Tak jsem vám tuhle zase jednou byla v rozpacích. Poslouchala jsem rádio Černá Hora a tam se ve chvíli vystřídalo několik reklam – na školy. No dobrá, pokud školy žijí z počtu žáků a nikoliv kvality výuky, je třeba se nábor postarat i reklamním bloku hudebního rádia. Co však bylo nepřehlédnutelné, byla úroveň vysílaných spotů.
Bohužel vám nemohu reklamy do slova citovat, nenašla jsem je nikde na netu – vycházím tedy z odposlechnutého. První jsem zaslechla reklamu na jakési střední odborné učiliště. Zájemcům – chlapcům – slibovali vyučení na nejmodernějších počítačově řízených strojích a v případě úspěšného absolutoria dokonce i práci. Učiliště nebylo ve velkém městě a v kraji bývá o práci velká nouze. Ta reklama se mi líbila. Byla věcná, a pokud nějaký kluk měl technické nadání, ale ne studijní předpoklady, tak taková nabídka stála rozhodně za zvážení.
Druhá reklama lákala maturanty na fakultu chemicko-technologickou Univerzity Pardubice. Byla nápaditá, zdaleka ne tak přímočará, jako reklama první, ale podle mě mohla podnítit zvědavost zvídavější části spektra absolventů středních škol. Zněla asi takto: „Když kvasí víno, je to chemie. Když se dva milují, je to chemie. Když dáš cihlu k cihle, je to chemie. Když chceš pochopit život, studuj chemii na fakultě chemicko-technologické v Pardubicích. Život je chemie.“ To není vůbec špatné – pokud už se dají sehnat budoucí studenti, odborníci a vědci na Rádiu Černá Hora, pak tohle je slušný pokus, jak upoutat jejich pozornost.
Jako poslední jsem vyslechla reklamu, nad kterou mi doslova spadla čelist, a zdráhala jsem se věřit vlastním uším. Budoucí studenty, odborníky a vědce sháněla Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Moje první překvapení spočívalo v tom, že se ta škola vůbec musí takovýmto způsobem inzerovat – neměla by brát jen zlomek dychtivých zájemců? Těch, pro které je to naprostá priorita a mají k tomu opravdové předpoklady?
Dobrá, už jsme řekli, že školy žijí z počtu studentů, nikoliv z jejich vstupní kvality. Takže je tu inzerát hledající nové vědce v humanitních oborech. O čem tedy mluvila reklama? Tady opravdu nedokážu citovat – jen se mladík a dívka rozjásanými hlasy ujišťovali, jaká pohodička je ta hradecká filda, a považte, během studií se dá jet i do Afriky! A vedle klasických oborů se zmínili ještě o cool novince, počítačové podpoře v archivnictví.
Hm. Učí se tu učitelé. Učí se tu jazyky. Učí se tu transkulturní komunikace, ať je to už cokoliv. Je to pohodička a cool a jezdí se do Afriky.
Proč byla reklama zaměřená na průběh studia (pohodička:)) a ne na jeho uplatnění? Co třeba zmínka o porozumění jazyku a chápání historie? Neopovrhuju humanitním studiem, považuju je za důležité, ale jen pro vyvolené – vyvolené nadáním, pílí a obrovským zaujetím.
Pokud někdo studuje jen jazyk pro jazyk samotný, tedy ne jazyk pro dorozumění a práci, čímž se musí prokousat většina z nás, ale jazykovědu, měl by být výjimečný svým talentem, rozsahem vědomostí. Kolik takto výjimečných lidí, kteří jsou ochotni se vzdělávat a bádat ve špatně placených oborech, osloví Rádio Černá Hora?
Nebo je to spíš lákadlo na dětičky, které chtějí studovat, ale studovat něco, cokoliv, kde není matika, protože ani na střední škole ještě nepochopily trojčlenku? A filda bude mít plno. A kdyby neměla – maturanti nezoufejte! Prodloužili lhůtu pro podání přihlášek až do konce března!
Bylo mi z toho smutno. Že bychom se blížili k praktické realizaci onoho chronicky známého vtipu: „Fyzik se ptá proč, technik se ptá jak, a absolvent humanitních studií se ptá „A dáte si to s hranolkama?“
Ostatně, pokud vysoké školy takto podlézají svým uchazečům, může se stát, že budeme mít v budoucnosti příliš mnoho hranolků a příliš málo otázek:
Dnes se jen ptám: a co si o tom myslíte vy?
Dede snáď Ťa dnes už vyženú z nemocnice!! Držím palce.
Myslela som,že len u nás je taká devalvácia vzdelania na VŠ-mám svojim spôsobom radosť/ prepáčte neviem najsť lepší ekvivalent/že to máte i u Vás.Dnes to zhodou okolnosti pomenoval i premiér a to by ste mali čítať,ako sa dońho opozícia pustila!!/ že uráža tie stovky múdrych,čestných vysokoškolských učiteľov a študentov/Až som sa začala obzerať,kde sú okolo mňa tí nositelia Nobeloviek,či brilantní technici
My rozumíme, nechtěla jste říci, že nám to přejete, ale že člověku se trochu uleví, když zjistí, že sousedé mají stejné potíže, jakkoli je to iracionální úleva. 🙂
Ta hysterická reakc eopozice nasvědčuje tomu, že tento zoufalý stav někomu hrozně moc vyhovuje. (devil)
Ano, jednoduchý a hloupý dav jde lépe ovládat a směrovat..
Dede, doufám, že už je ti líp. Naber přes noc sílu, ať jsi zítra shledána schopnou bez vady 😛 a můžeš se vrátit zase domů. (inlove)
Pravým opakem všeho, co zde diskutujete, jsou ovšem umělecké školy 🙂
Tak třeba někdy příště.
A největší legrace je na FAMU 🙂 🙂
Milá Dede, právě jsem se dočetla, žes v nemocnici!
Držím palce, ať Tě ta odporná viróza nebo infekce či co to je za zlořáda, co nejdřív pustila a Tys byla v pořádku. Tak nějak živě si umím představit, jak děsně Ti je. Je dobře, že ses vydala k doktorům. Nechat tohle zajít daleko je poměrně nebezpečné…
Čirou náhodou jsem dneska narazila na dva články, které s tématem souvisejí. Tady je první, docela překvapivý: http://www.metro.cz/rozhovor-pro-uspech-proste-riskujte-rika-prodekan-budoucich-filozofu-1mc-/metro-extra.aspx?c=A150216_094149_co-se-deje_jsk (ty hranolky fakt neplatí).
A tady je druhý, ten mi mluví z duše: http://blog.aktualne.cz/blogy/dalibor-spok.php?itemid=24802
P.S. Dede, přeju rychlé uzdravení a návrat domů, nějak jsem zprávu o Tvojí hospitalizaci prošvihla.
A ještě jeden odkaz, poměrně smutný: http://respekt.ihned.cz/vzdelani/c1-63629020-prumyslnici-vzkazuji-vime-nejlepe-kam-patri-vase-deti
Škoda, že jsem se včera ozvala relativně pozdě a už jste spali/y, podle mě každý z těch článků stojí za debatu.
Aido, jakékoliv sociální inženýrství stojí za prd. Cesta není „zrušit gympl a donutit mládež jít na učňák“, ale otvírat zajímavé a moderní učební obory, klidně u fabrik, LÁKAT mladé lidi, kteří jsou šikovní, ale nemají studijní předpoklady tím, že se jim nabídne řemeslo a reálná šance práce. Jenže to je složitější, než nařídit takovouhle hovadinu.
Dedéééééé, dobrou noc, prospi ji celou a uvidíš, ráno Tě propustí do domácího ošetřování. A už bude mnohem, mnohem líp (h) (f) (y) (flex) (rose) !!!
K titulům – v běžném životě je celkem nepotřebuji a většinou nepoužívám, ale občas nastane situace, kdy se k paní inženýrce někdo chová lépe než k pouhé Apině. To je tak. Ale naschvál to lidem na nos nevěším. Mám to v občance, což úplně stačí. Kde nemusím, titul neuvádím.
Jinak titul používám především v souvislosti s mým povoláním a abych byla úplně přesná, ve výzkumu člověk pouze s titulem před jménem na obstojné pozici nepřežije, tudíž je nutné udělat i ten doktorát a pro profesi, kterou chci dělat, se opentlit i písmenky za jménem. Despektu pouhé inžy jsem si užila dost před tím, než jsem doktorát konečně spáchala.
Jo a člověka šťastnějším žádný titul neudělá. Důležité je zůstat normální a slušně se chovat. Tak se o to snažím. Jestli mi to vychází už musí posoudit jiní.
Já jsem vystudovala přesně to, co se v článku uvádí – tedy fildu, dvouoborové studium moderní filologie – česky řečeno dva jazyky a obecnou jazykovědu k tomu. Nebyl to pro mne žádný únik před matikou. Předtím jsem absolvovala tzv. přírodovědný gympl, kde jsme měli notnou dávku matiky, ve čtvrťáku už jsme se zabývali matikou, která se tenkrát studovala na VŠ – integrální počet atp. Já jsem matiku milovala, maturovala jsem z ní za 2, což jsem považovala ve třídě, kde se kluci chystali na MATFYZ, za velký úspěch. Jenže jazyky mě táhly víc, tak jsem si uskutečnila sen. Nevím, jak je to dnes, ale tenkrát (osmdesátá léta) si filda tedy žádnou reklamu dělat nemusela, tzv. převis byl na některých oborech v řádu až stovek procent a přijímačky byly docela důkladné (alespoň na lingvistické obory určitě). Studium bylo, alespoň pro mne, vrcholně zajímavé, svým způsobem to skutečně byla ta zmiňovaná pohodička. Došlo i na to zahraničí, i když to nebyla Afrika, pro své jazyky jsem si vystačila s Evropou. Kromě některých předmětů tzv. společného základu, které byly tehdy povinné, mě vlastně všechno bavilo. Praktická využitelnost těchto oborů se ovšem už i tehdy blížila prakticky nule, nechtěl-li se člověk usadit v zatuchlém poklidu Akademie věd nebo přímo na fakultě. Ono to skoro ani nebylo možné, protože akademici si své posty drželi a místečko se uvolnilo jen vzácně.
Nezbylo mi tedy, stejně jako většině mých spolužáků, se vrhnout na trh práce, opatřit si místo, kde se alespoň nějak využily jazyky, a doučit se navíc něco jiného. Léta jsem tak pracovala v různých oborech, než jsem se cca před deseti lety pustila do překládání, které se asi nejvíce přibližuje mému původnímu vzdělání.
Nikdy jsem nezalitovala. Škola mě bavila, hodně jsem se dozvěděla a hlavně mě naučila být zvědavá, zajímat se, pídit se po vědomostech a dávat si věci do souvislostí.
Vysokoškolský titul za úplně zbytečný nepovažuji. Nijak se s ním neoháním a v běžném styku jej nepoužívám, ale jsou situace, kdy jej do lejster vyplním. V občance jej mám. Nijak se s ním nevytahuji, ale ani se za něj nestydím.
Náborové reklamy na VŠ jsem neslyšela, tak se konkrétně k nim nemůžu vyjádřit. Ale myslím si, že je to obraz doby. Nevyužitým školám hrozí krácení dotací, případně zrušení nebo samovolný zánik. Proto ta snaha přitáhnout studenty a naplnit stavy. V ideálním případě by se tak mělo dít samozřejmě při zachování kvality, v reálném světě tomu tak samozřejmě vždycky není. Známe to asi všichni, neděje se tak jen v akademickém světě.
A spíš jenom pro zajímavost, je tomu více než 50 let: na naší škole se říkalo, že je snadné se tam dostat, ale těžké se udržet. A taky že jo, po prvním semestru odpadla skoro polovina studentů.
Hm, já VŠ nemám. Zakladka s vyznamenáním, SŠ taky a maturita na pět předmětů součet 6.Jenže v rodině tlak na to jít do práce, ubezpečování, že na VŠ nemám a tak jsem se ve 20 vdala, měla dítě a VŠ zůstala jen snem.Nicméně časem jsem se vypracovala na místo, kam nyní berou jen VŠ, dostala jsem výjimku. Ano,mohla jsem ji asi dodělat při práci. Nevěřila jsem si a tak jsem to ani nezkusila. Mám tedy radost aspoň z toho že moje děti VŠ udělaly. Bohužel kolem sebe vidím, že dnes se VŠ vyžaduje pomalu i na vydávání obědů. Jenže ne vždy je vysokoškolské vzdělání zárukou inteligence, mám pocit.
VŠ by měla být zárukou vědomostí, ne nutně inteligence. Můžete mít skvěle vzdělaného a pracovitého člověka, který průměrně inteligentní a můžete mít nevzdělaného génia, který si myslí, že to Žižka prohrál se Zikmundem Stránským. VŠ by měla být od toho, aby zaměstnavatel nemusel zaměstnance příliš dlouho učit, než mu začne vydělávat a toto je to, co se ztrácí. Absolventi jsou většinou rok po škole stále k ničemu.
Jo tak už konečně chápu některé ty vysokoškoláky, kde jsem se pozastavovala nad tím, jak tenhle člověk může dělat třeba doktora. Asi to dokázali navrčet ke zkouškám či co, ale pak za ně ordinovala sestra. Já si teda myslím, že by ta inteligence tam být měla, protože jinak budeme mít bandu cvičených opic s VŠ titulem…
Pokud jde o doktory, konečnou odpovědnost má ale ten doktor, takže pokud nechá ordinovat sestru, docela riskuje. Ale na druhou stranu zkušená sestra doktorovi může hodně pomoci.
Ale tady přece nejde o nějaký titul, ale o vědomosti, které ten člověk má. On titul je hodně středoevropský výmysl, na západě nebo v US je každému jedno jaký máte titul, ale místo toho záleží na pozici, kterou máte. Inteligence samozřejmě na VŠ patří, ale je to jenom škola, která má dát informace a know-how. Inteligenci si potom člověk uplatňuje v praxi. Nemluvě o tom, že ikdyž budeme mít bandu cvičených opic s titulem z VŠ, tak to ty opice nedělá zaměstnavatelnými. Jenomže to si musí lidé uvědomit, že na ing.Jan Novák, PhD. není důležitý ani in. and PhD., ale ten Jan Novák.
Marku, podepisuji všemi deseti. Mimochodem znám jednoho Prof. Mgr. Ing, Ph.D. et Ph.D (a dělá třetí Ph.D), což je relativně mladý člověk, ale takového blba k pohledání jsem už dlouho nepoznala. IQ má vysoké, management výsledků a využívání (zneužívání) doktorandů extrémně vysoké, ale sociální inteligence je snad na nule.
Toro, souhlasím ve spoustě věcí s Markem. VŠ není zárukou ani nějaké zářné inteligence (zvláště v dnešní době) a už vůbec ne kvality člověka. Ano, VŠ by měla dát zaměstnavateli nějakou záruku v tom, že je schopen se něco v rozumné době naučit, je schopen si něco vyhodnotit a samostatně provést.
Pokud jde o lidskou kvalitu, mezi nejhorší lidské charaktery, které jsem kdy potkala, patřili právě VŠ, někdy i poměrně vysokých univerzitních funkcí. Oni totiž svou inteligenci dokáží využít způsoby, které jednoduššího člověka ani nenapadnou. Dokonce, jak jsem zjistila, když se dva agenti StB náhodou pobavili o mně, protože jeden znal mou matku i mě a druhý mě zaměstnávl, tak to skončilo ukončením mého pracovního poměru. Oba VŠ a zaměstnání na nejmenovaných VŠ, jeden docent, druhý profesor. Byl rok 1989 půl roku před listopadem a já tehdy mladá naivka se ocitla bez místa a přitom ještě platil paragraf o příživnictví. To bylo docela veselé.
Naopak, jedna z mých dobrých kamarádek je Italka, která má 8 tříd ZŠ. Není vůbec hloupá, dokonce má i na její poměry slušný přehled o dění okolo.
Tak jinak. Netvrdím, že inteligence rovná se dobrý charakter, to ani náhodou. Jen si prostě myslím,že pokud někdo má titul z VŠ, měl by být nejen nadupaný vědomostmi,ale měl by mít i dostatečnou inteligenci na to ty vědomosti používat. A to občas postrádám. Takové to zapojení normálního, selského rozumu,zhodnocení situace a následně nalezení východiska. Ostatně jsem zjistila, na své cestě životem, že čím víc lidí umí a znají, tím menší mají potřebu se titulem ohánět. Takže jakmile někdo všude cpe před jméno i za jméno tituly, začíná věty:“To když já byl na škole tam a tam „, zpozorním. Většinou to nic dobrého nepřinese.
Přesně tak. VŠ je zárukou toho, že ten člověk dokáže nastudovat, najít, naučit se to podstatné co potřebuje. Z každého předmětu na VŠ si student odnese tak 5%, ale už ví, kde těch 95% dohledat nebo jak si je odvodit.
To jsme se shodli! Mě taky napadlo, už kdysi, po skončení studia, právě 5%.
A ty vědomosti nejsou podstatné (samozřejmě, základní věci ano). V praxi už je pak všechno dál, vše se mění. Ale dokonce i někteří vyučující nám říkali, že VŠ je takový test člověka, jestli to zvládne, jestli se s tím dokáže vypořádat.
Samozřejmě mluvím o škole technického směru.
Jen jsem chtěla říci, že člověk bez VŠ může být a často i je mnohem osobnostně kvalitnější a v životě šťastnější než někdo s tituly. Přeji Ti, abys byla hlavně v pohodě, k tomu žádný titul nepomůže.
Já si myslím, že ne nutně vadí, že na VŠ přijde čtyřkař, ale důležité je, aby se kvůli němu nesnižovaly nároky. Ale podle mě je problém dnešních VŠ spíš systémový než populační. A nemá to nic co dělat s penězi (placené VŠ vs. neplacené). Podle mě je zásadně špatně několik věcí. První je existence zkouškového období, které znamená, že se studenti více méně flákají celý semestr a pak jeden měsíc se učí. Na mé škole máme test po každé kapitole, kde je v testu jedna otázka z každé přednášky. Z každé otázky musí mít student alespoň 80%. Pokud nemá, je druhý termín asi za měsíc a student musí ale opravit pouze ty přednášky, u kterých nedosáhl 80%. Další zásadní věc je, že minimálně půlku finální známky (většinou spíše 60-70%) nejsou testy, ale známky z projektů/úkolů, které kopírují reálné práce v zaměstnání (vytvořit design kontejneru na vyhořelé jaderné palivo s ohledem na cenu, bezpečnost atd.). Výsledek? Všichni pracují celý rok a dokonce je i měsíc vyučování navíc díky tomu, že není zkouškové. Další problém je neobjektivní hodnocení, které vytváří ústní zkoušení. Jak se může student odvolat proti známce, když neexistuje žádný doklad o průběhu? Jak se vyhne předpojatosti? Další problém je velmi špatný proud informací ke studentům. Často se stává, že studenti jdou na první pokus zkoušky jenom aby zjistili, jak dlouhý je test a v jakém duchu jsou kladeny otázky. To je takový problém dát všem ukázkové testy dopředu? Dokonce si pamatuji, že na UHK učitel změil systém známkování a průběh zkoušky uprostřed zkouškového, protože procházelo příliš mnoho lidí. Vše se odvíjí od kultury učitelů a studentů a ta je na většině VŠ v katastrofálním stavu.
Moje řeč. Stejnou zkušenost mám z Maastrichtu. Každý předmět trval 7 týdnů, během kterého byl hodně intenzivní, byly vždy jen 2 předměty za sedmitýdenní období, pak okamžitě zkouška, a to pěkně ostrá. Zkoušky fungovaly tak, že byly až na jednu výjimku (která byla nahrávaná na kameru a poté vyhodnocovaná) vždy písemné, trvaly 3 hodiny (času to bylo málo, ty zkoušky byly dost obsáhlé) a probíhaly maximálně objektivně a pod velmi ostrým dozorem. Neumím si představit, jak by se někdo mohl pokusit o podvod. Hned po zkouškovém pak začíná další období. Když někdo neudělá zkoušku, smí dělat jednu opravdu až v tom dalším období, takže za dalších 7 týdnů, administrativní poplatek za opakovanou zkoušku je 50 EUR. Během toho období má člověk neustále co dělat, navíc stačí chybět jednou na semináři nebo přednášce a člověk má velký problém dohnat, co se tam probralo a chybí-li dvakrát, může to rovnou zabalit. To je teprve systém! 🙂
No to se ale pak nesmí stávat to, co se stávalo nám, když jsem byla na vysoké (nedostudované). Bylo to dvouoborové studium na fildě a klidně se nám ty předměty ze dvou kateder překrývaly. A bylo nám řečeno, že se s tím nedá nic dělat. Pravda, překrývala se cvičení s přednáškami, ale neměli bychom být na obojím? Navíc jedna katedra to postavila tak, že potřebné penzum hodin zabrala cvičení a přednášky byly jaksi navíc, neb ty přece nejsou povinné. Bylo to celé dost na hlavu, takže když jsem ze zdravotních důvodů nestudovala, vlastně mě to ani nemrzelo, i když jsme na ten obor šla s velkým zájmem. Dneska mě to občas zamrzí, ale co už…
Ano, instituce povinných cvičení mě hodně zaráží. My třeba máme prostě školu od 15-19, což jsou přednášky a nemáme pevně daný rozvrh, tedy každý týden jsou předměty v jiném složení, aby na sebe logicky navazovala látka ze všech předmětů. Mám i spolužáky, co dělají dva obory naráz a učitelé nemají problém kvůli nim (2 z 20ti) překopat celý rozvrh. Jak jsem říkal, je to otázka vstahu učitel-student.
On vtip byl v tom, že ty přednášky/semináře nebyly povinné, ale byly tak intenzivní, pokud šlo o to, co se tam probralo, že když to člověku chybělo, tak se to sám do zkoušek nestačil doučit. Ono se totiž vyučovalo tak, že člověk se musel informace naučit sám doma a na přednášce se ty doma naučené informace dále rozebíraly (už s předpokladem, že je student zná) a na seminářích se diskutovaly praktické příklady a další problematika, což opět bez toho, aby si to člověk sám nastudoval, nešlo. Takže kdo tam šel a nepřipravil se, tak stejně z toho nic neměl. Pouze kombinace docházky + učení se doma znamenala, že člověk poté zvládl zkoušku.
A probralo se tam všechno, co bylo uložené ke zkoušce? Já jsme třeba zažila, že nám přednášející řekl, že ze zadaného literárního období ho baví jen půlka a tu nám odpřednáší, zbytek si máme dostudovat v knihovně, kde jsou akademické dějiny (jedny a studentů bylo šedesát). Mě tohle docela vadilo, měla jsem pocit, že na té škole obtěžuju svou přítomností.
Á ano, to jsem taky v ČR zažil. Učitel si odpřednáší 4 kapitoly a na zkoušce byla jenom pátá 🙂 V ČR běžné, mimo ČR jsem to nezažil.
Ano klasika, povinná docházka na něco, co ve zkoušce ani není. To jsem zažil mnohokrát. Pocit užitečnosti a zbytečnosti celého studia je pak o to vyšší.
Jistě, probralo se všechno.
Já se svým VŠ titulem nikdy neoháněl, ať už je to pro okolí věc vážená nebo ne. Nemám to na dveřích, nemám to nikde. Proč bych to dělal, jsem pro to hodnotnější člověk? Nejsem. Co mně ale znepokojuje, obecný nedostatek absolventů technických oborů. Tento stát technika vždy živila a jen technika ho může živit dále. Nemám do toho asi co mluvit, sám jsem technický obor také nedělal, ale možná tím spíš to vidím. Připojuji se ale vřele k 814151 a Karakal, přestože Míša mluvila o přijímačkách na střední, protože pro ty to, domnívám se, platí také. Za 4 z dějepisu nic nevypovídá o tom, jak dotyčnému půjde na střední nebo vysoké například matematika, fyzika nebo třeba astronomie. Je ale možné, že Míša to myslela jinak. Že se přijme matematický čtyřkař na školu kde je matematika základ. Pokud se to děje, tak tedy no nazdar.
Jsi můj člověk, taky to nikam nepíšu. Jen kdysi, těsně po škole mě policajtka přesvědčila, že mi to napíšou do občanky – a nemůžu je přesvědčit, že na další vydání už to nechci. Ale znám i takové, kteří si ten titul píšou i v podpisu 😉
Ale před r. 89 se to muselo uvádět i v podpisu. Já VŠ nemám takže k tomu nemám co napsat
Nikdy jsem se tak nepodepisovala….
Já taky ne když vejšku nemám
Jenom přípodotek – a co říct na reklamu jistých vysokých škol (teď ovšem nevím, zda to nejsou školy soukromé), kde jako obrovské (a v podstatě jediné) plus je skutečnost, že K PŘIJETÍ NENÍ TŘEBA ŽÁDNÝCH ZKOUŠEK – tudíž vezmou každého blba, kterému studium dotují rodiče … i to něco vypovídá o kvalitách výuky.
A O.T. – Dede, držím palce, ať už tě mor a cholera konečně opustí a ty opustíš léčebné zařízení (h) (h)
Na Matfyz také nejsou přijímačky, o obtížnosti to nic nevypovídá, jde o to jestli dojdou až k titulu
Určitě to nebyla reklama na Marfyz – spíš na obor Manager pro rozvoj obchodu s mimozemskou civilizací (rofl) – ale možná, že to opravdu vyučují kvalitně.
To bude nějaká odnož exobiologie. 😀
Hej a študuje sa to na Fakulte marketingu Univerzity Fedora Flašíka v Sabinove 😀
Nebudu uvádět svého zaměstnavatele (veřejná VŠ), ale myslím, že jako doklad totálního úpadku akademických tradic v naší vlasti stačí to, když napíšu, že v případě nedostatečného počtu přihlášených na příslušný obor se vypisují tzv. dodatečné přijímací zkoušky (ačkoliv se mnohokrát uvedlo, že žadné další náhradní termíny nebudou!!!)tak dlouho, až se podaří naplnit úvazky všech interních pedagogů (tzn. vezmeme úplně každého, kdo se přihlásí. Když poslouchám vyprávění starších členů mé širší rodiny (všichni jsou akademicky otitulovaní)o tom, co to kdysi znamenalo být vysokoškolským studentem v ČR, je mi hodně smutno.
Když jsem slyšel v rádiu Černá Hora reklamu na Fakultu informatiky a managementu (FIM) Univerzity Hradec Králové, kterou jsem zrovna studoval, tak jsem se za svou školu začínal stydět a pomalu propadat do země. To jsem opravdu měl pocit, že jsem jen součástí výrobny na peníze.
Chcete-li být „in“ vystudujte si FIM!
Dede, s tou fildou jsi mi připomněla jeden zážitek. Před lety jsem u Udine (Itálie) v autobusu natrefila na partu českých studentů. Trochu jsem je šokovala, když zjistili, že jsem Češka, ale pak jsme si popovídali. Zajímalo mě, co tam vlastně dělají. No, byli to studenti pražské fildy a byli na Erasmu. Potud fajn, studenti mají cestovat a zkusit si i jinou univerzitu a hlavně získat znalosti, které by jim jejich Alma Mater neposkytla. Šokovala mě ale jejich odpověď na mou otázku, co tam vlastně studují. A oni, že studují ČEŠTINU!!!!!! Tak jet do Itálie studovat češtinu, to byl pro mě gól. Docela by mě zajímalo, kde se nakonec se svým vzděláním chytili, protože takto plonkově vlastně jen pro srandu jet „studovat“ do Itálie, to se podobá té Africe. Možná Afrika je lepší v tom, že tam alespoň uvidí jinou kulturu a mohli by se alespoň zapojit do nějakých humanitárních akcí.
A Dede, dofám, že už je lépe a jsi zpátky doma.
Ještě ne, chtějí vědět, jak budu fungovat nenadrogovaná, tak musím počkat 🙂
Ale no tak!! Koukej už být zpátky doma! Kdo má na starosti vlčí dvojku?
Přijel Martin 🙂
Ježíš Dede, ty jsi ve špitálu? Já nestíhám moc číst, v práci je fofr a doma jsem včera usnula jak špalek, když mi ten zub konečně polevil. Tak to mě mrzí a hlavně přeji, ať už jsi brzo v pohodě a doma. Teda doufám že jsem to nějak nezvojtila a nepíšu nějaké bludy.
Osobně jsem přesvědčená, že jakákoliv vysoká škola byla měla být studována lidmi, kteří mají o to dané studium eminentní zájem. Popřípadě i o ně už mají zájem firmy, které čekají až dostudují a budou moci využívat jejich mozkový potenciál. Potom to dopadá tak, jak to dopadá. Obrovské množství pochybných vysokých škol chrlí ještě pochybnější absolventy s naprosto nepochopitelnými názvy oborů (nejlépe v angličtině), kdy jeden nechápe co ta čerstvá suveréní Mgr. vlastně bude dělat. Na dotaz je hrdě odpovězeno, že bude úřednice ve státní správě. Tak to zase padá čelist mně.
Jenže problém v dnešní společnosti je myšlenka, že hned po střední škole je třeba jít dál na vysokou nebo hned do práce. Děti nemají žádný čas přijít na to, co je baví a jak vlastně vypadá realita. Nemluvě o tom, že vysoké školy jsou také velmi daleko od reality. Mluvím hlavně o technických školách, kdy se například na strojárně tři roky nutí studenty kreslit výkresy ručně, což velké množství lidí odradí, když existují počítačové programy, které to zvládnou lépe. A nejde o problém typu „kalkulačka vs. myšlení“. Kreslení výkresů je pouze cesta za myšlenkou, je to nástroj a ne cíl. Nebo na jaderné fakultě jsou studenti ponořeni pět let do hluboké teorie, ale netuší jak napsat inženýřský report, jak funguje elektrárna a kde se třeba bere palivo. Ano, dokáží odvodit nejrůznější fyzikální zákonitosti, ale to je dobré jenom pro školu, ne pro inženýra. Potom přijdou do praxe a někdo se jim musí rok/dva věnovat, než začnou být k něčemu.
No je pravda, že něco by ty děti po střední škole dělat měly, ne? Nemůžou sedět doma. A zase na tu vysokou potřebují mít v hlavě ty teotetické znalosti, co jim tam nalila střední škola. Pokud by mohly jít třeba někam na brigádu, aby zjistily, jestli je ta práce baví, bylo by to fajn. Jenže brigády nejsou, obecně absolventy nikdo nechce.
Moje dcera přišla až v posledním ročníku střední školy na to, co chce dělat. Najít školu, která jí požadované vzdělání poskytne (jde o řemeslo) byl docela problém. Moc ji to baví a učí se ráda. Chtěla by na té škole zůstat ještě jeden rok, ale škola ji už nechce. Se svým vzděláním a tím, co se učí, v podstatě pluje meziprostorem, dochází na konzultace a na praxi. Je snad problém v tom, že to škola nemá jak vyúčtovat, když se jí učitelé věnují? Na tom oboru je totiž jediná, nemá se v podstatě kam zařadit. Chtěla pokračovat ještě na jiném studiu, ale bez ohledu na to, kolik je jí let, je to placený učební obor. Tak po prázdninách chce jít do práce a pak se uvidí. V podstatě naše školství moc neumí zacházet s lidmi, kteří už nějakou školu mají, je dost nepružné ve své nabídce.
Třeba v Anglii je běžné, že po střední škole tráví děti čas tím, že chodí po dnech otevřených dveří, chodí po veřejných konferencích, pracují v charitě. V ČR znám příliš mnoho lidí, kteří po prvním ročníku opustili školu, ne proto že by jim nešla, ale protože to bylo něco úplně jiného, než si představovali.
Ano, v ČR je hodně velký problém, když chce člověk studovat jako starší. Školy málo kdy vycházejí vstříc a tváří se, že student by měl být rád, že je mu dovoleno tam chodit.
Milá DEDE také si myslím, že nábor studentů z důvodu naplnění počtu, není správný směr ve vzdělávání. Zvláště pokud se to týká filozofická fakulty. Tam by měli jít skutečně zapálení lidé, protože to skutečně není obor, po jehož absolvování, by se dalo vydělat majlant. Tady to musí být srdeční záležitost.
Kamarádka pracuje na fakultě aplikovaných věd a říká, že co se dnes hlásí na fakultu je běs a děs. Neumí pořádně matematiku a to je na této fakultě základ. Také fakultu nedokončí více než polovina.
Nemůžeme být všichni absolventi vysokých škol. Myslím si, že zase začíná být pravdivé rčení, že řemeslo má zlaté dno.
A já si vzpomínám, že když jsem dělala přijímačky na střední školu, tak platilo jedno pravidlo. Kdo měl na vysvědčení byť jen jednu 3, nedostal od školy doporučení ke studiu. Dnes se běžně berou i se 4-kama.
Míša
Míšo, já teda měla na střední trojky a vysokou celkem v pohodě. A studovala jsem na fakultě, která sama sebe tenkrát považovala za celkem elitní. Dnes už ne, ona totiž neexistuje, byla transformována a zvětšena. Několik let se zuby nehty představitelé bránili, ale nakonec podlehli. Podle zpráv těch, kteří tam zůstali, skutečně kvalita studentů klesla.
Dobře, můžeme do prvních ročníků nabrat studentů víc, protože z přijímaček a výsledků na SŠ skutečně nezjistíme, co kdo umí. Ale pak je na konci prvního ročníku (nejpozději druhého) prostě musí někdo vyházet. Posuneme síto dál, ale nesmíme ho uplně zahodit. A první ročník postavíme tak, aby opravdu jako síto fungoval. Nechat někoho prolízt až k bakalářkám a pak ho vyhodit až po třech letech mi přijde nefér k tomu studentovi. A navíc se to tak obvykle nedělá, když už se k těm bakalářkám doplazil, tak mu toho bakaláže dáme, vždyť o nic nejde, prostě ho nevezmeme do magistra a bude. A pomaloučku se to posouvá dál a dál, až ten titul nakonec dostane každý.
Jo a k výsledkům na střední. Měli jsme ve třídě holku, která měla na střední z chemie čtyřky. A pak se ve čtvrťáku nějak splašila, začala na chemii makat a udělala přijímačky na VŠCHT. Když jsem ji viděla naposledy, tak už tam dělala PhD. Nevím, jestli udělala, ale už to, že to dotáhla tak daleko, pro mne bylo neuvěřitelné. A podle vysvědčení by neměla mít vůbec nárok na přijetí do prváku. Jenže ona na střední na školu kašlala, hlavně dělala sport. A pak prostě otočila a dokázala to všechno nějak dohnat.
Souhlas a už vůbec by se nemělo mixovat mezi obory. Čtyřka z chemie houby vypoví o nadání na jazyky nebo techniku a čtyřka z dějepisu vypoví spíš jen o tom, že na ten předmět student kašle.
Karakal, ale já pochopila, že Míša mluví o trojkách ze základní školy a přijímačkách na střední školu.
Ano,chápeme to stejně…. mne sice na SŠ vzali i s trojkou,ale ta byla z výtvarné výchovy a to u strojařů nehrálo takovou roli….
Nojo, pravda. Tak na základce jsem měla jen jednu trojku. Ve třetí třídě ze psaní. O tom už jsem tu někdy psala. Jenže ono asi fakt hlavně záleží na přístupu učitele. Na přijímačky na střední se vysvědčení z druhého stupně základky bralo jako docela významné kriterium, i když ne jediné. Na VŠ je to vlastně nezajímalo, jen prostý fakt, že jsem získala maturitní vysvědčení. Jinak to vliv na přijímací řízení nemělo.
Tak s posledním odstavcem nesouhlasím. Hodnocení na střední škole vypovídá o znalostech a zájmu studenta o obor naprosto minimálně, v některých případech vůbec. Může mít problémy s učitelem, může mu nesedět výklad, může být učitel tak dobrý a tak přísný, že trojkař z jeho třídy umí víc než jedničkář od vedle. Škatulkování podle známek prostě není správné (kromě 5 = propadl), testy, pohovory ano, ale ne známky.
Ono hodně záleží na té VŠ, na kterou se pak jde. Když se jde na techniku, tak se může na SŠ úplně zapomenout, protože opravdu nic z toho, co se tam probralo není potřeba. Ale zase když se člověk hlásí na medicínu, tak by měl mít dobré známky z biologie a chemie. Ne proto, že by to nedej bože ten student doopravdy použil, ale je to známka zájmu a medicína patří přeci jen ještě k těm málo oborům, kde je velký zájem berou málokoho.