Asi se nikdy nedovíme, kde a kdy se narodila. Stejně tak se nedovíme, kde prožila své kotěcí měsíce ani svoje mládí, dokonce ani jak se jmenovala. Jedno je však jisté. Letos na jaře si jí všimla jedna hodná paní, která chodí krmit plaché kočičky. Zaujala jí nejenom svým bříškem, ohlašujícím brzký příchod koťátek, ale také velkým abscesem na tvářičce.
Paní hned začala shánět pomoc, ale jak už to zákon schválnosti zařizuje, kočička se ztratila. Vypadalo to, že někde v úkrytu porodila, ale k našemu překvapení se brzy objevila i se svým velkým bříškem. Dokonce se podařilo chytit jí do rukou, ale kočička se nakonec vysmekla a ještě paní poškrábala. A co víc, opět se na několik dní ztratila. Když se vrátila, tvářičku „zdobila“ rána plná hnisu. Všichni jsme jí moc litovali, co si chudinka musela užít bolesti! 
Teď už se však odchyt podařil a kočička putovala na veterinu a podle první bašty, kterou slupla jako malinu, jsme jí dali jméno Athéna. Rána, kterou veterinář řádně vyčistil, se už pěkně hojí. Kočička zůstala pár dní bydlet na veterině v kleci, než se doveze do depozita, kde by mohla v klidu porodit a odchovat svá poslední koťátka. Den před odjezdem jí veterinář prohlížel, a protože neslyšel ozvy, rozhodl se pro císařský řez. Jak se bohužel zjistilo, koťátka žila, bylo jich celkem šest, ale k císaři došlo předčasně. Situace byla beznadějná. Kočička neměla mléko a ani jí koťátka nezajímala. Koťata byla zase velmi malá a slabá.
Nakonec jsme se rozhodly kočičku převézt do Prahy a koťátka (tehdy byla ještě všechna) nechat zdejší kočkobábě Evě k odchovu. Přes veškerou péči však jedno po druhém odcházelo za duhový most. Zbylo nakonec jedno, které bohužel ve věku 19 dní zemřelo.
Tak se kočička hned druhý den po tom nešťastném císařském řezu dostala ke mně. Bolavá, smutná, bez koťátek. Vzhledem k tomu, že měla stále velké bříško, udělal jí náš veterinář sono a nakonec i rentgen bříška. Tekutina, které jsme se nejvíce báli, tam nebyla a na nic dalšího podezřelého nenarazil. Krev je také v pořádku. Zjistilo se však, že ač pravděpodobně nebude moc stará, nemá zoubky. 
Takže teď se snažím kočičce hlavně dopřávat dobrou baštu, klid a mazlení. Papání má, kolik potřebuje. Mazlení v důsledku nedostatku času je málo a o klidu se bohužel u nás moc nedá mluvit. Nechci jí zavírat samotnou na zaskleném a zasíťovaném balkonu, kde mám momentálně jedinou volnou „místnost“, ale pokud je na „volno“, tak jí pronásleduje moje 8členná usyčená, uvrčená a dost nesnášenlivá banda. Pouze kocourek Julda, sám invalidní, k ní jde bez vrčení a syčení. To pak do něho drcá hlavičkou a i s ním se chce mazlit. Z toho usuzuji, že by hodnou a snášenlivou kočičku uvítala.
Ráda bych této kočičce našla klidný a dobrý domov. Myslíte, že se to povede? Já doufám, vlastně věřím, že za pomocí vás všech ano. Pokud byste o někom důvěryhodném, kterému chybí právě tato kočička, věděli, dejte zprávu.
www.kocicinadeje.cz, telefon 1: 732 601 769, telefon 2: 773 930 346, e-mail: dagmar.sipova@seznam.cz
Tak Athénka se po téměř 2 letech dočkala. Bydlí ve svém a je šťastná 🙂
Atušce mouraté kulaťoučké to moc přeju!! (h)
Nemůžu, opravdu nemůžu si domů donést další kočičku. A kdybych mohla, tak tam jsou ty tři, které krmím před domem. Jsou tak krásné – jedna bílá tříbarevka a dva stejní mourci jako Athénka. A jak jsou šikovné a chytré – už se vůbec nebojí Toyi – i když dobře ví, že když vyrazí na venčení z domovní dveří, tak je nejprve zvochluje – ta bílá tříbarevka už na ni zcela zvysoka dlabe, lehne si na záda vystrčí drápky. Drobnější s dvojčat udělá kolo o poloměru deset metrů, jenom ten větší z mourků odběhne – on je z nich nejplašší (no větší – všechny tři kočičky jsou jako pětiměsíční koťata a ne loňská letňátka – ale napucaní jsou hezky, to já je v jídle neošidím). Nechce někdo domů hezké kočičky – na dvorek či zahrádku – pokud by vám nevadilo, že jsou soběstačné a lidi potřebují opravdu jenom ke krmení a najití teplého pelíšku na zimu! No a ta tříbarevná by se časem i mazlit naučila – už se mi ometá kolem nohou (ale šáhnout na sebe nedá ani jedna).
Protože u nás jim sice lidi fyzicky neubližují, ale ani je nechtějí mít blízko domu – keře, pod které se letos v zimě schovávaly (a kam jsem jim natahala aspoň polystyrenové desky), vysekali – prý tam budou kytky (chachachá – bych je chtěla vidět) a misky, do kterým jim poctivě dvakrát denně nosím papů, vyhazují – a mě už docházejí zásoby. Takže večer paseme s Toyou kočky – donesu jím žrádlo, počkám, až dojedí a zas misku schovám. Jako pako – no ale co nadělám, když se některým dobrodějům „dělá zle, když vidí, jak ty kočky žerou“! Asi by se jim dělalo velice dobře, kdyby ty kočky viděli polomrtvé hladem a žízní, celé bolavé a nemocné umírat jim na prahu – grrrrr – nemám slov.
YGO jsi zlatá, jak se staráš o ty čičiny tak staráš! Mám spoustu kelímků od Ramy a podobných nesmyslů! Pošlu s pytlem granulí? Bude to virtuální adopce neznámých koček pod vysekaným keřem! (chuckle) Já už dneska nějak blbnu!
To „starání“ jsem trochu přepískla, fakt už je toho dneska nějak moc! Jdu bydlet, celou noc jsem nespala a je to na mém výkonu znát! A to mám ještě počítat!!!
Je to k breku, k vzteku, snažím se nepodléhat emocím,ale když se to nakupí, je to rachot (cat)
My máme takové blbé tendence sbírat ty neumístitelné, problémové, které by jinak neměly moc šancí. Když už teda máme jako dost místa… jenže pak zjistíme, že kromě místa to chce i ty jiné zdroje.
Je k breku, jak se musí volat o pomoc, a ti dobráci, kteří pomáhají, prostě odskáčou na psychice, že nemohou pomoci všude / osobně s tím bojuji též, jak tak můžu tapetovat všemi těmi dlužními úpisy, říkám si, dál už nic a nikam nevede…/
Pomoc zvířatům ? Potažmo obyčejné kočce? Tím ťukáním na čelo, těmi povýšenými pohledy, řečeno vše jest.
Zato volební kampaně jedou, čisté víno šumí, utopenci lítají, hokej prosperuje … blivno je mi, blivno.
Jak se společnost chová k potřebným – ať už seniorům, nebo i zvířatům , je cosi jako odraz její gramotnosti – velice často se divím, že se vůbec umíme podepsat ..
kéž by se to všem těm povýšeným ignorantům vymstilo, kéž by ty mlýn skutečně mlely …
Majko, tohle: Jak se společnost chová k potřebným – ať už seniorům, nebo i zvířatům , je cosi jako odraz její gramotnosti – velice často se divím, že se vůbec umíme podepsat … Do šutru tesat a tím šutrem příslušné po hlavách mlátit. Taky se dost často divím, a taky jsem si dlouho zvykal na myšlenku, že nemůžu mít doma všechny peršáky, kteří by to potřebovali… A tak těm zbývajícím včetně Athénky alespoň (y) držím…
Gramotností bych nazýval spíš umění čtení, psaní a počtů. Tohle je spíš o citelných a bohužel, stále se prohlubujících deficitech v citové výchově, empatii, morálce a etice. Mám čtyři vnoučata a když vidím, co a jakým způsobem je ve škole učí, je mi z toho dost divně a maně vzpomínám na padesátá léta a hesla typu: Babička a dědeček, ujídá nám chlebíček! Dnešní mládež se tímto heslem velice ráda řídí; nikdo z nich si nepřipouští, že i oni budou jednou a někteří už možná velmi brzy, bezmocní a odkázaní na pomoc a podporu okolí. Proto půjdeme s manželkou k volbám a buďte si jisti, že naše hlasy pravice nikdy nedostane. ODS slibovala snížení deficitu, po necelých čtyřech letech se stal pravý opak! Nezajímá nás, co bude za dvacet, nebo třicet let, to už tu oba nebudeme, ostatně naši pravici to nezajímá také, viz Klausův novoroční projev (neřešme sci-fi, řešme zítřek!) Pro nás dva, a většinu občanů ČR, je zítřek, vedený ve smyslu zmrazení důchodů, dalšího zdražování a krachů firem naprosto nepřijatelný, zejména, když víme, že existují lepší řešení, než to, co české pravicové strany nabízejí.
Pozor, upozornění k tomu příslovečnému Babička a dědeček atd. – má školka + OSŠ se vešly přesně mezi 48 a 57, a v í m , že tohle heslo jsem nikdy řečeno ani napsáno neviděl. Takže je to s tou autenticitou dost sporné. Nehledě na to, že by to nebylo logické, takové stupidní a už v první okamžik urážlivé heslo.
Samozřejmě, že na nástěnkách se to nepsalo, ale výchova byla v tomto duchu vedena, Jenže každý má snahu to ošklivé zapomínat a zejména v řadách fandů naší ,,pravice“ skleróza vesele řádí. Bohužel padesátá léta byla o tom, že s důchody se dalo vyžít jen o málo hůř, než dnes (a jestli vyhrají volby šaškové z TOP 09, budou se důchodci muset chodit pást).
Tak to, že se s důchody v 50. letech přežívalo lépe než dnes, bych netvrdila tak obecně. Mé prababičce komunisti sebrali důchod po pradědečkovi v době, kdy jí bylo téměř 70 s odůvodněním, že nepracovala. Můj pradědeček byl tzv. „pod penzí“, na kterou měla nárok i jeho vdova. Ale to komunisti bez náhrady zrušili a nezajímala je situace ženy, která se řídila celý život jinými pravidly. Ona pouze za Rakouska-Uherska poskytovala servis svému muži RU poddůstojníkovi a později úředníkovi na ČS velvyslanectví ve Vídni a k tomu měla malou trafiku.Tak jí dali nějaké minimum ve výši asi 150 Kčs měsíčně v době, kdy už ani pracovat jít nemohla. Tak dobře se měla, že neměla ani na otop, nezahynula hlady jenom díky podpoře rodiny její dcery.
překlep – „jen o málo „hůř“ . Ono bylo sakra hůře, ale ne díky dětem, ale díky dospělým komunistům
Souhlas Api, obě moje babičky byly na tom asi tak stejně jako Tvoje – jedna měla důchod 190 Kčs a druhá 150 Kčs. Samozřejmě, že nepracovaly protože jedna se narodila v roce 1867 měla 9 dětí, muž jí padl v I světové válce a přišla o nohu, druhá v roce 1876 ta chodila uklízet po domácnostech. Takže neměly na nic nárok. Takže kdyby nebylo dětí…. Tak at‘ si to dotyčný pán přebere v hlavě. /jak říká můj kolega, mimochodem rodák z Uh.Brodu – překlepe pudink/
No, já si tedy opravdu nemyslím, že volit levici je výhra! Ale politika sem nepatří! (headbang)
Výhra to není, lae každopádně je to menší zlo.
jaké jsou Vaše osobní priority je snad vaše osobní věc a měl byste být s nimi spokojen – proč je pořád tady tak nervně vystrkujete na odiv? Rád byste slyšel souhlas nebo nesouhlas, abyste se ujistil, že máte priority správné? Dospělý člověk je si snad jistý, když k něčemu po zralé úvaze dospěje, je s tím spokojen a jedná podle toho. A důsledky si samozřejmě také spokojeně nese sám.
Jo, a to ČESKÉ LIDOVÉ RČENÍ máte špatně, i když se Vám jakžtaž rýmuje. Dědeček a babička, ujídají chlebíčka (genitiv podílový ve tvaru chlebíčka by komanči nevyplodili, to je mnohem starší záležitost), nerýmuje se tedy dědeček na chlebíček, ale babička na chlebíčka a pochází to z časů prastarých. Lakotnýmu sedlákovi nebo chalupníkovi, to bylo fuk, šlo o tu lakotu, halt ti staříci na vejminku vadili, viz klasik Neruda a Dědova mísa. Oucta ke stáří se musí pěstovat, sama nenaroste.
Nerudu nepamatuji, padesátá léta ano. A přes původní českou gramatiku expert nejsem. Nicméně tohle není o gramatice, ale o mezilidských vztazích a ty se u nás od konce 80. let mírně zhoršily, ale hlavně se zviditelnilo to špatné, co bylo dřív pod pokličkou. Bohužel je to o tom, že nějaké snahy o nápravu se absolutně nekonají.
Strávil jsem většinu svého života bojem s lidskou blbostí a díky tomu, že jsem se vyhýbal tomu, čemu se dnes říká dělat kariéru, celkem úspěšně. Takže se nedivte, že se mi projevi blbosti horních deseti tisíc nelíbí. Bohužel nástrojů, jak s těmito idioty válčit, stále ubývá. Bohužel je to o tom, že na blbost naší věrchušky následně doplatíme my všichni, zatímco papaláši se z jakékoli odpovědnosti hladce vyzují. Kdo zavinil současnou mizérii? Těch dolních deset milionů, kteří dřou za ostudnou almužnu, nebo blbci, kteří svou neschopností likvidují jednu firmu za druhou? A nehorší na tom je, že když jednu firmu potopí, nalezou do další a tu zničí také! Dokud tuhle pakáž nepochytáme a nepřikováme k lopatám, budeme se mít špatně.
Krakonoši, neznám jediného mlaďocha, který by to heslo s chlebíčkem prosazoval nebo myslel doopravdy. Víte, já mám (a domnívám se, že oprávněnou) nedůvěru ke slovním spojením typu „ta dnešní mládež, to my…“, „obyčejný člověk“, pravice to řešit nebude a co bude za dvacet let nás nezajímá… “ Nicméně nevidím důvod vám vaše přesvědčení vyvracet. Je vaše. Totéž ovšem očekávám od vás. Hm?
Že něco neznáte, neznamená, že to neexistuje. Pokud máte dost odvahy, zajděte si fotbalové utkání Sparty s Baníkem, ale pozor! Jde o velice riskantní podnik a z toho, co zažijete, vám bude dost dlouho nedobře. Pokud se máte ráda, zajděte se podívat do DKV (depo kolejových vozidel), jak vypadají vagony po tom, co odvezly fanoušky z utkání. Počítejte s tím, že půjde o dost drastický zážitek. A také si vzpomeňte, jak kdysi parta fanoušků vyhodila za jízdy průvodčí z vlaku oknem! Ano, i takovou mládež máme a bohužel jich stále přibývá.
Ano, krakonoši – že něco neznáte, neznamená ještě, že to neexistuje. Zkuste si zajít na nějaké divadelní představení nebo koncert staré hudby, kde účinkující i diváci jsou převážně studenti středních škol. Nebo do některého sportovního oddílu, klidně i fotbalového – zjistíte, že ta vámi opovrhovaná „zkažená mládež“ dovede ctít soupeře, přijmout prohru a docela tvrdě dřít, aby něco dokázala. I takovou mládež máme, a myslím, že má daleko víc příležitostí se uplatnit, než měla kdykoliv v minulosti. Lišíme se ve zkušenostech i v názorech – co je jednoduššího než ponechat si každý svůj? Howgh!
Sakra, tady se to pohnulo …
dovolím si „býti hnusná“ – nemám věk na pravnoučata, tvrdím, že „dobří a zlí“ lidé byly vždy a budou i nadále.
Ael když vidím, co nám prochází rukama, že se hranice zodpovědnosti „nové generace“ je skutečně kamsi posunuta, dovolím si tvrdit, že „nová doba“ dává zlu křídla, krásné dětičky nemají problém kopat do zvířat, mládež ho pod vlivem jointů rovnou upálí. i my byli „zamlada“ gauneři, ale víc jsme měli lufta z trestu. Dnes?
Ale no tak, kam to jde, vidíme kolem sami.
Jistě, mezi mladými je plno kvalitních lidí – díky staré gardě, která je tak vychovala.
Ti,co obdrželi volnost, kašlou na zodpovědnost.
Ale není to jen jejich chyba – vysmeklo se to z rukou rodičům,vše je jakoby zrychleno, povoleno.
tedy krakonoše nekamenuji, ani já nejsme optimista s vývojem nové generace.
Nejde jen o zvířata – kazí si to především lidé mezi sebou.
Týrané a opuštěné děti, prarodiče – kdo je týrá a opouští ?
Vlastní živočišný druh, „jejich člověk“.
Lidstvo prostě už nic moc (puke)
denně děkuji za ty výjimky, které jsme měli čest zde poznatz (h)
uf, překlepy prosím odpustit, a že lidé bylI a nikoliv bylY, je mi známo též …
dokonce i 2+10 ještěustojím (~)
Zabrousil jsem sem náhodou, jsem u kamarádky na počítači a hledám poradnu pro zvířata, tato adresa mi vyběhla na Google. Diskuse krásné, pár jsem jich letmo proběhl, vidím, že jste tady dokonalá parta lidí, co se už dobře znají i osobně, je to super, asi sem zabrousím častěji.
JEN Z VÁS, PANE KRAKONOŠI, JE MI TROCHU SMUTNO A TROCHU NA BLITÍ! Vy byste sem neměl psát ani pozdrav „dobré ráno“, protože ani to nemyslíte upřímně! Nebo ano? Jako Standa? Mezi tyhle fajn lidi nepatříte! Tak ať Vám ostatním slušným a nezabedněným to tady šlape, já se někdy zae objevím!
Tak nashledanou, agente 🙂 Taky jsem se kdysi drápkem kočičím chytil… a už na tomhle blogu straším přes 5 let…
Chicht 😀 Teď jsem to po Láďovi četla, byl tu na kus drbu a s nějakými materiály, které potřebuje zpracovat, chtěl se poradit, tak se poradil, přitom, když jsem byla zaneprázdněná jinak, se dovolil, jestli může něco najít u mne v počítači, což mu bylo umožněno a takhle to dopadlo! Příšerně se rozčílil, on je takový „hodný cholerik“. Nicméně, myslím, že tím kočičím drápkem je chycen dokonale, taky má kocourka. (cat) A já tu nejsem o moc kratší dobu! Taky už to tak 5 let bude! (inlove) Nelituju!!!!!!
Agenty chodce b e r e m !
Agente, změň si raději nick! Nevím, kde žiješ, ale v Praze určitě ne, protože to bys tohle nemohl napsat.
Krakonoši, tohle přeháníte. (n) (n)
Agente „Zdravý rozume“, zajdi častěji. Zde jsou slušné diskuze podmínkou existence na tomto fóru a snažíme se toho držet – většinou. Navzájem se podporujeme, držíme si vzájemně palce, pomáháme si radami i fakticky se zvířaty i jinými situacemi zvířecími i lidskými. Někdy je diskuze i ostřejší, ale snažíme se zůstat normální. A normální je chovat se slušně. Navíc, těch pár mužských zde bude rádo za rozšíření základny. A občas se pořádají Praření nebo Brnění, různé vycházky se psy – mikulášské, velikonoční a nebo výroční víkendové setkání s psími soutěžemi (Coursing), tak nás můžeš při těchto příležitostech vidět i osobně, pokud budeš chtít.
Nemůžu, nemůžu, jen je mi nad vším do breku. Držím palce, Athénce i všem ostatním zbědovaným kočenkám. (h)
Dádo, moc hezký článek (clap) (inlove) (y) (h) (h) (h)
je mi moc líto Athénky koťátek, vím jak hlavně posledního Prťousíka (cat) (protože u něj už doufala, že se nedá a vybojuje si svůj kočičí živůtek) Evička oplakala ;(
tak – a už tu brečím i já sama ;( … taky když čtu, jak do Juldy „ducá hlavičkou a i s ním se chce mazlit“ (inlove)
moc moc přeju, aby Athénka :* našla svůj domov, sem chodí snad víc lidí – najde se někdo? (h) (h) (h) (h) (h)
Zrovna teď o víkendu jsem měla výstup se sousedem, jinak normálním člověkem, ale v tomhle je prostě nenormální. Dostali kocoura. Dospělého. Od bývalého zeťe, odjížděl do zahraničí na delší dobu. Na venkově mu prý bude líp. Kocourek si zvykl velmi rychle, celý dům si okupuje dle svého a z gaučového pražského povaleče se stal místní vesnický seladon, obšťastňující všechny kočičí dámy v celém širém okolí. Má obrovský akční rádius a protože má velmi neobvyklé zabarvení, tak jeho potomky můžeme potkat v okruhu min. 10 km. A v tom je právě ten zakopaný pes. Druhý soused má asi 20 toulavých koček. Odmítá se vůbec bavit o odchytu a kastraci, nekrmí je, občas jim hodí kus plesnivého chleba. Krmím je já a kamarádka. Jsou nemocné, zanedbané, plaché, ale pořád březí! Kam se podějí koťata, netuším, ale občas se nějaké objeví. Kamarádka už takhle krmí a ošetřuje asi 12 koček a kocourů, bydlí u ní v kotelně. Všechny je dala na své náklady kastrovat. Já ty, co ke mně přijdou na zimu, ubytovávám ve dřevníku, kde mají pelíšky, po sněhu ale obvykle dřevník opustí a jdou si po svých, i tak tam stále mají nasypané granulky a lavor s vodou. Soused teď svého kocoura kritizoval, že je hubený, orvaný, nemazlí se, přijde, nažere se a vypadne, někdy je pryč i týden…….., ale když jsem ho požádala, ať ho dá kastrovat, obořil se na mne, cožejako si já to představuju, to je tisíc korun, copak je blázen a ať si kocour užívá, když už on nemůže a podobné kecy. Snaha vysvětlit mu, že je to pro dobro i těch koček, které pak rodí někde v zimě koťata, ta zmrznou a zvířata tak zbytečně trpí, se minula účinkem! Jak já tyhle zabedněné venkovany nesnáším!!!!!!!!!!!! Chystáme se na obec, aby nám pomohla při placení za kastraci koček toho souseda, který na ně kašle, vše bychom zařídily, ale tolik peněz dohromady nedáme.
Vždycky, když hladím Kocourka večer nebo se ráno tulíme, myslím na to, jak může někdo nějakému nevinnému zvířátku, ublížit. Když vidím ty jeho obrovské oči, s jakou důvěrou na mne hledí a vrní a plně mi věří, že jsem jeho kamarádka a nikdy ho nezradím a neublížím mu, tak je mi smutno, když pak čtu o kočkách s vypíchanýma očima, usekanými tlapkami………… umučených, utrápených, upálených, všem těm, co takhle zvířeti ublíží bych přála totéž!
Athénko, ať najdeš ty správné rozmazlovací ruce.
(h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Kamarádko, žel do puntíku věřím – znám z bodré srdečné dělné vinařské dědiny na Slovácku. Můžou být, jací chtějí, bezvadní, obětaví, pomůžou, udřou se, cokoliv – ale tahle stránka chápání a citu je našim venkovanům upřena. Snad mladší generace se v tom, zdá se mi, trochu mění. Ne?
Obávám se, že v tomto bodu jsem hodně velký pesimista! Venku jsou kočky prostě nějaká součást baráku, aby tam nebyly myši, aby tam nebyly krysy, občas si ji pohladí, to když na ně přijde náhlý nával citu, protože včera v hospodě ta Jarča měla tak pěknej výstřih, kdybych si moh´ sáhnout, ale nemůžu, tak poď sem, kočka………. aspoň ty! Jinak je to prostě něco, co tam běhá, občas to porodí, tak to utopíme, občas tomu dáme nějaký ten zbytek……. Ano, my městští-bytoví to, svým způsobem, přeháníme, kompenzujeme si tím, že pěstujeme nějaké živočišstvo doma své vlastní smutky a docela normální stesk po přírodě a asi i nedostatek té dřiny, která k venkovu neodmyslitelně patří, máme ty své chlupaté miláčky jako členy rodiny a jako děti, takže hledíme hodně skepticky a kriticky na ty, co je mají jen jako součást svého běžného života. Pro ně je pes hlídač a nedokáží si představit, že si svého Alíka ze dvorka vezmou na noc do postele. Konzerva nebo granule? Proč, když je tolik zbytků od stolu! Miska s vodou? Támhle mají slepice pítko! Kočka má lovit myši a ne se válet v křesle a hrát si s desítkami hraček, o které našinec všude zakopává a žrát drahé kapsičky. Vykopnout z kuchyně, když tam náhodou zavítá! Znám to i od svých příbuzných z venkova. Nikdy se jinak nechovali a ani nebudou, ani se nezmění jejich děti! Je t v nich a bude! Když náhodou vyprávím o Kocourkovi, asi mluvím čínsky a vypadám přitom jako Marťan – zelená tykadla a prsa na zádech!
Náhodou… Sousedi se přistěhovali se psem. Bydlel v kotci, volně mohl být jen když nikdo nebyl na zahradě. Aby hlídal, byl v mládí zbit partou opilců. Jejich další pes už byl mazlivější, byť v kotci bydlel od mládí. Zaběhl se, nenašel se. Teď bude třerí – malý pudlík jen domácí, jen mazlící, bude očkovaný a hlídaný. Jen čistokrevný nebude, tak daleko se ještě nedostali. Kočku mají taky – prý ji uhlídají (chuckle) . Neuhlídali, bude mít koťata a pak se dá VYKASTROVAT!!! Lepší se to lepší, byť pomaličku.
Souhlas. Pomaličku se to mění. Oni už všichni na vsi nejsou udření zemědělci. A noví „poměstštělí“ sousedé přinášejí nové pohledy. Rychleji (i když ne dost rychle) na psy. Veeelmi pomalu na kočky. Mám pár štěňat na vsi a mají se opravdu dobře. Někdy si říkám, zda je pro psa lepší bouda a výběh, večer s páníčky v kuchyni a na noc do garáže nebo do boudy, nebo postel, módní kabelka na nošení psíčka, sezení s kámoškami v kavárně, kdy je pejsek v kabele a venčení na noviny, přičemž se ani nemá pes možnost proběhnout.
U koček je situace bohužel daleko horší. Tam bývají situace opravdu mezní. Jenže naše psí holky nejsou na kočky zvyklé a vyhánějí je ze zahrady. Obávám se, že by to u nás nedopadlo dobře. 🙁 Vedle zahrady je frekventovaná ulice
Jakube, ne snad všem. Já také krmím víc kocourů, nejen našeho ,,našeho“ – no my jsme k němu přišli zvláštním způsobem: manžel byl před barákem a volá na mne at‘ se jdu podívat co nese sousedovic kočka, že nese asi potkana, zachvíli znovu. Potom jsme se šli podívat do kotelny a v kotelně byla dvě odrostlejší kot’ata. Kočka nám je svěřila do péče a asi za dva dny zase odešla ovšem bez kot’at. Ona sousedka má asi 11 koček, tak asi kočka máma usoudila, že se budou mít u nás líp. A mladší nejsem /někdy 100 a někdy puberta/
Dyť jo. Jsem myslel samozřejmě statisticky, že.
Já to tak beru, trochu mne znáte.
Ach jo, kdyby tak člověk mohl pomoct všem opuštěným kočkám a psům… zrovna včera psal kamarád na Facebook, jestli někdo nechce kotě, že je jinak majitelé utopí :@ Nabídla jsem mu, že přispěju na kastraci, ale to se u nich asi nenosí, no…
vždycky mi hrozně vadí, že nemůžu napsat jo, já vím kam s ní, kam s ním 🙁
tak doufám, že se touhle cestou podaří někoho najít
Přesně, se mnou to je podobně, vždycky mě mrzí, že nemohu řící, že si to zviřátko beru….Doufám, že najde domov
Kéž Athénka najde brzy své doma (h)