V našem jihočeském lesíku právě prožíváme houbové žně. V sobotu odpoledne se mi podařilo chytit tu nádhernou první vlnu, kdy začaly houby růst jako divé. Kam jsem postavila košík, tam se zjevila houba. Stačilo se dívat pod nohy, abych je nerozšlápla. Přitom v lese jsem nepotkala ani živáčka. Už jak jsem vystoupila z auta a přičichla si, cítila jsem houby růst. Nos se nemýlil. Po deštích k nám přišla hojnost mnoha druhů hřibů, ale ten den převažovaly hřiby smrkové – praváci a kováři.
Druhý den jsem se v mlází srazila se sousedem, ale od pondělka se situace změnila k nepoznání. Napomohla tomu i televizní zpravodajství o tom, že teď houby najde i ten, kdo nevidí. Na kraji lesa stála řada aut, ze kterých vyskakovaly celé party houbařů. Aby byl houbař úspěšný i za této situace, stačilo se spoléhat na pravidla přírody. Nejprve se podívat vzhůru k nebi.
Důvěřovat v symbiózu kořenů stromů s rozličnými druhy hřibovitých hub bylo spolehlivější než se dívat jen na zem. Trochu rozumět lesnímu porostu a hledat v mechu a travách. A nezapomenout si ráno přivstat. Když se les probouzí, je přeci nejkrásnější. A určitě se vyplatí na ta naše tajná místa dorazit jako první 🙂
Když se s houbami zadaří, každý se raduje z množství, ale hned jak se doma vysypou košíky, vyvstává zásadní otázka. Co si počít s tím nadělením v kuchyni?
Co kdyby nám ta houbová sezóna skončila a já na podzim už nenašla dost času skočit si do lesa? Větší část hub jsem začala sušit do zásoby. To, aby bylo do bramboračky, na houbovku se smetanou i pod maso. Pár sklenic rozdat kamarádům z města a myslet i na méně pilnou část rodiny, která je přesvědčena, že když bydlíš u lesa, tak o houby nemůžeš mít žádnou nouzi 🙂
Přesto jsem hned hrst čerstvých hub použila na pořádnou a poctivou smaženici s vejci. Praženici s krupicí odkládám na hubenější časy, kdy bude o houby doma větší nouze 🙂
Z mého houbového receptáře:
Sušené houby v našem domě momentálně voní z každého zákoutí, tak jsem jim v mém receptáři věnovala čestné úvodní místo.
Sušené houby v kuchyni
Nejoblíbenější způsob uchování hub v domácnosti je sušení. Všechny pevné a zdravé houby šetrně očistím, nakrájím na plátky. Důležité je, aby se nepřekrývaly a měly dostatek místa a přístup vzduchu ze všech stran. Ideální je sušička nebo mřížka. Správně usušené houby musí chrastit.
Občas se stane, že se v usušených houbách objevují zárodky hmyzu, které nadělají neplechu. Než usušené houby uskladním, vysypu je na plech a nechám je chvilku v dobře vyhřáté troubě. Teprve potom mám jistotu, že je uchovám v té nejlepší kvalitě co nejdéle. Ideální jsou sklenice se zabroušeným víčkem. Oblíbené plátěné sáčky po babičce byly sice působivé, ale napadení hub nezabránily. Navíc houby ztratí hodně ze své vůně, což je ta největší škoda.
Houbová smaženice nebo praženice?
Všechno záleží od množství. Když je hub spousta, děláme smaženici. Když jich je méně, dají se nastavit praženou moukou krupicí.
Potřebujeme:
- 400 g hříbků, lišek, křemenáčů, aj.
- 1 lžíci sádla (husího, vepřového) nebo másla
- 2 středně velké cibule
- 2 stroužky česneku
- 2 lžíce krupice (jemné dětské krupičky)
- 5-6 vajec
- špetku drceného kmínu
- čerstvě mletý pepř
- sůl
Postup přípravy:
Houby očistíme a nakrájíme na menší kousky. Cibuli oloupeme, drobně nasekáme a společně s tenkými plátky česneku zpěníme na sádle. Jakmile začne česnek zlátnout, přidáme houby a restujeme tak dlouho, dokud se z nich neodpaří většina vody. Osolíme, opepříme a okořeníme drceným kmínem. Po chvilce zaprášíme krupičkou, která nám z hub sebere přebytečnou vodu a pěkně se nasákne. Podusíme, a jakmile jsou houby měkké, zalijeme rozšlehanými osolenými vejci. Dobře promícháme. Pár minut před koncem odstavíme pánev z plotny a vejce necháme zvolna dojít. Vejce by měla zůstat pěkně vláčná. Houbovou praženici podáváme s krajíčkem chleba.
Můj tip do kuchyně:
Aby praženice byla vláčnější, někdy přidávám do talíře kopeček čerstvého sýru Cottage.
Houby mají takovou zvláštní přitažlivost. Chodí na ně i ti, kteří je vlastně vůbec nejedí. V lese jim voní, ale o jejich konzumaci nestojí. Alespoň tak to chodí u nás doma. Jak to máte s houbami a jejich konzumací vy? Také trváte na tom, že do smaženice by mělo přijít nejméně deset druhů hub, aby měla tu správnou chuť?
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz
Tak po pátečním dešti houby už rostou i u nás – což pro nás dnes znamenalo významné zpestření tréninku. Tolik cizích přešlápnutí „nakladených“ stop si normálně vůbec neužijeme 😀
Kolem lesů je plno aut, jeden by se až divil, kde všude se dá zastavit. Prý rostou i hříbky… 🙂
Dede:
U nás opravdu rostou hřiby všeho druhu a k nim i haldy křemenáčů, kozáků, bedel, masáků, začínají klouzky atd. Ideální směs na smaženici 🙂
Co s hlívou? Na pařezu nám vyrostly tři kila, zmražená je hnusná (už jsem vyzkoušela).
Je výborná naložená na kyselo, nebo polívku ala držkovou a pak zamrazit?
My z ní děláme falešnou držťkovku jeko Asteris a pak je prostě používáme jako jiné houby, třeba houbové škvarky jsou z ní dobré, nebo třeba do zapečených těstovin ji dávám, atd., atp. Prý se dá jíst i smažená jako řízek (ale to jsme nezkoušeli). Nám letos hlíva neroste, vloni jsme jí měli plno, ale průběžně a v menším množství, tak to šlo zpracovat.
Podušená na cibulce (jako základ jiných jídel) by zamrazit nešla? Jak bude podušená, bude v ní míň vody, tak by tím zamražením nemusela tak „zhadrovatět“.
A nebo usušit, to by nešlo? (nezkoušela jsem to, jen mě to zrovna napadlo)
Ta zamražená neměla dobrou chuť. Nám se zbláznil jeden pařez ze čtyř, předevčírem bylo třicet a ona roste hlíva…
Mně za zamražená nevadila, hodila jsme ji pod maso a dobrý…
Jé, hlívu závidím, tady ji pěstovat nemůžu, protože nemám už vhodné pařezy a k metrovým kusům čerstvého dřeva se nedostanu. Takže musím kupovat.
Já ji dala do bramboračky, zkoušela jsem i smaženou. Je křehká, takže jsem napřed obrala trošku ty otřepky, ty jsem usušila a schovala do šroubovací sklenice. Pak jsem si je nadrtila.
Při smažení je to fofr, je dost tenká, jedla jsem ji jen tak samotnou, trošku to křupalo, ale byla moc dobrá.
Zamrazit vařenou nebo dušenou, ne syrovou.
Iva:
Hlívu miluji natrhanou na malé dlouhé kousky, položenou na pekáček vymazaný olivovým olejem, osolenou hrubou mořskou solí a špetkou pepře. Přidávám i větvičku rozmarýnu a měsíček citrónu.Potom v horké troubě upeču dokřupava. Na talíři si hlívu pokapeme ústřičnou omáčkou. Tato kombinace hlívě ústřičné jednoznačně svědčí 🙂 Jinak se dají dělat různé úpravy. Od polévky až po guláš.
Pro mě je novinka ta krupice do smaženice (nebo praženice), to jsem neznala.
Jinak, když je úroda, dělávám krom smaženice houbové rizoto alias huboto, houbofleky jako variantu šunkofleků nebo zapečené brambory s houbami. Letos jsme houby ještě neměli, i když semtam i pršelo. A dnes přímo leje celý den! (rain)
Hančo, prý kolem Cvikova rostou 😉
Jen se na ně vypravit, že? 🙂 My jsme pořád jaksi rozlítaní a zatím nám to nevychází.
Krupice se tam podle mě dávala na nastavení, když bylo hub málo. A pak se z toho holt stal rodinný recept.
Tak se nastavovala i míchaná vajíčka.
Hanča:
Pražená krupice do smaženice není nic nového 🙂 V každé staré kuchařské knížce se s tím můžeme setkat. Ale jsou to možná jen takové ty zapomenuté praktiky z kuchyně našich předků. U nás na vsi se stále žije tak trochu postaru a paměti jsou stále živé 🙂 Zejména v kuchyni.
Už několik let nevím, co to jsou čerstvé houby. Dostala jsem zásilku sušených ze severu- Xerxová byla hodná na svou studentku- a s tím musím nějak vyžít.
Bola som dvakrát na Horniakoch na hubách a bol to pre mňa neskutočný nádherný zážitok. U nás na Dolniakoch rastú len také lučne huby a potom bedle.Spomínam si,ako som priniesla nejakého pacienta a tam práve prijímali muža,ktorý zbieral bedle/bedla jedlá/ a nšiel podľa neho aj mladé kúsky a zjedol-to však bola bedlička/!!/ prudko jedovatá/ o hodinu sme ho transoportovali do B.Bystrice ako čakateľa na transplantáciu-neviem aký bol jeho osud dalej.
Som doma z nemocnice,mám sa primerane,slen som taký slabinger-aj vysávala som na dvakrát,teraz som trochu žehlila,ale musím dosť oddzchovať.-Zajtra cestujem za sestrou do Brna,budú si ma rozmazlovať.
A ozaj,čítala som,že Norovia nejedia hríby a majú ich spústu.Je to pravda Dede?
Verenko, jen se nechej rozmazlovat, však si to zasloužíš! Držím palce, ať si zase brzo v pořádku … (h) (h)
Ten kořenící prášek dělával tatínek z Pestřce obecného. Já vím, že je jedovatý, ale to minimální množství na okořenění se může.
Už se letos tady nebo na Zvířetníku houbovalo, takže nebudu se opakovat – houby miluju, zejména v podobě řízků. Jednou jsme na naší chalupě s kolegyní a jejím manželem zkoušeli, jestli týden uvaříme pokaždé něco jiného houbového, jen ty řízky byly každý večer…
Inka:
U nás byly řízky z bedel ve zlaté strouhance 🙂 Použila jsem křupavou strouhanku z kukuřičných lupínků. Nemělo to chybu.
Houby houby houbýýýýý, malý velký tlustý tenkýýýýýý, houby houby houbýýýýý, různých forem podle norem…… ty já mám rád, snad tisíckráááát!!
Nádherná písnička od jedné dávno zaniklé skupiny. Když si jí pustím na CD spolu s jejich dalšími humornými, je mi dobře.
Houby mám moc ráda. Nakládané v octu, konzervované sádlem, sušené – tak jsme je vždy zpracovávali na chalupě. Později, když už byl mrazák, tak se dělaly balíčky mražených ve velikosti tak akorát do omáčky či polévky. Ale čerstvé řízečky z velkých hlaviček hříbků nebo smaženice nebo houbová omáčka, bramboračka s houbami, kyselo, kulajda, narychlo oprásknuté posolené a pokmínované velké hlavy bedel nebo růžovek na sádle a něžně uložené na měkký chléb, zalité zbytky sádla z pánvičky….. Lišky ve smetanové omáčce. Ach jo! Dušené houby se širokými domácími nudlemi a špetkou zakysanky nahoru, ona se tak krásně rozpustí…. Sharko, taky slintám, takže si do hlavy nacpu jednu včerejší kaiserku se zbytkem šunky, co mi milostivě zlatíčka moje nechala a vyrazím brázdit ulice.
Karolína:
To je snad houbová poezie 🙂
Houby u nás doma nikdo (kromě mě:)) jíst moc nechtěl – Martin si dá jednou dvakrát za sezónu smaženici (pokud je z čeho ji udělat:)) a mě je po houbách nedobře 😛 Takže jsme spokojení, když máme v sezóně sem tam smaženici a zbudou houby na sušení tak, aby bylo do bramboračky a na vánoční polévku 🙂
Naše lesy vypadají ohromně houbově, ale tříleté sucho se na nich taky drsně podepsalo. Teď se houby objevují, ale do úrody, jaká bývá v jižních Čechách nebo na Vysočině to má hodně daleko. Pamatuju si, jak na Praktické stopě (Zahradiště, Vysočina, koná se v září) šel člověk soutěžní stopu a doslova klopýtal přes houby, jaké jsem u nás už dávno neviděla 😀
Jinak k té smaženici – dělám ji podle maminky, tedy bez cibule… 🙂
Také tak s tou smaženicí – bez cibule a bez česneku. Ale musí tam být hodně zelené petrželky. Tady v lesích kolem Plzně je to kvůli suchu s houbami rok od roku horší. Ale momentálně leje, tak možná porostou. Jenže když už není muž, tak se do lesa dostávám málokdy.
No vidíš, a já smaženici dělám podle jedné známé z Moravy i bez vajíček, jen sůl, kmín a pepř, a přijde to na očesnekovanou topinku. Vajíčkem jsem smaženici jenom nastavovala, když bylo těch hub málo. Jinak hlavně suším, o chuti a použití sušených hub se tu už psalo. Trochu zamrazuju, aby bylo na kulajdu, tak 2x 3x za zimu. Na ostatní jídla si vystačím se sušenými.
Jinak tenhle článek považuji za těžkou provokaci, tady je sucho a tudíž ani jedna houba, snad tomu tenhle déšť trochu pomůže. Tak akorát můžu vzpomínat na jiná místa a na ty žně, které jsme tam měli.
No jo, stejně jsem to dělávala (navíc tedy ta petrželka 🙂 ), když bylo hub dost, naporcovala a zamrazila a pak přidávala do těstovin, rýže, ba i jako základ na omáčku.
Dede:
Houby si rostou kdy chtějí a kde chtějí 🙂 Zrovna byla u nás tetička z Vysočiny od Dačic. Bohužel u nich prý ani houba. Protože jsou šikovní houbaři, dorazila k nám i s mužem a v nedalekém lesíku si naplnila tři koše hřiby. Říkám si, kde se to v tom našem lese pořád bere, že den co den vydává takové voňavé poklady 🙂 Dnes jdu odpoledne na procházku do lesa s naší fenkou Chéri. S prázdnou určitě domů nepřijdu 🙂
Jenom jsem přečetla název a musím hned reagovat – ČIRÁ PROVOKACE!!! (rofl)
Jdu pokračovat ve čtení a pak se ještě vyjádřím 😉
Tak dočteno a pokračuju – bývaly doby, bývaly, kdy se i u nás sušilo – taťka nadělal sita na štos, mamka na ně ušila moskytiéru a mimo jiné dobroty se sušily i houby – to to vonělo.
Sušené houby používám na všecko (když není jiný zdroj – čerstvé nebo v mražáku).
Poznámka – jako houbové koření se nejvíce osvědčila bedla – usušená a rozemletá na prášeček. Stačí špetka a ta vůně je neskutečná – je to asi pět roků zpátky (a možná i víc, ten čas běží jak stádo koní), kdy byla na Vrbici (ale i jinde) nadúroda bedel – daly se kosit kosou. Tak je mamka zpracovala právě na ten prášek, dala do miniskleniček a ve vývěvě vysála vzduch. Ještě je mám schované (nod)
YGO, ten prášek z hub jsem také dělávala! A síta na sušení mi Jiří také nadělal. Nu, všemu je konec. Dnes ráno po třech týdnech sucha a veder krátce zapršelo. Alespoň se pár hodin nebude prášit.
O tom prášku jsem jen slyšela – na Slovensku. U nás bedly v podstatě nerostou, máme jiný druh lesů 🙂 (Natož aby na ně šel člověk s kosou 😀 )
lze i z jiných hub…kamarádka měl achalupu v Úbislavicích a dělala prášek i z hřibovitých..
Slyšela jsem, že prý hřibovité nedokážou udělat tak intenzivní vůni… jak jsem slyšela, tak předávám, sama nevím 🙂
používala jsem ještě loni,už došel..ale cítit to bylo v omáčkách i v mletině…
U nás bylo taky jeden rok přebedlíno, nasušila jsem si plnou sklenici, ještě tak polovinu mám, ale prášek jsem nevyráběla, když potřebuju, hrábnu do té sklenice a válečkem mezi dvěma papírovými utěrkami prášek vyrobím. Mě to takhle stačí, myslím, že by ten předpřipravený mnohem dřív vyčichnul.
Tu provokaci podepisuji, u nás nejen, že nejsou houby, ale z lesa už taky moc nezbývá…
Milá Šárko, již po přečtení vašich prvních slov jsem zatlačila slzu v oku. Již pátým rokem, ač bydlím u lesa, jsem nenašla ani lupíneček z nějaké houby. Při tom tak jako vy, jsem ještě před pěti lety očichala povětří a vyrazila s košem na houby. Houbová jídla miluji, ale katastrofální suché roky na Jižní Moravě a východní části Vysočiny mne zahnaly do houbové nostalgie 🙁 .
Smaženice, posypaná čerstvou petrželkou to bývala úžasná dobrota. Také jsem usušené houby „sterilovala“ na plechu v horké troubě a uchovávala v dobře uzavíratelných sklenicích. Oni molové mají sušené houby velmi rádi.
Alex:
I já často poslouchala od kamarádů a rodiny, jak mají plné koše a u nás pořád nic. Už jsem pochybovala o svých houbařských schopnostech a trpělivosti. A najednou jsem vešla do lesa a hned cítila vůni hub. Byla tak silná, že jsem nepochybovala o tom, že rostou. A kam jsem se podívala, tak byl hřib nebo jiná parádní houba. Všechny fotky se sem dát nedají, ale něco jsem dala na facebook a něco ještě ani nestačila stáhnout z mobilu a fotoaparátu. Pro mě to byl letos opravdu houbařský zážitek. A tak jsem pozvala k nám domů i pár jiných nadšených houbařů a ukázala jim svá místa. Na své si přišli všichni 🙂
Houby?
Nakládané václavky,sušené hřiby a nebo moje oblíbené dušené houby (směs),dobře dochucené a zamíchané do širokých nudlí (jen kmín,sůl,máslo)případně do brambor. Miluju houbové karbanátky, řízek z vatovce, bedlové škvarky, omáčku s liškami…
a slintám tu jak bernardýn….
Jo, Sharko, taky byly doby, kdy mi stačilo strčit maso do trouby, popadnout košík a nůž, vyběhnout a za půl hodiny jsem měla košík hub na polévku.
Kde jsou ty doby, kdy jsem dělávala houbové karboše, houbový guláš, síta plná sušících se hub a ještě jsem měla na nakládání. Nevím, prostě to už dnes nějak mizí.
sharka.68:
Na všechno se mi sbíhají sliny. Také teď hodně vařím různé houbové speciality. A suším, restuji, zamrazuji 🙂