Komorník otevřel okenice, sluníčko zašimralo krále Lutránka V. pod nosem. Lutránek kejchnul a probudil se. Slastně se protáhnul. Boooože, to je krásný den. Komorníku, myslíš, že by se mohla Rozárka dneska vrátit?

Pane králi, já se z vás vopravdu jednou zblázním. Rozárka vám utekla před třinácti lety, má už s králem Ruprechtem dvě děti a vy na ní pořád čekáte. No jo, zívnul Lutránek, to je pravda, jsem starej trouba. Dones mi snídani komorníku. Hodně kávy, v tom velkým kafáči a křupavej rohlíček.

Donesu, pane králi, donesu, ale pekařovi už dlužíme dva roky za pečivo. Zítra je výplatní den a truhlu máte prázdnou. Jak to takhle chcete dál dělat? Tatínek vám nechal plnou truhlu zlaťáků, království jen kvetlo a podívejte se teď. Ale vám je to jedno, že váš komorník každou noc nad tou bídou pláče do polštáře.

Podívejte se jen na ten jídelníček. Vždyť je to hanba!! Dneska: čočka na kyselo. Kuchař nemá ani ocet, šel trhat šťovíky. Večer: brambory na loupačku. Copak tohle je královský menu?

Ano, vykřikl Lutránek V. Jsem chudej král. Ale jsem veselej a je mi do zpěvu. Poslouchej komorníku. Znáš tuhle: Anča Pagáčova, ty jsi moja milá, mi sa lubime, brát sa musíme, Anča Pagáčova. Zkus si druhej hlas! Komorník mávnul rukou a šel pro snídani. Lutránek se zadumal.

Má pravdu starej. Všechno jsem prošustroval, posílal dary Rozárce, aby se vrátila, a teď jsem na dně. Hm, chudej král, bez královny. Neměl bych být tak veselej, komorník má pravdu.

Komorník donesl podnos se snídaní. Lutránek popíjel kávu a přikusoval křupavý rohlík. Poslouchej komorníku, nařídíme, aby se po celém království kopalo, dokud se nevykope poklad. Co tomu říkáš?

To je prosím, pane králi, náramná blbost. A jen tak, mezi náma, máte sklerózu jak vánoční stromeček! To už jste nařídil, je to tak dva roky a vykopala se jenom stará rezavá podkova. Tu jste si dál do prázdné truhly a tvrdil jste, že má vobrovskou hodnotu.

Lutránek vytáhl tabatěrku a balil si cigárko. Třeba má, to nikdo nemůže vědět. A vůbec, běž pomoct trhat kuchaři šťovík, já chci dneska čočku na kyselo, jako král si to můžu dovolit. A zástav se u kováře, ať mi půjčí ještě balíček tabáku a cigaretový papírky. Je to pro něj vlastně čest…

Lutránek odložil tác, vstal z postele a šel k truhle. Otevřel ji a prohlížel si rezavou podkovu. Pak s ní praštil do truhly. Zadunělo to. To je divný, pomyslel si Lutránek, jako by měla truhla dvojitý dno?! Odložil balený cigárko do popelníku a začal truhlu zkoumat. A truhla měla opravdu dvojité dno! Lutránek strčil do škvíry nůž a otevřel. Na dně truhly ležela obálka a vedle ní malá píšťalka. Lutránek otevřel obálku a vyndal list.

Můj drahý synu, četl užasle. Věděl jsem já, tvůj otec Lutránek IV., věděl dobře, že se jednou podíváš na dno truhly. Rozfofroval jsi všechno! Rozárka od tebe dozajista utekla a království je na huntě. Měl bych se otáčet v hrobě. Důstojně, jak se na krále sluší. Ale já se ty darebáku točím jak vrtule! Ale, myslel jsem na všechno. Vidíš tu píšťalku? Když na ní zapískáš, tak se objeví někdo, kdo ti splní všechna přání. Budeš mít zase plnou truhlu zlaťáků, budeš bohatý král, ale POZOR!!

Lutránek dále nečetl. Prohlížel si píšťalku. Pak do ní fouknul, zapískal. Rozhlížel se. Ale nic neviděl. Truhla byla pořád prázdná. Halooo, tady jsem!! zapištěl někdo. Lutránek se rozhlížel, ale pořád nic neviděl. Haloooo, tady, sedím na hrnku s kávou, Mahulenka, k vaším službám pane! Vyjevenej Lutránek se podíval na tác. Na okraji velkého kafáče, seděl mrňavoučkej mužíček, v zeleným sáčku, červenej šátek kolem krku, na hlavě klobouček. Botičky, svázané tkaničkama, měl zavěšené kolem krku.

To jsem já Mahulenka! mával radostně na Lutránka a šplouchal nohama v kávě. To je báječný, to je teploučko, vykřikoval. V zakletí byla zima, to je dost, že jste zapískal. Jaké je vaše přání pane? Lutránek si sedl na postel a mnul si oči.. Pak je otevřel. Mužíček v zeleném seděl dál na okraji hrnku, pak se postavil na ouško, svlékl se a pověsil oblečení na vyčnívající lžičku. Skočil do kávy kufra. Jeee, pištěl, to je krása, tak co to bude, pane můj?

Plná truhla zlaťáků, zablekotal Lutránek. Už je, zvolal zelený mužíček, zacpal si nos a ponořil se do kávy. Zmizel pod hladinou a pouštěl jen bublinky. Lutránek se podíval na truhlu. Až po okraj byla naplněna zlaťáky. Mahulenka v hrnku ležel na zádech, kopal nohama a udělal krásnou pěnu.

Lutránek V. jak v transu sáhnul po dopisu od tatínka Lutránka IV.

POZOR, pokračoval dopis. Mahulenka je prevít a už se ho nezbavíš. Bude ti vyvádět strašný věci! Nikdo jiný ho neuvidí, než ty. Ale ani ty s ním nic nemůžeš dělat. Rozmysli si dobře to zapískání… Nerozmýšlel, je mi to jasný. Vždycky jsi byl moc hrrr!! pokračoval Lutránek IV. a Lutrankovi V..se začaly třást při čtení ruce.

Mahulenky se zbavíš, jen když najdeš ženu, která uvěří, že Mahulenka existuje a chytí ho. Tvůj prapradědeček si přivolal Mahulenku a málem skončil v blázinci. Naštěstí, Tvá praprababička Alžbětka mu uvěřila, že Mahulenka mu dělá ve vlasech kotrmelce a odchytila ho síťkou na motýly. Přejí Ti hodně štěstí synu…

***

Komorníku, zaječel Lutránek. Co se děje pane králi, co se děje?! Zavolej ihned stráže! Nebo ne, počkej! Podívej se do kafáče a řekni mi, co vidíš?! Nic, nedopil jste kávu a přitom má tak krásnou pěnu. Tak ji odnes a přines mi jinou! Komorník zavřel za sebou dveře. Čuchnul ke kávě, zavrtěl hlavou a dopil ji. To jsem blázen, bručel, taková dobrá káva.

Mahulenka si to brázdil v lavoru obkročmo na holicí štětce a oplachoval se čistou vodou. Já vím Lutránku, na co teď myslíš! Že čapneš lavór a vyleješ mě z okna. Raděj to nezkoušej, já jsem jak blesk. Na to jsme v zakletí cvičení. Budeš oběma rukama držet lavór, a v cuku letu ti budu viset na uchu a ještě tě do něj kousnu.

Mahulenka vylezl po noži na stůl, sedl si na cukřenku a oblékal se. Hele Lutránku, pojď, budeme raději kamarádi. Já už se ti v kávě koupat nebudu, to jen dneska. Vopravdu v tom zakletí bylo děsný chladno. A k těm zlaťákům jsem ještě něco přidal. Podívej se teď do tabatěrky, co tam máš za tabáček. Jemný a krásné voní. Ty jsi snad, Lutránku, kouřil bramborovou nať. No jo, chudej král. Udělal jsem to také vlastně k vůli sobě, pokračoval Mahulenka. Já v té otevřené tabatěrce budu v noci spát.

A ty mě budeš muset vyprávět na noc pohádku. Podívej se dobře do toho dopisu, tam to všechno stojí na konci, jako dodatek. Dokud tě nějaká nevysvobodí, dokud neuvěří, že existuju. Ale já si dám majzla, to si tedy Lutránku piš! Mahulenka se začal špacírovat po stole s rukama za zády. Každopádně Lutránku jsme si souzeni. Já už se lapit nenechám, budeme pořád spolu. Já už se tak těším na pohádky. Nechrápeš v noci moc Lutránku?

Král Lutránek V. seděl u stolu a držel se za hlavu. Ale já nechci žít s praštěným skřítkem, zabědoval. To raději budu zase chudej král, budu si půjčovat od kováře tabák, dlužit pekaři a jíst čočku se šťovíkem. Kdo je u tebe praštěnej skřítek co?! vztekal se Mahulenka. Tak jsi neměl pískat. Co si vlastně Lutránku myslíš? Že ti naplním truhlu zlaťákama a půjdu zase klepat kosu do zakletí, ne? Tudle milánku! Už se mě nezbavíš.

Komorník donesl novou kávu. Běž se podívat do truhly, povídal Lutránek, ta rezatá podkova se nějak okotila. Jak, je tohle možný? žasnul komorník. Neptej se, vezmi peníze, vyplať pekaře, nakup kováři tabák a papírky, a rozešlete posly, že hledám nevěstu. A k obědu chci biftek, praštil Lutránek vztekle do stolu.

Komorník stál pořád celej tumpachovej před truhlou. Jak je tohle možný? opakoval pořád dokola. Když ses tak zvědavej, zeptej se Mahulenky, vykřikl Lutránek. Sedí támhle na cukřence. V tom kafi, cos určitě za dveřma vyzunknul, v tom si nejdříve umyl nohy a pak se vykoupal celej. Zeptej se ho, on ti to vysvětlí. Ale opatrně, ať se ti nepověsí na ucho a nekousne tě do něj.

Ano ano, blekotal komorník a couval ke dveřím. Jistě pane králi, zeptám se Mahulenky, koho taky jiného, že mě to nenapadlo hned. Zavřel dveře, opřel se o ně a otřel si zpocené čelo. Král se nám dočista zbláznil!! Ale, kde se vzaly v truhle zlaťáky a ta krásná pěna na kávě?! Tak ty takhle! vykřikl Mahulenka a zlomil vztekle párátko přes koleno.

Já jsem chtěl být s tebou kamarád a ty hned honíš nevěsty, aby ses mě zbavil. Chtěl jsem ti někdy, když budeš unavený, pohádku odpustit, ale teď ne! A když mi ji nebudeš vyprávět, tak se celej vopupínkuješ a naskáčou ti na nose uhry. Cha chaa, chechtal se Mahulenka. To se vo tebe nevěsty poperou, když budeš tvrdit, že se ti houpe skřítek na uchu a frňák budeš mít samej uher. To se na to docela těším…

Lutránek ležel v posteli s rukama za hlavou a dumal. To jsem to pěkně vyvedl, tatínek měl pravdu, jsem moc hrr a teď mám Mahulenku, prevíta na krku. Mahulenka si načechral v otevřené tabatěrce voňavý tabáček. Jeden cigaretový papírek si složil pod hlavu a druhým se přikryl. Tak Lutránku, tu pohádku bych prosil.

Neotravuj. Jak myslíš, ozval se Mahulenka. Lutránek ucítil jak ho začíná svrbět nos. Počkej Mahulenko, jen si musím na nějakou vzpomenout. Tak: Jednou ráno si princezna Zlatovláska pricmrndla kulmou své překrásné zlaté vlasy. Začala vyvádět jak pominutá… Jé, to začíná pěkně, zakňoural z tabatěrky Mahulenka. Maminko královno, tatínku králi, ječela, už nejsem Zlatovláska. Já jsem tak nešťastná, já se z toho snad picnu…

Lutránek se odmlčel a pozorně poslouchal. Nepletl se. Z tabatěrky se ozývalo spokojené chrápání. Lutránek vstal. Opatrně vzal na straně trochu tabáčku a ubalil si cigaretu. Mahulenka sebou zavrtěl. Lutránek vyndal ještě dva papírky, slepil je dohromady a Mahulenku pořádně přikryl. Pak si šel na balkón zakouřit.

Jestli nejsem zase moc hrr, přemýšlel na balkóně a pokuřoval. Mahulenky se třeba zbavím a uvážu si na krk nějakou druhou Rozárku. Najednou, když se rozneslo, že jsem zase bohatý, je nevěst jako máku.

Přijela princezna Hvězdoslava. Požádám vás princezno Hvězdoslavo o ruku, ale nejdříve musíte chytit skřítka Mahulenku. Ach to nebude problém, zvolala její matka. Naše Hvězdoslava od malička ráda chytá skřítky, Mahulenky úplně nejraději. Viď Hvězdoslavo! Ano maminko, špitla princezna.

A kde jako prosím ten skřítek má být, ptala se matka královna. Ehm, řekl rozpačitě Lutránek, sedí vám ve výstřihu a vyplazuje na mě jazyk. No tohle!! vykřikla královna matka. Hvězdoslovo, odjíždíme! Peníze nejsou všechno. Sprosťáku jeden, vůbec se už nedivím Rozárce že od vás utekla.

Můžeš mi poděkovat, povídal večer Mahulenka, když se uvelebil v tabatěrce. To bys to chytnul. Dneska si náhodou tu pohádku zasloužím. To musíš uznat. Tak Lutránku? Za devatero horama, daleko, hrozně daleko, kam by skřítek jako ty šlapal se svejma maličkejma nožičkama snad sto let, žil moudrý král. A ten král z čista jasna jednou ráno zblbnul. Ty to umíš tak pěkně podat, zavrněl z tabatěrky Mahulenka.

Nevěsty přijížděly a odjížděly. Odjela i spanilá Johanka, neuvěřila, že jí Mahulenka sedí na knedlíku. Máš to marný Lutránku, ozvalo se večer z tabatěrky. Vono, kdyby bylo nejhůř, tak se ti budu špacírovat třeba po poklopci. To jsem fakt zvědavej, jak požádáš o odchycení. Mahulenka zívnul. O červený Karkulce, řekni mi o červený Karkulce, ano?

Maruško, řekl jednoho dne král Balabánek v sousedním království. Věčně ležíš v knížkách, léta ti utíkají. Žádnýho prince jsi nechtěla, že jsou to prý hlupáci bez fantazie. Tak pojď, pojedeme se podívat na krále Lutránka, o tom se vykládají věci, tomu fantazie nechybí. Třeba se ti bude líbit.

Líbil se Marušce, a Lutránek mohl také na Marušce oči nechat. Vás něco trápí, pane králi, řekla u oběda princezna Maruška, vidím to na vás. Trápí, princezno Maruško, trápí mě skřítek Mahulenka, nikdo nechce věřit, že existuje. Podívejte se, houpe se mi hajzlík na pravém uchu. Maruška se pozorně podívala na Lutránkovo pravé ucho. Pak se mu podívala do oči. Ale Lutránku, to je přeci hloupost, skřítkové neexistují.

Mahulenka spokojeně seskočil na stůl, špacíroval se a dělal na Lutránka dlouhý nos. Kdybyste mě princezno Maruško měla ráda, tak byste ho viděla, povídal nešťastně Lutránek, protože Maruška se mu moc líbila. Stojí teď před mým talířem a dělá na mě dlouhej nos.

Ale kdepak Lutránku, odpověděla princezna Maruška a dívala se mu něžně do očí. To si jen namlouváte. Pravou ruku pomalu sunula ke skleněnému poklopu, který přikrýval sýry. Pak ho naráz zvedla, cvak a Mahulenka byl lapen. A všichni ho viděli.

Pusťte mě, ječel Mahulenka, já nemám sejry rád. Princezna nadzvedla poklop. Neposílej mě Lutránku zpátky do zakletí, já tam nechci, tam je tak smutno a zima. Maruško, přímluv se za mě, já vám jednou budu hlídat děti. Vždyť, kdyby nebylo mně, tak jste se ani nepoznali. Přimluv se za mě, škemral Mahulenka. A Maruška se přimluvila.

Byla velká a bohatá svatba. Mahulenka roznášel po stole párátka. Každému se uklonil, a díval se, jestli Maruška vidí, jak je slušnej.

Večer ale odnesl Lutránek tabatěrku do vedlejší místnosti. Načechral tabáček, co tak krásně voněl. Mahulenka se uvelebil a přikryl cigaretovým papírkem. Maruško, žadonil, ať mi ještě řekne pohádku na dobrou noc. O Červený Karkulce, ta je tak pěkná.

Tak mu ji miláčku řekni, pohladila Maruška něžně Lutránka po rameni. Já si ji také ráda poslechnu. Ach jo, vzdychnul Lutránek, i dneska musíš otravovat Mahulenko. A zrovna o červený Karkulce tady před Maruškou. Ty jsi pěknej prevít. Tak dobře.

Červená Karkula rovnala vztekle jídlo do košíku. Taky by si bába mohla jednou pro sváču dojít sama. Když jde o drby, může si nohy ulítat…