HOST DEDENÍKU – Luci 4+3: (Ne)komedie zcela bez omylu

„Vaše Výsosti, uctivě vás žádám, jestli byste se také mohl laskavě představit, jako nejvýznamnější osobnost naší rodinné smečky…?“

„No tááák Vaše Výsosti… obdarujte své obdivovatelky několika ušlechtilými slovy, vždyť snad i fan club chtějí založit…“

„Elvisi! Nekoukej jak sfinga a představ se! Bude to??“

„Dobře, dobře, Vaše Výsosti, omlouvám se za unáhlená slova, mohu tedy vaše představení napsat za vás?“

„Aha. Tak nic. Mohu tedy napsat, že jste tady proto, že před nějakým časem ze mně na otázku „Co bys chtěla k narozeninám?“ vypadla zcela spontánně odpověď: Kočku! Přestože už jsem předtím odmítala i jen myšlenku na to, že by ještě někdy mohla být kolem mne kočka, která by jakkoliv připomínala mourovatého spisovatele, navíc, pořád bych srovnávala a… a vůbec… Jenže.

Řekla jsem kočku, drahá polovička řekla: Vždycky se mi líbila mainská mývalí. Usoudila, že to by možná šlo. Jiný vzhled, jiná povaha nebude připomínat a bolet. Pak na mně při hledání vykoukl z fotky charismatický mainský kluk…ano, byl jste to vy, Výsosti. A tak jsme pro vás jeli do Prahy. Došlo k zajímavému úkazu.

Z Prahy jsme odváželi kluka, o němž chovatelka pravila, že je velmi mazlivý, vrnivý a má rád chlapy. Na cestě došlo k záhadné proměně.  Domů jsme místo aristokrata z Vinohrad dovezli lovce. Nemazlivého. Nevrnivého. Zato nadšeného stromy, trávou a vším, co jste v pražském bytě nepoznal. Na roztomilosti vám to ale neubralo:

 

 

První setkání s neznámým druhem, který sice měl chlupy, ale nebyl kočka, jste zvládl a klidem a noblesou sobě vlastní. I další trubičku na krátkých nožkách a s dlouhým čumákem jste zvládl, ba ovládl. Až u třetího exempláře, který po vás vyjížděl s dravosti piraní, ač o třetinu menší než vy, jsem vás musela upozornit, že jezevčík je kámoš, ne kořist.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A mohu, tedy spíš musím, napsat, že jste lovec? Nadšený, neúnavný lovec, který nám ze sousedních zahrad téměř denně přináší dary vskutku královské, tu myš, tam hraboš, na i krtek, občas i potkan. Už jste pochopil, že donesete-li tyto vzácností přímo do obýváku, následuje vřískot. Takže už kladete své pozornosti před dveře obýváku. Že je pak dovnitř nosí jezevčice, není už váš problém. Tak Lovu zdar!

 

 

A Vaše Výsosti, musím také napsat, že klamete jménem. Elvis? Šoumen, bavič, milující obdiv a pozornost davu? Ne. Naopak. Návštěvy nemáte rád, považujete je za vetřelce a vždy před nimi zmizíte. Abyste vyčkal jejich odchodu a vynořil se s výrazem Už konečně vypadli? No to je dost!

 

 

Ve vaší charakteristice nesmí chybět, že jste vždy velmi důstojný. Vznešený. Kde sedíte, ležíte, tam zdobíte.

 

 

Žijete u nás svůj naprosto samostatný život. Přicházíte, kdy chcete. Jsou-li dveře zavřeny, mydlíte po nich, stojíc na zadních, předními tlapami dokud se neotevřou. Výtky, že to sklo je už zase jako prase, vás nezajímají. Našich činností se neúčastníte, jen sedíte někde opodál a vše sledujete. Nikdy jste v domě nic neshodil. Po policích nelezete. Potravu neurčenou vám kradete jen, je-li to šunka. Drápy si vzorně brousíte na škrabadle. Jediným vaším drobným prohřeškem je snaha zahřívat rostliny v záhonu vlastním tělem… ano, v podstatě jde vlastně o ušlechtilý čin, který my neumíme docenit.

 

 

Spíte, kdekoliv se vám zachce, tu na gauči, tam na stole, s oblibou v umyvadle. Vodu rád nemáte, jako kotě jste spadl do polovypuštěného bazénu. Občas také při vaší siestě někde v záhonu schytáte proud vody z hadice. Neoblibujete ani mazlení. Dvakrát pohladit ještě strpíte, třikrát už je moc, znechuceně odcházíte. Byly doby, kdy jsme měli pocit, že vám v domě vlastně překážíme… Že byste se bez nás docela klidně obešel.

Až do chvíle, kdy mužnou část osazenstva domu odvezla záchranka. Večer jste lítal po domě a volal a hledal. A vypadal jste zoufale. Opakovalo se to každý večer až do návratu… kdy jste přišel, cosi odvrkl a zas odešel, spokojen, že jsme zas komplet. A tohle děláte pokaždé, když jeden z nás zmizí… Možná, možná, tiše věříme, že nás máte rád. Že my vás, o tom určitě nepochybujete?

A musím napsat, že jsem ráda, že jsem se nemýlila. Jste úplně jiný, než …děkuju za to!

 

Tak Vaše Výsosti, nenechte se prosit, mohu to takhle o vás napsat?

Výsosti! Tak co? Moment…vy odcházíte?? Bez svolení, jestli mohu? Výsostííííí….

 

Elvis: Dám ti vědět…

 

 

 

Aktualizováno: 28.5.2024 — 21:42

40 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pěkné počtení a úžasný Elvis. Jsem takový opozdilý čtenář, ale musím napsat, že jsem měla rezavého maiňáka a choval se podobně . Naprosto suverénní hlídač zahrady, ulovil i nedorostlého zajíce a mazlení? Mazlení mi toleroval na chvilku, ale když zestárnul, tak mi tu lásku vynahradil tisíckrát . Stýská se mi i teď.

  2. Takovej krásnej,milej Elvisek! Jak to ty kočky dělaj?! A z ničho nic, bumprásk tlamka dokořán a do duše okno,je z toho nebezpečný dravec. 🙂 Ty fotky jsou excelentní,jozefčice asi poslouchají a jsou ve střehu.Mně se nejvíc líbí ta s muškátem,tak nějak mi evokuje jak se z portrétovaného od malíře, obratem stane kocour bojovný,podmaňující si poddané vůkol. 🙂

  3. OT – Ari. Doktor si myslí, že to byla křeč. Ona už prostě tahá přední půlkou těla tu zadní a asi toho na ni bylo moc – zvlášť, po pěti dnech v Praze. Takže dostala svoji každoměsíční injekci (Librellu) a v pátek jde na krev, abychom něco nezanedbali.

    1. Tak sláva hurá, že to není nic horšího, uf. U lidí na křečové stavy pomáhá hořčík, nevím, jak u psů?

    2. Před chvíli jsem teprve četla roztomilouše Rexe, malý,Velký smypaťák!

      ad Ari, tak hlavně ,že je pod kontrolou, doufám,že se to teď zlepší,pohlaď ji za mne i když je bezdotyková pro ostatní,moc na vás myslím. Ach to stáří, malá Jenka už má 9 roků a taky ji začínám šetřit,běhá jen Cony.

    3. Tak alespoň, že tak, odpočine si a bude brát masáže :-). Budu držet palce, aby ta krev byla v pořádku.
      Co se dá dělat, věk neokecáš. Ani u lidí, ani u psů a to ti vaši mají řekla bych, nadstandardní péči, proti jiným, co třeba vídám tady. Ale považuju za krajně nefér, že ti naši chlupatí kamarádi jsou tu s námi tak krátce, to myslím obecně, rozhodně ne na Arišku :-), ta přece má ještě spoustu práce s výchovou Rexe :-).

  4. Naprosto famózní.
    Naše micinky Uhura a Nebula obdivně vzhlížejí na jeho výsost. Ale jen chvilinku.
    Vždyť ony jsou dcerami bohyně Bastet.
    🙂

  5. Dodám, že všechny fotky jsou parádní a je z nich vidět, jak spolu smečka bezva vychází a jak si užívají 🙂 Možná je Elvis plný dojmů z objevování zahrady, lovu a cvičení jezevčic, takže nemá čas na předení a hlazení. Náš Snížek II. byl jako kotě trochu odtažitý a důležitý kocourek ( to druhé mu zůstalo). na radu chovatelů jsem na něj mluvila, kdykoliv jsme se potkali a vždycky jsem ho pohladila nebo vzala do náruče. začalo se mu to líbit. dnes je to dospělý kocour a přijde si pro pohlazení, podrbání a vyzpěvování, jak je každým chlupem úžasný. za opatrný pokus to stojí… kdyby se to Elvisovi nelíbilo, určitě by dal silně a včas vědět 😀

    1. Jasně že se pokoušíme Jeho Výsost přesvědčit, že takové pomazleni je vlastně fajn. Občas už se nechá pohladit i čtyřikrát, drbání pod bradickou taky prý může být. Chování rád nemá, řve se z náruče s obrovskou silou. Ale vytrváme, ještě pár let a možná si mi lehne na klín

      1. chování a nošení obecně nemá ráda nejmenší Mia, doyen smečky 🙂 kluci si užívají nošení, když se jde ze zahrady: válejí se v trávě a „paničko, jestli nás chceš doma, odnes si nás tam“. takže jdu, pod každou paží jednoho kocoura a třetí Snížek II. kráčí za námi.

      2. to víš, je si vědom svého původu a důstojnosti, tak si drží odstup…ale může se to poddat – sestřenka kamarádky/sousedky má dva MCO a oba vítají návštěvy a nechávají se hladit a obdivovat.

        1. Tak to u nás je pro Jeho Výsost návštěva fakt sprosté slovo. Když je zrovna v domě, tak znechuceně odchází, nejlépe tak, aby ho návštěva ani nezahlédla. Když přichází z venku a slyší cizí hlasy, tak jen nakoukne dveřmi, máme francouzská okna ve všech místnostech…takže má přehled. Zmizí a někde v křoví vyčkává, až ti vetřelci vypadnou. Občas, když sedíme venku, projde velmi vznešene v bezpečné vzdálenosti, asi aby vetřelci viděli, kdo je tady pánem.

            1. Jj, on je fakt důstojný, nad věcí… Nikdy jsem ho neslyšela sycet, prskat. Ani nemá moc mimiku, je kamenná tvar.

  6. Elvis je krásnej Pan Kocour. Ta fotka na stromě a ta poslední a ta jak spinká na zádech, prostě všechny, vybrat si nemůžu.
    Jak já to chápu, tu obavu pořídit si nového kocoura, když ten před ním byl nej… Vybrali jste dobře 🙂
    My (já) měli obdobný problém, když nám odešel Majk. 4 roky jsme byli bezpsí, za prvé jsem nechtěla psa, protože Majk, a za druhé fakt nebyly podmínky. Pak, když jsme šli do důchodu, jsme chtěli původně menšího psa, ale nakonec jsme usoudili, že labrador je vlastně malej a přišel Darek. Vzhledem stejnej, povahou úplně jinej. Teď už jsme bezpsí definitivně.
    Kočky si nás našly samy, lovecká je Líza, Kája je mazlivej hrombác a co by se honil za myší, když má papání doma, že jo 😀 . I když to asi umí, ale ty roky, co byl toulavej – asi stačilo.

  7. zííív, pravil Mr. Elvis a odhalil výstavní tesáčky 🙂 to abyste věděli, že nejsem žádný plyšák, ale velká šelma! Pane Kocoure, děkuji za celou smečku za představení, naprosto chápu, jaká je to nuda, škrábat drápkem svůj životopis a proto ho pro nás zvědavce sepsala Vaše ochotná podřízená, tzv. panička 🙂 Jste překrásný exemplář mainského kocourka a smečku jste dokonale ovládl 🙂 Nechte si občas probrat kožíšek ochotnou posluhou a ponosit se v náručí…Vám to nic neudělá a je to tolik potěší – určitě jste heboučký jako prachové peří a když předete, úžasně vibrujete uklidňující tóny 🙂

    1. Když takovou tlamku jak past na hady předvede Adéla, vždycky mě udiví, že mi těma zubiskama něžně ožižlává nalakovaný nehet 🙂

      1. viď? u nás má tlamičku jako past na mývaly a zuby jako drak Vincent. a on si to snad užívá, když nám je ukazuje, zívaje na celé kolo 😀

        1. Jj, znám 😀 Ty dvě černý krasavy jsou poměrně drobný kočky, zvlášť Čerťa, ale zubiska maj taky pěkný. A když zívne Kája, dračí sluj hadr. Jen si říkám, jak bych asi dopadla, kdyby se fakt zakousl a ne jen něžně ožužlával 🙂 . Občas je MLP jak po boji, ale to si Kája hraje, vloží do té hry celého kocoura a spíš, než by kousl, MLP ucukne a sám se o zubiska škrábne. Holt mladej hravej kocourek 😀

          1. na to máme hlášku “ nežer paničku!“ když si kocour hraje se mnou jako s druhým kocourem 🙂 to mají rádi všichni tři 🙂

  8. Kocour si náš dům vybral, když mu byl rok. Do devíti let se nechal pohladit třikrát, při čtvrtém pokusu odcházel. Teď nás vyhledává, ale na klín?! Takové důvěrnosti! Odsaď až podsaď! Takže asi budete muset ještě pár let počkat, než Jeho Výsost laskavě pokyne, že už jo. Ale je kouzelnej!

  9. Elvis může do mazlivosti dorůst. Oriáš se začal mazlit v devíti letech, akorát že to neumí a jsem jak jehelníček.

    1. Jj, možná doroste, občas už jsou náznaky, že by to časem šlo. Jsou mu necelé čtyři roky, tak to má do těch devíti ještě plno času

  10. Jáááá jsem zamilovanááááá!
    Ách, právě jsem se rozplynula!
    Děkuji posluze, že nás laskavě seznámila s Jeho Výsostí.

  11. Eh, Elvisi, kdyby tys věděl, jakou máš kliku! 😀
    Luci, ty fotky jsou úžasné a já jen marně přemýšlím, která by mohla být nej. Možná u pěti bych se po delší době zastavila:))
    Nakonec jsem si vybrala – Elvis na stromě. Tam je nejen krásnej (to on je všude), ale to napětí, ta radost… No a pak ta, jak sedí s jezevčíky a čeká na dobrotu (předpokládám:))
    Pak ty akční. Pak ta s muškátem. Pak ta poslední! 😀
    Asi by mě fakt mrzelo, že není mazlivej, ale on do toho třeba doroste. A že vás má rád – o tom bych nepochybovala. Jen nevidí důvod to pořád dávat najevo:))

    1. Dede, mne ta nemazlivost zas tolik nemrzi, i když ze začátku mne překvapovala, zvyklá na to, že pohladim chlupounka a on začne vrnet a dožadovat se „ještě“. Elvis se prostě zvedl a odešel. Ale je prostě takový, takže respekt. On je opravdu dokonale kočičí, solitér.

  12. Úžasný kocour. Pro mainské mývalí mám slabost, a tohle je opravdu Pan Kocour. A okolí máte zjevně myšuprosté. 😀

    1. Ano, myslím, že myši z okolí zmizely, částečně díky neúnavnému lovu, zbytek se zděšeně odstěhoval Dřív opravdu nosil dvě tři myši denně, teď už tak tři za týden. Nejvíc si užil, když u souseda bagrovali jámu na bazén. To jsme byli denně obdarování pěkně statnými krtky. Naštěstí už tedy neživými…až na jednoho, který, položen na trávník, začal okamžitě hrabat a krtkoval se do díry. Elvis i jezevcice na to konsternovane hleděli a nechápali, proč tak vrestim, představa krtin mne dost nepotesila. Naštěstí to vyřešila Deny.

  13. Výsosti, vy jste se tedy poved´!
    Dovolím si uctivě poprosit, abyste laskavě svolil své posluze, aby občas o vás něco napsala. Ovšem kdybyste ráčil něco namňoukat vlastní hu… svými ušlechtilými ústy, jsem si jistá, že váš fanklub poroste geometrickou řadou.

    Elvis je opravdu krásný a impozantní představitel kočičího národa. Ta fotka s mrňavým jezevčátkem mě chytla za osrdí.

  14. Elvis je prostě jeho výsost pan kocour.
    Je nádherný a fotky nemají chybu.
    Chci se zeptat, Elvis je tak velký nebo jezevčík tak malý ?

    Také máme takovou osobnost doma. Daník je sice obyčejný mourek, ale s povahou aristokrata.
    Máme ho rádi a on nás, snad………

    1. Každá kočka má v sobě vznešenost aristokrata…co, aristokrata! Božstva!
      Na fotkách s malou piraní byla Hafi štěně, ale i dnes je Elvis větší, respektive vyšší než jezevcice. Úžasné jsou jejich honičky po zahradě, první letí hbitý, ohebný kocour, za ním pelasi Denny a za nimi dusa Hafi. Kocour jezevčíky přeskakuje vysokými oblouky a v závěru vyskočí někam do výšky, odkud na ně pobaveně shlíží, s výrazem krále, hledícím na své podané.

      1. to nemá chybu… doufám, že to natáčíš a při dalším vyprávění sem vložíš 😀 naši kluci přes sebe skáčou parkur, když se opravdu „rozjedou“ a já jen zírám 🙂

  15. Elvis žije!
    a má se parádně…a je jiný..je svůj a jedinečný…máš štěstí, že Tvůj život provázejí samé osobnosti a můžete se od sebe učit …

  16. Parádní povídání, po ránu moc potěšilo. Každá kočka je svá. A každá jiná osobnost. Jen to člověka trochu zamrzí, že si takového velikého chlupatého krasavce nemůže pořádně pomuchlat 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN