Dříve bylo pravidlem, že každý akvarista začínal s chovem živorodek, a i dnes jsou živorodky skupinou akvarijních ryb, které zná každý, kdo se někdy – byť i krátce – akvaristice věnoval.

I když živorodé ryby představují čtyři čeledi, v akváriích se uplatnila nejvíce čeleď Poeciliidae s více než 200 druhy. Do ní patří známé rybky jako paví očka neboli gupky, mečovky a platy. Jejich domovinou je rozsáhlá oblast táhnoucí se od jižních států USA přes Střední Ameriku až do Jižní Ameriky. Mnoho druhů živorodek žije také na ostrovech v Karibském moři.

Živorodky se dříve doporučovaly začátečníkům jako ryby odolné a nenáročné, které lze snadno chovat a rozmnožovat. Mezidruhové křížení, které je u mnoha druhů možné a mimořádná schopnost vytvářet různé barevné formy uvnitř jednoho druhu vedly k tomu, že se živorodky cílevědomým křížením šlechtí. Takový odchov živorodek, které se mohou účastnit soutěží, kde jsou vystavované rybky hodnoceny podle přísných standardů, vyžaduje nekonečnou trpělivost.

Začátečník bez znalostí genetiky a rozsáhlých zkušeností by neuspěl. Pokud chce akvarista vyšlechtit ustálenou varietu, vytvořit tzv. čistokrevný chov s trvalými typy akvarijních rybek, které si své znaky podrží i u potomstva, trvá to zpravidla 4 roky a je k tomu mimo jiné zapotřebí velké množství akvárií. Pohlaví se chovají odděleně a k páření se vybírají jen rybky se znaky, které se chce docílit u potomstva.

Pečlivým výběrem chovných párů a vyřazováním nevhodně zbarvených jedinců z dalšího chovu lze vypěstovat rybky atraktivního vzhledu s nejrůznějšími kombinacemi barev nebo s velikými ploutvemi.

Naprostá většina živorodých rybek čeledi Poeciliidae nabízená v akvaristikách vznikla výběrovým odchovem z přírodních forem. V domovině živorodek bychom nikde nenašli černé mečovky a variety známé jako mečovka berlínská, vídeňská, hamburská, tuxedo a mnoho dalších. Stejně tak nikde v přírodě nežijí platy žluté nebo platy s obří hřbetní ploutví. Ani přírodní formu pavího očka v akvaristických prodejnách nepotkáme.

Vyšlechtěné živorodky jsou náchylné k mnoha onemocněním. Například u černých mečovek způsobuje množství černého pigmentu odpadávání ploutví a vznik nádorů. Vyšlechtěné ryby vyžadují vyšší teplotu vody a při teplotách, které by přírodní formy snesly bez následků, snadno onemocní.

Rozšířením vysoce vyšlechtěných ustálených typů rybek s líbivými tvary ploutví a s co nejvýraznějším zabarvením byla nabourána představa o odolnosti živorodek a jejich vhodnosti pro každého začínajícího akvaristu. Jestliže kdysi šlo chovat paví očka v desetilitrové elementce postavené na okenním parapetu, kde se gupky ve spleti plovoucích rostlin čile proháněly a množily, některé dnešní prošlechtěné odrůdy gupek s velkým tělem a dlouhými ploutvemi by to nepřežily a i ve velkém akváriu by byl problém je pro jejich choulostivost udržet.

Nicméně chov živorodek má své kouzlo. Většina druhů je vhodná do společenských akvárií a při dodržení určitých zásad jejich chov náročný není. Na parametry vody živorodky náročné nejsou, docela dobře snášejí vodu slabě kyselou i slabě zásaditou. Nevadí jim ani tvrdší vodovodní voda. Občas při výměně vody je vhodné do nové vody přidat na 10 litrů jednu čajovou lžičku kuchyňské soli. Většina živorodek žije v brakických vodách, kde do sladké vody proniká voda mořská a mírné osolení vody pozitivně ovlivní jejich zdravotní stav.

Akvárium by mělo být dobře zarostlé rostlinami (vhodné jsou také plovoucí rostliny) a osvětleno, aby se tvořily řasy, které jsou pro živorodky nezbytnou součástí potravy. Řasový povlak proto čistíme jen na předním skle a ostatní skla necháme porostlá zelenou řasou. Voda se musí dobře okysličovat. Vhodná je trvalá filtrace zabezpečující pohyb vody a její provzdušňování. K údržbě patří pravidelné odkalování dna a výměna alespoň třetiny vody za čerstvou.

Výkaly živorodek znečisťují akvárium podstatně více, než výkaly jiných akvarijních ryb. Proto se voda musí měnit častěji (minimálně jednou za 3 týdny). Záleží na velikosti nádrže a počtu ryb. Zatímco v dobře zarostlém a provzdušňovaném akváriu se na jednu jikrnatou rybku o velikosti 4 cm počítá s třemi litry vody, na jednu živorodku téže velikosti by to mělo být šest litrů vody.

Živorodky přijímají veškerou běžnou sušenou potravu určenou pro akvarijní ryby. Je vhodné nekrmit pouze jedním druhem krmiva, ale krmivo střídat. Oblíbenou potravou jsou například sušené pakomáří larvy (Chironomus). Krmit se ale musí střídmě, neboť živorodky jsou velmi žravé a dovedou se doslova nacpat až k prasknutí. Nesmíme hlavně zapomenout dávat jim často čistě rostlinné krmivo. Pouhé ožírání řas v akváriu by jim nestačilo a bez rostlinné složky by zakrněly.

Kdysi nejznámější živorodkou byla živorodka komáří (Gambusia affinis affinis). Vzhledem připomíná samičku gupky. V tropických a subtropických oblastech, kde byla tato stále hladová rybička vysazena, se osvědčila se jako hubitel komárů Anopheles. Za vyhubení tohoto přenašeče malárie jí v Itálii postavili pomník. Rozšířila se zejména v jihovýchodní Evropě.

Před 40 lety akvaristiky běžně nabízely přírodní formu mečovky mexické (Xiphophorus helleri) se zeleným zabarvením a načervenalým podélným pruhem. Dnes se všude prodávají vyšlechtěné mečovky červené, černé aj., a pokud se někde mimořádně objeví mečovka zelená, není to již čistá přírodní forma, nýbrž kříženec přírodní formy s vyšlechtěnou mečovkou červenou, což prozrazuje větší či menší načervenalé zabarvení různých partií.

S divokými živorodkami se sice v akvaristikách nesetkáme, přesto jsou stále akvaristé, kteří se jejich chovem zabývají. Je v tom kus nostalgie. Vzpomínky na zašlé časy akvaristiky, kdy se tyto ryby běžně chovaly. Má to ale i význam pro zachování původních přírodních forem, které mohou být ve své domovině ohroženy vyhynutím.

V 70. letech minulého století z akvárií náhle vymizela dříve hojně chovaná živorodka štikovitá (Belonesox belizanus) a předpokládalo se, že v přírodě se již nikde nevyskytuje. Akvaristé však v Mexiku na jedné lokalitě tuto rybku nalezli a znovu došlo k jejímu rozmnožení v akváriích.

Její chov je dost náročný a nejspíše by se nenašla akvaristická prodejna, která by ji nabízela. Nebylo by to komerčně úspěšné. Pozorování tohoto malého dravce v akváriu ale přináší nevšední zážitky, a pokud budou nadšenci, kteří se jejímu rozmnožování v akváriích budou věnovat, nehrozí, že by vyhynula.

Opatřit si některé přírodní divoké živorodky je často náročné. Chovatelů je málo a některé druhy se nedají ani v Evropě opatřit. Akvarista, který se chovem divokých živorodek zabývá, řekl, že nejjednodušeji se dají přírodní živorodky opatřit tak, že si je člověk nachytá.

I u nás jsou akvaristé, kteří propadli kouzlu divokých živorodek a podnikli za nimi výpravy na středoamerické a jihoamerické lokality, odkud si vlastnoručně nalovené rybky přivezli a u nás je dále rozmnožují. Věřili byste, že i divoká forma „obyčejného“ pavího očka – gupky byla k nám takto před lety přivezena z Venezuely?

Hodně chovů divokých živorodek u nás pochází z takových odchytů v přírodě. Přitom řada míst, kde ještě nedávno byly hojné některé druhy živorodek, mizí před očima, jak je ničí postupující civilizace, která je proměňuje ve skládky odpadků.

Čeští akvaristé chovají a rozmnožují přes 40 druhů divokých živorodek čeledi Poeciliidae. To je pětina existujících druhů. Chovem a odchovem těchto rybek, kterým se běžné akvaristické publikace nevěnují a které bychom v akvaristikách marně hledali, získávají poznatky, které jednou mohou být využity. Nechtějí ani s akvarijními rybkami obchodovat.

Přesto si zaletí přes oceán nalovit divoké formy rybek, z nichž některé se před 40 a více lety prodávaly za pár korun, a které by dnes žádná akvaristika nechtěla prodávat a spolu s dalšími se snaží co největší počet chovů těchto „komerčně neúspěšných“ druhů divokých živorodek udržet. Nemají ambice vracet do přírody druhy, které jsou kriticky ohroženy. Jde rozsahem o malé chovy.

Se zánikem některých původních lokalit přírodních živorodek a ohrožením mnoha dalších míst je však akvaristický chov divokých živorodek praktikovaný akvaristy celosvětově něčím, co jednou v budoucnosti může přispět k záchraně v přírodě vyhynulých druhů.

Pozn.: obrázky divokých forem živorodek z publikace Akvarijní rybky, Zdeněk Vogel, nakl. Orbis, 1965