HOST DEDENÍKU – Klokanice: Záškodník v červeném tričku

Někteří kocourci si na zvolené domácí zazvoní, jako v Hotelu u devíti koček, někteří si rovnou přivedou i veterináře. Příběh o tom, jak do naší rodiny přibyl nový kocourek, zaznamenávám zčásti z vyprávění účastníků, tak snad mi laskavě prominou, když některý děj bude literárně upraven. Fotky nejsou moc kvalitní, mají jen dokumentární hodnotu.

 

Naše koňská veterinářka je tak laskavá, že medikamenty rozváží svým klientům osobně. Takhle jednoho dne zastavila s kočičími odčervovacími přípravky u domu mojí dcery a hned šla dál na dvůr. „Tohle je ta vaše kočka?“ ptá se dcery, která jí vyšla naproti.

„To ne, tahle je bílá. Naše je tříbarevka.“

„Kulhá. Má něco se zadní nožkou.“

 

Až budu fit, donesu vám živou

 

Odchytly bílého kocourka, odrostlé, tak půlroční kotě. Ani to nedalo moc práce, kocourek k nim sám přiběhl. Na zadní tlapce měl ošklivou otevřenou ránu, která už sice nekrvácela, ale byla dost čerstvá a potřebovala prohlídku a ošetření. Veterinářka doporučila zajet s kocourem do ordinace pro malá zvířata.

Mezitím se kocourek hrnul k miskám s krmením, které má vybíravá domácí Carrie pořád plné, a nejraději by jejich obsah spořádal na posezení. Vypadal velmi hladový. Dcera mu tedy postupně dávkovala něco k jídlu a zároveň zjišťovala, jestli někomu v okolí nechybí. Podle toho, jak byl přítulný a zvyklý na lidi, asi nebyl toulavý, ale nějaký ten pátek už musel být venku. Byl ušmudlaný a cítit, jako by vylezl z motoru.

Když se dostavila Carrie, snažil se ji zahnat, takže se rychle začala hledat ochotná domácnost, která by se ho okamžitě ujala. Po několika neúspěšných pokusech dcera prostě zavolala prarodičům.

 

Kapesní kocour

 

Moji rodiče před pár týdny nešťastně přišli o asi pětiletou kočičku a přáli si, až se naskytne příležitost, novou. Kočičku. Černou nebo černobílou. Ale na takováhle přání Centrální distribuce koček rozhodně ohled nebere.

Místní veterinář nožku prohlédl, vyčistil, zavázal.

„On to ani nevyholil?! Ani vám nedal antibiotika?“ ptala se večer nevěřícně naše veterinářka v telefonu. A protože v tu dobu už byl kocourek převezen do nové domácnosti, kde si neprodleně omotával kolem tlapky své nové domácí, a protože se zároveň objevila další už částečně zhojená rána na bříšku, putoval kocourek druhý den do špičkové veterinární nemocnice, kde byl zaregistrován pod dočasným jménem Nalezenec, zrentgenován, zevrubně prohlédnut včetně odběru krve, rány převázány a vyfasoval červené tričko, aby se chránilo bříško.

 

Konečně na chvíli usnul

 

Zajímavé bylo, že se od začátku dával do průzkumu nového prostředí, věnoval se svědomité kontrole všech košů a košíků se separovaným odpadem a nevyhýbal se ani výpravám do výšky, aby získal náležitý přehled. Zkrátka nějaká zranění ho nemohla zastavit. Stal se z něj Ďáblík a Záškodník.

Novým páníčkům se snažil být stále nablízku, tedy doslova, kupodivu nebyl nikdy zašlápnut. Hlasitě upozorňoval na prázdné misky. Plakal za dveřmi, když páníček odešel do dílny. V noci spal na prahu ložnice za zavřenými dveřmi a při první možné příležitosti pronikl dovnitř.

 

Budeme bojovat

 

Po pár dnech se zřejmě přesvědčil, že už mu nikam nezmizí, anebo se brzy vrátí, takže teď spává klidně v pelíšku na pohovce. Nesnaží se sežrat, na co přijde, jako druhý den tvaroh ponechaný na jídelním stole. Mnoho let jsem neslyšela svého otce se tak srdečně a zplna hrdla smát, jako když mi popisoval, jak je kocour od tvarohu celý špinavý. Od té doby je to Šmudla. To je ale nespravedlivé jméno, protože jednak po uspokojení základních potřeb na jídlo a bezpečí pečlivě pečuje o svůj sněhobílý kožíšek, jednak svým růžovým jazýčkem pomáhá i domácím s mytím nádobí. (Je konec odkládání mytí nádobí na později, tatínku!)

 

Prohlídka zahrady

 

Už se s paničkou vydal i na zahradu, ale je velmi obezřetný, žádný průzkum tam nepodniká a rychle se vrací zpátky do domu. Ve veterinární čekárně se hodně bál psů, statečně vrčel z přepravky, tak si říkáme, jestli si svá zranění nezpůsobil úprkem přes plot. V místě jeho nálezu ho nikdo nehledá, tak se pomalu plánuje kastrace.

Raduji se z toho, jak se spolu sžívají, a napjatě čekám, o jaké jméno si nový člen rodiny nakonec řekne.

Aktualizováno: 17.4.2024 — 17:09

40 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc hezký článek !!! O tom, jak malý kocourek našel nový domov a jeho páníčci zahnali smutek po nečekané ztrátě jejich kočičky (reakce tvého tatínka i maminky mě rozesmály a radost jim moc přeji).

    Kocourek je moc roztomilý, má krásně hustou srst a připomíná mi britskou krátkosrstou kočičku („Britky“ — modré i bílé – se mi vždycky velice líbily). Jeho dočasná apartní červená kočila mu převelice slušela. Tak jen aby se mu teď ještě zcela zahojila pacička. Ale jemu případné kulhání určitě nebude vadit užívat si spokojený život.

    http://www.celysvet.cz/images.php?fotka=britska-kratkosrsta-kocka_8&dd=1377

    1. Máš pravdu Maričko, vypadá tak! Věděla jsem, že bílé britky existují, ale myslím, že jsem žádnou nikdy neviděla. I na fotkách jsou hlavně modré, kouřové a tak…

    2. Děkuji, Maričko.
      Britky jsou krásné. V ulici bydlí veliký šedý briťák, normálně chodí ven. Ale sáhnout na sebe nenechá, jen zdálky obdivovat.

  2. Moc hezký příběh a ještě hezčí kocourek. Dobře ho CD nasměrovala, on našel domov a vy radost. Vypadá jako kocour sněžný něžný, asi bych mu říkala Snížku. Kdyby byl holka, byla by to jasná Sněhurka, ovšem u kluka, Snehurek…to by fakt nešlo.

    1. Snížek mě napadl jako první 🙂 Až na to, že tak se jmenují (postupně:)) kocouři u EvyB 🙂

      1. Když u nás tyhle zdrobněliny moc nefrčí, předchozí kočička byla Líza. Já bych mu klidně říkala pan Bílý po vzoru pana Černého. Mimochodem, léčili se oba na stejné klinice, svět je malý 🙂

      2. to by nevadilo, klidně se podělíme 🙂 oběma klukům jsme říkali a říkáme občas Sněhůrku 😀

  3. Tak to je krásná životné, životní povídání. Přeji rodičům i Šmudlíkovi spokojené soužití. Pravá felinoterapie.

  4. Je to krasavec vkusný a dekorativní. Skvělé je, že se ujal povinnosti nenechat páníčky krnět – a to nemá pěšinku!

  5. To je kouzelný příběh.
    Ano, tak to mělo být. Přeji Šmudlovi dlouhý a spokojený život v jeho novém ráji.

  6. Hezký kocour! No, jakou kočku chceme- vždycky jsem chtěla tříbarevku nebo zrzku, i když zrzaví jsou většinou kocouři. Tak takovou jsem neměla nikdy!

  7. Překrásný kocourek! Cesty CD jsou nevyzpytatelné a většinou nadělí to, co jsme nikdy nechtěli, abychom zjistili, že jsme nic jiného nepotřebovali!

    P.s. Albínek sice není albín, ale klidně by se tak mohl jmenovat… anebo přejděme rovnou k Albusovi, vždyť je to takový šikovný kouzelníček. A ta jeho barva – prarodičům se vlastně splnil sen, vždyť bílá je vlastně rub černé! 😉

      1. Cestovatel a dobrodruh to tedy opravdu je. A jak s ním teď začaly mávat hormony, tak je nachystaný vyrazit ven a rozdat si to se všemi kocoury v okolí.

  8. Jojo, CD se na naše požadavky zvysoka vykašle, když je třeba někomu najít nový domov. U nás by se na tohle téma daly psát romány. Taky jsem nikdy nechtěla jozefčíka a co nám bylo naděleno? Beník. Nechtěla jsem malou slečnu, ale velkého kluka a o co jsme 13 let vzorně pečovali? O malou slečnu. O kočkách raději ani nemluvím. Tak je to ale správné, tak to má byť

    1. Je to přesně tak. Přála bych si zrzavého kocoura, máme želvinku. Dcera zálibně kouká po velikých mainkách a má nevykrmitelnou tříbarevku s dlouhýma nohama. Ale máme je rádi <3

    2. No Inko, nějak jsem zasklila, že už zase jste psí! A že jste z velikosti 3XL klesli na zkrácené S 🙂 . Jozefčík Beník je určitě osobnost…

      1. Koukni na Zvířetník… Je to vořech, ale hlavní gen je jozefčík. Je to miláček a doufám, že s námi bude hodně dlouho

  9. Ten je krásnej ! CD nikdy nezklame, však to znáte – já nikdy nechtěla kočky :-)) Ale je fakt, že se z nich snažím udělat psy :-)) Večer , no večer – tak kolem 23 hod hulákám z okna Lízo, Kájo a oni za chvíli opravdu přijdou, podle toho, jak jsou daleko. A Káju jsem naučila na povel „hop“ vyskočit na kanape nebo židli a na povel drž drží, než mu vyndám klíště. S Lízou to je jednoduchý, tu popadnu a odnesu kam potřebuju, ale 8 kg Káji se blbě nosí 😀

    1. Kočky jsou chytré. Povely se naučí. Jde o to, jestli je chtějí nebo nechtějí poslechnout 😀 Ale nejlepší jsou ve čtení myšlenek.

  10. Milá Klokanice, to je tak… půvabný… příběh! Kocourek má prostě kliku poté, co ji zjevně neměl. Mohl se zatoulat, mohli ho vyhodit, těžko říct.
    No a teď se tvůj tatínek vesele směje a to je nějaká hodnota! 🙂
    Mimochodem to tričko na kočku je moc dobře vymyšlená věc! A ještě mu sluší:))

    1. Tričko je ušité zcela profesionálně a veterina ho svým pacientům nechává. Naštěstí už není potřeba, bříško je pěkně zahojené a mrňous z něj už nejspíš vyrostl. Vídám ho po týdnu a roste před očima.
      Problém je pořád s tou nožičkou, v tom kloubu se to hojí pomalu. Ale nezdá se, že by mu ta rána nějak bránila v rozletu.

  11. CD byla rychlá! Alfréda i ostatní návrhy předložím k posouzení.
    Výcvik páníčků už začal, panička ve svých 80+ leze po kolenou a hledá zakutálenou kuličku 🙂

  12. to je ale krásný bělostný kocourek! CD opět nezklamala a našli se , kdož se měli najít 🙂 Přeji Panu Bílému hodně radosti s novými páníčky – že si je patřičně vycvičí, není pochyb 🙂 teď ještě jméno, odpovídající eleganci a temperamentu kocourka…co třeba Alfréd?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN