Jo propisek máme doma spousty. Docela pěkné „pubéty“ v různých vázičkách a kleímcích u počíatčů a stole u kanape. A pochopitelně když člověk nutně honem něco potřebuje zapsat, ani jedna z propisek nepíše(je prázdná, zaschlá). Už několikrát se mi stalo, že jsem při nějakém „úředním“ tf. hovoru potřebovala něco poznamenat, vzala jsem propisku-nepsala, vzala jsem druhou-nepsala a s omluvou jsem do tf. prosila o strpení, než najdu něco co píše:) Jenže znáte to, ono se to „zaschnutí“ dá rozepsat a tak se propiska nevyhodí, protože furt ještě píše a na pech po ní pak zase znovu hmátnu.

Z našich dvou koček je to Woody, která je šťouchalka. Ráda sedí na lince a pozoruje mě (je to závislák)a tak kolikrát jen tak z nudy začne pacičkou šťouchat do různých věcí na lince, jestli se nedají posunout. A když se dají, tak v tom pokračuje a to často bývají právě propisky, nebo cokoliv, co se pod její packou pohne. Když se jí věc podaří z linky shodit, koukne dolu, ale aby seskočila to ne, ztratí o věc „na zemi“ zájem a jde šťouchat do něčeho jiného na lince. Většinou, když jsou to nerozbitné věci, tak ji nechám „hrát si“ (protože stejně zrovna nemám volné ruce), u rozbitných zasahuji. Nejrychleji startuji u jedné věci. Manžel má na lince položenou svoji malou, plastickou, podlouhlou krabičku na vitaminy a prášky s přihrádkami na celý týden. Každou neděli ráno si jednotilívé přihrádky naplní. Jednou W. zjistila, že krabička je také psouvací a než jsem tomu stihla zabránit, podařilo se jí ji shodit. Asi tři víčka přihrádek se otevřela a obsah vysypal a rozkutálel po zemi. Manžel právě nadšený nebyl! Navíc jsme jeden mrňavý ale důležitý prášek (na ředění krve) oba na kolenou hledali dost dlouho (co kdyby ho kočky našly a snědly). Od té doby jen když se Woody na tu krabičku podívá, už startuji dát jí z dosahu její packy 🙂

My máme tužky všude mozně (propisky, tužky, fixy). Zajedno v různých hrncích či v dřevěném stojánku, potom pod ledničkou, pod kuchyňskou linkou, pod skříněmi… zajímavé je, že tyto, na rozdíl od těch v hrncích a stojáncích píšou. Zajímavý úkaz. Když si vezmu propisku, která nepíše, jímá mě stejný děs jako vašeho páníčka, takže já s ním soucítím a nedivím se mu. Jinak u nás je místo činu pod ledničkou, tam se hledá vše, co nejde najít a je podezření,že padlo kočkám do tlapek. Tam se toho už našlo, o jé.
Jinak jeden golfový míček máme doma taky, kde se vzal netuším, nikdo z naší rodiny golf nehrál a nehraje. Už je zabavený, protože Tobiáš měl největší pilno si s ním fotbalit v noci a golfový míček je, jak známo, tvrdý a hlučný.
Na Zvířetník nakouknu, jsem teď doma po operaci kolene, takže nuda začíná dostupovat vrcholu. Doufám, že už brzo berle odhodím a bude zas vše normální.