Novoroční čočka je považována za symbol finanční stability, ale i kdyby nedokázala vykouzlit finanční nezávislost, rozhodně podpoří naše dobré zdraví.
Luštěninová pozitiva
Ukázalo se, že zastánci přírodní stravy mají pravdu. Podle lékařských výzkumů se pravidelná konzumace luštěnin v našem jídelníčku jeví jako velmi dobrá prevence proti cukrovce II. typu. Vysoký obsah vlákniny v luštěninách obsažený napomáhá kontrolovat cukrovku tím, že dokáže zpomalovat tempo, s jakým se dostává cukr do krevního oběhu. I prostá změna stravování umí mnohé zdravotní komplikace přinejmenším zmírnit. Podle nutričních doporučení by mělo do naší stravy přijít cca 30 až 70 gramů luštěnin denně.
Tradiční ČOČKA NA KYSELO se na českém novoročním stole objevuje asi nejčastěji. Recept na ni má každá hospodyňka v rukávu, proto ho nebudu zmiňovat. Jelikož je nabídka různých barevných druhů čočky na našem trhu opravu pestrá, je dobré zkusit občas i něco nového. Příroda nám je zabalila do mnoha rozličných tvarů i barevných variet a je jen na kuchařském umu, jak pozoruhodnou chuť jim správnou a nápaditou přípravou dáme. Svou jedinečností nám luštěniny dávají dost důvodu k tomu, abychom je konzumovali pravidelně a v hojné míře po celý rok.
Novoroční čočka
Zelená čočka po francouzsku
Pro 4 osoby potřebujeme:
500 g drobné zelené čočky, 2 cibule, 2 stroužky česneku, olivový olej nebo přepuštěné máslo, kousek drobně nakrájené slaniny, 2 mrkve, 3 brambory, sůl, pepř, citrónovou šťávu, zelenou petrželku
Postup přípravy:
Na olivovém oleji nebo přepuštěném másle orestujeme drobně pokrájenou oloupanou cibuli, přidáme lžíci na nudličky nakrájené slaniny a necháme ji zvolna rozpustit. K základu vhodíme na kostičky nakrájenou mrkev a brambory. Krátce orestujeme. Přidáme drobně pokrájený česnek a vsypeme čočku. Zatím nesolíme! Zalijeme vodou tak, aby čočku převyšovala cca o 1 cm. Na mírném plameni vaříme tak dlouho, až se voda odpaří a čočka změkne. Pokud je třeba, trochu vody dolijeme ještě během dušení. Hotovou čočku dosolíme a pro zvýraznění chuti přidáme citrónovou šťávu. Na talíři sypeme nasekanou zelenou petrželkou. Zelená čočka je vynikající samotná, ale kdo jinak nedá, může si talíř doplnit o dobrou klobásku a sázené vejce.
Zelená čočka se dostala do povědomí také jako kaviár chudých, ale v tom nejlepším významu. Za přiměřenou cenu se vám odmění neuvěřitelně vynikající chutí. Čočka je vysoce koncentrovaná potravina, obsahuje jen 11,2 % vody, což z ní dělá jedinečný zdroj energie (309 kcal/100 g). Většina této energie pochází z proteinů a sacharidů, protože čočka neobsahuje prakticky žádné tuky (méně než 1 %).
Zelená čočka z Puy je nekorunovanou královnou mezi všemi čočkami. U čočky chuť dělá slupka a ta je v případě zeleného druhu mimořádně snadno stravitelná. Čočka se vaří kratší dobu a tím si zachovává své bohaté aroma. Pro nízký obsah škrobu se nerozváří, proto je předurčena i pro zajímavé kuchařské kreace a uplatňuje se nejen jako příloha či samostatné jídlo, ale též jako součást rafinovaných teplých i studených předkrmů.
Pětiminutová čočka
Slavná zelená francouzská čočka PUY se pěstuje v oblasti Velay-le-Puy v malebné sopečné krajině, kde cítíte sílu měsíční energie na každém kroku. Existují důkazy z galsko-římských dob, kdy je téměř jisté, že čočka se zde pěstuje již více než 2000 let. Starověká odrůda Anicia se tu osévá od března do dubna, jen co teplota půdy vystoupí nad 5 °C.
Pěstuje se zásadně na nehnojené půdě v nadmořské výšce 600-1200 m a všechny potřebné živiny si umí vzít z místní sopečné půdy. Sklízí se koncem léta od července do poloviny září. To bývá ještě lehce nedozrálá, což způsobuje její největší přednosti – nižší obsah škrobu a měkčí slupku. Před vařením se nenamáčí. V hrnci se přelévá zásadně studenou vodou a doba varu není delší než pouhých 20 minut.
Zelená čočka z Puy se pyšní ochrannou značkou původu (AOC).
Další slavná odrůda zelené čočky BERRY se pěstuje ve francouzském departmentu Indre, kde se ji daří od 50. let minulého století pěstovat ve velkém. Proslavila se svou nasládlou chutí připomínající kaštany, kterou nasála z místní hlinito-vápenité půdy. Čočka Berry je bohatá na vlákninu a železo a oceňujeme ji nejenom pro své nutriční kvality, ale i pro její mnohostrannou využitelnost v kuchyni. Čočce Berry byla udělena chráněná geografická značka (IGP).
Všechny druhy čočky mají pestré využití v teplé i ve studené kuchyni. Obzvláště vítaným zpestřením stravy mohou být čerstvé klíčky.
KLÍČ ke zdraví = NAKLÍČENÉ LUŠTĚNINY
Ke klíčení jsou obzvláště vhodné všechny druhy neloupaných luštěnin (čočka, hrách, fazole, sójové boby, cizrna).
Postup přípravy:
Do zavařovací sklenice s omnia víčkem nasypeme přebranou a dobře propláchnutou luštěninu (čočku) cca do 1/3 výšky a sklenici lehce uzavřeme víčkem. Víčko by mělo zůstat ještě nedotažené, aby se přes něj do sklenice dostal vzduch a urychlil proces vlhkého klíčení. Sklenici s čočkou postavíme na teplé místo, např. na okenní parapet, kde je dostatek světla a tepla. 2x denně musíme čočku propláchnout studenou vodou a nechat okapat na sítku. V žádném případě se ve sklenici nesmí držet nadbytečná voda! Propláchnutou čočku znovu nasypeme do sklenice a lehce zatáhneme víčko. Za 2 dny je čočka zpravidla naklíčená a má dlouhé, cca půlcentimetrové klíčky.
Houby a naklíčená čočka
Jaká je hodnota čerstvých klíčků v naší stravě?
Pro svou nenáročnost je pěstování klíčků velmi rychlé, levné a celoročně dostupné. Uvážíme-li, že klíčky nutričně vyvažují maso, měli bychom si techniku klíčení i následné způsoby konzumace osvojit. Všechny klíčky dozrávají během krátké doby. Může to být od 2 až do 12 dnů.
Pro své klíčení nepotřebují žádnou půdu ani slunce, protože každé semínko je plné energie a živin. Stačí jen denní světlo a provlhčení. Všechno ostatní si zařídí příroda sama. I proto o výhoncích všeho druhu počítáme jako s potravinou budoucnosti. Drobná semena právě klíčením dokáží mnohonásobně zvýšit svou výživovou hodnotu a předat všechnu sílu do šťavnatého klíčku.
Klíček dodá tělu komplexní živiny, se kterými se dá zpomalit proces stárnutí. Při pravidelné konzumaci nebudeme mít potíže regulovat svou hmotnost, neboť klíčky podporují správné metabolické pochody v našem těle, pročišťují organismus a posilují imunitu. Kdo hledá klíček ke zlepšení své vitality a vzhledu, ten by se luštěninových klíčků měl držet všemi deseti. I když nejsme zdatní kuchaři, můžeme klíčky konzumovat v syrovém stavu jako běžnou zeleninu.
Novoroční čočka si zaslouží zapít dobrým vínem, neboť:
Dobré víno dělá dobrou krev,
dobrá krev dělá dobrou náladu,
dobrá nálada přináší dobré myšlenky,
dobré myšlenky dávají velikost dobrým skutkům
a dobré skutky dělají člověka člověkem.
Ve společnosti dobře naladěných lidí máme šanci prožít dobrý rok.
Přeji všem dobrý a úspěšný Nový rok 2018.
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz
Má na vašem novoročním stole čočka své místo?
Mám také recept na čočku po švábsku z kalendáře. Od té doby ji často vařím, chutná nám.
Mám čočku a fazole moc ráda. Fazole si teď kupuji hotové v konservě. Maminka čssto vařila čočkovou polévku, které jsme my děti říkaly „penízková“. Čočka s kouskem nějakého vepřového se u nás na Silvestra jedla hnedle po půlnoci, po té co mamminka nejdříve rychle otevřela dokořán dveře, aby mohl starý rok odejít a nový vstoupit. V čočce na kyselo jsem nikdy nepoužívala ocet, ale vždycky citron. Syn na Silvestra pracuje a tak už 27 let od smrti manžela vítám nový rok sama. Jeden se těžko sám rozveselí. Ale co nadělám, že? Takže vítám nový rok se smrtelně vážnou tváří.
Čočku budu dělat jako každoročně den předem, aby se proležela a chutě se pořádně prolnuly. Dělám obyčejnou čočku tím nejobyčejnějším způsobem na kyselo. Cca na hodinu namočím a jen tak čistou ji uvařím. Solím a kořením až po uvaření. Dám do toho trochu jíšky, rozředím, okyselím, ještě dosolím, opepřím a celé to šoupnu do druhého dne do chladna. Druhý den musím obvykle ještě dokyselit a dosolit. Já ji mám nejradši s vejcem natvrdo rozkrojeným napůl, jak je tady u článku na fotce, ale třeba naši měli k čočce radši volský voko. A k tomu křupavý rohlík. Mňam.
I když ji jinak mám ráda i s uzeným nebo s pěkným párečkem, novoroční čočka se u nás jí vždycky bez masa, jen s vejcem.
Jinak mám moc ráda všechny luštěniny a jím je poměrně často (kromě sóji, po té netoužím). Nejradši ze všeho mám asi hrách a kroupy s pořádnou dávkou česneku a pepře a ovoněný troškou tymiánu, prostě šoulet, a hrachovou polévku – žlutou i zelenou.
No jo, taky bude čočka s uzeným, dostala jsem od klienta jako vánoční dárek krásný kus šunky, přímo na Řád šunky zlaté 🙂 u nás je tradice jasná, na Silvestra vařené koleno s křenem a hořčicí a domácí chleba, tak nějak k časné večeři. Obvykle jsem na Silvestra v práci, takže až přijedu, dáme vařit. Večer uděláme studenou mísu, když jsme byli čtyři, dělali jsme klasické hodiny s 12 půlkami vajec, teď když jsme dvě, tak jenom dva bohatší obložené talíře a ty si vždycky dáváme na Nový rok ke snídani, už nejméně třicet let. A čočka s uzeným k obědu na Nový rok, to je tradice, stejně jako dlouhá novoroční procházka hned ráno, dokud jsou spoluobčané v peřinách a všude je krásně mrtvo…
Přiznám se, že čočku na Nový rok nedělám – nějak nebyla v rodině ta tradice (my čočku vůbec málo vařili – z luštěnin vlastně jenom fazole, neb ty jsme i pěstovali (rofl) , kdežto čočku bychom museli kupovat). Ale mám ji ráda, tuhle jsem zase dělala na kyselo s biftekem a volským okem (nejsa vegetariáni) a moc si pochutnali. No ale letos – vlastně na rok (chuckle) bych nějakou novoroční čočku mohla spáchat.
A OTéčko – takhle to u nás vypadalo na První svátek Vánoční … a vlastně to takhle u nás zatím vypadá furt (nod)
http://yga.rajce.idnes.cz/2017_Vanocni_pohoda/
OT – jak dopadla Terka u zkoušek? Vzpomněla jsem na ni před Vánocemi.
Třikrát za jedna, jednou za dvě. Myslím, že byla spokojená (blush) .
Gratulace 🙂 . Že ses ani nepochlubila 😉
Ale no tak – on to nebyl doktorát, i když Terezka tvrdila, že to bylo těžší než na maturitu (rofl) . A děkuju.
Je šikovná, gratuluju.
Gratulace!
Čočku mám moc ráda, skoro vždy mám doma sáček, jenže ji zapomínám udělat. A když si vzpomenu, uvařím pak rovnou celý skoro půl kg sáček najednou. Ta zdejší je nějaká předvařená, protože se nemusí máčet, stačí propláchnout, zalít a za 10-15 min. je hotová. Pak oddělím část k večeři, kterou přihodím na pánev, kde jsem usmažila na jemňoučko nakrájenou cibuli. Promíchám, přidám sůl, pepř a pokrájenou petrželku nebo pažitku. Z domova jí znám na kyselo, ale nějak jsem té chute odvykla, chutná mi lépe takto. Ale někdy do ní vmíchám lžíci zakysané smetany, ta není tak ostrá. Podávám s volskými oky. No a zbytek čočky dám do lednice a buď udělám polévku, nebo ještě jednou stejnou večeři, nebo (a to často) chodím čočku studenou, přímo z lednice sama ujídat, až nezbyde nic.
Jinak máme rádi všechny luštěniny a když nedělám čočkovou polévku,dělám ji ze směsi 16 různých luštěnin. Po uvaření tak třetinu oddělím, zbytek rozmixuji do hladka, přidám osmaženou cibulku a vrátím oddělenou směs. Chuť polévky se nedá dost dobře kvůli směsi definovat, ale je moc dobrá. Takhle sáček vypadá (ta cena ja za 24 sáčků, já kupuji jen jeden!).
https://www.walmart.com/ip/Goya-16-Bean-Soup-Mix-16-oz-Pack-of-24/29474030
Před mnoha lety jsem také krátce propadla luštěninovým klíčkům (Sprouts). A dělala jsem si je doma sama. Tedy zkoušela jsem to, ale občas jsem zapomněla propláchnout, nebo se mi zdálo, že luštěniny neklíčí dost rychle, nebo jen ty vrchní (dělala jsem tu čočku a pak vojtěšku-alfalfa). Prostě jsem nebyla dost úspěšná, tak jsem to vzdala a několikrát jsem si koupila buď klíčící „trávníček ve vaničce“, který se dal stříhat a pár dnů dorůstal. Vím, že klíčky mají být zdravé, ale mě neuchvátily natolik, abych pokračovala.
Musím se přiznat, že z té směsi znám nanejvýš tak půlku, jestli vůbec. Může to ale být dobré.
Aido, nic si z toho nedělej, já také všechny neznám i když se tu všechny druhy dají koupit i samostatně v sáčcích :). Polévka je opravdu dobra, ale hodně sytá, takže já ji nejvíce v zimě jako hlavní jídlo (v letním horku polévky nejíme skoro vůbec).
U nás na Nový rok bude též čočka přítomna, ale v čočkové polévce. Pořádně husté, aby se nás penízky držely po celý rok. 🙂 Jako další chod budou uzená krůtí prsa, bramborový knedlík a špenát. Pro to uzené se právě chystám, v naší krůtí prodejně mají moc dobré.
Luštěniny děláme málo, já je radši v zeleném stavu- hrášek a fazolové lusky.Na Nový rok jsme pozvaní na čočku dhal. A tu zelenou čočku jsme si na doporučení koupila, ale ještě nevařila. Občas máme rychlou polívku z červené podle nějakého veganského receptu, který je dobrý, jak já ty vegany a jiné vymezující se moc nemusím.
Tady máš ještě jednu z červené (od mého favorita) plus dvě jídla z té puy.
A mizím, dnes nás pustili dřív, tak zaskočíme na Paneland do Moravské galerie, synkovi přijel kamarád, jeden z těch dvou, co jsou Olgoj Chorchoj, jdem tam s ním.
Pěkný zbytek dne všem!
Zapomnělas na recept…
On se nějak neukázal, přitom jsem jej fakt vkládala, takže zde je: https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2017/nov/25/lentil-recipes-curried-coconut-soup-aubergine-stew-sweet-potato-croquettes-fritters-yotam-ottolenghi
Jinak odpoledne bylo výborné, po výstavě jsme šli na jídlo k sestřičkám na Petrov, připojila se k nám jedna synkova bývalá spolužačka z gymplu, zrovna přijela na Vánoce dom z Ameriky, kde studuje, dva roky se neviděli, moc milé děvče, jídlo bylo taky moc dobré. Dom jsme dorazili před chvílí, synek s kamarádkou šli ještě někam na kafe.
Přiznávám, jsem trochu barbar, ale na fazolovou polévku nebo pánev používám fazole z konzervy, většinou v chilli nálevu.
Jo, když to dělám k večeři, tak si je koupím taky.
Čočku miluju.
V dávných dobách, kdy byla občas nedostatkovým zbožím mi ji kupoval kolega v Tuzexu.
Ale dělám ji podle maminky, to jsou ty chutě z dětství.
Nezahušťuji. Vařím ji vždycky víc než jednu porci a taky vody dávám o něco víc. Z kastrolu ji lovím takovým podlouhlým cedníčkem po babičce. Na talíři omastím rozpuštěným sádlem. Než se čočka uvaří, připravím zálivku. Drobně nakrájenou cibuli v hrnku zaleju osolenou octovou vodou, octa trochu víc, než by byla zálivka na salát. Tou cibulkou pak posypu čočku a trochu toho kyselého nálevu tam naleju taky. Když jsem to poprvé předložila manželovi, koukal na to nedůvěřivě, ale pak ochutnal a pochválil. Napříště vyžadoval cibulku smaženou i kyselou. K čočce jen volské oko, maso žádné. Ale VŽDY krajíc chleba. Druhý den udělám jíšku, zaleju vodou z čočky i s tou zbylou, povařím, ochutím a mám super polívku. Nakonec tam vhodím opečený párek nebo klobásku (i s tou troškou omastku, já čuně). Místo smažené houstičky přikusuju vydatně očesnekované topinky.
Hrachovou kaši dělám podobně, taky nezahušťuju, rozmixovaný hrách stačí. Tu ale sypu smaženou cibulkou a zase přikusuju chleba. No a další den je hrachovka.
Teď jsem si koupila červenou čočku, tak jsem na ni zvědavá. Měla by být uvařená dřív, než ta naše klasická. Určitě najdu nějaké recepty.
Nedávno jsem našla recept na senzační hrachovou polévku se zeleninou. Místo jíšky jsem přidala uvařenou a dohladka rozmixovanou červenou čočku. To nemá chybu.
Recept dám na Hady.
V dávných dobách kdy byla nedostatkovým zbožím… Pamatuji, bylo to někdy koncem 70. let a nebyla jen v české části ČSSR. Já tehdy pracoval v Čiernej nad Tisou, kde byla běžně k mání a každý týden jsem jí pašoval domů 30 kg v krabici. (posílal jsem ji jako spoluzavazadlo, takže zdarma). Dělal jsem tam třičtvrtě roku, přesně 39 týdnů, takže to bylo 39 krabic po 30 kilech, čili celkem 1170 kg čočky. (máma ji pak přes týden, s drobnou přirážkou, rozprodávala po známých). Byl to dobrý džob, vlak jsem měl, coby ajznboňák, zadarmo, takže náklady na přepravu nula a z každého kilového balíčku procentíčka. O něco později jsem zase pro změnu takto vozil z Nových Zámků výborné meruňky.
Luštěniny mám ráda, hlavně fazole, ale nedělají mi vždycky dobře 😛 takže je nejím tak často, jak bych měla chuť. Na nový rok ale nějaká čočka bude, tak asi kouknu po té zelené. 🙂
„Normální“ i červenou mám ráda, tak proč nezkusit novou barvu a novou chuť.
Pokud jde o klíčky, tak jsem kdysi často kupovala naklíčené mungo, mňam:))
Zelenou a černou čočku kupuju v drogerii D&M, ale je docela drahá, pytlík tak kolem 50,- Kč. Ale zas ji nemáme každý den, tak je to vlastně jedno. Výhoda je, že se oba druhy nemusejí namáčet předem a jsou celkem rychle uvařené.
Jinak tu zelenou čočku (jde to ale i z normální) dělám dost podobně jako Šárka, jen místo brambor dávám petržel a celer, navíc během vaření přidávám tak 2 lžíce dobrého hustého rajského protlaku, lžíci medu a saturejku, jinak je vše totožné; prý se to jmenuje čočka po švábsku, recept jsem kdysi našla v jakémsi kalendáři, je to dobré.
P. S. Klíčky mám taky ráda, ale na klíčení moc trpělivosti nemám, když tak koupím „hotové“ naklíčené v samošce.
Luštěniny? Tak ty taky nevařím 😉
Já také ne. Kilová hotovka (s uzeným) za 90 centů, na pět minut do mikrovlnky a oběd je hotový. Přesněji: Dva obědy, sežrat kilo čočky na posezení je o ústa.
My je nejen nevaříme, ale taky skoro nejíme.
Také přeji všem do nového roku 2018 kopu zdraví, štěstí a spokojenost.
Čočku také děláme na nový rok a k tomu uzené a rozpeky. Tento zvyk přinesl můj muž ze své rodiny.
U nás se dělala čočka na štědrý den k obědu.
Luštěniny mám ráda a vařila jsem je i dětem, když byly malé. Čočku i hrachovou kaši měly rády.
Ale s čím jsem neuspěla byla fazolová kaše, to mi opravdu nejedly.
Na Nový rok čočka zase bude, i když na penízkách se to neprojevuje.
Důchody zvednou i bez čočky, ale zase se všechno patřičně zdraží, takže nula od nuly pojde. Ještěže aspoň koruna posiluje, takže v Německu bude pro nás zase o něco levněji.