Projíždíte-li jižními státy Ameriky, všimnete si, jak je všechno podél silnic a dálnic hustě zelené. Zdejší teplotní podmínky růstu rozmanité vegetace více, než přejí. Přesto vám brzy neujde, že někdy je ta zeleň i desítky kilometrů nepřerušovaně jednotvárná, jakoby někdo přes stomy přehodil hustou zelenou deku. Vytváří téměř fantastické obrazce, za šera nabývajících až strašitelných tvarů a podob. To, na co se díváte je kudzu – spása a prokletí amerického Jihu.

Kudzu je neuvěřitelně rychle rostoucí popínavá rostlina. Tam, kde roste, se o ní mluví jako o rostlině, která pohltila Jih – „The vine, that ate the South“. Dokonce jedna zdejší pojišťovna má pro své zákazníky reklamní motto „We cover you like Kudzu“ – Pokryjeme vás jako kudzu“.

Invazní rostlina kudzu (vyslov kadzu) se latinsky jmenuje Puerario montana a pochází z Číny a Japonska. V roce 1876 se ve městě Philadelphii (stát Pennsylvania) konala hospodářská výstava k stoletému výročí vzniku Spojených Států. Mezi pozvanými zeměmi bylo i Japonsko, jehož výstavní pavilónek hýřil exotickými květy a rostlinami. Nejvíce ovšem zaujala širokolistá, ornamentální rostlina s příjemně vonícími květy a se zvláštním jménem kudzu. Její schopnost v krátké době pokrýt širokou plochu a vytvořit tak žádoucí přírodní stín u domů, na verandách a v zahradních altáncích z kudzu udělala okamžitý hit. Návštěvníci výstavy si jí za tímto účelem kupovali, ale teplomilná rostlina tamější silné zimy dlouho nepřežila. 

Za pohromu, kterou kudzu na Jihu způsobilo mohou vlastně dva objevy. Nejprve v roce 1920 zjistili Charles a Lillie Pleasovi, že rostlina chutná dobytku. Krátce nato jí začali z jejich zahradnictví v malém floridském městečku Chipley, rozesílat nadšeným farmářům na dobírku. Kudzu během krátké doby jejich pastviny zarostlo rychleji, než jí dobytek stačil spásat. (Shodou okolností, městečkem Chipley projíždíme při každé cestě k moři). O něco později, během hospodářské krize našla spousta mužů dobře placené zaměstání při federálně organizované výsatbě kudzu. Neuvěřitelná rychlost růstu, odolnost a hluboké pevné kořeny se ukázaly být spásou pro erozi půdy. Do té doby mohutné deště kromě hlubokých erozí půdy, z polí spláchly i ceněnou vrstvu tzv. „top soil“ – výživné, kvalitní farmářské zeminy. Zasázené kudzu podle plánu rychle obrostlo meze, zaplnilo výmoly a zpevnilo okraje silnic – stalo se rostlinou, která spasila Jihu.

Jižanské podnebí, s mírnou zimou, dostatkem vody a nepříliš písečnou půdou, poskytlo kudzu ty nejlepší podmínky k jeho růstu. Dokonce se mu tady dařilo lépe, než v jeho původní domovině. Ponechané volnémU růstu se však začalo množit až hororovou rychlostí a postupně se z něho stal nenáviděný plevel – jakýsi zelený mor. V roce 1970 bylo kudzu oficiálně prohlášeno za plevel, v roce 1997 dokonce za škodilivý. Rozrostlo se po celém Jihu a jihovýchodních státech, nejvíce jsou jím zasaženy státy Alabama, Georgia, Florida a Mississippi.

Za sezónu dokáže kudzu narůst o 20 metrů, 30cm za den. Jeho základní tlustý kořen může být a 3m dlouhý a vážit až 180kg. Zbavit místo dobře „zabydleného“ kudzu může trvat i deset let. Dlouhé šlahouny jsou schopny zachytit se na čemkoliv, co mají v cestě a zakořenit se i na sebemenším množství půdy. Plazí se po zemi do všech směrů a v pravidelných vzdálenostech zapouští kořeny. Z nich v krátké době vyroste samostatná rostlina a pokrytí kvapem houstne. Kudzu může vyklíčít i ze semen, která se na podzim vytvoří v podlouhlých luskách. Semena jsou uzavřena v tvrdých slupkách a jejich vyklíčení může trvat roky. Kudzu se tak nečekaně objeví znovu i tam, kde už se myslelo, že je vyhubeno.

Potud shrnutí mnou vyčtených informací. Náhodou jsem na internetu našla i obsáhlejší české povídání o kudzu. Autor v něm navíc dovedl přeložit chemické procesy které se dějí jak v rostlině, tak v půdě. Na to si já netroufám, nechci dělat chytrou, protože ani v originále té chemii moc nerozumím. Ale koho by to zajímalo, může si to přečíst tady (dokonce je tam dole i anglické ukázkové video).

http://www.osel.cz/index.php?clanek=5055

Můj první dojem při jízdě po alabámských silnicích (a pak i sousedních států) byl také ten „zelený“ Jako spolujezdec jsem měla větší možnost přírodu pozorovat a brzy jsem si tohoto zvláštního jevu všimla. Navíc kudzu zrovna kvetlo a při zastávce na odpočívadle jsem si šla k jeho asi 12cm vysokým, sladce vonícím květům přičichnout. Na první pohled ale bylo jasné, že tenhle zvláštní, hustě rostoucí svlačec stromy a keře nejen obrůstá, ale i dusí. Když jsem se pak doptala na jméno a zároveň se dozvěděla co je to za hrůzu – na kudzu jsem silně zanevřela i když jeho rychlorůst mě stále dost fascinuje. Mám stromy ráda. Tady jsem ale viděla chudinky borovice, smrky a všemožné listnáče, jak se oslabenými větvičkami marně snaží prorazit hustý porost pro trochu světla a kyslíku. Přítomnost kudzu je odsoudilo k pomalému umírání udušením.

Rostlina v zimě uschne a alespoň povrchový růst se na čas zastaví. Tam, kde se kudzu v sezóně uchytilo, zůstanou viset jen suché chuchvalce šlahounů se zbytkem listů. V čerstvém stavu jsou to úžasně silná, pružná lana, která rukou jen tak nepřetrhnete. Suchá se postupně rozpadnou na slámu. Celý zelený porost se slehne na nevzhledné suché „roští“. Brzy zjara pak mají některé keře a stromy chvilku šanci tímto roštím prorůst, zazelenat se, vykvést, nebo jim stačí i dozrát plody. Jako třeba u nás ostružiny. Těch zde bývá moře, ale např. v parku, kde roste i kudzu je to urputný boj s časem – již předem prohraný. Zatímco ostružiny dozrávají, kudzu nasává novou mízu. Narůstající šlahouny snadno proráží hustým ostružiním, listy je překrývají, obtáčí a dusí. Během dvou, tří týdnů v místě, kde byla záplava ostružin je už jen hustá zeleň. Celý tento kolotoč se rok co rok opakuje – je to příroda na nezadržitelném pochodu.

Škody, které kudzu každoročně způsobí, se pohybují v desítkách i stovkách milionů dolarů. Vzhledem k mohutnému, hluboko zapuštěnému kořenu a rychlému růstu boj o jeho vyhubení zatím člověk prohrává. Aby opravdu tahle rostlina nepohltila celý Jih, je třeba jí alespoň držet v mezích tam, kde je to opravdu nutné. U dálnic, silnic, v parcích, okolo budov, soch a vůbec všude tam, kde je „objetí kuzdu“ nežádoucí. Kudzo jako had obtočí elektrické sloupy, namotá se v silných hroznech kolem destíky metrů natažených drátů a postupně svojí vahou strhne celé vedení. Omezení jeho růstu lze docílit pravidelním sekáním a chemickými postřiky. Oboje je sice účinné, ale pouze dočasně. Při sekání je totiž nutné zároveň vyrvat i dlouhé plazivé šlahouny, což sekačka nedokáže a ručně se to asi příliš pracné. Sekačka pouze usekne listy prorůstající trávou. Šlahouny většinou jen odře a ony zanedlouho znovu vyraší. Chemický postřik zničí listy, vzhled místa na čas „zoškliví“ ale kudzu z nej trvale nevyhubí. Navíc chemikálie v silném opakovaném postřiku půdě rozhodně nesvědčí.

Ano, pro kudzu se našlo využití v přírodní medicíně, někde se ze šlahounů pletou košíky (na vlastní oči jsem je nikdy neviděla) a je to výživné krmení pro dobytek. Ovšem jeho ničivý růst zatím převažuje a dosud se ho nikomu nepodařilo zastavit. Ba naopak, zdá se, že kudzu začíná být odolnější zimě, pomaloučku, ale jistě se rozrůstá i do severnějších a západnějších států US. Objevili ho už i v Kanadě a dokonce až v Austrálii.

Invazních popínavých rostlin, které na Jihu zdomácněly, je řada. Kudzu si ale na všech seznamech drží své prvenství. Naštěstí i v Alabamě jsou ještě stále místa, kde kudzu není vůbec, nebo kde se ho daří úspěšně omezit. Ke svému růstu potřebuje světlo a prostor. Proto i v naší oblasti roste nejvíce podél silnic, v parcích, na pastvinách a polích. Jak už jsem napsala, dá se jeho růst alespoň omezit. Ovšem tam, kde se uchytí a nikdo si ho nevšímá, je to pohroma. Rychlost, jakou dokáže zahltit volnou plochu je až neuvěřitelná, do druhého dne doslova změní vzhled místa. Stačí jedna sezóna a opuštěné auto, nebo rozpadající se stodola se změní v menší či větší zelený hrbol. Musím přiznat, že když kudzu kvete, je to velice příjemná vůně a i ten zelený koberec má určitý půvab. Ale na zahradu bych si ho rozhodně nezasadila.

Dále už za sebe nechám „mluvit“ svoje fotky, na které se můžete podívat tady http://marickac.rajce.idnes.cz/Kudzu_-_spasa_a_prokleti/

P.S. A tady je odkaz na stránku, kde je sbírka „kudzu architektury“. Když těsně pod hlavním obrázkem kliknete na jednotlivá slova, najdete spousty příkladů, co kudzu dokáže. A i „Kud-zoo“ stojí za to.

http://www.jjanthony.com/kudzu/