To je vám krása! Už je tu opravdové jaro, pasu se na čerstvé zelenině tak, že si občas musím připomínat, že mám pouhý žaludek všežravce a bez bachoru, čepce, knihy a slezu je někdy s trávením vší té zeleně potíž:))
A tak si s vámi dnes chci povídat o salátech. Znáte jinou kategorii jídel, která je tak neuvěřitelně proměnlivá? Prakticky každý může mít svůj specifický recept, svoji kombinaci, které vytvoří skvost právě pro jeho chuťové buňky. Mění se druhy zeleniny, použité koření, sýry, oleje, kyselidla a pak jsou tu další možné přílohy – vejce, ryby, šunky, klobásky… Ach, to jsou krásné představy!:))
Já sama asi nejvíc miluju rajčata, těch dokážu sníst neuvěřitelné množství. S domácí rukolou nebo bazalkou, pařeným sýrem od našeho mlékaře, olivovým olejem, trochou soli a pepře… co může být jednoduššího? Mimochodem rukola mi přezimovala a tak si ji mohu snadno dopřát úplně čerstvou. Posypejte si s ní vařené nové brambory omaštěné kouskem másla a uvidíte, jaká je to dobrota:))
A čím tedy dnes to povídání naplnit? Napíšu o salátech mého dětství, o těch, které jsou základním kamenem mezi všemi mými saláty:))
Zelený salát se u nás podával především pořádně očištěný – obvykle se listy daly do umyvadélka s vodou, aby z nich skutečně opadalo všechno, co by jinak skřípalo mezi zuby. Kupodivu to funguje lépe než opláchnutí pod tekoucí vodou. Maminka mi kdysi říkala, že babička obvykle myla salát stylem šup šup a ona od dětství ty skřípavé kousky nesnášela tak, že nechtěla ani jíst ten salát!
Tak dobrá, umytý salát se podával buď s klasickým sladkokyselým nálevem (a pepřem), nebo s něčím zakysaným: kefírem, podmáslím, acidem, v nejhorším případě s kyselým mlékem. Později fungoval i bílý jogurt. Ona zakysanina se obvykle v základu jen posolila a popepřila, dochucovalo se to pak buď česnekem, koprem nebo zelenou cibulkou.
Totéž se dělalo s okurkami – polními, hadovkami i přerostlými nakladačkami. Tam miluju kombinaci s česnekem a koprem:)) Časem přibylo čínské zelí, ale to já mám ráda v jiných podobách, nesouhlasila jsem s babičkou, že je to zaměnitelné. Zaměnitelné je to s ledovým salátem, s tím ano:))
Zvláštní kategorii (tedy pro mě) tvořil zelený salát se sladkokyselým nálevem politý rozškvařenou slaninou – nakrájenou na malé kousíčky, opečenou na pánvičce do křupava. Teoreticky to zní dost divně, ale je to fakt moc dobré! Tedy jen sem tam, pravidelně bych to jíst nechtěla. Znáte tuhle variantu nebo je to něco krajového, jako třeba kyselo?:))
Papriky se za mého dětství do salátů moc nedávaly. Ty se buď jedly rovnou s pečivem (klasická výletová svačina: rohlík, trvanlivý salám a paprika – vydržela v zavazadle víc, než rajče:)) nebo patřily do leča. Lidi, co já v životě snědla leča…:)) A přesto se mi nepřejedlo.
Mám ho moc ráda, ale jen v sezóně, z vyzrálé zeleniny. Ostatně, neodolám a odbočím: dáváte do leča uzeninu? A cibuli? Můj základ jsou opečené papriky, rajčata a vejce. Uzeninu dávám jen tehdy, pokud potřebuju mužstvo víc nasytit. Cibuli nedávám. Jak je to u vás?
A tak bych si dnes s vámi ráda popovídala o všech možných salátech, na jaké si vzpomenete. Přes víkend nás přejdou ledoví muži, ale pak už je před námi ta nejhezčí salátová sezóna. Pojďme se navzájem inspirovat:))
Já jsem v pátek koupila hlávkový salát a kromě úplného středu byly ty listy jak kožené. Hnusný to bylo…
Udělala jsem totéž se stejným výsledkem. Těším se na ten, co mi dorůstá ve fóliáku, teď to jistí ledovej.
K patecni diskusi:
Hlavkovy salat se spekem: Ano, byval u nas doma casto a jedla jsem to. Az se ze mne stala Velka Holka, tak jsem to zavrhla, a pamatuju, ze i kdysi na Zviretniku jsem se o tom velmi nelibe zminovala jako o listech plavoucich ve sladke limonade a tuku. Loni zkraje podzimu, kdyz jsem byla u mamy, tak meli vsude krasny hlavkovy salat – tu klasiku, ktera je v USA pod nazvem Boston lettuce nebo Boston bibb opravdu draha. tak jsem to kupovala a mama ten spekovy salat udelala, akorat na mou radu tam nedala tolik tekutiny, a lidi, ja se zamilovala. Takova misa spekoveho hlavkoveho salatu, kruplavy chleba s maslem a s dobre uzralyma tvaruzkama – a muj vnitrni Hanak se vyloupnul a bylo mu dobre.
Vymackane okurky: Z hlediska ceske klasiky to fakt nedava smysl. Ale kdyz uz treba se dela tsatsiki, tak se to musi odjadrit a trochu vymackat, protoze i z kvalitniho husteho reckeho jogurtu to bez tohoto postupu za chvili tece. Vymackane okurky, nejcasteji hadovky, se pouzivaji hodne v orientalni kuchyni, jako thajska nebo japonska. Vetsinou se to zaleje ryzovym octem, ktery je prirozene nasladly, par kapek rybi omacky, v thajske kuchuni treba trocha cerstve chili papricky, v japonske nakladana zelenina, napr. par kousku nakladane mrkve. K tomu jejich jidlu to ladi absolutne perfektne.
Leco: tady budu trochu za tridniho nepritele. 🙂 Michane papriky s rajcatama a cibuli, a pripadne vajickama ci dobrou riznou klobasou, obcas udelam. Ale leco, tak jak mne to naucili v Madarsku, delam jen jednou roka ve velkem mnozstvi. Potrebuju veliky pradelni hrnec, bednu paprik, cibule a rajcat z farmarskeho trhu a spoustu kvalitni madarske papriky. Zacnu cibuli na rostlinnem oleji a zvolna ji necham potit. Pri tom mnozstvi to zabere kolem pul az 3/4 hodiny. Pozor: nepripalit, jen nechat zmeknout. Na mekkou cibuli hodim priblizne stejne mnozstvi paprik. Krome tech tlustostenych zelenych vetsinou prihodim nekolik mexickych poblano paprik. Ty nejsou primo palive, spis pikantni s takovou peprovou chuti. A zas dusim – tak pul hodiny. Pak tam prijde mleta paprika – hodne papriky. Jak moc hodne si jeden musi odhadnout podle mnozstvi zeleniny, ale pro laika asi vic, nez si mysli. Paprika to taky krapet zahusti. Za chvilku na to hodim rajcata v mnozstvi znacne vetsim, nez zkombinovane cibule a papriky. Posolim, prihodim neco malo drcenych ostrych papricek – v tom mnozstvi se to ztrati. Dusim dost dlouho. Po vychlazeni naplnim pytliky ziplocky urcene pro mrazak a mam leco na celou zimu a leto.
Sdilim s aidou jistou nechut k prevarene predusene zelenine, ale tady je to podle mne nutne. Teprve tou dlouhou pripravou se ty chute nadherne spoji, cibule zapracuje jako sladidlo, atd. Podobne jako ty klasicke italske rajcatove omacky, ktere ve velkem hrnci probublavaji cely den.
Hanko, máš pravdu, ten salát musí být nálevem přelitý, neměl by v něm plavat 🙂 Já si snad ten špek i koupím! 😛
Lečo taky dusím moc moc dlouho, až se vydusí z něj tekutina – a ještě přidávám „rajčatové“ koření – pepř, nové koření, hřebíček (toto všecko pomelu), celou skořici a bobkový list. A máš pravdu – dusím ve velkém hrnci (ale pak dávám vařící do sklenic – jako marmeládu (nod) ). S namletou paprikou to neznám, tak letos vyzkouším.
Včera jsme byli na výletě: http://malcka.rajce.idnes.cz/2016_05_14_reistna/#
Bylo nádherně, moc jsme si to užili. Ovšem dneska ráno jsem Světluši našla u oka parádně napité klíště a dostat ho ven byl boj. Už by mohla mít kapku rozumu, Světluška má dneska páté narozeniny 🙂
Matyldo, co je reistna? Brána odnikud nikam? Je to krásná stavba, ale proč, odkud, kam? Nikdy jsem tam nebyla, slovo neslyšela, jsem mimoň z Norska.
Zapomněla jsem na dálku potřást packou Světlušce. Gratuluju k narozeninám!
Je to Kolonáda nad Valticemi, které se říká Reistna. A je to vlastně památník – pocta otci a bratrům.
http://www.valtice.cz/default.aspx?id=128
Díky Ygo. Ale stejně je to divný slovo. Reistna.
To je prý zkomolenina (dá se najít ještě ve tvarech Rajstna, Rajsna) a údajně pochází z německého názvu kopce, na kterém stojí – Reistenberg (Chrastiny). Ale jestli je to pravda, to netuším, takhle jsem to kdesi našla.
Jinak je to prostě kolonáda a vyhlídka (hodně podobná té, co je v Schönbrunnu), která nemá žádné praktické použití, slouží prostě jen ke kochání.
Je to jeden ze saletů lednicko-valtického areálu. Dá se jít nahoru, ale my jsme měli psy, tak jsme nešli. Prošli jsme se kolem a bylo to moc hezké i tak, i jen z kopce je krásný výhled na Valtice. Salety jsou různé zámečky, minaret, kaple- všechno má jen účel dekorační a pro zábavu.
tak opožděne Všechno nejlepší Světluško…. (*)
Dnes umřel taťkův pudlík Bertík. Bylo mu 15 a půl a stejně to bolí. (h) Bude po něm velké prázdno.
Dede, je mi líto.Pro tatínka je to velká rána, oni byli tak srostlí. Chjo, milá moje,drž se. (h)
Ach – je mi to moc líto. Chudák taťka Joss – bude to pro něj teď moc těžké …
Bertíku…
Tatínkovi bude teď smutno, doufám, že to ustojí! Taky moh Bertík ještě počkat! Myslím na ně na oba. Pozdravuj.
To je mi moc lito. Musi to byt to tatinka dost tezke. (h)
To je mi moc líto, tatínek byl na Bertíkovi hodně závislý, přimět tatínka k pohybu bude teď asi o hodně těžší.
To je mi opravdu líto, Dede. (h) Kéž by se to velké prázdno dalo po čase zaplnit!
To bolí vždycky. Držte se. (h)
To je mi luto. Oteckovi je po nom urcite smutno (h) .
Ale nieco veselsie. Dnes som poocku sledovala relaciu Svet v obrazoch. Ukazovali chovatalsku stanicu bernardinov Barykov dvor. Chovatelovi sa „urodilo“ 15 !!! steniatok z 2 vrhov. Narodili sa vo februari a teraz uz su podrastene. 15 plysovych guliciek likvidujucich zahradu. Uzasny pohlad. (inlove) (dog)
Otec im je europsky sampion. Komentator povedal, ze jedno take steniatko stoji ako luxusnejsia dovolenka, ale o zaujemcov nie je nudza 🙂
To je mi moc líto, tatínkovi bude moc smutno….
To jsem já, Asteris
Ano, to bolí vždycky. A jestli byli na sebe navázaní tak, jak je vidno z komentářů, dvojnásob. Držte se. Bude to těžké.
Milá Dede, soucítím s tatínkem. Ztráta čyřnohého přítele je vždycky bolestivá, ale když se to přihodí starší osobě je to ještě horší. Moc dobře to vím. Člověk už nemá žádné volby. Ale někdy má jeden štěstí. Jako když se mi nabídli Harriet a Gert, že psa převezmou pokud onemocním nebo zemřu. Jinak bych Pufíka nemohla mít. Kéž by se tatínkovi naskytla nějaká možnost! (h) (h) (h)
Děkuju vám všem, pozdravy vyřídím. Bude to teď mít taťka těžké. (h)
proč odcházejí na jaře, všechno kvete,všechno ožívá a oni si to namířej za Duhu…. (hug)
Poculi ste uz niekedy prislovie Marec – poberaj sa starec ?
Ono to ma logiku. Po zime je organizmus vycerpany, celu zimu vzdoroval a teraz, ked je uz po zime, si „povie“ – tak, teraz uz mozem vypnut. A vypne uplne 🙁 .
Přednosta donesl domů nějaký TV program a tam je jedné z posledních stránek- strana :Týden Miroslava Zajíce (fotoreportér) jedna z fotografií mne velmi i s textem zaujala, se asi picnu! :-))
je tam Gustav Husák s celým asi ÚV a pod tím text :
„V drůbežárně v Městci Králové 145 000 slepic sneslo ročně 27 milionů vajec.Ocenil to i Gustav Husák,generální tajemník ÚV KSČ.“ Foto vajec následuje ooooooo……
To mně tak uchvátilo, že si jdu udělat vejce s čerstvou pažitkou. Už vidím ty zasloužilé slepice s řádem práce na holých krčcích. :-))
(rofl)
A co kdo vaříte dneska?
Já na snídani a pro MLP do krabičky na cestu (jel na závody do Prahy)* velikou mísu ovocného salátu (jablka, banány, konzervovaný ananas a broskve, sušené brusinky, kokos) a k večeři (a asi i na zítra) kuře na paprice (a ze zbylého vývaru kuřecí polévku).
*Kdyby měl někdo z pražských čas a chuť, dnes a zítra se závodí ve Žlutých lázních.
Mám uvaříno – kuřecí vývar s nudlemi a vepřové svitky s těstovinami a meruňkovou buchtu s posýpátkem.
Kuřecí paprikáč máme rádi (a ještě radši z králíka) …
Jo, buchtu chci taky nějakou udělat, včera jsem koupila rebarboru (naše na zahradě nám i přes všechnu snahu jaksi pořád neroste), tak něco s ní a s tvarohem. Nemáš nějaký recept? Já kdysi dělávala hrozně dobrou z ovesných vloček, ale recept jsem časem bohužel ztratila a podobný nemůžu najít.
P.S. Králíka na paprice jsem nikdy nejedla, bohužel jsme nikdy neměli a i nadále nemáme zdroj, může to být dobré.
P.P.S. Před týdnem jsme s vařením byli ve větším kalupu: https://picasaweb.google.com/100516587413441252978/6282037077211157089?authkey=Gv1sRgCPitpP-jvO3MHA
To byla veganská arabská svatba?
Veganská česká svatba. Ženil se bubeník kapely Zrní.
Příhodný název :-))
No jo, to mi nedošlo. 😉
Oni jsou takové květinové děti, hrají a zpívají bosí. http://www.zrni.cz/
Tak tam bych chtěla být! Maso sice jím ale zeleninu na všechny způsoby miluji, dala bych si všechno, všechno ! 🙂 Pěkná práce,lahodí oku.
Já už léta dělám tuto :
2 hr.polohr.mouky; 1 hr.cukru moučky; 1 prdopeč; 1 vanilkový cukr; 2 žloutky; 1/8 Hery-rozpuštěné; 1 hr.mléka; špetičku soli; ze 2 bílků sníh.
Všechno se vrhne do mísy hezky promíchá a nakonec se přidá sníh.
Navrch se může dát rebarbora, meruňky, špendlíky … a drobenka. Asi by to sneslo navrch i ten tvaroh. Nikdy nezbyde! 😛
Já mám právě teď v troubě tuto:
250 g tvarohu, 250 g polohrubé mouky, 200 g změklé Hery, cca 150 g cukru (podle chuti, v původním receptu bylo 200, ale to mi bylo moc sladké), 3-4 vejce, 1 prášek do pečiva (dnes jsem dala prášek do perníku, ono to pak krásně voní). Utřít těsto, rozprostřít do vymazané a vysypané formy (peču v silikonu, takže nevymazávám). Na těsto rozprostřít vrstvu strouhaných jablek + trochu skořice pro vůni a zasypat drobenkou. Úplně bych si dovedla místo těch jablek představit vrstvu rebarbory. Nejrůznější obměny jsou samozřejmě možné, recept je hodně variabilní. Buchta je pěkně vlhká, nepráší se od huby 😀 .
Za chvíli bude hotová.
Výborný je i tento
Bretaňský koláč
150 g polohrubé mouky;kypřící prášek do pečiva;150 g cukru;osminku másla;4 vejce;4 jablka;šálek rozinek;šálek ořechů (já dávám ještě skořicový cukr).
Nejprve si připravíme všechny potřebné suroviny.V míse rozšleháme celá vajíčka a přidáme všechny ingredience v tomto pořadí:
mouka s kypřícím práškem, cukr, rozpuštěné, ale vychladlé máslo, oloupaná a na plátky ze čtvrtek nakrájená jablka, rozinky a ořechy a vše dokonale promícháme.
Těsto vložíme do dortové formy vymazané máslem a vysypané hrubou moukou.
Pečeme zhruba jednu hodinu.
Z jedné a půl dávky to vyjde na plech, jablka stačí 4. (y)
A já jsem dělala jednoduchou hrnkovou – do mixéru vrhnu dvě celá vejce bez skořápky + 3/4 hrnku cukru (utřu do pěny) + 1/2 hrnku oleje + 2 hrnky hladké mouky + 1 prdopeč = všechno pěkně promíchám, vyleju na menší plech vyložený papírem. Na to naskládám meruňky (1 omniovka bez nálevu) a zasypu bohatě posýpátkem (drobenkou). Peču cca 1/2 hodiny na 180 °C (nebo až je zapíchnutá špejle suchá). Taky nezbyde … minule jsem dělala s jabkama (taky dobrý) tak myslím, že by to šlo i s rebarborou.
Díky všem za tipy, jste hodné.
Jsem blbá – zapomněla jsem na 1 hrnek mlíka (headbang) !!!
Tak já jsme právě vyzkoušela tu první Kytčinu buchtu, nasypala jsme na ni rebarboru a až přestane být horká, tak uvidím 🙂
Matyldo chutnalo vám? Poprvé jsem koláč dělala právě s rebarborou. Ňam. (wave)
Začínám přemýšlet o tom, že koupím rebarboru 😛 (to je olizovací)
Kytko, líbí se mi oba tvé recepty!
Jak vysoké je to tam tom plechu? Já mám větší plech (i troubu) a přemýšlím, jestli bych to pak neměla moc placatý. Možná by to bylo spíš do zapékací mísy…? (wave)
Dede, z jedné a půl dávky peču v zapékací skleněné formě 35x22x4 cm a buchta je po upečení vysoká právě těch cca 4-5 cm. Taky nemám ráda nízké vysušené placky.
Su jelito… obě buchty peču v tomto pekáčku – je tak akorát, ta jablková je o dost hutnější a o trochu vyšší.
Díky, takovou mám keramickou. Na mém velepelechu by to asi byl jen škraloup! 😀
My dnes máme jen kuřecí vývar, protože odpoledne máme malé sousedské posezení s grilováním. Tak mám naložené dva druhy masa, peču povidlové krucánky líné hospodyně a přemýšlím, jaké udělám saláty. O sladké si nemusím dělat starosti, Hanka (co přijde) je úžasná pekařka a tak si spíš dělám starosti, jak odolám tomu, co přinese:))
Aido, ta jídla vypadají úžasně – nemáš k tomu i recepty? Nadchla mě Hugova postupka 😀 Vinné listy nebo plněné zelné listy jsem obvykle jedla na Slovensku, sama je nedělám, i když vím, jak se dělají. Díky za prima odkaz!
Některé recepty se dají dohledat na tom blogu, na který jsem včera někde dole dávala odkaz, jiné na stránkách Radio Wave (pořad Ve vlastní šťávě, někde tam jsou i videorecepty, určitě jsem jich pár viděla, ale momentálně nejsem schopná je najít, pohledám).
P.S. Ta „postupka“, to jsou jen brambory nakrouhané na jemné plátky, okořeněné, trošku pokapané olejem a upečené. Balení vinných listů byla hrozná piplačka a ještě horší bylo šoulání falafelu z cca 5-7 kg cizrny (to jsem naštěstí nedělala, místo toho jsem grilovala/pálila dvě bedýnky liku, dvě bedýnky paprik a několik kilo červené cibule na escalivadu a různé jiné pomocné práce).
P.P.S. Zítra je v Holešovicích Street Food Festival, kde je možné tyhle dobroty ochutnat, takže kdo máte čas, zajděte. Začíná to v 10:00 a hledejte Nomadis Catering. https://www.facebook.com/streetfoodfestivalcz/
Uff, po značně komplikovaném hledání jsem konečně našla jeden recept, jdu hledat dál: https://www.facebook.com/croradiowave/videos/10155130540364572/ – tohle jsem vařili taky, z cca 8-10 květáků – já opět jen krájela, radši. 😉
Tady je ještě jeden a dál už fakt nevím, neumím to najít: http://1url.cz/xtuUv (to jsme taky dělali)
Rozobrala som velke kurca, z trupu som urobila vyvar a teraz vyprazam hrubsie casti. Ano, nezdravo vyprazam v troj-obale na bravcovej masti (chuckle). Bude na viac dni a podla „najnovsich“ (kolkych uz) vyskumov je bravcova mast menej skodliva ako prepaleny olej . Samozrejme misu salatu k tomu 🙂 .
rajskou s těstovinama….na celej víkend
V mém mládí se myslím žádný jiný salát, než hlávkový koupit nedal. Měli jsme buď vlastní ze zahrady, nebo kupovaný, to z obchodu to velmi často bývaly docela povadlé hlávky, takže nejlepší bylo srdíčko, které zůstalo křupavé. Jedli jsme ho výhradně s octovou zálivkou a v horku příjemně chladil. Jiné zálivky, než tuhle octovou jsem prvně ochutnala až v cizině – ve Francii tu jejich klasickou s olejem, tady pak různé olejové a krémové, tady je jich velikánský výběr, asi jako jistě už u vás. Na hl. salát tuhle octovou zálivku nepoužívám, ale milujeme ji na rajský nebo okurkový salát. Když mám vlastní rajčata, pokrájím je s cibulí (tak poměr půl a půl) a zaleji větším množstvím octové zálivky (máme raději sladší). Pak jak ujídáme „náplň“, ale zálivka zbývá, doplňuji rajčata a cibuli a zálivka je tím pádem čím dál lepší
Doma používám nejvíce ledový salát (asi správně to měl být „ledovcový“ salát, protože anlg. je to „iceberg lettuce“ a iceberg je ledovac :). Ten prý se má správně jen trhat na kusy (tedy bez nože), ale já ho krájím na menší kostičky, mnohem lépe se pak jí. A promíchám ho s tím co dům dal. Tedy především na hrubo nastrouhanou mrkev, pokrájenou papriku (červenou, či zelenou – na kostičky či proužky), cibuli (tu na tenké půlměsíčky), rajčata (také na kostičky). Když mám, přidám i okurku a často též ořechy. Smíchané je to lákavě barevné a na stole si každý polouží dressinkem podle chuti – já rada krémové, manžel raději olejo-octové (italský). Ale někdy koupím i listové saláty (obyč, či různě kadeřavé) a ty buď natrhám, nebo pokrájím na větší kusy a do nich příjde fr. zálivka „vinaigrette“ , v poměru 3:1 olej a ocet a ještě pepř, sůl a na špičku dijonské hořčice (ta ale nemusí být). Může být i česnek. Tuhle zálivku dávám na dno misky, na to salát a promíchám až na stole, těsně před podáváním. Když mám vlastní mladičké listy špenátu, tak ty mám syrové jako salát moc ráda, přidávám k listům jiného hl. salátu, nebo samotný špenátový salát.
Hlávkový salát „spařený“ horkou slaninou znám z Illinois (tedy ještě s octem, cukrem, solí a pepřem). Tam jsem měla hl. salátu na záhoně tolik, že jsme ho nestačili jíst. A sousedka (tamní rodačka) mě poradila tohle spaření. No udělala jsem ho myslím snad jen 2x. Pravda, kopa salátu se horkým zalitím smrskla na menší hromádku, nebylo to špatné, ale muselo se to hned jíst, protože jakmile ten tuk vychladl, už mi to bylo moc mastné. Ale krupavé kousky slaniny v něm byly moc dobré.
Saláty můžu úplně všechny, ale možná nejraději mám na čtvrtky nakrájenou hlavu ledového salátu – ukusuju to jako jablko 🙂
Před časem jsem někde okoukla, že do salátu (tedy když dělám salát) je dobrá trocha fazolí z konzervy, je to docela příjemná příchuť a konzistence.
Joo! Fazole v zeleninovém salátu jsou super!!! 😛
Tak to zkusím, zatím jsem nedávala fazolky.
Lečo miluju. Máma ho dělala dost často-měli jsme tenkrát zahrádku-takže surovin bylo habaděj. Dávala do něj i cibuli nakrájenou na hrubší proužky, bylo jí zhruba tolik co paprik, rajčata a přidala i uzeninu. Nejlepší bylo, když přidala i syrovou rýži (s ní se musí velice opatrně aby z leča nebyla rýžová kaše) a nakonec i vejce. Pěkně to vypadá i chutná.
Včera jsem viděla v TV zajímavý recept.
Na cibulce se podusí syrové nakrájené zelí a pak se přidá na proužky nakrájený čerstvý špenát, který se ještě chvilku podusí. Pak se vše ochutí asi lžící bílého octa, osolí a opepří podle chuti.
Ale nejvíc mě zaujala kombinace tohoto špenátozelí s rýží a na zelenině dušeného kuřete :
http://www.marthastewart.com/330153/chicken-fricassee
To určitě vyzkouším. 😛
U nás doma se salát dělával vždy na dva způsoby – pro mě, tatínka a babičku se sladkokyselou zálivkou, pro maminku a sestru se špekem. A o srdíčko ze salátu jsme se přetahovaly se sestrou. 🙂
Hodně často dělám šopák – jen paprika, okurka, rajče, balkánský sýr a finito – žádná zálivka. Taky ráda mrkvový s jablkem a citronem.
Můj letošní objev a rovnou i favorit je vodnice – lahodná, šťavnatá, křupavá. A nepálí jako (některé) ředkvičky. Vlastně ji chroupu jen tak, nakrájenou na plátky, s pečivem k snídani. Určitě by z ní i nějaký salát šel udělat, ale mně zatím úplně vyhovuje takto bez přísad.
Hanko, do „šopáku“ kromě zálivky (dává se jen olej) i ta paprika nepatří – jen okurky, rajčata, pokrájený ( ne lisovaný) česnek a sýr – a když paprika, tak jen opečená nasucho a oloupaná. A nahoru pro toho, kdo to má rád, postrouhané vajíčko natvrdo.
I když s tím „šopákem“ je to asi jako u nás se svíčkovou, kuřetem na paprice nebo gulášem, co rodina, to recept – a každý přísahá jen na ten svůj, že jo.
Tak vy jste mi udělali takovou chuť, že hádejte, co máme na večeři?! LEČO s pálivou maďarskou klobásou – mňam.
U nás doma se salát jedl vždycky, většinou se sladkokyselým nálevem. Jako malá jsem ho neměla moc ráda. Tenkrát se prodával jen takový ten základní, ten měl ty listy takové silnější a to mi až moc připomínalo prostě listí. Měla jsem samozřejmě ráda srdíčko, ale toho jsem dostala v rámci spravedlivého dělení jen kousek. Taky jsem se pořád obávala, aby v tom nezůstali takoví ti miniaturní šnečci. Navíc moje dětská fantazie pracovala naplno a já se bála, aby to nebyly nakrájené strašilky (to jsem se tenkrát někde zrovna dočetla, že vypadají jako listí) 😀 . Se salátem jsem se skamarádila až později, když se objevil ledový salát, ten mám ráda.
Moje maminka měla moc ráda salát s vejcem natvrdo nakrájeným na osminky, osolený, zalitý troškou sladkokyselého nálevu, aby to nebylo suché, a navrch se zakysanou smetanou. V létě si to dávala i jako kompletní večeři.
Já sama mám nejradši rajčata, je to doslova závislost. A od té doby, co se objevila i různá malá rajčátka, jako cherry, Roma a podobně, se moje závislost ještě prohloubila. A mám je ráda jakkoli, syrová jako salát nebo jen tak, ale i jakkoli vařená, dušená, pečená, s masem, jako rajskou omáčku nebo polévku. A navíc miluju i vychlazenou rajskou šťávu.
Pak mám moc ráda strouhanou mrkev promíchanou s kukuřicí a se zálivkou, kterou dělám z octa, oleje, vody, spousty česneku, soli, pepře, oregana a tymiánu.
Jednu dobu jsem si oblíbila i zelný salát, hlavně z bílého zelí. V mladickém nadšení jsem i kupovala hlávky zelí, krájela je nebo krouhala, spařovala a míchala s jinou zeleninou. Mám ho ráda pořád, ale už jsem líná se s tím dělat, takže občas koupím pytlík už nakrouhaného zelí, nebo rovnou hotový coleslaw, mňam.
Pak mám moc ráda světlezelené špičaté papriky, nejradši jen tak nakrájené na proužky. Chutnají mi i kedlubny a okurky, ovšem u těch mám problémy s trávením.
A pokud jde o lečo, cibuli do něj dávám, ale dělám ho pro změnu bez vejce, s vejcem mi to nechutná. Někdy dávám i uzeninu, ale nemusí být. A někdy přihodím i velké fazole, bílé nebo barevné, to je jedno.
Lečo – máti ho dělala dost často, já jsem ho za celých třicet let, co jsem vdaná, nevařila ani jednou. Nějak na něj není chuť, čerstvá rajčata a papriky jsou lepší. Jinak se vařilo, tak, že na cibulový základ se dala nakrájená rajčata, papriky, osolilo…, osmahl se na vlastním sádle nějaký měkký salám a rozklepla se na to vejce a umíchala se jako smažená vajíčka, to se pak přidalo do leča. Aspoň něco v tom bylo jedlé, máti rajčata neloupala, takže srolované rajčatové slupky byly dost odporné.
To je pro novinka, dělat vajíčka do leča zvlášť:)) Ale nic proti tomu – co člověk, to lečo 😀
Vypadá to přijatelněji než ta zamíchaná rovnou do leča.
Já do leča vajíčka nedávám (ani žádnou uzeninu) vůbec, nechutná nám to. Jen zpěněná cibule, pak trochu posekaného česneku a až zavoní, hned přidám pokrájené papriky a za malou chvíli pokrájená oloupaná rajčata (nemáme v leču rádi takové ty ruličky z rajčatových slupek), osolím, opepřím a až to je takové ještě lehce křupavé (nesnáším převařenou, umořenou zeleninu) a rajčata podušená, je to hotové. Nepřidávám ani sladkou ani pálivou papriku, (jak jsem se v některých receptech dočetla, že se dává), když už, tak jen jednu chilli papričku, pokud neseženu pálivé papriky.
Děvčata slovenská by mi asi vynadala, že to lečo není, ale nám to holt takhle chutná. A vařím to jen v sezóně, z čerstvých surovin, čili velice málo, nanejvýš tak 3-4x za rok.
taky to mám radši jak píšeš…takové „české ratatouille“
Já se přiznám, že ale vůbec nemusím salát listový, ten mi fakt nejede.
Rajčatový salát dělala maminka s cibulí a troškou oleje. A já ho také nemusela.
Saláty mě naučil vlastně jíst manžel. Umí skvělý rajčatový a okurkový.
Ale abych se přiznala nejraději mám zeleninu pokrájenou na kousky k večeři k chlebu s něčím.
Lečo dělám tak, že na cibuli opražím nejprve papriky a pak rajčata. Nakonec do něho dávám kousek salámu a vejce. To když ho jíme s chlebem. Pokud ho chci udělat s brambory, jako hlavní jídlo k obědu, tak pak tam ten salám nedávám.
Klasický rajčatový salát (rajčata, cibule, olej, sůl, pepř) mám ráda 🙂 Ale asi mi víc jedou rajčata jen tak, samotná, stejně jako okurky, kedlubny, papriky, salát, rukolu, ředkvičky… to všechno dokážu spást ke snídani – s krajíčkem chleba se sýrem. Martin se mi směje, že je to snídaně pro králíka 😛 Nestěžuju si 😀
Protože jsem zavrhla pěstování na záhonech, mám okurky a rajčata v kbelících tady nahoře. Pěstuju si balkonové nebo keříčkové. Jak nastane jejich sezóna (už aby to bylo) jsem živa skoro jen ze salátů. Ten rajčatový úplně nejjednodušší, klasika, nebo bez zálivky a přidám majolku. Největší starost mi v tu dobu dělá, abych měla dostatek čerstvého pečiva.
Okurkový taky klasika, nebo se zakysankou. Není to úplně ono, kdysi mamka nechávala zkysnout smetanu, to ještě byla opravdu smetana, tu pak rozkvedlala a nalila na okurky. Se sestrou jsme se vždycky praly o ty kousky, protože nikdy nebyla úplně hladká.
já mám ráda okurku s valašskou kyškou….
Jo, když mi přijde pod ruku, taky ji můžu.
Ale tu mají jen ve městě, tady ne.
A taky si někdy do tý zakysanky najemno nastrouhám Nivu, chvilku nechám, aby se rozpustila, a tím okurky zaleju.
minulej tejden ji měl Globus v akci za 9 kaček…oj to bylo radosti…
Nojo, Globus tu nemáme, ale někdy ji chytnu v Penny.
Jj, to baladózní pošušňání 🙂 pěkně vychlazené, mňam.
Zelený salát s rozškvařeným špekem – no jistěěěěě, jsa z Hanáckýho Slovácka, kde lidi museli mít pořádný fortel na tu práci muselo být jídlo výživný – aj ten salát. Robil se tak, že se rozebral na lístky, až zůstala křepelka (ten střed), propral se minimálně ve třech vodách (kvůli nečistotě), pořádně se protřepal v míse a slila se stečená voda. Mezitím se na drobno nakrájel špek a vyškvařil na panvičce. Udělal se nálev (tři žičky cukru + dvě žičky klasik octa + půl žičečky soli a dolít do hrnku vodou). Nejprve se na salát nalila zálivka, pak rozškvařený tuk a promíchal se. Nakonec se na vrch daly ty škvarečky … mňam, lepší salát jsem nikdy nejedla.
Já už ho dělávám málo (nedostatek domácího špeku) – šidím ho olivovým olejem a upraženými slunečnicovými semínky. A je taky dobrý.
Ad lečo (prečo zase lečo?! (chuckle) ) – dělávám ho zásadně na cibuli a z oloupaných rajčat, ovšem klobásu tam dodávám v celku (a domácí – mňam) až na úplný konec na prohřátí. Vejce jo, ta tam mám ráda. Jenda se vždycky ptá, proč ho nemáme častěji Já lečo zavařuju – teda bez vajec a klobásy, jen ten základ – dost často ho vrhám pod králíka nebo bůček, je to moc dobré.
vždyť to na té zálivce ztuhne, to vyškvařený sádlo ze špeku..to se fakt dá na tom salátu jíst???
Čoveče – neztuhne. Ovšem nikomu nenutím.
Ztuhne a je to hnusné.
No to tam toho nesmíš nalít litr a sníst hned, jak se to udělá …
Správě Ygo, popsalas to přesně. Sharko, mělo by to být hnusné, ale překvapivě není. A to nejsem milovník špeku (chuckle)
Salát se pšekem dělala moje babička i maminka a rvali jsme se o ty škvarečky a srdíčko salátu- milovala jsem to.
Je to hnusné, to mi nikdo nevymluví.
Že jo, ty mastný salátový listy, brr. Ty škvarečky bych mohla, ale ten zbytek nee.
Když to jeden umí, velmi chutné!
tak vyškvařené slít a ty škvarečky tam sýpnout 😀 ale furt nemám odvahu 😀
Šárko, nedá, fakt nedá, celý ten salát se nedá jíst. Právě tenhle vyškvařený špek (u nás doma u babičky používaný na zálivku se smetanou, brr) i ta výše uvedená zálivka typu „dolít do hrnku vodou“ (tentokrát bez špeku) mi salát (hlávkový/listový) do konce života zhnusil, nejsem ho schopná snít v jakékoli úpravě. To je něco tak hrozného… Přitom zeleninu jím běžně, jsem na ní vlastně živá, ale tohle – to fakt ne.
Jo – sto lidí, sto chutí.
A ty jsi chtěla asi říct, ty ten salát nemůžeš jíst (asi jako já nemůžu jíst mořské plody – ne že by byly všeobecně hnusné, ale mně se oškliví …)
Jo, mořské plody mám ráda, ale ztuhlý, studený, původně opečený špek, to fakt ne. Je to opravdu noční můra mého dětství, jen si na to vzpomenu, zvedá se mi kufr. Přitom špek syrový, dobře udělaný, s krajíčkem chleba – proti tomu neprotestuju ani v nejmenším, i když vepřové obecně ráda moc nemám.
Syrový špek nedokážu pozřít v žádném případě.
No, jde o to, jaký špek máš na mysli, já něco typu pancetta. 😉
asi jednou dojedu k Ege a donutím ji ten špekovej salát udělat… já si prostě myslím, že to bude spálenej salát omatlanej tukem…to radši ty mořský plody a šneky a ústřice.. ale když to někdo umí,asi to bude vypadat líp, než moje představa…
Shrako – blbost. Nevím, proč si myslíš, že jsem absolutní kuchařské jelito a že bych vychvalovala spálený a hnusný salát?! Nejsem sice taková výborná kuchařka, jak mnohé tady, ale až taková patla zase nejsem …
milá EGE, já to nemyslela nijak zle, proto taky píšu,že jednou dojedu a ty to uděláš.. nikd yby mne nenapadlo si myslet,že jsi kuchařské jelito, to ani omylem..jen nalejt horkej tuk na křehkej salát – prostě ta představa je asi mnohem horší než skutečnost…proto bych ráda ochutnala tenhle špekovej salát od TEBE (h)
Víš Sharko, ty jsi (jako mnohé tady) asi nepochopila, že ten tuk se neleje vařící – proto ten salát není spařený. A neboj, nikdy bych ti takový salát nenabídla, když vím, že ho nemáš ráda. Ani lečo … (chuckle)
Ege, já nevím, jestli ho mám nebo nemám ráda neb jsem to nikdy neochutnala, odvaha nebyla…ale ty máš mlsnou hubu,takže bych si to riskla 😀
Neleje se to hned jak se to osmaží?? Aha, tak to jsem fakt nevěděla.
Yga mě předstihla, než jsem stihla podotknout totéž. Jednak se tuk neleje vřelý, jednak se ho nedává příliš moc, takže šikovná kuchařinka nemá salát ani spařený, ani obalený v mastnotě.
Ale stejně mi to nechutná. 😉
Holt, truchlivé vzpomínky z dětství nejde vymazat, a že babička byla jinak kuchařka excelentní, absolventka hospodyňské školy „Světlá“ ve V.M. Ostatní mi od ní opravdu chutnalo všechno a moc, ale tohle ne.
Salat so slaninkou robievala moja mama a to tak, ze najprv rozprazila slaninku, na to hodila listky salatu a dochutila cukrom a octom. Na horucom tuku zostali zo salatu len „handricky“. No hotove barbarstvo.
Cibulu v lece pouzivam ako zaklad, potom nakrajanu papriku, ked zmekne pridam olupane a pokrajane rajciny. Vajicka, alebo klobasku len na „zahustenie“.
Este mam dotaz (vojin Kotas ma dotaz 🙂 ). Niekde som sa stretla s barbarstvom, ze pokrajane alebo postruhane uhorky sa nasolia, nechaju postat, vytlaci sa z nich stava a AZ POTOM sa z nich urobi salat. Aj vy to poznate? Ved predsa v stave su vitaminy, bez nej je to len vlaknina 🙁 .
tak viděl ajsem to u profi kuchařů, z okurek vydlabou střed,nakrájí je a posolí , pak slejou nebo i propláchnoum nešchají okapat a přimíchají do salátu..chápu,že ho nechtějí mít asi mokrý nebo plný okurkové vody..ale taky mi to přijde jako zvěrstvo 😀
No, tak třeba do tzatziki se postrouhané (jestli i osolené, to nevím) okurky taky nejdřív nechají vykapat, stejně jako jogurt (pokud nemáte originál řecký). Já tu vykapanou „vodu“ (obojí) vypiju.
tak u určitých pochutin, jako jsou tzatziki to chápu…tam to taky vymačkávám jak zběsilá
To se dělá v případě, že jsou nahořklé (když je sucho, tak zhořknou) – se solí z nich vyjde i ta hořkost. Protože bydlím na moravské sahaře (Matylda zná), tak ve vrcholném létě se jinak salát z domácích oharků pozřít nedá … není to o barbarství, ale o využití všeho do poslední mrtě (nod) (třebas takové ty přerostlé žluté oharky „semenáče“ se strouhaly prasatům nebo se dávaly vyzobat kačenám a slípkám).
Ege, jenže to je z nouze,aby se hořké nevyhodily,ale oni to dělají i s těma nehořkejma (headbang)
Přiznávám – uvádí mne v údiv ta nesnášenlivost semínek u rajčat (či tady u okurků) profesionálních kuchařů! To nejlepší vyhodí … (headbang) …
mě taky…já bych si to teda když už dala stranou a sežrala…:-D ale oni to prostě vyhodí !
Přesně tak. Hlavně u rajčat ty semínka v tom šťavnatém rosolu považuji za nejlepší, je to takové příjemně nakyslé a svěží. Nikdy to nevyhazuju, ať dělám z rajčat cokoli. A pokud jde o okurky, nikdy mě ani nenapadlo to vykrajovat.
To dělala i moje babička, nastrouhat, osolit, nechat vypotit… A pak ten krásný žlučníkový záchvat, tou úpravou nějak došlo ke zhoršení stravitelnosti.
To iste robievali aj moji stari rodicia – stare uhorky sa davali zvieratam. A chapem ked sa to robi kvoli horkosti. Ale cerstve, mlade uhorky?
Tak to by mě taky překvapilo – to mrzačení okurek 🙂 (Jak nekoukám na telku, tak nevím) Já si naopak pamatuju, že když jsem nastrouhala okurku na salát příliš brzy (abych to měla za sebou a mohla si jít číst:)), tak maminka nebyla spokojená a napomínala mě, ať ji aspoň nesolím, aby nepustila vodu – ta měla být čerstvě součástí salátu. takže já mám vtlučeno do hlavy: okurku solit až při zpracování salátu a ten hned podávat! 🙂
Trochu je to s jako šopským salátem (a řeckým a podobným), kdy se okurky krájí na větší kousky a tak salát vydrží o něco déle.
Jo a ještě otázka: loupete okurky hadovky před strouháním? Já jo (u nás se to dělalo v rodině vždy a všude), ale setkala jsem se i s tím, že se strouhala okurka i se slupkou a nevypadalo to na záchvat kuchařčin lenosti (chuckle)
Já salátovky loupu, ale nakládačky, které si právě kvůli salátu pěstuju jen pořádně omyju a strouhám se slupkou. Včera jsem koupila čtyři nakládačky ze Španělska, a protože mám nové brambory, tak bude dneska dobrá večeře.
Jinak prznit okurky uváděným způsobem jsem nikdy nepochopila. Vždyť ta šťáva, kterou pustí, je na tom to nejlepší. A už vůbec nechápu to dolévání okyselené a osolené vody, jak jsem to taky párkrát viděla.
Co to mám za divnej čas?
Loupu všechny.
Jo loupu.
mladý neloupu, starší loupu
Ve Švédsku se okurky neloupou. Ze začátku mi to vadilo, ale už je taky neloupu.
No, salát se škvařenou slaninkou znám, ale u nás se nedělal.
Čínské zelí je výborné v kombinaci s ananasovým nebo dýňovým kompotem. Miluji salát z černého kořene , ale letos jsem ho příliš neviděla. Taktéž z černé ředkve, oba s majonézou.
Naše maminka dělala jarní salát – rajčata, paprika,okurka, kyselá okurka, majonéza a hlavně vařené hovězí maso. To byla mňamka.
Lečo – s klobásou. Mohu i bez, ale raději s klobásou. Trochu vodnatější, klidně bych to zvládla i bez vajec. Ale pochopitelně s cibulí a česnekem. Ale ještě raději mám džuveč. A protože to nedělá Bimbovi dobře, už leta si udělám maximálně jednou ročně
Tak Inko, o čínském zelí s kompotem jsem nikdy neslyšela a přiznám se že se mi to těžko představuje Ale proč ne? Kdybych měla kompot, tak bych to i zkusila:))
Jo a jak děláš džuveč? 🙂
S kompotem ne, ale s čerstvou mandarinkou nebo pomerančem, to někdy dělám.
ten se škvařenou slaninou konzumuje moje kamarádka a ráda ho i dělá…recept má od babičky. Poptám se, nikdo v mojí blízkosti ho takhle nepojejvá vyškvařenou slaninou, krom kamarádů ze Slovenska…
a salát, jednou jsem viděla v Tv dělat Valentina Warnera italský salát s opečeným toastovým chlebem Panzanella a hromadou rajčat, zkusila jsem ho a zařadila na jídelníček….
lečo: nemám v tom ráda uzeninu a pokud je hodně š´távy , tak ani to vejce..ale jen prohřátou zeleninu zalitou vejcem, to ano..ale ten kašovitej mišmaš, co už vypadá,že ho někdo přede mnou snědl..to neeee…nezbejvá mi pak,než si lečo dělat sama…. cibulku červenou přidávám ji až těsně před vejci,pak jen prohodím a leju vajíčka…
Sharko, jakej je ten italskej salát? Jak je v tom hromada rajčat, tak nemůže být špatnej 😀
výbornej Dede, jako oběd nebo večeře super..ke grilování na chuť taky…
i když blbne s okurkama taky- ale tady to je asi nutné,aby se nerozmáčel ten chleba..
https://www.youtube.com/watch?v=oyeE8QWWclo
Dede, jedna panzanella tu, od odborníka (a kamaráda): http://www.nomadis.cz/rozinkyamandle/?p=27
Nejradši mám natrhaný ledový salát, půlplátky neloupané salátové okurky, bez zálivky, posypané dýňovými semínky a lehce šmrncnuté kostičkami ananasu z plechovky. Rajčata nemám ráda a když nemusím, nejím.
Pak ještě, opět bez zálivky, salát, nahrubo nastruohanou kedlubnu, ředkvičky, a jablka.
Test: je ctvrtek 18:17 americkeho vychodniho casu, tudiz patek 0:17 ceskeho casu. Schvalne, co to ukaze.
Hanko, někdy to jde a někdy ne. Přesně ten nejhloupější typ chyby… blbě se to hledá i odstraňuje.