (chuckle) Tak jsem si pouštěla přes net londýnský Magic. Pak jsem se přistihla, že poslouchám i dopravní zpravodajství a číhám na to, zda není problém na mých známých úsecích M25 nebo londýnského metra… prostě když člověk chce prokrastinovat, vše dobré 😛 Tak pracuju v tichu. Hudbu si pouštím hlavně při vaření a úklidu – abych si to osladila:))
Jinak mám ráda hlučné ticho lesa (blush)