Stála jsem uprostřed lesa, mimo cesty, v ruce košík hub a s neuvěřením zírala do listí na malý, černý předmět. U nohou mi ležel historický, tlačítkový mobil Samsung. Zvedla jsem ho a zmáčkla NĚJAKÉ tlačítko, protože bez brýlí jsem už i na délku paží takřka nevidoucí. A hle, mobilek ožil, maličký displej se zeleně rozsvítil a zabrblal na mne nějakou písemnou zprávu.

Úplně zbytečně, protože jsem nerozeznala ani písmenko. Baterka fungovala, nemohl ležet v listí na zemi příliš dlouho. Byla neděle, po lesních cestách, proudily davy turistů. Než přijdu domů k brejlím, uplyne ještě hodně času, baterka se může vybít, tak jsem se rozhodla jednat rychle. Ale domluvte se s neznámou starodávnou značkou mobilu, bez brýlí, uprostřed lesů!

Na délku paží jsem zmáčkla jedno z tlačítek – mínus pod displejem. Hurá trefa, ukázal se nějaký seznam a na něm jsem mlhavě rozeznala jméno, pěkně velkým písmem a pod ním otázku Zavolat? OK (to jsem také ještě rozeznala), prosím, hned zavolat, dám vědět, že aparát je na světě! Na druhém konci se po pár zazvonění ozval váhavý, roztřesený hlas. Nějaká hodně stará dáma vyslechla moji informaci, ustrašeně se zeptala, kde je paní XY, které mobil, ze kterého volám, patří.

Došlo mi, že se asi bojí, že za A) buď jsem paní XY zavraždila a teď pro radost obvolávám její kamarádky nebo za B) patřím ke šmejdům a budu jí pod rouškou mobilu paní XY nabízet nějaký ten šmejdík. Obrnila sem se trpělivostí, znovu jsem vysvětlila, co se mi přihodilo, aby paní XY vyřídila, že mám její mobil, nahlásila jsem svoji adresu, tam se tento mobil nachází, číslo svého mobilu, protože jsem si nemohla bez brýlí ověřit, jak je na tom baterka.

Paní si všechno snad svědomitě zapsala, já zastrčila mobil do ledvinky pod zip (nedej bože, abych ho i já ztratila) a spěchala domů. Uprostřed cesty se mi rozezvonila kapsa v ledvince neznámým zvoněním. A sakra, někdo volá na maličký Samsung. Co se dá zmáčknout, abych hovor vzala a nepřerušila? Po slepu jsem zmáčkla zase nějaké to mínus, ááá trefa! Podle hlasu volala opět nějaká stará dáma, ale tentokrát to byla paní velice schopná, podivila se, že nemluví s paní XY, ale okamžitě pochopila situaci a slíbila, že vzkaz, který si rychle zapsala, předá.

Po příchodu domů, než jsem si umyla ruce a našla brýle, se Samsung opět rozezněl a tentokrát volala majitelka, paní XY! Podle rozechvělého hlásku opět stará dáma, že vzkaz dostala, že si vezme auto (?!) a hned si pro telefon přijede. Popsala jsem jí cestu k nám a kupodivu, paní, během půl hodinky zvonila u dveří. A to se vyšplhala do kopce pěšky, protože jí dělalo potíže se někde s autem otáčet, nevěděla jak to na ulici vypadá, tak ho nechala na prostorném plácku uprostřed kopce, kde se otočila.

Moc mi děkovala, dostala jsem sklenici medu: „Vnuk je včelař, takže žádná napodobenina.“ Byla asi dvě hodiny před tím, s přítelkyněmi na procházce v lesích, odběhly se podívat do lesa po houbách, a jak se sklonila, mobil jí vypadl z nezajištěné kapsy. Nic nezjistila, až při cestě vlakem zpět, ale myslela si, že jej ztratila v kavárně, kde se stačila jejich partička kamarádek zastavit na kafíčko.

Obě jsme se shodly na tom, jaké neuvěřitelné štěstí bylo, že jsem mobil objevila uprostřed lesů, mimo cesty, v listí. Byla jsem ráda, že jsem téhle staré, sympatické paní mohla pomoci, svěřila se mi, že na nový typ mobilu by si už nezvykla.

Ten mobil byl opravdu historický, funkce na telefonování, možná na SMSky, ale fungoval perfektně!!!

Dede: Oh, tak Alex chodí do lesa na mobily!:)) Díky za báječný příběh, pobavil mě i dojal. Ta stará paní by si asi na nový mobil zvykat nechtěla, a to nemluvím o tom, že nejspíš neměla zálohované kontakty, ty staré to samy na one drive neudělají:))

A tak dnes děkuju Alex a zároveň vás dnes vyzývám, abyste si vzpomněli na své ztráty a nálezy… a podělili se historky:))

Pozn.: foto je ilustrační