Halloween pro mě neznamená nic jiného než oslavu a velebení dýní. Umrlcem ani netopýrem svůj příbytek nezdobím, děsivě rafinovaný halloweenský kostým nevlastním a noční halloweenskou párty svou účastí nepoctím. V této importované podobě mi tento svátek k srdci nepřirostl a nechává mě v klidu, přesto si s chutí každoročně něco dobrého a symbolického z dýně ráda vytvořím.
Jakmile někde projdu kolem krásně vyřezané dýně, určitě se zastavím a pokochám se pohledem. Když se pustím doma do vyřezávání ozdobných dýní, vždycky zbude dost materiálu pro kuchyňské využití. Nad dobrou horkou polévkou z dýně u nás doma většinou nikdo nikdy neohrne nos. Dnes přidávám recept na jednu z našich oblíbených dýňových polévek, ale ještě se na skok vrátím k halloweenskému svátku a k jeho vzniku.
Den oslav Halloweenu
Halloween vznikl ze slova: All Hallows´ Day – den všech blahoslavených, ale vlivem slangu byl postupem doby tento dlouhý název zkrácen na Halloween.
Z historie Keltů
Halloween, svátek čarodějnic, pochází z keltské historie. Keltové uctívali bohy a všechny síly přírody. Nový rok slavili 1. listopadu. Tento den byl považován za definitivní odchod léta a nastaly přípravy na období dlouhé zimy. Den před keltským „Novým rokem“, tj. 31. října, se konaly bouřlivé oslavy zvané Samain.
Tyto oslavy se pořádaly na počest duchů, neboť Keltové věřili, že rituální oslavy přivedou duchy zpět na zem. O Samainu se duše mrtvých mohly vracet na „druhý břeh“, do světa živých, navštívit své domovy. Dnešní zvyk, zapalování dušičkových svíček, je pozůstatkem z těchto dob, kdy se zapalovaly ohně, aby bludným duším ukázali cestu ke světlu a teplu a nemuseli marně bloudit krajem.
Tajemná noc Samainu strhávala hranice mezi světy a dávala příležitost živým duším ke sblížení s mrtvými. Věřilo se, že se krajinou potulují mocnosti zla, síly temnot a přízraky. Živí se snažili oběťmi usmířit obyvatele nadpřirozeného světa existujícího mimo lidský čas a prostor. Když nastal úsvit, mrtví se vrátili do svého světa, začalo dlouhé zimní období, příroda i lidé se uzavřeli do sebe …
Symboly Halloweenu představují smrt, kouzla a mýtické netvory (duchy, vlkodlaky, čarodějnice, netopýry, pavouky, šotky, umrlce, démony). Domovy se zdobí nejčastěji tradičními barvami spojenými s Halloweenem, černou a oranžovou. Za hlavní symbol podzimního svátku byla pasována tykev v podobě prominentního symbolu ve tvaru vyřezané lucerny, s osvětleným vnitřkem. Když se taková tykev vyřezala, osvětlila a umístila na práh dveří domu, věřili lidé, že zaplaší zlé duchy a netvory. Krom dekorativních symbolů hrálo svou velkou roli i jídlo.
Halloween a jídlo s ním spojené
Jablka pečená s karamelem platila ve Velké Británii za tradiční dárek. Často to byly obalené kousky jablek v hustém karamelu, mnohdy posypané ořechovou drtí. Později se jednotlivé kousky balily do černých a oranžových papírků a jablečné bonbóny se rozdávaly dětem. Též se popíjelo horké jablečné pivo a pražila se na plotně tykvová semínka.
Podzim každý slaví podle svého gusta. Já si určitě uvařím dýňovou polévku a propojím v ní trochu té halloweenské mystiky za pomoci dýně a jablka. A jednu dekorativní určitě umístím před domovní dveře.
Jemná dýňová polévka s jablkem a medem
Potřebujeme:
- 1 dýni Hokkaidó
- 1 jablko
- 50 g másla
- 1 lžíci lesního medu
- zeleninový vývar
- sůl a pepř
- 70 ml smetany
- 1 lžičku dýňového oleje
- dýňová semínka
Postup přípravy:
Dýni omyjeme, rozpůlíme a vyjmeme semínka. Nakrájíme ji i se slupkou na menší kostky a na rozpuštěném másle krátce orestujeme i s kousky neloupaného jablka. Přidáme med a zalijeme zeleninovým vývarem a podle chuti osolíme a mírně připepříme. Mírným varem povaříme do změknutí (cca 20-25 minut) a rozmixujeme na hladký krém. Podle chuti můžeme lehce přisolit.
Polévku na talíři pokapeme lžičkou dýňového oleje, dochutíme lžící smetany a přikrášlíme dýňovými semínky. Ta můžeme předem opražit na suché pánvi nebo je na pár hodin namočit do studené vody, čímž lépe rozvinou svoji chuť.
Komu by se zdála polévka příliš jemná, ten si do talíře může přidat 1 až 2 stroužky česneku.
V domácím repertoáru mám hned několik zaběhaných receptur na dýňové polévky, dýňovou kaši, dýňové pečivo, dýňovou hořčici, dýni pečenou na plechu s kořením či dýňové risotto, ale kdybych něčemu měla dát přednost, byly by to v zimním čase určitě polévky.
Čas dušičkový
Počátkem listopadu, 2. 11. nastává čas uctívání památky všech zesnulých, tzv. Dušičky. Svátek tisíce plamínků za hřbitovními zdmi připomíná tisíciletou křesťanskou tradici, kdy se svět živých prolíná se světem mrtvých duší a hlavou nám běží vzpomínky na ty, kteří opustili tento svět.
Poklidné hřbitovy na konci obcí a měst se stanou pestrobarevným jarmarkem, který se koná rok co rok ve stejnou dobu. Ometené spadané zlaté listí z náhrobků, náruče nevadnoucích umělých květin bez vůně, zkrocené plamínky svíček uvězněné ve skleněných krytech, bolest v duši a slzy na tváři, marná snaha dát smrti půvaby v ten jeden jediný den.
Vnímám ten čas jako smutek v krásně barevném kabátě. Černě šatí naše duše, ale sám se zlatě leskne v korunách stromů. Jeden plamínek svíčky pro všechny mé blízké duše stačí na to, abych si uvědomila, že mi tu chybí. Je naprosto jedno, kde ten plamínek plápolá, když hřeje v srdci.
O původu dušičkových oslav jsem psala v jednom z mých starších článků – In commemoratione omnium fidelium defunctorum. http://www.gurmanka.cz/2008/11/in-commemoratione-omnium-fidelium-defunctorum
Jaký vztah máte k dušičkovému času, Halloweenu a dýním?
Co dobrého z dýně připravujete vy?
Přeji Všem klidný a rozjímavý dušičkový čas a dobrou náladu při pohledu na krásně vybarvené dýně ve všech podobách.
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz
Tak se tady probírají Dušičky a Halloween. K tomu druhému bych dodal jen troch povídání a hudby.
https://www.youtube.com/watch?v=hDlG4TS6wFA
Pěkné! 🙂
Díky, Jindřichu! 🙂
Chvalim Piraty z Karibiku, pekna prace. U nas se dyne tak vyrezavaji a v utery vecer budou svitit u vchodovych dveri domu, aby deti vedely, ze si k nam mohou prijt pro koledu.
Letosni podzim je Vancouveru vyjimecne nadherne barevny, pry diky slunecnemu zari a i velke casti rijna. Podzimni a zimni mesice tu vetsinou proprsi, listi na stromech zhnedne a pak opada.
My si zde vybarvený pozdim moc neužijeme. Listnaté stromy v lesích tak nějak jen zhnědnou a opadají, podzimě, krásné barvy rozhodně nemají. Zbarví ve jen některé v parku (převažuje tmavě červená). Naše zahrada (cedry a magnolia) zůstává celoročně zelená, listy nepadají. Takže se zde sice podzimě vyzdobuje, přestože vzduch moc podzimě nevoní. Mám na dveřích podzimní věnec, ale jinak Halloween neprožíváme. Dýňovou polévku jsem nikdy nejedla, zde je hlavně oblíbený „Pumkin pie“, který manžel občas koupí. V mém dětství tatínek na chatě pěstoval velké oválné žluté dýně a nakládal je do skvělého sladko-kyselého nálevu. Dokázala jsem sníst celou litrovku na posezení, hlavně při zapáleném bolavém krku ta ostrota skvěle přebíjela bolest.
Jinak už víc jak týden spíme s otevřenými okny (blaho po těch měsících klimatizace), ale jak začne hřát luníčko, rychle se oteplí a sále je +23-4. Ode dneška mají ale teploty (hlavně noční) začít citelně klesat.
Možná nemáte podzim barevný, Maričko, ale rozhodně ho máte příjemný:)) Vaše léto by mě ale asi zabilo 😛
Tento víkend relaxují v hotelu v Lomné. Obdivuji krásná podzimni aranžmá, jsou v restauraci, cukrárně i muzeu. Kromě zmíněných dýní tvoří dekorace šípky, kaštany, podzimně zbarvené listy a slaměnky.
Je se mnou syn, konečně má po operaci, endoprotéza ramenniho kloubu. S rozbitým kloubem na ní čekal sedm měsíců.
Janino, relaxujte a užívejte si pěkných chvil – a dobrého jídla. To je dobře, že se konečně dočkal – snad to znamená, že už bude dobře 🙂
Dede,lépe už je.Obavy před operací jsme měli oba, teď ho dokonce rameno bolí méně, než předtím. Bude ještě rehabilitace a lázně.
Držím palce, ať to jde rychle k ještě lepšímu! 🙂
Dva pacienti se dobelhají k lékaři.
Pacient č 1 je prohlédnut, je diagnostikována nutnost náhrady kyčelního kloubu,též je promptně zrentgenován. Diagnosa se potvrdí a tak je objednán za týden na operaci. Po týdnu je operován a za 2 dny odchází domů vybaven několika podrobnými návody k rehabilitaci.
Pacient č. 2 je prohlédnut a odeslán k ortopedovi. Po objednání je za 4 týdny prohlédnut a odeslán na rentgen kde vystojí 4 hodinovou frontu. Znovu se objedná k ortopedovi a po opět 4 týdnech je mu diagnostikována nutnost náhrady kyčelního kloubu. I objedná se do nemocnice a již po 6 měsících (když má kliku) je odoperován a odeslán na rehabilitaci. Do té doby je nechodící. Po 3 měsících má na něj rehabilitační specialista konečně 20 minut času, který stráví tím, že mu 15 minut laje. že měl přijít dřív a během 5 minut mu letmo ukáže pár základních cvičení a objedná jej zase po čtvrt roce.
Jaký je mezi nimi základní rozdíl? Pacient č. 2 je český důchodce kdežto pacient č. 1 je zlatý retrívr.
Jindřichu,jako vtip by to bylo dobré, jenže je to skutečnost. V našem regionu je čekací doba na endoprotézu dva až tři roky.
Jo jo – sestra jde v prosinci. Protože měla protekci, čekala jen třináct měsíců …
Mne před třemi roky odvezli na vozíku, jako částečně ochrnutého na Bulovku. Druhý den CT – ploténky v bederní páteři. Další den MR – zjištěna jedna vyhřezlá. Podepsal jsem revers, (s vaším srdcem nepadá narkóza v úvahu, pak mi dali nějako speciální kapačkovou, která zabrala až po půlhodině). Operace trvala tři hodiny; vyhřezlý rosol byl odstraněn a do prasklého skeletu vstříknut speciální plast, který prasklinu slepil a původní obsah dokonale nahradil. Po 14 dnech na lůžku a zahojení operační rány jsem odešel domů po svých. Jenže to bylo v době, kdy se za pobyt v nemocnici platilo, se zrušením poplatků se čeká na všechno a mnohem déle. Takž to, co by jinak skončilo na vozíku a oblbovacích práškách dopadlo tak, že náhradní ploténka funguje lépe, než zdravý originál.
a fotíš?
Ano ale už si vybírám místa i objekty. Takže jsem zdokumentoval pár unikátů, jeden český endemit, (na celém světě je cca 12 – 18 roslin a je to na jedné louce u Doks) a našel celkem bohatou lokalitu kruštíků bahenních na silně atypickém místě. (výsypka hlušiny poblíž bývalého dolu na kaolin).
Jo a sousedka ze sedmého patra si málem uhnala otravu houbami. Našla venku něco, co považovala za žampiony, ale byly to jedovaté strmělky listomilné. Naštěstí se před vařením přišla zeptat a když jich pak dvě kila házela do popelnice, nevěděla, jestli má být ráda, nebo mít vztek. (Ta potvora vypadá úplně stejně, jako žampion, rozdíl je jen v tom, že nevoní a lupínky má čistě bílé, žampion nikdy ne, minimálně slabě narůžovělé až skoro černé). Loni v prosinci, těsně před vánoci, nám vyrostly za barákem mlženky, ty sice jedlé jsou, ale nic moc, jsou cítit trochu po petroleji.
Já a dýně, to je velmi čerstvá historie. Když jsem byla malá, tak mě zcela minuly – v Praze se nevyskytovaly a babička je na zahradě nepěstovala.
Do světa jedlých dýní jsem samozřejmě vstoupila s dýní hokkaidó a nebyla jsem zklamána. Zkusila jsem v čase uvařit několik druhů dýňových polévek a zjistila jsem, že její nasládlá chuť mi nejlépe pasuje s bulvovým celerem. Jednou jsem ji přidala do savojské polévky podle www a moc hezky k bramborám, pórku a mrkvi přisedla – a ta barva! 🙂 Občas ji přidávám pod pečené maso, třeba s krůtím horním stehnem v kombinaci s cibulí (a celerem:)) nemá – pro mě – chybu.
Pokud jde o ostatní dýně, tak jsem zatím skončila jen u čtení receptů, ale zase je čtu ráda:))
A nejhezčí mi dýně přijdou na Zaniných fotkách z pražské botanické zahrady… 🙂 Miluju ty malé různých tvarů a veselých barev.
Halloween mi nevadí, jen to nepraktikuju. Ať si každý užije to své 😀
Savojská tetička bude dneska- jen bez té dýně 🙂 A jdeme zazimovat zahradu. Asi to podzim myslí vážně 🙂
Taky jsem nad ní přemýšlela, ale k hutnějšímu druhému jídlu (hovězí guláš) to nebylo ono, tak jsem hledala lehčí variantu – lehký hráškový krém z mraženého hrášku mi přišel akorát:))
Jojo 🙂 pečené krůtí stehno s dýní. Dýně dávám úmyslně víc, protože zbylou dýni pak rozmixuji, přidám vývar a tahle dýňová polévka je fakt mňam, přece jen ta šťáva z masa tomu dá šmrnc:-)
Máme ji rádi hustou, pokapanou dýňovým olejem.
V mém mládí jako by dýně ani neexistovala, „falešné“ kompoty maminka nekupovala, u nás vedla povařená jablíčka na čtvrtky a doprostřed misky kopeček brusinek.
Jak už tu bylo psáno barevné dýně ve vesnicích i
jako výzdoba obecně se mně líbí, k podzimu barvy prostě patří 🙂
Tak dýňový olej jsem zatím nikdy nepotkala… 🙂 Asi bych se měla nad sebou zamyslet. Dá se taková věc koupit v Tescu nebo se musí někam do specializovaného obchodu?
Dede, v Tescu by ho měli mít, dokonce v akci, čtvrt litru za 159 Kč. Nevím, kolik stojí jinde
Ta akce je do 31.10.
Pokud budete mít cestu do Prahy,
mám oblíbenou tuto prodejnu
http://cardamom.cz/uvod-2/#utm_source=firmy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-2130593
Mají dobrý Štýrský dýńový olej a často kupuji olej z pražených vlašských ořechů – na zelené saláty moc dobrý 🙂 Výběr je veliký, „načepují“ Vám třeba jen 100 ml, obsluha vlídná. Jistě toho bude víc, předpokládám i v různých Bio potravinách, třeba i v Hradci.
Dýňový olej a různé jiné oleje seženeš v každé prodejně se zdravou výživou běžně-
Díky, pozeptám se po něm. To víš, co neznáš, to ti nechybí 🙂
seženeš ho všude v hypermarketech i na internetu, dá se v pražském Vom fassu, cenově od 120 do 20,- za 250ml.
A ten štýrský, je opravdu super…jukni sem, je předposlední..
http://www.vomfasspraha.cz/oleje/
do 200,-vypadla mi nula
Dede, dýňový olej je naprosto úžasný, je to specialita ze Štýrska. My ho taky dlouho neznali, ale asi tak před 10 lety jsme se (v Chorvatsku, na našem milovaném Murteru) seznámili s jedněmi velice sympatickými lidmi ze Štýrského Hradce (ona bankovní úřednice, on policista – ovšem oba byli v mládí hipíci, takže pán má doteď dlouhé vlasy), za pár dní z nás byli přátelé, ještě teď si píšeme. No a tenkrát nám právě jako dárek dali lahvičku toho oleje. Je moc dobrý, ale musí se ho dávat jen trošinka. Třeba na tu polévku kápnout jen tak několik kapek. Nebo se hodí do salátů, ale zas jen malinko. Úžasně to pozvedne chuť.
no,tak zajdi v Brně, Vom fass tam máte taky….a štýrskej tam mají….
http://www.vomfassbrno.cz/oleje/strana/2
koukám, že výběr v olejích je v Brně fakt skvělej,mají i malinovej a makovej…..
Já ten olej ale ještě doma mám a kupovat ho nepotřebuju (naposledy jsem ho ulovila při jedné akci v Lídlu). A o tom Vom Fass vím, že existuje a že kdybych potřebovala, že si ho tam můžu koupit, kdyby ho nikde jinde neměli.
To krůtí stehno bych mohl, bez dýně se obejdu. A včera jsem si dal dietní večeři: podzimní brambory s balkánským sýrem, (oboje z Německa). A protože jsem na to plácl kousek másla, také z Německa, vzal si i Čertík. Sice šel po tom voňavém žlutém, co po těch bramborách teklo, ale zbaštil i tu bramboru a trochu sýra také, i když pak koukal trošku rozpačitě.
Pro mě je podzim radostné období, období sklizně a zářivých barev. Sady nabízejí spoustu druhů jablek a hrušek, je vinobraní, a jo, občas prší. Oranžové dýně mě těší, dodávají dědinám úžasné barvičky. Jo a polívku z nich mám ráda 🙂
Nemám ráda naše ubrečené Dušičky. Radši bych si sedla na hřbitov a pořádně si s dědečkama pokecala, připila jim a babičce ukázala novou piškvorkovou deku, co by se jí líbila, protože byla švadlena. Sice by mě sepsula za křvej šev, ale bylo by to prima.
Já prostě na podzimu nic uplakaného nevidím.
to je taky krásné vnímání podzimu 🙂
Matyldo, tvoji představu Dušiček bych brala všema deseti:))
Ani můj podzim není smutný, jen mě mrzí ta nadcházející tma. Jsem člověk venkovní a tady na vsi to po setmění opravdu ven neláká – s baterkou a reflexními prvky na oblečení dokážu jít odněkud někam, ale na procházku jen tak? To ne. Po vsi není pořádně kam (jsme velmi malá vesnice bez chodníků) a do lesa za tmy nechodím – tam to v tu dobu patří zvířatům.
vidíš a já ubrečené Dušičky nemám, povykládám si na hřitově s rodinou, s Šarikem, zapálím svíčky, dám veselejší výzdobu ,složenou z podzimních barviček, oznámím novinky a zas ejdu..nedělám nic ,co bych nedělal jindy, ale ráda tam jsu když se začíná stmívat, ta mihotavá světýlka svíček,to je nádhera..a komu hoří na Dušičky svíčka,ten může navštívit místa,která měl rád a nebo přijít za rodinou,to světýlko mu na Dušičky dá volnost….
na Dušičky pozor dejte, do mechu v lese si nelehejte. světy se prolnou na Dušičky, tak zůstaňte doma a zapalte svíčky.. ( díky, Dane Lando). a to přesně uděláme, s ohněm ve venkovním krbu,s malým „babincem“ – klobásky na ohni, sýr, víno od Hrušky, dušičkový nepečený dort…tomu budou přihlížet dýně různých velikostí, velké drobnokvěté chryzantémy v květináči a svítit očima kočka. a jako správní Kelti pak v sobotu vyrazíme do Nasavrk, oslavit náš svátek Samhain 🙂 mám ráda ten čas – krásný, nostalgický, trochu sladkobolný…
no,já oslavím vznik samostatného československého státu a to v Bohdanči, kde je od rána výlov přírodních sádek…
taky paráda! svátek republiky a narozeniny mojí mamky oslavíme tuto sobotu, Samhain tu příští… i to je na podzimu krásné, když je brzy tma, všechny to táhne ke krbu, horkému čaji, povídání…vloni o Dušičkovém večírku kamarádka zlomila nůž o nepečený dort 😀
Evo B., to je i moje představa toho času. 🙂
Dýňovou polívku mám ráda (a naše Terka ji zbožňuje, však její přítel nemá rád podzim proto, že to znamená minimálně jednou týdně dýňovka). Ale tahle se mi zdá, že bude asi dost sladká – přece jenom dýně + med … nevím, nevím. Já dělám tu sluníčkovou ála Renáta (všimni si, dlouhé á), na tu nedám dopustit.
Zítra dorazí po dlouhé době Tereza k nám, tak asi bude … mňam.
A OTéčko – 1url.cz/Ztgsk (clap) (clap)
taky ráda dělám tu Renátinu…..
Ygo, ať dělám, co dělám, odkaz mi nejde pustit…
Ivo,poslala jsem ti plnohodnotnej odkaz mailem
Ještě jsem chtěla doplnit autora obrázku vyřezané dýně s podtitulem „Piráti z Karibiku“ 🙂 Vyřezávala moje dcera s vnuky. Já bych na takovou kreaci neměla trpělivost. Chtělo to pracovat s jemnou pilkou a pilníčkem, ale výsledek se mi moc líbí! Ještě k těm dýním. Mám moc ráda semínka (jsou plná zinku) a také mě baví dýňový olej. Má zajímavě výraznou chuť.
taky chroustám semínka, jím i dýni,kompot od Inky, polívku,pečenou…kaši..a olej buď do polívky neboje dobrej i na salát s kozím sýrem (krémovým nebo žervé), tam si taky přikápnu…ta chuť mne baví
Ta dýně je nádherně vyřezaná – klobouk dolů! 🙂 Dali si práci a výsledek se mi moc líbí.
Osobně mám vyřezané ráda dýně hlavně smavé, i kdyby u toho měly mít upíří zuby 😀
Můj vztah k Halloweenu je stejný, jako k Valentýnskému šílenství! Tudíž silně negativní.
Můj vztah k dýním je naprosto stejný – dýňová polévka mi nechutná ať je připravená jakkoliv, prostě jídla z dýně neusím vůbec žádná.
Dlabané dýně u domů nebo za okny jsou hezká dekorace, ale spíš mne potěší velká kytice chryzantém v pěkném květináči nebo vkusný věnec na dveřích. A když teď jsem párkrát jela přes vesničky a viděla to množství přímo obřích dýní, co vypadaly jako sedací gymnastické míče tak jsem marně přemýšlela, co s nimi ti lidé asi tak budou dělat? Zbytečně vypěstované, nanic. Sníst se to podle mne nedá a jednou to stejně shnije. Tak nevím.
Ty obrovské oranžové dýně jsou na jádra – tedy semínka z nich. Obal „škorbel“ zpracují prasátka nebo slepice …
Aha, tak semínka, nojo, odněkud se brát musí, aby je člověk mohl chroustat. Asi ještě spím, to mne nenapadlo! A ty slepice a prasátka? Možná. Ale on už dneska kdekdo prasátka přestává chovat, protože se to nevyplatí a slepic by na to množství museli mít jako v drůbežárně.
Ty velké dýně jsou opravdu jen na semínka. Pokud se škorbele nezkrmí zvěři, pak se nechají na poli jako hnojivo …
Ty velké dýně jsou převážně duté, takže si s nimi poradí i malá parta slepic 😉
Nám se urodily jen hokaido a máslové, ty se na vyřezávání nehodí … Tak si na cestu domů svítíme plastovou, no 😀
Podzim nikdy není smutný, když ho rozsvítí pozivně naladěné dýně. Oranžová barva je krásná a hřeje už jenom od pohledu. Dýně mají velké využití a v kuchyni Rakouska, Švýcarska, Itálie jsou pěkným podzimním kultem. U nás se v jídelníčku staly znovuobjevenou surovinou, ale silná tradice vaření z dýní tu nikdy nebyla. Samozřejmě i dýňová jídla se dají připravovat s úžasným vkusem a nápaditostí, takže nikdy neodolám. Ve Švýcarsku patří dýňové polévky k slavnostním pokrmům a připravují se tam opravdu mistrovsky. Takže za mě dýně mají jednoznačné a velké + ! 🙂 Pár kousků si nechám jen tak na dekoraci podzimních květináčů.
Já neříkám, že podzim je smutný. Já podzim miluju pro jeho barvy a určitou dávku melancholie…. ani deštivé dny mi nevadí. Začínám denně rozsvěcovat doma svíčky a nosím si kaštany (které hned za pár vteřin po donesení končí v hravých tlapkách kočičích), větvičky a barevné listy, mám (teda měla jsem je) ve vázičce nahoře na skleníku než se k nim dostala Cecilka….
a to néé, za totáče se z nich dělaly kompoty, s ananasovou nebo pomerančovou trestí…to si pamatuju a kandovala se….
jojo, maminka, která zavařovala snad i trávu dělala dýňové kompoty. Tak ty jsem fakt nejedla.
já ano,mám dýňovej kompot ráda….
Tak to jsme dvě,co máme rády kompot z dýně. Ovšem bez jakékoliv tresti, jen kostičky dýně přes noc máčené v okyselené vodě, pak do sklovata uvařené v nové vodě s cukrem, nálev svařený téměř do konzistence medu, do sklenic několik koleček citronu a pár hřebíčků – mňam.
JEDNOU jsme s maminkou koupily ananasovou tresť, otevřely … a moje šetrná maminka ji šla okamžitě vyhodit.
Dostávám od dcery část její úrody už zavařenou a dýňový kompot od ní mi chutná.
Tak to mamka zkusila jednou a nikdy víc. Radši jednou za rok opravdový ananasový kompot, než dýni, co si na ananas hrála.
Jojo, to byla móda – taky jsme dělali jen jednou (rofl) . Možná, až budeme vyklízet sklep, že se tam ještě nějaká archivní najde (chuckle)
tak nesmělo se to rozvařit, mě to víc chutnalo s tím pomerančem…smíchaná s jablečným kompotem a s hrozinkami,byla moc dobrá…..
…a za úplně hlubokého to byla jedna ze surovin, ze které se dalo udělat mnohé a skoro furt neb dlouho vydržely ty oranžové a různé jiné dýně. Nic moc jiného nebylo k dostání a doma to rostlo jako divý. Úžasně mně kdysi studený kompot z dýně pomohl na dvanáctníkovýho bubáka.
Ano, podzim má taky své kouzlo. Z oken koukám na oboru, pod ní je třešňovka, ten pohled mě nikdy neomrzí. A teď, když listí hraje všemi barvami a zasvítí do toho sluníčko (ne jako dneska), tak je to nádhera.
Já bych tu dýňovou polévku i ochutnala, jenže je jich moc a jak si pro sebe najdu tu pravou. Vařit ji určitě nebudu, věřím, že každému chutná ta jeho.
Alenka z Mlsárny je opravdu excelentní kuchařka. Ale její dýňová s mrkví i bez mrkve mi fakt nechutnala.
To se nedivím, to by mne taky nechutnala. Ale se zázvorem a s chili, trochu cibule a česneku do základu, nakonec bílý pepř a kroužek šlehačky, opečené kostičky housky nebo chleba to jí i MLP. Nesmí být nasladko.
přesně tak, ta mrkev je tam zbytewčná,je to pak moc sladký a není to polívka,spíš sladká kaše….
V tomhle všem s tebou Karolíno držím „lajnu“. Dýně jako podzimní dekorace ano, ale nic víc. Líbí se mi ty malé dýně různých tvarů, jeden rok jsem je tu pěstovala pro neteřku, která je výtvarně dost nadaná, zabývá se různými technikami a chtěla je na podzimní dekorace na nějakou akci. Zadařilo se, pár jsem si jich nechala do mísy doma. Chryzantémy mám taky ráda, jedna velkokvětá ve váze potěší i udělá parádu. Měla jsem tu dlouho takovou bílou, drobnokvětou, která po prvním mrazíku dostala lehce růžový nádech. Byla ještě po původních majitelích, takže už byla pěkně stará a před několika lety odešla.
Tu mám po dědovi, je to mrcha rozpínavá, každý rok jí kus odrývám a vyhazuju, protože už jsem ji rozdala na všechny strany 🙂
na všechny ne….
Vyhoď až sem, já si jí seberu 😉
to si ji hýčkej, já podobnou kupuji každý rok v zahradnictví tady v Kuklenách a raduju se z ní celičký podzim 🙂
Až donedávna jsem netušil, že z dýně se také dá dělat jídlo, nehledě k tomu, že ovoce a zeleninu odmítám, až na velmi vzácné a množstevně zanedbatelné výjimky, konzumovat jinak, než filtrované přes prase, či jiná hospodářská či jedlá lesní zvířata. (jo, taková daňčí roláda, jelení guláš, nebo kančí kýta v Kersku, to je něco!) A ty importované svátky také nemusím. Ale z Drážďan jsem si přivezl několik litrových flašek jablečného pyré, (to je to, co se tu prodává, jako dětská přesnídávka v pidiflaštičkách za cenu kolem 60 – 70 Kč, tam je toho litr za euro) a kromě čistých jablek je to i míchané s banánem, meruňkami, nebo broskvemi s maracujou.
no ta 38 kaček se to dá koupit i v Globusu,je to dovoz z Německa….
No, jak znám dovozce a praktiky našich kamarádů dodavatelů, tak raději ten dederonský originál, v Globusu jsem byl nedávno, neb jsem se naivně domníval, že si zakoupím jádra paraořechů, kupodivu jich tam měli plný regál, (většinou tak dva, tři pytlíky ale velmi často nic), jenže když jsem zjistil, že podražily na dvojnásobek, nechal jsem si zajít chuť.
a přidám dýňová džem, od královny marmelád :
https://hobby.idnes.cz/marmelada-blanka-milfaitova-recept-na-dynovy-dzem-f79-/hobby-domov.aspx?c=A151015_090007_hobby-domov_mce
Dušičky mám ráda, pominu-li objíždění hřbitovů a krášlená náhrobků, tak mám ráda, jak na naše zesnulé vzpomínáme.prohlížíme si fotky,mamce se vybavují vzpomínky a já je ráda poslouchám a nasávám je do sebe jako houba…tvoří totiž další kořeny a pouta naší rodiny… to šílensktví s dýněmi,ráda nemám, přijde mi to jako šrádání, ne všichni totiž vydlabané části spotřebují v kuchyni..vyhodí je na kompost nebo do popelnice..a co nesnáším, jsou ty hurá převleky za strašidla a postavy a postavičky z filmů nebo z knih.ještě,že u nás nikdo nebuší u dveří a nechce „koledu“ …
kdyby na kompost nebo do bio-popelnice, tak ještě pohoda – oboje je užitek na druhou. víš, jako moje třídivá dušička zajásala, když máme biopopelnici? kompostárna v Dražkovicích vyhrála titul Kompostárna roku 2016 🙂 sousedka si odtamtud nechává každé jaro dovézt náklad kompostu do zahrady, příští rok to taky tak uděláme 🙂
ale připomínáš mi tím, na co všechno se chci mamky zeptat, až budeme slavit její narozeniny a povídat u čaje a dobrot o všem možném…
Na hřbitov pojedu také, jako každý měsíc, ale teprve tehdy, až to stádní šílenství pomine a vykradači hrobní výzdoby svá působiště přesunou na výnosnější místa. Na Malvazinky je z MHD daleko a zaparkovat tam na Dušičky není kde.