MATYLDOVINY: Pipi by to neřešila

Pamatujete si na Pipi dlouhou punčochu, která měla na každé noze jinak barevnou punčošku? Onehdy jsme si na ni vzpomněla, když jsem narazila na moudra internetových poraden.

 

Tak za prvé – silonky jsou prý pasé. V tom případě buď budu nosit jen džíny (legíny jsou prý taky fuj, takže fakt jen džíny), nebo budu většinu roku omrzat. No ale já potřebuju ty šaty! Samozřejmě že jak se oteplí, tak k šatům obouvám tenisky a tam silonky nepotřebuju, ale jsou tu poměrně dlouhá přechodová období a v zimě je taky potřeba něco. A co na to královský protokol? Ten říká, že punčochy vždy. Tak pravila autorita.

Za druhé – tady na mě vyběhly články na oblíbené téma oblékání žen nad padesát. Tak ty povolují pouze černé punčocháče, v žádném případě barevné nebo tělové. Jsem ochotna vzdát se zářivě zelených, ale co dál? Jako že si ke světlým lodičkám vezmu černé punčochy? Tak to byl módní přešlap už snad za první republiky. Nebo mi kromě světlých punčocháčů chtějí zakázat i světlé boty?

V dospělosti jsem se konečně dočkala toho, že existují punčocháče na výšku 175 a dokonce i 182! Mám dlouhé nohy a 172 cm na výšku, takže mi v dřívějších dobách lezl lem punčocháčů po zadku dolů a neskutečně mě znervózňoval. Tak když už konečně jsou, hodlám si je užít. A existují i teplé, ve kterých mi není zima ani v zimě.

Myslím, že se silonkami to dopadne stejně jako s čepicí s bambulí. Prý ji ve svém věku nemám nosit. Mám tři.

 

Dede: Děkuju Matyldě – opět otevřela krajně zajímavé téma! Co byste tedy podle módních příkazů neměly(i?) nosit a přitom je vám v tom prostě fajn? 

Aktualizováno: 29.5.2024 — 17:30

84 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Naprosto mi mluvíš z duše.
    Nedávno jsem narazila na článek, kde se pisatelka (stejně jsko ty) pozadtavuje nad tím, kolik „moudrých“ najednou píše, co ženy 50+ by měly (skoro musely) nosit, ale mladým nesmíš říct nic.
    A tak dívenkám a skečnám korpukentním tečou z titěrných šatiček nejen paže, ale nesmíte jim brát ducha sebeuvědomění.
    Nosím si tělové, červené a třeba i jiné punčošky. Hlavně bez pičutkového vzoru, protože o téch babička říkala, že jsou pro veselé ženy 😀
    A její rady byly pro mne vyšší princip v odívání než rady chytrých Horákyň dnes.
    Držím palce a hrdě do ulic. V zelené či modré, hlavně být duší mladé. 🙂

    1. Mamutku, taky mi mluvíš z duše 🙂 punčocháče s pičutkovým vzorem teda nemám, líbil by se mi, ale měli jen malá čísla 😀 k černým šatům s nápisem jsou stejně nejlepší ty červené …

    2. No je zajímavé, že ženám nad 50 budou radit, co mají nosit, ale mladým nikdo neřekne, že to, co nosí nějaká zpěvačka na jevišti a kouká jí z toho kde co, je jen kostým pro upoutání pozornosti. Zrovna taky obtáhlé oblečení Kardashianky, je to prostě pro pozornost médií a není třeba na veřejnosti nosit legíny zaříznuté mezi půlky. A nosí to všechny.

  2. No, já jsem svými excentrickými oblečky poměrně pověstná 🙂 Nosím spíš punčochy než punčocháče, i když ty někdy taky, a barvy moc nepoužívám, takže černé jsou logická první volba, průsvitné někdy, kecy módního pekla mě nechávají poměrně chladnou, tam ty fifleny už kolikrát nevěděly, nad čím by ještě ohrnuly nos. Docela živě si vzpomínám, jak se mi tam kolektivně vysmály, když jsem se zmínila, že jsem si po asi pěti letech, kdy jsem prostě neměla žádné kalhoty, zase jedny pořídila – s hodně širokými nohavicemi a kšandami. No a uplynul rok a mohly se přetrhnout, aby si něco takového pořídily taky, protože to přišlo do módy. Předtím zas ječely nad každou delší sukní, že délka zásadně ke kolenům nebo nad kolena, no… midi přišly shodou okolností zrovna v době, kdy jsem si říkala, že bych k těm dlouhým sukním mohla mít i nějakou trochu kratší, tak do půl lýtek 🙂

    1. No, když jsi přišla k mému stánku na Světu knihy, vypadalas jako elfí královna:)) Rozhodně nepřehlédnutelná!

  3. Moooc pěkně téma! Ty články, diktující dámám 50+ jsem zaznamenala a některé přečetla, glosujic je polohlasnym No to určitě! Co je to za blbost??! a Které kopyto tohle psalo? Psina je, jak si tyhle rádoby moudré články odporují. Jeden přímo doporučuje nosit dzisku jako mladistvý prvek outfitu, druhý článek praví, že dzisku proboha ne, vůbec, nikdy. A teď si babo vyber Jasně, že ji nosím
    Rady ohledně punčocháčů mne pobavily, aha, takže tělové jsou passe kdežto černé jsou in, no poteskoste. To snad záleží na tom, jaké mám šaty a kam jdu, k černé kolové sukni s rudými květy a černým balerinam jsou černé punčocháče super, ke světlým pouzdrovkam a béžovým lodičkam fakt nee. No a jinak bych asi nenosila minisukně nebo trika zářivých barev s výraznými nápisy, ale to jsem nenosila ani ve dvaceti, takže… Aktuálně oblibuju široké kalhoty, protože na rehabilitační chůzi potřebuju volny pohyb nohy, k tomu triko, zmíněnou dzisku a tenisky. Haute couture to fakt není, ale je mi v tom fajn.

    1. Džísku taky mám a ráda ji nosím (i šatům nebo sukni), ale jenom tam, kde se to hodí. Třeba vloni touhle dobou jsme s MLP byli na jedné docela „hoch“ společenské akci v zahradách kláštera na Starém Brně a tam většina žen i k těm slavnostním šatům právě tu džísku měla, to mi přišlo trošku nepřípadné. Ale nikoho nesoudím, jen bych si to na sebe nevzala.

    2. možná to není haute couture, ale je to slušivé a pohodlné 🙂 bílou džísku sehnat, to byla opravdu těžká písemná práce 😀 a čekala na mě v Uherském Hradišti, spokojeně na věšáku v obchodě na Mariánském náměstí…jen jsem tak šla procházkou po městě, než jsme měli sraz se švagříčky 🙂

      1. Zkus Tchibo, tam ji mívají. I měli před časem starorůžovou, moc pěknou. Mně se k ničemu nehodí, ale fakt byla krásná.

      2. Nooo, Haute couture jsem vlastně neřešila nikdy, sama s dvěma holkami…nejdřív se musely obléct slečny a maminka až podle toho, kolik peněz zbylo. Moc to nebývalo. No co. Stejně jsem nejradši nosila khaki zelené kapsace a triko s kočičími tlapkami
        Dzisky mám tři, tmavě a světle modrou a zelenou. Momentálně děsně potřebuji béžovou, sháním, sehnat nemůžu.

  4. Že silonky jsou pasé, to mi přijde stejná pitomost jako že už není in nosit (do společnosti) kabelku a boty stejné barvy. Taky nechápu, kdo tyhle trendy vymýšlí. Zajímavé je, jak se všeobecně ujala zmíněná kombinace tenisek a šatů, klidně i společenských, že. U velkých dlouhonohých holek je to celkem fajn a hlavně pohodlné, že Matyldo 🙂 ale nám trpasličím výškám tohle fakt nelichotí, zrovna tak jako baleríny, proto já vždy k šatům botky s podpatečkem.
    Mimochodem jsem si vzpomněla na královnu Alžbětu a její zálibu v úžasných pastelových barvách – ale nikdy jsem nepochopila, proč je kombinuje většinou s černou kabelkou a botami.

    1. Ano, dneska mám zas tenisky a šaty 🙂
      Ehm, boty královny Alžběty musely vybrané zaměstnankyně lehce onosit a rozšlápnout, četla jsme někde- a upravovat tímhle způsobem metráky barevných by asi byl problém. Navíc královna byla několik posledních desetiletí starší dáma a šlo jí o pohodlí 🙂

      1. já takýýýý – košilové šaty od Haničky T., mojí dvorní krejčové a kamarádky a k tomu krátké sako a bílé kožené tenisky a celý den v kanceláři je pohoda 🙂

  5. Módní diktát je jedna věc, ale do krajnosti dovedený postoj „co je komu po tom, co nosím“ je opačný extrém. Počínaje již zmíněnými džínami a flanelkou v divadle, přes uniformu halena, tříčtvrťáky, sportovní sandály, až po nudu a šeď na ulicích. Ráda jsem sledovala web Módní peklo, když ještě patřil Adě Bartlové. Tam byly úvahy, jak se dá obléci pohodlně a zároveň se stylem, nápaditě a nadčasově.
    A možná od té doby jsem objevila, že je i nositelná růžová- skvěle ladí k šedinám 🙂

      1. Mám i tu její knížku. A souzněla jsem s ní v řemeslném vypracování oblečení. Takže si v řetězcích nevyberu 😀
        Adu potkávám ve fb skupině Krása krejčoviny, ta je také poučná.

        1. Taky mám problém si v řetězci cokoli vybrat. Tam i tričko, co se mi líbí barevně, po dvou vypráních změní tvar- roztáhne se a zkrátí- takže mi zas lezou záda a zas mám hadry na štětce.

          1. Mně zase vadí nenavazující vzor. A to až tak, že když jsem si šila pruhované šaty, tak jsem pětkrát párala.

  6. Koukám do bot a co nevidím: jedna ponožka kotníková černá, druhá úplně nizoučká šedivá. Ne, nehraju si na Pipi Punčochatou, ale na pravé noze kvůli zánětu žil potřebuju jen něco přes chodidlo, výš by to nedělalo dobrotu.
    Jestli to někomu vadí, může mi poslat písemnou stížnost.
    Jinak nosím skoro jenom kalhoty, takže problém tělových silonek mě netrápí, ale kdyby na to přišlo, taky mi můžou 😉

    1. Tak já jsem zas nosívala na jedné ruce pletený návlek kvůli myšitidě, ale vždycky bolela jen jedna, tak jenom jeden 🙂

  7. Já jsem tak posledních min. 35 let ryze kalhotová. Takže punčocháče jakékoliv barvy nenosím, protože je pod kalhoty nesnáším a i v mrazech nosím ponožky. V Mostě jsem zimy řešila dlouhými kabáty, tady nosím bundy a když je fakt mráz ( a to myslím kolem -15 stupňů 😀 ), narvu pod kalhoty, většinou džíny, legíny. Jediné šaty, které jsem si v poslední době koupila, byly na synovu svatbu i s tělovými punčocháči. Nakonec jsem šla na boso v pantoflích, které měly barvu jako sáčko přes šaty, protože představa, že se budu pařit v 35 stupních v punčocháčích a šmajdat po louce v lodičkách, mě málem přivodila infarkt 😀
    Čepice jsem začala nosit až tady a s bambulí mám 3 – vínovou, bílou a béžovou.
    Nosím to, v čem je mi dobře a pohodlně a tzv. módní trendy mi můžou hupnout na záda 😀

            1. moje ovčí kloboučky jsou na odkazu pod Matyldou a nejstřelenější čepička se zove „polštář“, protože je čtyřhranná, s nepravidelným černobílým vzorem a na každé hraně sedí mini bambulka barvy třešňové 😀

      1. úkol podzimu: dvě čepice s bambulí! nebo ještě líp: jedna čepice se třemi bambulkami 🙂

  8. Zamýšlela jsem se nad tím módním diktátem. Kde se vlastně bere?
    Nejdřív to jsou názory starších příbuzných:)) Obvykle maminky, babiček, tetiček a podobně. Dá se s nimi bojovat, záleží na povaze všech zúčastněných. Někdy stačí málo, aby si děvče nebo kluk prosadili své – jindy je to takřka nemožné, pokud nemají vlastní peníze. Nechává to v člověku stopy, ne že ne.
    Druhé je tlak okolí, obvykle skrz média všeho druhu a lidi, kteří s názory médií souzní. Stejně jako u příbuzných existuje jednoduchá odpověď – kašlat na to! Co ale člověk snadno ignoruje ve vyšším věku, dokáže být dřív zraňující, vůbec, když si třeba mladá žena není jistá sama sebou. A takových je! Ne každý ustojí rebelantství, navíc v práci (pokud člověk není na home office) bývá různě vymáhaný dresscode.
    Takže není úplně samozřejmé jít si svojí cestou a ignorovat okolí. Jistě, po šedesátce to už jde překvapivě snadno 😛

    1. Jo, za moje sukně může právě dresscode, který zakázal džíny a kraťasy. Přitom já v ničem jiném ani nechodila! Dnes mi přijdou džíny strašně nepohodlné.

      1. Ano, znám, my taky nesměly/i džíny a kraťasy. Já to postupně začala řešit kalhotovými kostýmky i v letní variantě. V práci jsem k tomu měla ve skříni pohodlné lodičky a na cestu třeba tenisky 😀 , líp se mi v tom dobíhala tramvaj 😀

      1. měla jsem od ní totiž jeden hořčicově žlutý klobouček se spirálou…a Haničce se tak moc líbil a tolik jí slušel, že jsem jí ho věnovala k Vánocům. a počala jsem se pídit, kde paní Bartaková je a zda ještě tvoří…mezitím jí přibyly roky a ubylo trochu zdraví. zbylo posledních cca 11 kousků, vyrobených a připravených odvézt do butiku v Kutné Hoře. do Hory jely nakonec tři kousky, ostatní jsme s Hankou vysáply a koupily si to my dvě a její zákaznice :-; to byla barevná zima s ovčí babičkou 😀

  9. Pipi by to neřešila a já to taky neřeším, protože u jedněch stránek na mě vykoukne info, že tělové punčocháče jsou passé a z druhé stránky se valí tvrzení, že jedině a vždycky tělové, resp. průhledné punčocháče. Jak říká David “ nakvákat na to“ 😀 normálně nosím průhledné punčocháče v zimě, podkolenky na jaře a na podzim, někdy v létě. barevné punčocháče mám teplé na zimu a nosím, proč ne, nemají chybu a jsou veselé 🙂 mám: tmavě zelené, tmavě červené ( k černým šatům s nápisem), jedny oranžové a taky se vzorem černobílé. barvy, to je moje. sluší mi i béžová a bílá, ale v barvách vypadám veseleji a cítím se tak. jo, a naše Pipi řeší jedině to, jak se po punčocháči vyšplhat na paničku, když dostane mazlivou, barva nerozhoduje 😀

      1. nejspíš dostanou zadání vytvořit nějaký článek o módě, x odstavců za x peněz, něco tam naskládají a obsah nicotný 🙂

  10. napřed mne vyděsilo,že silonky přestanou dělat,byla bych v háji..leginy nosím pod sukně,pod šaty..a na nějakou modu kašlu..a barevný a jak to pěkně vypadá..a já se v tom cejtím dobře..
    džíny taky nosim a nepřestanu…a doma tepláky a tričko 😀
    ovšem nejlíp je mi v těch historizujících hadrech..ale do práce se to moc nehodí..
    ať si ti modou posedlí říkají co chtějí, jejich ředči příliš nerozumím a trpím selektivní hluchotou (naučeno od koček) …

  11. Kritický pohled na sebe mám a myslím si, že dovedu odhadnout co ano, co ne. Za léta se psy se ze mně stala žena kalhotová, v nich se cítím nejvíc pohodlně. Když je potřeba, za dámu se také obléknu, ale pak mám pocit, že bych měla říkat ano prosím, jistěže a ulizovat kávu se zvednutým malíčkem. Takže rychle prchám zpět do kalhot. A vůbec, balancují mezi tím v čem se cítím a požadavky okolí. Trochu.

    1. Kalhotové období jsem už měla. Radši ty šaty. Momentální uniforma místních žen je tříčtvrťáky a halena od Vietnamců. Lepší než šatová zástéra předchozí generace, ale víc nápadu v tom není.

  12. Čepici s bambulí nemám jen proto, že nenosím čepice 🙂 Čelenka, kapuce ani protidešťový klobouk bambule prostě nemají:))
    Jinak zjišťuju, jak sladký je život ignoranta! Který navíc nosí převážně kalhoty.
    Jinak já za sebe jsem udělala objev! Když už nosím šaty a punčocháče, pak jemné tělové, jak jinak (tohle někomu vadí? Nejslušnější klasika?:)) Ovšem minule jsem zase vzdychala nad svými staršími společenskými šaty, které mají délku na kolena. Šaty jsou krásné, ale já se v nich fakt necítím. Tak jsem k nim zkusila černé punčocháče (mám takové ty sportovní, teplé:)) A ejhle, vYpadalo to skvěle! ty šaty v sobě černou mají, výsledek byl skoro šik. Potěšilo mě to jako močnost, že si ty krásné šaty někdy vezmu. Zatím je to – jak už to se mnou bývá – pouze ve stádiu myšlenky:))

    1. K tmavomodré kratší sukni nosím silnější punčochàče ve stejné barvě a taky super 🙂

      1. Na Dedoles jsem si pro ten případ koupila tlusté nadkolenky s vlčími máky a beruškami, ale než jsem se odhodlala, tak je na ně už moc teplo. Tak na podzim!

    2. Taktéž. Mám pohodlné šedé džínové šaty ke kolenům a se silnějšíma černýma punčochama jsou velice nositelné.

    3. Ahoj Dede, čelenky s bambulkami existují a jsou moc hezké (praví ta, co nesnáší čepice).

  13. Ve svých 58 letech také mám 2 čepice s bambulí.
    To o těch silonkách tělové barvy jsem také četla.
    Když už si vezmu silonky, tak jedině tělové.
    Černé mi připadají jako smuteční.
    S přibývajícím věkem se oblékám hlavně pohodlně a abych se v tom cítila dobře.
    Módní směry moc nesleduji.

  14. Móda, móda – to se maže na chleba?
    Zrovna se silonkama teda problém nemám, protože holé nohy jsem ochotná provozovat za každého počasí a silonky nevlastním.
    Nosím co je mi pohodlné, těžko budu v práci sedět celý den v něčem co mě tu tlačí a tam táhne a je mi v tom vedro a … no to by ta práce asi vypadala. A nejen práce, i na kulturu se oblékám pohodlně, chci vnímat představení, ne že se mi oblečení někde zařezává a boty tlačí.
    Jak jsem jako malá nesnášela sukně, tak teď téměř nenosím nic jiného. Je to pohodlné a vypadá to dobře.
    Barvy… ano, mám. Snažím se je nakombinovat inteligentně, ale nevyhýbám se jim. Tedy, zářivě zelenou fakt ne 😀

    1. V práci nosím pracovní oblečení. Co nosím popráci, to chci mít hezké a trendy mě zajímají-ale ne natolik, abych se jimi řídila.

        1. móda se pořád vrací 🙂 můj nejstarší vlněný kabát má věk na to, být volen do Senátu 😉

  15. Já jsem na módní diktát prakticky kašlala vždycky, jen v dětství jsem musela s babičkou svádět bitvy. Ona mi prakticky všechno šila a bohužel jsem občas něco neubránila, takže pár věcí šila prakticky zbytečně. No a vzhledem k postavě jsem se snažila celý život aby ty špeky hyzdily co nejméně. Silonky nosím, protože prakticky stále mám šaty nebo sukni. Takže pokud to jde podkolenky, jinak milované punčocháče Grika. Jo a džíny nesnáším, v leginách sice nevypadám úplně hvězdně, ale prostě si je vezmu. Milému diktátu bych poradila, aby naučil lidi oblékat se do divadla. Neskutečně mi to ničí zážitek, když je tam kdosi v džínách, flanelové kostkaté košili a podobně. Na druhou stranu některé malé večerní jsou spíš výkladní skříň než šaty.
    Ještě k tomu domácímu šití. Obě maminčiny švagrové neměly, jako moje maminka, švadlenu v domě, a tak je obšívala při své roční cestě po příbuzných jejich tetička. Švadlena ze staré školy, šila nádherně, ale halenka, šaty vždycky slušivá fazonka. Jedna teta se občas ubránila, ale druhá měla šatník plný slušivých fazonek. Vzhledem k tomu, že to byla atletka – běžkyně – úplně jí ty fazonky neseděly

      1. S punčocháčema do divadla jsem to vyřešila tak, že nosím kouřové. V posledním roce jsem musela kvůli novému tmavomodrému obleku MLP trochu „přezbrojit“, takže mám místo „malých černých“ několikatery nové tmavomodré šaty, několikatery nové tmavomodré boty a k tomu právě ty (tenší) kouřové punčocháče, docela se to dá.
        Ale do společnosti bych fakt bez punčocháčů nešla, to se nehodí, nechápu ten bezpunčocháčový trend.
        P. S. V létě do práce k šatům punčocháče nenosím, stejně je (ty šaty) mám až skoro na paty.

          1. Jj, byla, pracuju tam (Palackého 174). Měla jsem na sobě dlouhé modré košilové šaty s krátkým rukávem.
            P. S. Včera nebo předevčírem zas byl pro změnu někdo od nás u vás, řešilo se welfare kuřat při přepravě, nebylas u toho?

            1. Neby jsi ráno na dvoře? Na cigáro. Zastavilo kousek od tebe červené auto, když jsi odcházela.

              1. Jo, to jsem asi byla já. Nějaké červené auto si pamatuju. Ráno jsem k těm šatům měla i svetr (taky modrý), byla mi zima.

  16. Tak to je těžká otázka, když módní diktát prostě nesleduji. 🙂
    Takže nosím, co uznám za vhodné, a je mi fajn.

    1. Módní diktát sleduju spíš ze zvědavosti, ale dozvěděla jsem se, že někteří lidi to prostě akceptují, aniž by se zamysleli.

      1. A to máš pravdu. Jak to nesleduji, tak si nejsem jistá: je pro ně žena nad padesát dáma nebo už stařenka? C
        o to datum kolem mě prošlo a zapadlo, tak si ho nevšímám a cítím se tak nějak stejně jako před ním… takže culíky už si fakt nečešu, ale pestrým barvám apod. se nevyhýbám. Tak teď počkám, až co se mnou udělají informatické kulatiny. 🙂 (Můžete hádat, kolik to je 🙂 .)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN