Prázdniny spějí do druhé poloviny, lidé šťastně odjíždějí na dovolené. Ale co s mazlíčky? A co teprve s domácími zvířaty?
A tak jsem letos v jednom týdnu vyfasovala starost o dvě zvířecí sousedské domácnosti. Z jedné strany, přímí sousedé – dvě kočky. Černý Kikin a mouratá Mici-Angora. Dvakrát denně, za nepřejícího kvílení Ajvi, která na mne ječela zpoza našeho plotu, že si dovoluji ty potměšilé kočky chodit krmit.
„No, Ajvi, nedá se nic dělat, paní domu má sice tři předospělé děti a jednu dospělou vnučku, ale jaksi nejsou schopni si logisticky naplánovat dovolené tak, aby se někdo postaral o dům, rostlinstvo a živočišstvo. A tak nezbývá, než se o kočičky postarat. Kytky chodí zalévat další sousedka.“
No a z druhé strany, velká zahrada s hromadou zrající zeleniny (jsou rajčata zelenina?), skleníkem, slepicemi, králíky a jedním psem. To je naše kamarádka Cory, kříženec 50/50 bígl +JRT. Přímo vražedná kombinace. Temperament a zarputilost teriéra, zdrhačství a kvílivost bígla. Také dvě dospělé děti.
Ajvi s Corynkou
Ale tady mne nakonec po čtyřech dnech přijela vysvobodit dcera, velmi šikovná mladá žena se svými dvěma holčičkami. Co o to postarat se o pejsku – není problém. Je na mne zvyklá, hned první den jsme vyrazily s kamarádkou, Waiki a Ajvi na dlouhý výlet do lesů, fenečka běhala s našima holkama na volno a náramně si odpoledne užívala. Ale králíci!
Bránila jsem se, že neee, že se jich bojím! Rozuměno, nebojím se králíků, ale té zodpovědnosti za ně. Oni už dnešní králíci nejsou ti vděční hlodavci z dob mého dětství a mládí u babičky. Dnes jsou to zvířata náramně náchylná na všelijaké virové choroby, myxomatóza, kokcidióza, plicní mor, králičí rýma…. Člověk má pocit, že jen se na ně přísněji podívá – hned onemocní!
Pán domu sice před odjezdem razantně snížil stavy, dost se jich přestěhovalo do mrazáku, ale stejně jsem musela dvakrát denně chodit do jesliček v každém kotci zakládat seno, měnit dvakrát denně vodu (s octem, prý proti nějaké té …-óze), sypat zrní.
Hned první den volala panička, hlavně jak se daří Corynce, ale já ji okamžitě bonzla, že se mi nezdá samice, ta která má být údajně zlá, kousat a škrábat, jen člověk strčí do kotce ruce – tak tahle králičí obranářka seděla v koutku, nabubřele na mne koukala a ani se nehnula, jen kmitající čumák prozrazoval, že žije. Že by tesknila po páníčcích? To mi přišlo značně ujeté.
Mici-Angora
Do telefonu mi bylo sděleno, že normálně málo žere, ať se nebojím. Zkrátím to, dva dny po příjezdu dcery mi bylo hlášeno – jestli nerozumím králičím nemocem, že samice je zahleněná, nepije, nežere. Ne, nerozumím králičím nemocem! Tak jsme milou samici alespoň přestěhovali do toho nejvzdálenějšího kotce, i když si myslím, že milosrdnější by bylo ji usmrtit, ale nikde nikdo ze sousedů, všichni kde? No přece na dovolených!
Nejmenším problémem byly slípky, i když jsem večer musela čekat, až se uráčí vlézt do svého bydlíku, pevně zavřít všechna dvířka, protože kuny a lišky jsou stále ve střehu.
No a Corynka. Cora, když zůstala sama na zahradě, tak místo aby pilně hlídala, tak ječela jako nezavřená. Musím říct, že v těchto momentech vítězil ten padesátiprocentní bígl, protože vyla! A jak! Takovým tím zpěvavým vytím, charakteristickým pro honiče z parfózních honů, vytrvalým, protože vytí zarputile udržoval ten padesátiprocentní jack russel.
Kikin, černé mimino v golfáči, a závidějící Dareček
Na noc jsem ji musela zavírat k nim do domu, do suterénní kotelny, protože by se nevyspala celá naše víska. Brala bych si ji k nám domů, ale to by se jistě odstěhoval Dareček, protože Cory kočky nemilosrdně honí. A tak jsem pendlovala mezi jejich zahradou a naší zahradou, brávala s sebou (k její velké radosti) i Ajvi, dělaly jsme společnost Corynce, Ajvi zatím počítala králíky, jestli mi některý neutekl.
Do dnešního večera ještě krmím ty dva kočičí sirotečky, kteří mne vždy vítají radostně zdviženými ocásky. Ještě že je už sobota a všichni pánečci se snad ve zdraví navrátí!
Díky, milá Alex! Hlídání příbuznými nemusí často fungovat prostě i kvůli vzdálenosti, nejen kvůli neochotě. A pokud nemají se zvířaty zkušenosti, může být poučený sousedka bezpečnější volba. I když nevím, jestli je to bezpečná volba pro toho souseda!:))
Dnes je díky tobě otázka velmi snadná – starali jste se někdy o sousedova zvířata? Copak květiny, to je běžné a nepovažuju to za problém, ale zvířata mohou člověka – dočasného pečovatele – pořádně prohnat:))
Pro Dede. Včera jsem mluvila s paní co má „tvoji Berry“, o které jsem se nedávno zmínila. Oba zrovna pracovali kolem domu (a byl tam i pes), když jsme jeli okolo z procházky. Tak jsem vystoupila a už zdaleka hlaholika o co mi jde 🙂 Ano, mají dlouhosrstého vlčáka, ale není to Berry, ale kluk „Niki“. Byl nádherný, přišel mě očuchat, asi na mě cítil Trixie i když majitelé nejprve byli dost opatrní. Výškou mi sahal tak do půli stehna. Nechtěla jsem je zdržovat od práce, tak jsme si povídali jen krátce a ani jsem se nezeptala, jak je pes starý. Ale zeptala jsem se, jestli si ho paní přivezla z Německa, že jsem tu tuhle rasu zatím neviděla. A ona řekla, že je to „standartní am. dlouhosrstý vlčák“, že je jich v Am. už dost a Nikiho si přivezli z texaské stanice. Tu jsem si doma našla a mají tam porovnání am. vlčáku s německými (je dlouhé, tak jsem ho jen přelítla, ale třeba tě to bude zajímat).
http://ottogsd.com/
Anglicky neumím, tak jsem si prohlídla jenom fotky a chtělo se mi plakat! CO TY ZADNÍ NOHY?! Je tohle ještě normální? Ani pěkné to není, natož zdravé …
Není to pěkné ani zdravé – podle mě je to týrání chovem. Oni snad běžně takhle nevypadají (doufám), to by měl být „výstavní postoj“ (opět doufám)
Díky, Maričko, za zprávu! 🙂
Když se podíváš na fotky, tak oni tak i běhají. A když někde uvidíš třeba fotky, jak s vlčáky celníci prohledávají třeba kontejnery, tak ti psi jsou také takoví sražení. Kdysi si od nás chtěla koupit štěně paní, která už vlčáka nechtěla, protože to, co se prosazuje jako ideál, už jí vadilo i při práci.
Máte obě pravdu. Niki, který u mě stál měl záda rovná, tady mě to tak připadalo, žádný „proposed“ jsem neviděla. Ale když jsem se dívala na fotky téhle stránky, také mě ten „snížený zadek“ přišel divný. Ale říkala jsem si – jak myslí Dede – že je to výstavní postoj, nebo něco jako „ke startu připraven“. No jestli ne, tak to je opravdu smutné, ale Niki mi tak nepřipadal (byl hodně nuňatý a nijak jsem ho nestudovala). Možná proto skoro všichni policejní vlčáci se zdají být dovoz z Německa (nebo Čech, to jsou myslím spíše belgičtí jako má Pája!).
Alex, tebe mít za sousedku je pro člověka se zvířaty splnění snu 🙂 A máš k povídání moc hezké fotky.
Já už krmila několik psů a koček pánečkům, který na pár dnů odjeli. Ale to bylo v jejich domech, buď přímo u sousedů, nebo kam jsem kus dojela (a vždy tam pak asi hodinu s nimi poseděla a dělala jim společnost). V našem domě jsme zatím hlídali několikrát jen sousedčinu Sadie a před lety(ještě před Dixie) asi tři nebo čtyři dny přátelům maličké kotě. Pamatuji se, jak hned první den jsme se vrátili domů z nákupu a kotě nikde. Prohledala jsem každý kout domu, začínala jsem propadat panice, kam že zapadlo až mě napadlo, kouknout se do peřin – a tam se mrně choulilo, jak nás uvidělo, spustilo motórek 🙂 Věděla jsem, že kočky lezou do peřin (dělala to naše Kotě), ale vždy byl navrchu hrbol. Tohle malé nic s peřinou ani nehnulo. Tak jsme pak byli extra opatrní na postel si sednout. Teď už nabídnout hlídání „v dome“ bohužel nemůžeme, bylo by to stresové jak pro zvířata, tak pro nás. Ale do určité vzdálenosti bych stale klidně dojela a nakrmila.
Moje sestřenice kdysi hlídala někomu morčata a jedno umřelo. Jako ta ramlice, nebyla to samozřjemě její vina. Majitelé jí to nezazlívali, byly ještě pár dnů pryč a tak s jejich svolením udělala v lese morčeti hrobeček. Ale ten pocit viny, protože se to stalo právě když hlídala byl pro ni dost nepříjemný.
Ano, Maričko, právě toho jsem se bála, aby zrovna, když budu hlídat, se něco svěřencům nestalo. Bylo by to moc nepříjemné.
jestli se počítá i hlídání u příbuzných, tak potom ano – pravidelně jsme se střídali se skorošvagry v péči o dům, zahradu a Paní Černou u rodičů MLP, když jeli na dovolenou 🙂 ono tedy spíš Paní Černá hlídala nás, aby bylo vše tak, jak se sluší a patří podle jejích představ. nebylo-li, zaujala bojový postoj a důrazně pravila: Mňau! jednoho roku byla strašná noční bouřka, taková, že uhodilo do trnky ( taková škoda, ještě nebyly trnky zralé 🙁 ) a černucha nás chodila upomínat, ať ten kravál konečně vypneme 🙂
Během svého bytí jsem hlídala westíka, jozefčíka, dva losí psy, anglického setra, blue teriera, kočku, andulku a rybičky. Byla to zvířata našich známých a sousedů a mým zlatým retrívrům jiná zvířata nevadila. No a zahrady sousedů.
Proč tohle všechno? Inu, vetřeli jsme se do čtvrti tzv vyšší střední třídy a všichni sousedé kolem podědili chaty svých bohatých rodičů. A jelikož se tito lidé seznamují ve svých společenských vrstvách, tu on zdědil chatu v horách, ona chatu u moře a teď to za trest musí všechno hezky objíždět a udržovat. A také musí do zahraničí. No, lehké to nemají!.
Jak už jsem psala, nikdy z Norska neodjíždíme v létě. Máme „chatu“ v Praze a tam jezdime jaro, podzim, zima. Čímž jsem se stala sousedům pokladem. Tak mi, hlavně v létě, s úlevou svěřují své domy, zahrady a někdy zvířenu. Nevadí mi to, ráda zahrady obíhám, vyberu poštu, zaleju kytky v domě. Co mě stresuje, jsou různé alarmy, každý s jiným systémem a jiným číselným kódem. Taky už se mi podařilo securitas přivolat!
Abych pravdu řekla, jsem trochu rozporuplná, když po jejich příjezdu vše opouštím. Určitě neodstřihnou zvadlé kytky včas, nezalejí přiměřeně a rybičkám se nedostane menáže za tři minuty pět, jak byly zvyklé ode mne 🙂 . Ach jo!
Poznám, takto som doma varovala jednu škrečkovú kamarátkinej dcérky, keď boli na dovolenke a za pár mesiacov potom, či si ju vzali domov, škrečková pošla… Mala som som neodbytný pocit, že u mňa by sa jej to nestalo :S
A ešte sa mi vybavilo, že som vlastne varovala aj osmáka, samičku, tá o dvoch v noci pískala a dožadovala sa škrabkania pod bradičkou. A dva vtáčiky, zebričky, z ktorých sa nakoniec vykľul dar, lebo dieťa má vraj alergiu (oni robili fakt dosť brajgel okolo seba, tak či to nesúviselo skôr s tým, než s alergiou). Na vtáčiky bohužiaľ moc nie som, takže som im cez net našla novú majiteľku a darovala ich aj s vybavením, myslím, že do dobrých rúk, kedysi ich chovala a mala skúsenosti.
Milá Jano, obdivuji Tě, s jakou lehkostí píšeš o svých hlídacích akcích, asi si je opravdu užíváš. No, musím se přiznat, že jsem se už starala několikrát o kočky různých sousedů, že jsem chodila krmit a foukat na rozbolavělou, opuštěnou kočičí dušičku. Také mne mnoho koček na ulici zdraví a jdou si se mnou popovídat. Ale psy, pokud by měli honit naši kočku, odmítám hlídat. Je lepší když mám cizího psa doma u „své postele“ 😉 , než ho nechávat u něj doma. Většinou tihle psi i když jsou v domácím prostředí teskní a pláčí, vycházky se mnou a s Ajvi nestačí. O noční době ani nemluvím.
Mám s hlídáním kočičího štváče velmi špatnou zkušenost. Náš úplně první kocour od nás odešel, když ho opakovaně vyhnala z domu a zahrady námi hlídaná hladkosrstá teriérka. Po několika měsících jsem ho potkala na druhém konci vísky, kde bydlel u domečku jedné staré paní, která se starala asi o čtyři kočky. Když jsem ho oslovila, viděla jsem, že mne poznal, ale nevrátil se. Je to už skoro čtyřicet let, ale stále mám v sobě to zklamání i pocit viny, takže Corynka byla poslední pejsek mnou hlídaný. O králících nemluvím.
Navíc nejsem zrovna v dobré zdravotní kondici, takže to byla velká úleva, když si celou menažerii převzala dcera.
Alex, to je radost mít tě v sousedství:)) přiznám se, že nechat hlídat psa cizím lidem bych si netroufla – přece jen holky jsou velké stejně průšvih, který by mohly způsobit. Dohoda s profesionály to zatím jistí. 🙂
Jinak si nějak nevzpomínám, že bych někomu mimo rodinu zalévala kytky, mě před lety chodil zalévat soused a kamarád Zdeněk. Teď to řeším tak, že týden kytky musejí přežít a o ty venkovní se postará sv. Petr nebo automatické zavlažování:)) Kdybychom byli pryč déle, postarají se synové.
Jo, vlastně jednou jsem hlídala psa – velikou Elišku (kříženec fudláka a rotvajlera). S Nazgúly dělala silnou trojku, leč přeskakovala plot, takže jsem ji musela uvazovat, když jsem nebyla doma. Jinak byla zlatíčko, poslušná a moc milá. I tak jsem ji ráda vracela, přece jen ta zodpovědnost nebyla malá:))
No, právě. Jak jsem starší, tak ta potvora zodpovědnost narůstá do obřího rozměru. Kdybych mohla hlídat psa u nás doma, tak o nic nejde, ale dostat klíče od cizího domu, docházet do něj. Kolikrát já jsem po sobě kontrolovala jestli jsem zhasla, jestli jsem pozamykala……. To doma tak pečlivá nejsem 😉
Jednomu zaměstnanci ouřadu odjel tata do lázní a dal mu na starost králíky.Synek seděl v hospodě a králíci odkráčeli do svého nebe. Tata přijel z lázní, šel zkontrolovat králíky a nic.Vzal pantok a honil synka po dvoře,synek řval na celou dědinu, „tato , jim bylo tak strašně smutno po tobě, že zdechli žalem“, to se stalo v obci Radslavice, tata byl starosta a jeho synek byl trpěn v zaměstnání. 🙂
Alex, klobouk dolů,jsi vzorný opatrovatel. My jezdíme s celou ekvipáží, jen k košišky pečuje kamarádka. 🙂
Hi, hi zdechli žalem! Táta ho měl řezat od mala, aby nebyl líný.
Hlídala jsem andulu sestřence. Andula se měla jak prase v žitě, neb jsem ji vzala na chatu a tam jí stěhovala klec ze stínu do stínu, ale pokud možno na verandě nebo venku. Andula se naučila bzučet jako včely a sestřenčina rodina si pak myslela, že mají na půdě roj. 😀
Taky jsem hlídala kamarádce dvě potkanky. Byla jsem zrovna doma marod s kolenem, bylo léto, kamarádka dotáhla obrklec s bludištěm a vším a nainstalovala mi ji na balkon pod stůl (do stínu). Jednak Penuška vyžadovala pravidelné kontroly potkanů a všichni se očichávali přes pletivo (potkani se nebáli, měli doma taky psa). Jednak mi bylo líto je tam nechávat furt zavřený, tak jsem vždycky zavřela Penny do pokoje, strčila potkany za triko a hurá o berlích do kuchyně. Byli zlaťoučcí, pochopili pravidla provozu (nevylízat zpod trika, dokud nesedím) napodruhé a vůbec s nima byla švanda. Až jsem litovala, že je musím vrátit.
🙂 andula bzučela…,náš andulák zvoní
Chi, chi, …rodina si myslela, že mají na půdě roj…. tak to mě dostalo, he, he!
Naša andulka skřípala 🙂
Alex – tebe je třeba vyvažovat zlatem (nod) – taková sousedka je nad všechny diamanty světa.
Já jsem teda letos hlídací imrvére – Brooke je u nás už druhý měsíc a ještě na nějaký den to vypadá. Ovšem osmého září plánujeme na týden Chorvatsko a to se bude muset vrátit k paničce, s ní bych dovolenou asi nedala (anebo by to nebyla dovolená). Jo a na přelomu září a října bude muset jít Erník na čtyři dny na hlídačku k Terce, protože jedeme do lázní a tam teda pejska nechtějí (což se nedivím (rofl) ) … to jsem teda zvědavá, jak to spolu dají.
Co se týká Zikmunda – tak naštěstí nedaleko nás (ob pět domků) bydlí neteř, tak budu muset s prosíkem k ní, jestli by byla tak hodná a jednou denně mu nedala kapsičku (nasypáno bude mít jako ptáčci v kruté zimě) – snad se nikam nechystá a Ziky to zvládne (domů má volný přístup téměř celoročně – mimo kruté zimní měsíce).
Jen si zvykem, třeba bude Brook na trvalo…… Né, po hlavičce nebít!
Kamarádce jsem hlídala kocoura, týden byl u nás v bytě. Měla jsem obavy,jak se snese s našimi kocoury.Skamarádili se brzy a za ten týden je stihl naučit pár lumpáren.Nejrychleji se od kocoura učil Kokeš.
Tak kombinace JRT a bígla zní strašlivě- dneska stačilo, že ob jeden dům tesknil maďarský ohař a vyl jak šakal… mno, hlídat zvěř obvykle nemusím, mně sousedi jednou krmili kočku a v Brně sousedka sypala osmákům zrní skrz dráty, jak se bála, že jí utečou 🙂
Nám hlídala kočičáky maminka a teď toho malého kočičího dorostence máme slíbeno hlídat starším synem.
Ale nebude to nadlouho, pojedeme až tak příští rok na 4 – 5 dní.
Na chatě mu chceme udělat voliéru a bude s námi jezdit na víkendy. Ale až od příštího roku na jaře.
Teď je ještě moc malinký. Takže nám ho ohlídá mladší syn, co s námi bydlí.
Já jsem hlídala jen jednou v životě a to morče Berušku. Také jsem měla strach, ale dopadlo to dobře.
Když jsme kdysi jezdívali do evropských měst na čumendu, tak nám kočku a psa hlídali ještě rodičové. Rodiče už nejsou, maminka v Domově, tak jsme se okamžitě přeorientovali na dovolené takové, aby s námi mohl i pes a užíval si také. Stejně jako Petrs. Kocour má přístup do domu, a jednou za dva dny se staví sousedka, doplnit mu papu. Vlastně si už nedovedu představit, dovolenou bez psa. Strašně by se mi po ní stýskalo!
Hafan jezdí s námi, kytky musej ten týden v zatemněném bytě přežít. Kočku bychom rádi, ale právě kvůli našemu věčnému toulání ji nemáme – přece nejde si pořídit zvíře a pak spoléhat na to, že dobrým sousedům to nedá a na opatrování kývnou!
Chi, chi, třeba potřebovali uklidit a kytky byly záminka.
To mělo být pod km11. Zatrápené psaní na tabletu!
Tak to im nevyšlo, okrem tých nešťastných uhoriek sme sa poctivo ničoho ani nechytili (no ešte to tak… (whew) )
Napadlo mi ešte pri tej zmienke o polievaní kvetov – raz dostala sesternica na starosti polievanie kvetov u kolegyne z práce. Mala to od ruky a tak som ju tam pár krát viezla autom a bol to teda zážitok, na ktorý sa nezabúda. Neviem čo to bolo za ľudí, ale v tom byte bývali už vyše dvoch rokov a všade boli nastavané nevybalené banánové krabice plné vecí, lôžkoviny ponechané v takom stave, ako keď sa v horúčke zviechate z prepotenej a pokrčenej postele a ledva dobehnete na záchod. A oni tak odišli na 2 týždne na dovolenku … Všade vrstvy prachu, tak hrozne doriadený sporák som naživo ešte nevidela. Ale najhoršie bolo, že nechali doma naložené uhorky – kvašáky na parapete a zjavne na ne zabudli. Ten smrad neprajem nikomu, to bolo niečo nepredstaviteľné. Museli sme to vylievať a umývať, potieklo to aj po parapetoch až dolu pod okno na dlážku. Jedným slovom humus. Že si niekto do takéhoto bytu dobrovoľne zavolá skoro cudzieho človeka, aby mu polieval kvety? Asi to bola pre nich normálka … Odvtedy mi moja nie vždy dokonalá domácnosť pripadá byť úplne špígl-nígl a so sesternicou máme ustálené slovné spojenie, že nech to tu je aké chce, ale vtedy u A. to bolo ďaaaleko horšie, pamätáš? (chuckle)
Tak tady mohu s klidem napsat velké ANO. My jsme zodpovědní a tak naše zvířectvo hlídá povětšinou Kačka, neboli když my jedeme na dovolenou, Kačka svou tráví doma. Ale hlídáme pravidelně sousedům a řeknu vám, je to zodpovědnost. Jejich tři kočky jsou to nejmenší, Charles a Eliška stejně jedí u nás, takže tam problém není. Letos nováček pruchatá kočenka od cikánů se bojí, ale nějaké to jídlo jsem do ní denně dostala. Dvě činčily, které už od poloviny týdne na nás nasupeně koukají, protože se je bojíme pustit. Naprosto neproblémová morčecí babička Sněhurka,s tou nikdy žádné problémy nejsou. Nakonec Bimbovi svěřená dvě mořská akvárka, tam se teda bojíme. Krmení problém není, to se jen rozmrazí kostička nějakých jedlých tvorečků, ale ten strach, když vypadne proud, jestli to baterky zvládnou, jestli bude fungovat čerpadlo a filtrace – vždycky jsem ráda, když se sousedi vrátí a my jim předáme vše v pořádku
jo,to znám a nemusím hlídat mořský potvory…aby moji kamarádi mohli jet spolu na táboření, hlídala jsem Beaver- krmila ovce,kozy,kocoura,ptáky a veverky… byl to krásnej relax..ticho,klid, jak Robinson na ostrově jsme si připadlaa,krásně jsem si odpočinula…o moje kočky se starala doma kamarádka 😀
Šárko, dívala jsem se na stránky Beaveru. To je trvale otevřeno, nebo jen přes sezónu? Ale asi tam pořád někdo je, když tam mají kozy a ovce?
je to soukromé,tam se návštěvy(čumilové) nedostanou, bydlej tam 2 lidi celoročně, právě ty jsem střídala, aby si odfrkli…
Ale krásně tam asi je 🙂
Pane jo, hlídat mořská akvária! Tak to bych nedala!
Ono to fakt nic není, vezmeš z mrazáku kostičku, z akvárka trochu vody do kelímku, rozmrazíš kostičku, naleješ do akvárka, sedneš na schody a koukáš. Toť vsjo
V našem akvarijním období nám právě náročnost údržby zabránila si mořské akvárko pořídit. Taky ta cena… i v normálním akvárku se voda umí zkazit rychle a tady by to byla finanční katastrofa.
No, soused na to má systém dvakrát větší než jsou ta dvě akvárka… Momentálně staví další ve stěně obýváku asi 2 m dlouhé, za tou zdí má garáž a v ní to zázemí…
Přítel mojí neteře (žijí spolu i společného chlapečka mají, ale … „Kdo by si bral babu s děckem?!“ (rofl) na to mu odpovídám „Nebuď blbej, máš už děcko bez práce! A potom – ty alimenty co na něj bere!!“ ) má velké mořské akvárium a je nádherně barevné. Je pravda, že všechny blbiny, co do něj potřebuje, dováží z Ameriky
Alex, si obetavec obetavý a susedia by ťa mali vyvažovať zlatom, toto rozhodne nie je samozrejmosť. Zo stráženia králikov by som aj ja mala strach, hlodavce sú vo všeobecnosti citlivky na virózy, mali sme niekoľko generácií škrečkov a morčiat a na tých stačilo niekedy aj kýchnuť … A kombináciu bígla a JRT si radšej ani nechcem predstavovať, až som sa tu orosila, čo to musí byť za ekrazit (chuckle)
No, je to dost zodpovědnost, ta úleva, když se pánečci vrátí v pořádku a člověk předá živé a zdravé svěřence.
co králice Alex? Jak to s ní dopadlo?
Jinak jsi vzorná služba hlídací a krmící….škoda, že bydlíš tak daleko 😀
Sharko, ramlice odešla za duhu, byla to králičí rýma. Byla prý už stará, a protože zasloužilé matky se u nich nestěhují do mrazáku, tak má hrobeček vzadu v sadu, vedle dalších králičích matek a zasloužilých samců, otců.
škoda, ale měla pěkněj život a zachovali se k ní skvěle i po jejím odchodu…