Už měsíc jsem kocour-ová. Nevadí mi to. Stejně mě z toho přivolávání ženských škrabalo v krku.
- 4. 2006
Protestuju. Nesnášim, když mi někdo bere jídlo. Byl jsem na terase. Kutal jsem v truhlíku, kam předtím velká holka nasypala nějaký něco z pytlíku. Vypadalo to jako drobky. Nesnáším plýtvání, tak jsem to chtěl vyhrabat. Holka přišla a měla řeči. Prý mám ležet na sluníčku a nezlobit. Tak jsem si lehl. Je to lepší než poslouchat řeči. Pak mi přelítlo něco přes čumák. Teda kolem čumáku. Bylo to hnědý, pomalý a vydatně to bzučelo. Usoudil jsem, že je to chutné sousto, a vyrazil. Holka vyrazila taky.
Následovala komedie zvaná Piškot po čmelákovi, holka po Piškotovi. Byl jsem rychlejší. Bylo to blbý. Hmyz mi bzuněl v tlamce a škrabal nožičkama. Holka mi páčila čelisti. Nemohl jsem kousat. Hmyz škrabal. Holka pištěla, že mě píchne. Oteču. Udusim se. Nevim, proč mínila, že se udusim, když už jsem se dusil. Držela mě pevně. Nakonec mi tlamku rozpáčila a musel jsem pochoutku vyplivnout. Nevěděl jsem, že je tak lakotná a nedopřeje mi ani zpestření stravy.
- 4. 2006
Přišel jsem o kámoše. Bubu pořád spí. Nebo jí. Nebo spí. Když se zvedl, zkusil jsem mu přihrát myš. Ani si jí nevšiml. Šel rovnou k misce. Chroupal granule, pak se vrátil a lehnul si. Lehnul si na tu myš. Už celé odpoledne čekám, až se zase zvedne. Stejně bude z myši placka. Místo kámoše tu mám Otesánka, který je líný jak vandrák v červenci.
- 5. 2006
Holka myla okna. Nadšeně jsem jí pomáhal. Při osmým pokusu spadnout z okna mě zavřela do koupelny. Trochu jsem se prošel po policích. Má tam toho zbytečně moc. Protřídil jsem to, většinu vyházel. Na podlahu. Snad se o ty střepy nepořeže.
- 5. 2006
Od rána vytahují holky pořád nějaké hadry ze skříně. Oblečou si je, pak stojí před tím lesklým v předsíni, tváří se divně. Sundají to. Oblečou si jiný hadr. Tak pořád dokola. Říkaly něco o divadle. Jako bych jim nestačil. Nebaví mne to… Snad už si mne konečně všimnou. Všimly. Holka na mě divně koukla a řekla, že se k té halence na křesle nemám ani přiblížit. Pche. Klidně. Teď na tý halence stejně ležet nechci.
Jdu na terasu. Musím zkouknout, jak vyrostlo osení. Vyrostlo. Je vysoké. Musí se dlouho soukat do krku. Lechtá. Soukám… soukám… a jejeje. Osení se rozhodlo, že se mi z žaludku vysouká zas ven. Bl… bl… ne, na terase ne, fuj, honem dovnitř, honem… na koberec taky ne, tam to bylo minule… bl… bl… honem, kam? Že by? JO! Tam. Uf… to je úleva.
Nevim, proč ječí. Nevim, proč by si nemohla vzít jinou halenku.
- 5. 2006
Holka už potřetí řekla, že zlobím. Kecá. Jsem vzornej kocour. Když něco někam nese, jdu před ní. Ukazuju jí cestu. Jdu pomalu, aby se neunavila. Jsem vzornej. Pomohl jsem jí z pračky vyndat prádlo. Rozložil jsem ho po celé předsíni. Aby rychle uschnulo. O misku s vodou, která se do toho vylila, jsem zakopnul omylem. Jsem vzornej. Musim jí to dokázat. Sedí u počítače. Musím jí říct, že jí miluju. Dám jí pusu čumákovku. Tak jdu. Vyskočim na stůl, aby se ke mně nemusela sklánět.
Halenka? Co to vůbec je, halenka??
To by mě zajímalo, kdo na stůl nastražil hrnek s kafem. Takovej malej hrnek a jak dokáže naplnit celou klávesnici…
Piškot Pišutka v.t.
Dede: Děkuji mistru Piškotovi za další z jeho spisů 😀 Každopádně se ptám – jak moc umí pomáhat vaše zvěř? 🙂
Děkuju všem za hezká slova. Úplně vidím, jak se chlupatý spisovatel nahoře potěšene teteli a trošku se naparuje. Jeho spolupráce byla vždy velmi vynalézavá a vytrvalá, cokoliv jsme s holkami dělaly, do všeho strkal čumák, packy a ještě to neustále komentoval. Velký problém nastal, když každá z nás dělala něco jiného, dilema, co dřív, lítal od jedné k druhé a asistoval střídavě. Pokusy odradit ho byly marné, když jsem se občas zlobila doopravdy, začal saskovat a dělat ty své ksichtiky ..věděl dobře, že se začnu smát a povolím.
Co se týče pomoci v domácnosti, máme čistou podlahu (těch bezoárů na ní nebo vyblitejch granulí…), eliminovala jsem koberce – kdo to má pořád luxovat,záclony mám třásňové a ten blbej golfovej míček taky jednou najdu…a pomocníky k počítači už nemám, milovala ho Pitina, stejně jako ovladač a telefon a Kačenka ničitelka.
Jo a po 6 letech se rozmluvila Čečen…tak mám zase ukecanou kočku 😀
Sharko, přesně jak píšeš…kocicstvo nás vede k mnohým úpravám teritoria (jejich, samozřejmě). Mne Pisutka naučil uklízet si psací stůl. Žádné papíry, vhodné k smeteni na zem, žádné dostupné tužky nebo propisky, i z hrnku je zkušene vytahoval tlamkou, pak smetl na zem a hrál fotbálek. Nejvíc obliboval flaskhy, ty jsem musela mít v zamykací zásuvce, jinak se okamžitě staly obětí nenechavych pacek a mizely pod gaucem, skříněmi… A když jsem lezla po čtyřech a hledala je, tak se slovutný vědec usadil poblíž a hlasitě mne povzbuzoval…
Vaše zkušenosti pane Profesore Piškote, jsou k nezaplacení…doma je nepředčítám..ostatně, něco se opakuje, něco teprve přijde…ale Váš deník, to je studnice moudra a dobrých nápadů…posílám čumákofku za duhu…
Všichni psi mi pomáhali u vaření tak, že se malebně rozložili u nohou a já vařila v předklonu. Pak mě nemaj bolet na starý kolena záda !
Kočky, resp. Líza a Kája mě „vodí“ po bytě, ale i venku, abych náhodou nezabloudila. T.j. motaj se mi pod nohama a to velice usilovně, se o ně jednou přerazím. Čerťa mi zase pomáhá při pletení. Usilovně loví jehlice. Nevím, jestli dřív vypíchnu oko jí, nebo sobě 😀
Tak krásné povídání, až to člověka chytne u srdce… že to není zrovna u nás! 🙂 Nicméně chci hlavně pochválit fotky – ta s debužírujícím kocourkem číslo dvě je opravdu skvostná.
U nás zvířátka naštěstí moc nepomáhají; jsou nadřená už z toho, že se musí malebně rozmístit okolo kuchlinky v okamžiku, kdy se tam musím pohybovat i já s nožem v jedné ruce a horkým hrncem v druhé… A taková Brooke je schopná tam stát jak zaražený prd i půl dne nedbaje, že je zrovna zeleninový den a maso ne a nepadne!
Krásné a pravdivé čtení o kocicakovi. Také máme kočičího pomahače doma.
Luci, díky za úsměvné ráno! Všechny kníračí holky za mlada pomáhaly na zahradě. Klérka ráda vydazovala kytky z plastových květníků než mne došlo, že jdou vlastně po tom plastu k nakousnutí. Přesadila jsem všechno do terakoty a byl klid. Ajvi, pokud jsem okopávala a plela, tak se přidávala s hrabáním. Dareček ten se jenom tak ledabyle povaluje v tulipánech.
Stále stejně rozkošný!
😀 😀 😀
To je všude stejné. A faaákt to nedocení.
😀
Moc hezké vzpomínání!
Jejda, to se hned lépe kouká do nového dne. Děkuju
Co mi to jen… katastrofy máme na denním pořádku.
jeden den bez nich a jsi nesvá a nervozní….
Vážený pane profesore, jste zneuznaný. Vaše pokusy obohatit domácnost zjevně nedošly ocenění. 😀
Popravdě: tohle se krásně čte, když je to havárie u někoho jiného a s pořádným odstupem. Tady a teď to muselo být na prášky.
Luci, díky za pěkné povídání po ránu.
Milá Luci, Piškot byl skutečně nějaký pomocník! 😀 S tou halenkou by mě kleplo, ale ta koupelna! 😀
Nemám kočky, psi mi pomáhají hlavně ve svých mladších letech. Obvykle na zahradě… a stojí to životy 😛 Naštěstí jen rostliny, ale i tak dokážu působivě nadávat!
Rex se letos snaží. V květináči, který dlouhodobě obhospodařuje (na podzim z něj vytáhl a rozkousal vřesy a pak mu bylo špatně) jsou fialky. Už druhý týden a na cesty vzal jen jednu! 😛
Macešky tam jsou! Ale fialové 😉
jsou to větší příbuzné fialek 😀 Rex zahradníkem 🙂 Zápisky Pana Profesova jsou stále svěží a nezapomenutelné 🙂
Macešky s drobnějšími květy miluju. Mám je v květináči zas, nahradím je něčím až hodně koncem jara 🙂